Je to týden co skončila naše nejvyšší fotbalová soutěž, pomalu odeznívají bolesti hlav i z těch nejdelších oslav cenného double a pozvolna začínají fotbalové prázdniny. Novináři sumarizují a hodnotí, proč ten opustil soutěž, onen už zase nevyhrál titul a tamten jej naopak zase jako na potvoru vyhrál.

Je to už zároveň nějaký ten rok, co jediný sportovní deník v Česku výkony hráčů v prvoligových zápasech známkuje. Donedávna jsem teda měl za to, že k udělení známky je nutné, aby hráč „pobyl“ na hřišti alespoň 30 minut, což ale není nezbytně nutné. Existují totiž talentem zcela mimořádně nadaní hráči, kterým stačí „pobýt“ na hřišti minut 20 (10 odehrát, 5 proležet a zbylých 5 prokulhat) a tato produkce pak vydá na výslednou velmi pěknou známku 6. Dokonce ze známky devět a titulu „muž kola“ se pak může těšit třeba i gólman, jehož branku za celý zápas trefí tři střely, z nichž dvě zneškodní a jedna zatřese břevnem. Každopádně sportovní deník udělené známky hráčům sčítá a na konci sezóny vytvoří žebříček hráčů dle jejich dosažené průměrné známky. A co víc. Z hráčů s nejlepšími průměrnými známkami pak vytvoří (dle jejich postů) tzv. nejlepší jedenáctku ligy (což činí již třináct sezón).

Je celkem logické a pochopitelné, že známkování je vysoce subjektivní záležitostí, do které se navíc promítá množství nejrůznějších vedlejších vlivů. I vzdor této skutečnosti mě ale letošní obsazení „nejlepší jedenáctky sezóny“, podle deníku Sport, trochu překvapilo. Nebo spíš uzemnilo. Proč? Za uplynulých třináct let se totiž redaktorům Sportu do „nejlepší jedenáctky sezóny“ nevešel alespoň jeden hráč z první čtyřky týmů jen devětkrát, z celkem dvaapadesáti možností. V šesti ročnících měly v „nejlepší jedenáctce sezóny“ zastoupení, alespoň jedním hráčem, první čtyři týmy. Čtyřikrát se nedostalo na zástupce čtvrtého celku tabulky a čtyřikrát na hráče bronzového týmu. Nejčastěji se nedostalo na hráče Brna (3x), Viktorie Žižkov a Liberce (2x). První dva celky mívaly své hráče v jedenáctce vždy. Letošek je velmi pravděpodobně unikátem světové sportovní žurnalistiky v oblasti anket, protože „nejlepší jedenáctka sezóny“ se, podle deníku Sport, obešla bez hráčů mistrovského celku. Troufám si tvrdit, že tento počin se může směle ucházet o titul nejpodivnější komedie (či frašky) sportovní žurnalistiky. Redaktoři si asi byli „drobné“ anomálie vědomi a čtenářům pro jistotu předem poskytli bleskové vysvětlení, proč že se nikdo z mistrovského celku do sestavy „nejlepší jedenáctky sezóny“ nevešel. A přiznávám, že tato vysvětlivka mě pobavila ze všeho nejvíc.


Proč chybějí Sparťani
Přestože Sparta získala titul, neobjevil se jediný její hráč v ideální sestavě deníku Sport. Leckoho napadne, jak je to možné?
Ovšem vysvětlení je jednoduché. Redaktoři se snaží ve známkování vždy přihlédnout k potenciálu hráče a jeho zkušenostem. A tyhle faktory Spartu paradoxně trochu "znevýhodňují". V ní se většinou objevují velmi zkušení hráči, nebo fotbalisté, v jejichž silách by mělo být bojovat o reprezentaci. Od nich se potom zákonitě očekává víc než od nováčka, který třeba s profesionálním fotbalem začíná.
Dalším důvodem, proč sparťani chybějí v ideální jedenáctce, byla jejich kolísavá výkonnost. Tak například Horváth i Došek se stali dvakrát Mužem kola. Došek dokonce za výkon v posledním kole s Mostem dostal známku 9. Jenže celkový průměr oběma hráčům zkazily špatné zápasy Sparty z podzimu, nebo z úvodu jarní části.

Nemohu se zbavit intenzivního dojmu, že zmíněná vysvětlivka se v první řadě stává bičem na samotné známkující redaktory. Ti se snaží vždy přihlédnout k potenciálu hráče a jeho zkušenostem. Když pominu na obě nohy kulhající teoretickou hypotézu, že by se redaktoři opravdu při udělování známek řídili tak individuálně rozdílnými a složitě aplikovatelnými faktory, musí mě prvotně napadnout otázka – Slavia, Boleslav a Liberec nemají zkušené fotbalisty, od kterých se dá očekávat více, než od nováčka? Jejich hráči nebojují o reprezentaci? Jejich hráči neodehráli špatné zápasy?

