Lyon 1:2, Man. Utd. 0:0, Fenerbahce 0:1, Ajax 1:1, Arsenal 0:2, Thun 0:0, Hearts 0:0, Espanyol 0:2, Ajax 0:0, Arsenal 0.2, Curych 1:2, Spartak Moskva 0:0.

12 posledních domácích zápasů Sparty. Z této bilance musí být každému sparťanovi smutno. Ani jedno vítězství, šest upachtěných remíz, šest porážek, to vše při hanebném skóre 3:12. Tři góly za 12! domácích zápasů, to je opravdu ostuda. Kam se poděla ta nedobytná tvrz, odkud odjížděli bez výhry Bayern, Porto, Feynoord nebo Lazio? Doma je doma. Tuto frázi dovádějí k dokonalosti fotbalisté Celticu Glasgow. Ačkoli nejsem, stejně jako mnoho dalších, přesvědčen o tom,(CG promine :-) ) že by tento zeleno-bílý klub měl kvalitnější fotbalisty než AC Milán, doněcký Šachtar či Benfica Lisabon, přesto žádný z těchto týmů v Celtic Parku neuspěl. Totéž se týká např. Manchesteru United v minulém ročníku LM. Každý z těchto týmů odjížděl z prázdnou. Hráči, podporováni fantastickými fanoušky dali všem hvězdám najevo, že od nich si body vozit nebudou. Už pouze ono vědomí, že ONI jsou tu doma, jim dává sílu, která pomáhá překonat někdy menší fotbalovou kvalitu. Je to prostě jejich domov.

Ale co my? Kde máme domov my, Sparta? Kde je ona bouřící arena, které dává borcům v rudých dresech sílu navíc a soupeřům podlamuje kolena? Není. Ze Sparty se už kolena nikomu neklepou. Ani v jejich domovském prostředí. Každý si sem jezdí vesele pro body, lekce nám už dávají také hostující fanoušci, kteří názorně ukazují, jak podporovat svůj tým. 25. října nám to na živo předvedli Švýcaři, ve čtvrtek pro změnu Rusové. Ze stadionu Sparty se pomalu stává neutrální hřiště, kde mají převahu hostující fans. Je to smutné, ale je to tak.

Ale všechno popořadě.

V úterý odpoledne se dozvídám, že jsem obdržel novinářskou akreditaci na duel proti Spartaku Moskva Paráda! Honem ruším všechen program na čtvrteční večer, Sparta má přednost. Ve čtvrtek jsem od rána ve škole, hodiny ne a ne utíkat. Konečně končí poslední seminář a já jsem volný. Stavuji se na netu, mrknout se na zdejší fórum co je nového. Prohodím pár virtuálních slov se Seniorem, který je ještě v práci a dnes na Spartu nemíří. Kolem čtvrt na šest opouštím školu a vydávám se směr Letná. V metru potkávám fanoušky Spartaku Moskva. Někteří jsou opilí méně, někteří více. Je vidět, že svůj pitný režim od rána rozhodně nezanedbávali. Sparťanské fanoušky kupodivu nikde moc nevidím. Přicházím k ZC, vyzvedávám akreditaci a mířím do press roomu. Klepu se zimou, takže mi vytopená místnost přichází velmi vhod. Do zápasu zbývá nějakých 20 min, tudíž mám dost času na menší svačinku. Začínám párky a přes obložené bagety se dostávám až k obloženým chlebům. To vše zapíjím horkou kávou. Sedí se mi velmi příjemně, čas ale neúprosně utíká a tak beru soupisky obou týmů, magazín Sparta do toho! A chvátám na novinářskou lávku.

Rozhodčí zahajuje zápas a vzápětí ze sektoru pro hostující fandy vylétá první světlice, která jen o malý kousek míjí jednoho z domácích borců. První poločas probíhá celkem v poklidu, slyšet jsou většinou jen fanoušci Spartaku. Z mírné letargie vytrhává všechny na stadionu šance Honzy Rezka. Pospa krásně přetáhl míč na zadní tyč, kde nabíhá Réza…střílí z první a trefuje gólmana Pletikosu. Hlediště vydechne-zklamáním i úlevou a já polykám první sprostá slova, jak se později ukázalo, zdaleka ne poslední. Když se o vzruch nestarali fotbalisté, postaral se o něj ruský fanda, který přelezl plot a se světlicí v ruce pádí za jásotu ruské části obecenstva na bránu Sparty. Nezdálo se mi, že by běžel nějak rychle, přesto ho šestice pořadatelů nahání jak slepici na dvorku a dokáže ho zpacifikovat až u vápna domácích. Následně ho vyvádějí ze hřiště a mě napadá – dostane alespoň v zázemí pořádnou nákládačku? Asi ne, ačkoli by to rozhodně nebylo na škodu. Bohužel.

