Přijel jsem ze Sparty domů, zpracoval jsem fotografie, které jsem dnes na Letné udělal. Popíjím vynikající burčák dovezený dnes ráno z Moravy a přemýšlím, jak zhodnotím dnešní derby. Do smíchu mě není, nebudu ze sebe dělat hrdinu. Nejraději bych zalezl do peřin a poddal se milosrdnému spánku, který by mě vysvobodil z mé trýzně. Ale neudělám to, nejsem zbabělec a svůj kalich hořkosti si vypiji do dna. Mě ta červenobílá lůza nedostane. Mě ne! A pevně věřím, že ve své víře nejsem sám. Na jaře, možná v jejich nové aréně, jim tu dnešní porážku vrátíme!
Po čtvrtečním penaltovém postupu v Odense, se všechny myšlenky upírají k dnešnímu derby. Utkání roku. Žádný Arsenal, žádné Odense, ale zápas s odvěkým rivalem z Edenu rozhodne, jak budeme hodnotit podzimní sezónu. Skousnu porážku od kohokoliv, jen od Slávie ne! Mohou nás porazit třeba Drnovice, hlavně když neprohrajeme s těmi kopyty! Bohužel, dnes jsme s nimi prohráli. A prohráli naprosto zaslouženě. Budu trpět jako zvíře, budu čelit posměchu, už létají esemesky jako komáři, ale vydržím to příkoří a na jaře se bude účtovat. My vám to vrátíme, vy věčně druzí!
Na setkání s kamarády se těším jako vždy. Nemusím mít žízeň, když chci jít do hospody. Kulturní středisko plné, sehnat volnou židli je stejný problém jako sehnat lístek na derby. Pokecáme, popijeme, na jídlo dnes nemá nikdo žaludek. Ten svírá nervozita. Zhruba hodinu před utkáním již sondujeme náladu na Letné. Po posledních výsledcích žádná euforie nevládne. Remízu bych bral, zní nejčastější tip.
Je to tady. Na zelený trávník vbíhají šestiletí kluci v dresech obou týmů a spíkr zápasu je uvádí jmény borců, kteří se objeví v základních sestavách. Těm klukům závidím, to je zážitek jako hrom. Postaví se na svoje fleky na hřišti a už vyprodané tribuny vítají hlavní aktéry zápasu. Pravidelná chvilka slávy a díků dnes oslovuje poctivého bojovníka Pavla Černého. Kytice a dort je to nejmenší, co si za svoje výkony v našem dresu zaslouží.
A už se hraje. Oťukávaná v počátečních minutách je dnes nezvykle krátká. Ve 3.minutě zahrávají bezdomovci roh, naši obránci stojí ve vápně jako solné sloupy a zcela volný Pudil dává kolenem úvodní branku zápasu. Rozhodující branku zápasu! Od této chvíle mohou slávisté hrát svůj fotbal, v obraně bránit bez problémů svůj náskok a v útoku podnikat nebezpečné brejky. Sparta sice získává převahu v poli, ale před Vaniakovou brankou je stejně potentní jako v posledních zápasech na Letné. Nula od nuly pojde. Už pomalu ani nepamatuji, kdy jsme doma dali gól. Zoufalá taktika opět neslaví úspěch. Když už vysoký balón Libora Doška najde, sudí mu odpíská faul. A tak je to pořád dokola. Jedině krásná střela Kajo Kisela zvedá diváka ze sedadel. A poté už jen souboj hostujícího Pudila s Pavlem Horváthem. „Pomalý“ Horvy okolo Pudila proniká jako Asafa Powell, ten ho z posledních sil strhává na trávník. Jasná žlutá karta! Naprosto nepochopitelně však Pavel Horváth na zemi kopne faulujícího Pudila do nohou a zcela po právu je vyloučen! Svým nezodpovědným činem prakticky rozhodl o osudu utkání. Pokud za své „hajlování-nehajlování“ na Žižkově dostal, dle mého názoru, nespravedlivou pokutu od Disciplinární komise, tak za svůj dnešní úlet si zaslouží minimálně stejně vysokou pokutu od vedení klubu. Takto zkušený hráč nesmí udělat takovou blbost. Do kabin odcházejí hráči za nepříznivého stavu 0:1. O přestávce naši malí kluci porazí ty sešívané 2:0, ale to je asi tak jediná radost v dnešním podvečeru.
I druhém poločasu máme optickou převahu, ale bez jakýchkoliv šancí. Sešívaní hrají přesně to, co potřebují. V obraně jistě, v útoku na rychlé hroty Vlčka s Ivanou. A stačí jim to. A když si potřebují odpočinout, padnou na trávník jako podťatí. Zdejší pažit má s největší pravděpodobností podobné účinky jako zázračné prameny v Lurdech. Po půl minutě svíjení vždy vyskočí jako srnky a pokračují ve hře. Pár střídání na obou stranách, posilujeme útočnou vozbu, ale výsledek je stále nulový. Beznaděj-to je asi ten správný termín pro náš výkon. Hrajeme na tři, později jen na dva obránce, ale nebezpeční jsme jen sami sobě. Obrana hostí je jako konzerva, na kterou nemáme otvírák. Takže přijde to, co prostě přijít musí. Do naší rozhozené obrany vnikne jednotka v těch nejhnusnějších dresech a pět minut před koncem dává zcela volný Šenkeřík druhý gól hostí. První diváci opouštějí vyprodané tribuny. To jste Sparťani? Táhněte do háje! Příště už raději nechoďte! My si svůj bolehlav vypijeme do posledního doušku! Jak pravil Karel Čapek: “Jen ten, kdo umí unést porážku, umí unést i úspěch!“ Zápas skončil, my věrní děkujeme našim hráčům za předvedený výkon. Hráli, bojovali, snažili se, někdo hrál lépe, jiný zas hůře, ale dnes jim nebylo dopřáno vyhrát. Sešívaní nebyli lepší, troufnu si tvrdit, že podali jeden z horších výkonů za poslední roky na Letné, přesto zaslouženě vyhráli. Dali dva góly a to se prostě počítá. S tou chátrou jsme doma prohráli po dlouhých 14 létech.
Jsem zklamán, dal bych všechno za dnešní vítězství, ale jestli si někdo myslí, že jsem zlomen, tak je na omylu. Mě nedostanou! A byl bych nesmírně rád, aby stejnou víru měli i naši hráči. Za půl roku, někdy v březnu, budou mít možnost odčinit dnešní porážku. Do té doby nebudu myslet na nic jiného!
Bombito
P.S. Ten burčák je znamenitý, jen ho nesmí být málo!
Statistika zápasu:
AC Sparta Praha - SK Slavia Praha 0:2 (0:1)
Branky: 4. Pudil, 85. Šenkeřík
Rozhodčí: Kovařík - Filgas, Zlámal.
ŽK:Zabavník, Došek - Pudil, Suchý, Ivana, Kalivoda, Švec.
ČK: 44. Horváth (Sparta).
Diváci: 20.565 - vyprodáno
Sestava Sparty: Poštulka - Pospěch, Brezinský, Kadlec, Zabavník (84. Rezek) - Kisel, Kladrubský, Horváth, Limberský (78. Matušovič) - Došek, Kulič (71. Slepička). Trenér: Bílek.
Sestava Slavie:Vaniak - Krajčík (68. Jablonský), Suchý, Hubáček, Dřížďal - Kalivoda, Švec, Belaid (29. Volešák), Pudil - Vlček, Ivana (78. Šenkeřík). Trenér: Jarolím.