Když půjdeme ke konkrétním jménům, první které mě v té to souvislosti napadne, je Štěpán Kučera. Podle všeho byl redaktory hodnocen jako nejhorší hráč mistrovského celku s průměrnou známkou 4,73. Přitom jeho zkušenosti se dají směle shrnout do termínu nováček. Vždyť odehrál celkem pouhá 34 ligová utkání. A nebo v zápasech zůstal svým výkonem tak strašně moc za svým potenciálem? Třeba v remízovém zápase s Libercem byl ohodnocen čtyřkou a za vítězný zápas v derby „S“ mu redaktoři dali průměrnou pětku. Mno proč ne, trochu paradoxně se ale v tomto kontextu jeví konstatování jeho manažera Zíky: "Manažeři z belgického klubu sledovali Kučeru skoro celé jaro. Hodně je přesvědčil v zápase se Slavií a definitivně se pro něj rozhodli po zápase Sparty s Libercem, kdy je nadchl.“ Nicméně názor nějakých manažerů z Belgie nelze brát za relevantní, kdoví co jsou vůbec zač. Redaktoři Sportu možná při svých hodnoceních vycházejí a priori z předpokladu, že samotná přítomnost hráčů v utkání v rudém dresu (výhradně), by měla zaručit výkon takřka nadpozemský.

Abychom se ale drželi tématu – vliv potenciálu hráčů a jejich zkušeností na udělenou známku. Pakliže tedy u sparťanských hráčů nedošlo k naplnění jejich zkušeností a potenciálu, pak naprosto logicky vyvstává otázka, jak je možné, že se „nejlepší jedenáctka sezóny“ obešla bez hráčů, kteří byli úplnými či skoro nováčky na ligových polích a nenosili dres nejcennější. Třeba Tomáš Krbeček z páté Plzně má na svém kontě pouhé 32 ligové zápasy a v těch letošních 28 nastřílel 9 branek! Na každou letošní branku potřeboval v průměru pouhých 157 minut pobytu na trávníku. Klobouk dolů! Je ale pravdou, že Plzeň nehrála tak atraktivně pro oko diváka, jako například Slavia. V jejím mužstvu nejspíš vrchovatě naplňoval své zkušenosti i potenciál Stanislav Vlček a odměnou mu byly známky, které jej vynesly až do zmiňované jedenáctky. Co na tom, že tento hráč potřeboval o trochu toho času víc na každou ze svých 11 branek (227 minut), než Krbeček, Sparťané Došek (161 minutu), Kulič (163 minuty) aj. Pravdou je, že narozdíl od Vlčka se u zmíněných dvou hráčů Sparty projevovala kolísavá výkonnost. Došek měl jako útočník nejdelší sérii šesti a pak tří zápasů bez gólu. Vlček měl formu mnohem vyrovnanější, protože nedal branku v 8 po sobě jdoucích utkáních a potom v pěti. Dalším faktem je, že naši hráči nedokázali svůj potenciál a zkušenosti prodávat například proti celkům druhé poloviny tabulky s takovou pravidelností, jako dejme tomu další člen „nejlepší jedenáctky“ Edin Džeko z Teplic, který dal hned jedenáct branek, ze svých 13, mužstvům spodku tabulky, což má nepochybně svou váhu.

Další podivností by se možná leckterému šťouralovi mohlo zdát, že se do sestavy nedostal gólman s největším počtem vychytaných nul. Vždyť co je víc, než když brankář udrží čisté konto? Třeba to má ale usnadněné dobrou prací hráčů v poli v defenzivní činnosti. Tím to určitě bude. Pak ale zase moc nehraje, že je v sestavě na místě pravého obránce Josef Kaufman z Teplic. Tedy mužstva, které inkasovalo v celém ročníku skoro dvojnásobek branek (39) co Sparta a proher má tento tým dokonce 2,5krát tolik (10). Přitom tento hráč má na svém kontě 67 ligových startů, což je skoro 2x tolik co Kučera a více než 2x tolik co Krbeček. Lze jej tedy považovat za relativně zkušeného.

Možná je to ale všechno úplně jinak a redaktoři sledovali výkonnost jednotlivců mnohem více v souvislosti s výkonností mužstva jako celku. Pak si je třeba přiznat, že Sparta sice měla nejvíce výher (17), ale „jenom“ o jednu. Měla nejvíce nul vzadu (17) letos a nejvíce ve srovnání s mistrovskými mužstvy Liberce (2001/02 13x = 2 obránci v sestavě, 2005/06 14x = gólman a 2 obránci v sestavě) a Ostravy (2003/04 11x = 2 obránci v sestavě). Sparta měla také, ve srovnání se zmíněnými mistrovskými týmy, nejvyváženější útočnou a obrannou činnost (2.nejlepší útok + nejlepší obranu, Liberec 1.útok+3.obrana, 3.útok+1.obrana, Ostrava 1.útok+4.obrana). Všechno marné. Sparťanům kazily průměr špatné zápasy podzimu. Bilance Sparty v prvních 15 zápasech (8-6-1) se ale myslím dost podobá bilancím Liberce (8-5-2 a 8-5-2), Slavie (1.-15. 8-4-3) i Mladé Boleslavi (16.-30. 8-5-2). Je ale možné, že Sparta pro redaktory hrála i ve svých vítězných zápasech na pohled strašně a naopak ostatní mužstva i ve svých zápasech s bodovými ztrátami krásně. Zkrátka uměla prohrávat s grácií.

Abych pravdu řekl, čert aby se v tom vyznal. Jedno vím ale jistě. Když budou hráči Sparty podávat nadále výkony tak markantně nekorespondující s jejich potenciálem a zkušenostmi, čehož výsledkem bude další řada titulů a zisků pohárů, asi jim to odpustím. Jenom se holt budeme muset smířit s tím, že budeme leckomu ležet asi ještě o něco hlouběji v žaludku.

pesfilipes