Na konci poločasu se dožadují vstupu na hrací plochu jeho kolegové. Poté, co je jim to „překvapivě“ znemožněno, začíná strkanice, která přerůstá v pořádnou bitku. Těžkooděnci se z horních ochozů rychle přemisťují do dolních sektorů a už to začíná. Padají pěsti, rány obuškem…Do toho všeho Rusové odpalují další světlice na plochu, petardy a dělobuchy. Hotová malá válka. Když s úžasem sleduji, co všechno nyní létá na plochu, resp. bouchá v ochozech, nestačím se divit. Naše vedení vyhlásilo nulovou toleranci těmto „radovánkám“ a dle všeho tuto toleranci u domácích fandů uplatňuje. Ale co fandové hostů? Na ty se jaksi zapomnělo? Jak mohli pronést do ochozů takovéto věci a ještě v takovémto množství, to mi hlava nebere. Zřejmě je u turniketů nikdo nekontroloval… Možná by bylo ku prospěchu věci, kdyby se naše vedení nezajímalo jen o naše fandy, ale uplatňovala přijaté opatření i vůči hostujícím fandům. „Dobro“ ale nakonec vítězí, Policie ČR si zjednává respekt a rozhání ruský dav do rohů tribuny. Já mezitím chvátám znovu do press-roomu. Zima mi je opravdu veliká a pomyšlení na horkou kávu a teplé párky mě žene dopředu.

Druhý poločas začíná velikou šancí Spartaku, ovšem Kladrubský stihne míč kutálející se do prázdné brány na poslední chvílí vykopnout. To byla poslední šance hostů, kteří se od této chvíle pouze brání. Sparta si vytváří tlak, vytváří si i šance. Další tutovku pálí znovu Rezek a po něm Slepička. Vzteky bouchám pěstí do stolu. Obleháme Spartak okolo jeho vápna, ovšem připadá mi, že hrajeme spíš házenou.. Meruna se kutálí po celém obvodu pokutového území, ovšem vniknout dovnitř a zkusit vystřelit, či vykoledovat si faul, to se nikdo neodváží. Máme poté ještě několik střel, pohříchu ale téměř všechny do náruče Pletikosy. Nakonec si dnes míč cestu do brány nenajde. Škoda, dnes byl Spartak rozhodně k poražení, o čemž svědčí i gesto brankáře Pletikosy. Po závěrečném hvizdu jeho ruce vystřelí nahoru, jako kdyby právě zvedal ušatý pohár pro vítěze LM…

Takže dnes opět nic, jak dlouho ještě budeme čekat na domácí pohárové vítězství? Jak dlouho budeme čekat, než se z našeho stadionu opět stane nedobytná tvrz? Optimisté říkají, že do jara, realisté zmiňují podzim roku 2008. Co říkám já? Ani nevím, srdce souhlasí s optimisty. Hlava se přiklání k realistům.

Těšil jsem se, že mě v mrazivém čtvrtečním večeru zahřeje naše výhra. Nakonec mě zahřály pouze pouze káva, teplé párky a dvě sličné hostesky v press roomu ve slušivých, hnědých kostýmcích…

boy_of_russia


Statistika zápasu:

AC Sparta Praha - FC Spartak Moskva 0:0 (0:0)

Rozhodčí: Richards - King, Thomas (všichni Wales)

ŽK: bez žlutých karet
Diváci: 6 307

Sestava Sparty: T. Grigar - Z. Pospěch, T. Řepka, M. Kadlec, R. Zabavník - K. Kisel, J. Kladrubský, P. Horváth, J. Rezek (80. D. Limberský) - L. Došek, M. Slepička. Trenér: Bílek

Sestava Spartaku Moskva: S. Pletikosa - M. Stranzl, A. Geder, I. Dedura, A. Ivanov - S. Kovalčuk, J. Titov, K. Shoava, D. Torbinskij - A. Dzuba (78. A. Prudnikov), S. Velliton (88. N. Baženov). Trenér: Cherchesov