Po nešťastné a možná i zbytečné druhé brance, kterou naši borci inkasovali v posledních vteřinách domácího zápasu s Arsenalem bylo jasné, že se v Londýně už nebude hrát o postup, ale spíše o sportovní prestiž před zraky náročných diváků v kolébce fotbalu. Nový Emirates Stadium a možnost podívat se na jednu z největších hvězd naší reprezentace však i tak přilákala početný zástup našich fanoušků, aby podpořili svůj klub a užili si alespoň pěkný výlet na utkání s nezapomenutelnou atmosférou. Sparta ale i vzhledem k výsledku prvního utkání nebyla pro domácí fans až tak atraktivním soupeřem, na stadionu se našlo pár volných míst a i to se podepsalo na celkovém dojmu z utkání. Samozřejmě je mi jasné, že na domácích zápasech Premier League nebo v případě výsledkově těsnějšího vývoje předkola LM by vytvořili pro svým miláčkům větší „kotel“, ale minulé střetnutí na Highbury zanechalo lepší dojem. Přeci jen tam na každého dýchla historie a zážitku na síle neubralo ani to, že tam oproti předvčerejšku byla zhruba polovina diváků.

Papírové předpoklady před samotným utkáním sice vypadaly jasně, ale když už člověk stál na místě a měl za sebou více či méně únavné cestování, jen málokdo se ubránil spekulacím na téma rychlé branky a možnosti zaskočení soupeře. Bohužel, jak psal před dvěma týdny Bombito, naděje umřela už v Praze a přestože jsme jí ve svých hlavách alespoň trochu resuscitovali, definitivní postupovou pečeť přidal Arsenálu hned na začátku utkání Tomáš Rosický. Dočkali jsme se tedy vytouženého gólu „Made in Sparta“, leč bohužel do té špatné branky. Z našich hráčů pak po inkasovaní paradoxně spadla nervozita, protože teď už mohli opravdu jen překvapit. Jan Rezek však ani tentokrát nedokázal proměnit obrovskou šanci a tak nám na kontě vstřelených branek zase zůstala hubená nula. Škoda, myslím, že za předvedený výkon jsme si alespoň jeden vstřelený gól zasloužili a byl by odměnou nejen pro hráče, ale i fanoušky, co se za nimi trmáceli dvacet hodin autobusem.

I ve druhém poločase byli aktivnější domácí, ale naši se nevzdávali a až do konce statečně bojovali o čestný úspěch. Bohužel nebylo nám přáno a přibližně deset minut před koncem se nám tak nějak začal hroutit svět. Pochmurná SMS z domova oznamovala, že Standa „SmrtSpartě“ Vlček právě posunul Slavii do LM a my jsme pak během závěrečných minut ještě dvakrát inkasovali. Statečnější a sympatičtější výkon nám tedy nebyl nic platný a urodil se stejný výsledek jako před dvěma lety. Škoda, na postup to ale upřímně opravdu nebylo a ještě než jsme opustili Emirates Stadium, už se začínali ozývat sešívky, že to konečně vyšlo a LM zažije pořádnej fičák. Neodpustím si dodat, že většina jich koukala doma u televize a když jsem se jich cestou domů po losu ptal, jestli třeba taky vyrazí na Arsenal, tak jeden ze sedmi přiznal, že doma(!) by asi zašel. Dalších komentářů netřeba…

Poznámka: Během volného dne jsme si stejně jako vždycky prohlédli i další místní „pamětihodnosti“, takže se zítra můžete těšit na obsáhlou fotogalerii z Millwallu a Chelsea.

Mildouch


Arsenal FC - AC Sparta Praha 3:0 (1:0)

Branky: 7. Rosický, 82. Fabregas, 86. Da Silva

ŽK: Kulič, Řepka, Hušek

Diváků: 58 462

Rozhodčí: de Bleeckere - Hermans, Huens (všichni Belgie)

Sestava Sparty: Poštulka - Pospěch, Řepka, Kadlec, Kladrubský (77. Limberský) - Rezek (73. Kolář), Hušek, Abraham, Horváth - Kulič (46. Žofčák), Došek

Sestava Arsenalu: Almunia - Diaby (68. Fabregas), Touré, Senderos, Clichy - Hoyte, Gilberto, Rosický (74. Denilson), Walcott - Da Silva, Van Persie (68. Adebayor)