Nálada teda není kdoví či bůhví jaká. Popravdě je ale o dost lepší, než byla včera a přitom pořád o dost horší, než bude zítra. Kdybych uměl malovat, popadnul bych štětec, vodovky a mohl bych vymalovat současné počasí. Nevlídná, šedivá, sychravá, sem tam mlhou či smogem zakouřená krajina… tak mi je.
Divný teda asi je, že mojí blbou náladu nezapříčinilo ani tak prohrané derby, jako to, co se následně děje kolem. Ubíjí mě číst a poslouchat, že trenér je vůl, kterej rozumí fotbalu ještě míň, než kdejaká tchýně, že hráči jsou jeden vedle druhého lempl a trdlo, akorát ti dva v útoku jsou výjimkou, protože tam jsou dvě trdla vedle sebe. Nemyslím, že ke stávající „beznaději“ je nějaký extra důvod. Sparta má po devíti ligových kolech ze své čtvrté příčky ztrátu na tu vedoucí šest bodů, což není nic nehratelného. Jistě, například střelecká potence našeho mužstva je v současnosti žalostná. Letošních dosažených 11 gólů je v samostatné lize druhý nejnižší počet (06/07 - 9), ale se 16 body jsme v nějakém relativním středu (97/98 – 25, 00/01 – 24, 04/05 – 23,… 94/95 – 15, 05/06 – 13, 96/97 – 10).
Ale pořád mi to nepřijde jako důvod k panice či hysterii. Stále totiž platí ono dokola omílané klišé, že zajíci se počítají až po honu, vždyť nejsme ani v třetině soutěže. Jen pro připomenutí. Například v sezóně 96/97 jsme po 9.kole měli na desáté příčce tabulky (!) na kontě jen 10 bodů a na prvního ztráceli 8 bodů, přesto jsme se nakonec radovali z titulu se čtyřbodovým náskokem. A nebo ročník 94/95, po devátém kole ztráta na prvního 7 bodů (se ziskem 15), na konci titul s náskokem 6 bodů. Historie zná ale i opačné případy, kdy třeba v sezóně 01/02 jsme po zmíněném 9.kole měli na kontě 21 bod, což v tu chvíli představovalo náskok na pozdějšího mistra 8 bodů, přesto to nestačilo.
Druhou kapitolou této bubliny je další velmi populární téma – Spartě se „mstící“ odchovanci. Za poslední rok (od 9.kola do 9.kola) jsme inkasovali z celkem 22 branek 6 od hráčů, kteří jsou nezřídka vydáváni za odchovance, ale přesnějším pojmenováním by se leckdy spíš hodilo, že jsou to ex-sparťané. Chtělo by se možná říct, to je pech, ale vysvětlení je celkem prosté. Letmým pohledem do soupisek 15 ligových týmů zjistíme, že se v nich vyskytuje dohromady 49! (slovy čtyřicet devět) hráčů, kteří mají ve svém fotbalovém CV klub AC Sparta Praha. Pozoruhodným je zejména Jablonec s devíti takovými hráči, Teplice se sedmi, Plzeň, Liberec a Bohemka s pěti. Naproti tomu Zlín jako jediný nemá žádného hráče se sparťanskou minulostí, Brno, Olomouc a Most mají jednoho. Jestliže tedy z takových hráčů lze sestavit takřka tři ligové kádry, bylo by spíš divné, kdyby se sem tam někdo z nich ausgerechnet proti nám netrefil. Proč je ten počet tak vysoký a zda vůbec by musel být, je na hodně dlouhou (více méně) akademickou debatu. Jak kdo pozná pravdu? A stesky typu – proč jsme ho pouštěli, teď mohl dávat góly za nás – mě popravdě neberou. Střela z 30 metrů do šibenice vypadá krásně, trochu jí ale devalvuje, když je takřka jedinou v kariéře hráče. A mám si snad rvát vlasy a rozplývat se nad geniálností hráče v momentě, kdy se mu odrazí míč náhodně od kolena do naší sítě? To věru nikoli. Navíc když vidím, jak navlečením dresu rivala životně a duševně „konečně“ prozřel ba rozkvetl.
Nechci a nebudu kázat, co si má fanoušek Sparty myslet nebo jaký úhel pohledu je v této chvíli ten jediný správný. Takových manýrů si dosytosti užíváme z řad nejpovolanějších – tj.novinářů, kteří nás či náš klub co chvíli masírují nikoli svými názory, nýbrž jedinými světovými pravdami AC Sparty Praha se týkající. Jejich hlásnou troubou je pak zejména nepsaný mluvčí tohoto spolku, šéf sportovního zpravodajství ČT, Ota Černý. Tento člověk je natolik ohromen a zaslepen svou mocí (kdykoli se mu zachce dát průchod svým zcestnostem ve veřejnoprávním médiu), že nezřídka ztrácí obyčejnou soudnost. Jednou nazve kameramana veřejným činitelem, následně by vyháněl Tomáše Řepku z českého fotbalu, potom se oboří na prezidenta Sparty, že pravdu, ohledně výše klubových pokut udělených hráčům, má on neb mu to mj.píšou i stovky ba tisíce rozhořčených diváků a nakonec vypustí perlu svých myšlenkových pochodů, když na dotaz ke srovnání pokřiků „Jude Slavie“ a „Smrt Spartě“ odpoví, že „…to nejde srovnávat, Jude Slavie je rasismus mezinárodního charakteru. Celosvětová záležitost…“. Tak rasismus mezinárodního charakteru. Celosvětová záležitost. To je mi vážně novina. Kdyby se na tom ještě trochu propagandisticky zapracovalo, možná by se z toho při troše dobré (z)vůle dal udělat i mezinárodní ba celosvětový terorismus…
Asi nemám tu potřebnou úroveň, kterou mají pan Černý a pan Hartman, abych byl třeba schopen pochopit rozdíl mezi pokřik „Jude Slavie“, transparentem „Oto, prase, Černý, na každou svini se najde řezník!“ a na druhé straně pokřiky „Smrt Spartě“, „Limberský, ty jsi hovado“, „Řepka je čůrák“, „Sparta, buzerantů parta“ aj. Patrně tato hesla nemají ten potřebný mezinárodní a světový dopad, aby byla závadová. Každopádně se s pány Černým a Hartmanem vsadím, že zcela nepochybně tato hesla vadí dobře půl milionu občanů České republiky.
Tato bublina tak trochu začala posledním derby a zmínkou o derby i skončí. Jeden z bývalých hráčů soupeře se nechal slyšet, jak moc opojný pro něj byl pohled na exodus zklamaných sparťanů, ještě před závěrečným hvizdem sudího. Nic proti, ta radost je oprávněná. Ono čekat na pokoření největšího soupeře na jeho stadionu více jak 5300 dnů svého života, je asi frustrující samo o sobě. Nota bene když třeba od (pravděpodobně) prvního ligového derby S do kterého zasáhl (květen 1985), je jejich bilance 26-15-11 pro Spartu, při skóre 76:45. Ale jak už bylo řečeno, účty se dělají až po posledním kole.
P.S. Nicméně bylo by velmi milé v neděli 29.03.2008 přispět ke slavnostní atmosféře, u příležitosti otevření stadionu, v Edenu menší odvetou. Nic není opojnějšího, než vyplenit vyprodaný stánek drtivou výhrou a nechat domácí koupat v jejich slzách. Šestadvacátý duben roku dvaadevadesátého nechť je nám příkladem.
pesfilipes
