Pučmeloun | 08.04.2004 20:57

Jak praví staré latinské přísloví: „Historia magistra vitae“. Přečetl jsem si knihu „El miedo escénico y otras hierbas“ od argentinského taky spisovatele, ale hlavně fotbalového hráče, trenéra, funkcionáře Realu Madrid, Jorge Valdana, která také toto přísloví zcela naplnila. Nevím zda byla přeložena do češtiny a také nechci psát recenzi celé, skvělé a moudry nabité a čtivé, knížky (faktem je, že ji vřele všem doporučuju) ale na příkladu dvou krátkých historek bych se chtěl podělit o radost z jejího přečtení a posléze naplnit poslání zkušenosti/učitelky a spojit poznatky s dnešní realitou.

První příběh se váže na soustředění argentinské reprezentace před blížícím se rozhodujícím zápasem mistrovství světa v roce 1986, kdy Argentina jak známo vybojovala pod vedením božského –ano božského jak poukazuje jedno rčení: „Pelé es rey, Maradona Diós“=“Pelé je král, Maradona Bůh“- Diega titul mistra světa. Má dokázat, že ti co o fotbale píší či mluví nemusejí být vždy odborníky, fotbal se musí cítit, zažít. Kdo nekopnul nikdy do míče, nemůže fotbalu rozumět a s tímto názorem se plně ztotožňuju. Vsadil se onehdy Valdano s Maradonou a tvrdil že fotbaloví novináři jsou odborníky na slovo vzatí. Maradona nesouhlasil a vymyslel sázku, že si půjdou trochu kopnout s míčem před dveře hotelu, kde samozřejmě čekal velký houf novinářů. Když prováděli technické finesy, odkopl Madona míč úmyslně do klubka novinářů, kteří mu jej zpět hodili. Nic by nebylo na této historce zajímavé, jen malý detail ve dvou slovech, a to „odkopl“ a „hodili“. Odkdy se hraje fotbal rukama??? Ano, sázka spočívala v tom, že novináři měli dokázat své fotbalové odbornictví tím, že míč dvojici reprezentantů nepodají rukou, ale kopnou nohou. Pro příklad užití tohoto moudra nemusím chodit daleko a divil bych se kdyby páni Paulíček s Tittelbachem a jim podobní hráli někdy fotbal. Nestuduji životopis všech novinářů, ale tuším proč je Jaromír Bosák nejlepším komentátorem….

Druhou epizodu bych nazval „Jen počkej Baníku…“ Taky Vás tak štvou ty sebevědomé řeči balíkovských –pardon baníkovských fandů (těch hlavně) a hráčů o titulu? Ještě není vyhráno a Sparta musí bojovat až do konce, vždy se to vyplácí. Doufám, že v hlavách hráčů Baníku se děje to samé (dost věcí tomu nasvědčuje) co se dělo v hlavě brankáře jedné z jihoamerických lig. Dlouho snil o tom, že rozhodne zápas. Stejně tak jako hráči o tom sní v podobě vstřeleného gólu na 1:0 minutu před koncem, brankáři se může zdát o chycené penaltě za stejného stavu. Inu stalo se a 5 minut před finálním hvizdem (už zbývá jen málo kol) rozhodčího svítilo na ukazateli skóre 0:0, bod byl titulem po x letech, prohra druhým místem a prvním místem pro největšího rivala. Tak si na nařízenou penaltu náš hrdina, který odchytal celý zápas bezchybně, odhodil čepici (nebo to byl Matušovičův dres??) proti slunci do branky a soustředil se na pokutový kop. Míč letí a kupodivu na stejnou stranu jako tělo brankářovo, ano je to tam, gól se nekoná, publikum šílí (v pravém slova smyslu….a že to v Jižní Americe jako na Bazalech uměj roztočit), náš hrdina v sedmém nebi, sebevědomí na 100 stupních celsia…jsem machr!! (můžu klidně pošlapat soupeřovu šálu) Ale co se nestalo, zápas končí 0:1, titul opět pro soupeře a to celé zapříčinil fakt, že si brankář s chyceným míčem došel v klidu pro svojí čepici, při čemž zapomněl že to bude znamenat samozřejmě gól a nikdy, NIKDY nekončící potupu. Už se těším až to přijde!

Pučmeloun

Pučmeloun | 08.04.2004 20:57 Vstoupit do diskuze
0