Tak tu máme novou sezónu a začínají přestupové rejdy a škatulata batolata v kádrech všech ligových i neligových klubů. Naše Sparta není výjimkou. Přestupy se těší vždy velkému zájmu fanoušků, každý má svůj názor, kdo si zaslouží ze současného kádru nadále navlékat milovaný dres a kdo už dostal šancí prokázat svůj přínos pro tým více než dost. Případně kdo šanci nedostal a je to možná více než dobře. Ale posuďte sami...
Sparta je známá tím, že hráče nakupuje každé přestupní období zajímavá jména, ale zároveň tím, že se spousty hráčů zbavuje. Chtěl bych se podívat na to, kdo přicházel loni v letním období a co daný hráč dělá teď, případně jakou zanechal ve Spartě stopu. Čili jak se nám loňské nákupy povedly či nepovedly.
Jako jeden z prvních příchozích hráčů byl navrátilec z Jabloneckého hostování, rychlonohý pravý záložník Milan Petržela. V jarní části ligy a ve finále poháru ČMFS hrál ve skvělé formě, proto se sparťanští fanoušci těšili, že by mohl Milan týrat svýmy výpady po pravé lajně soupeřovu obranu i další sezóně. Sezónu začal nešťastně, protože utrpěl zlomeninu nohy a při představování kádru se při generálce na ligu přibelhal o berlích. V lize odehrál všehovšudy 9 minut, kdy střídal. O něco málo více minut odehrál (27 abych byl přesný) v poháru UEFA, kdy zcela nerozehraný a po zlomenině měl rozhýbat útok v domácím zápase s dánským Odense. A dalších 18 minut v dalším domácím zápase s FC Zurich. V zimě se po takovémto paběrkování stěhoval na hostování do Plzně, kde nakonec zůstane, protože na něj uplatnili ve městě piva opci.
Martin Abraham – univerzální záložník se zajímavou pověstí k nám přišel za docela nemalé peníze z Mladé Boleslavi. Tento zarputilý „univerzální voják" se ocitl v širším kádru reprezentace a trošku se čekalo, že ve Spartě už šanci zahrát si za áčko dostane. Jako jednu z prvních věcí, co Martin provedl, bylo, že hned cestou na soustředění volal kustodům, jaké chce číslo a že mu je jedno kdo ho má, že ho prostě chce. Martin odehrál v lize 5 zápasů a dal krásný gól do sítě Žižkova. Odehrál i několik celých zápasů v pohárové evropě. Ale více než o jeho výkonech na hřišti se veřejnost zajímala o to, jaké má vztahy v kabině a jak se s kým snáší či nesnáší. Koho proti sobě poštval svým občas impulzivním chováním. Své účinkování ve Spartě skončil překvapivým přestupem k rivalovi na Větrnou Hůrku. Někdo tvrdí, že cena za kterou šel ikdyž byla menší než za jakou jsme ho kupovali bylo nejlíp prodělaných asi 5 milionů. Valná většina lidí si na Spartě ať v kabině či mimo po tomto přestupu docela oddechla. V jedné věci se musím Martina zastat, v rozhovorech po přestupu neřekl proti Spartě křivé slovo a zastal se například i Tomáše Řepky. Není asi náhodou, že si tito dva hráči po jarním derby vyměnili dresy, což jsem jinak nikdy po derby neviděl.
Miloš Brezinský – přišel k nám po ochodu několika stoperů (Václav Drobný, Štěpán Kučera, Jan Šimůnek a ….)na hostování z Liberce. Svými výkony nijak neoslnil, ve stoperské dvojici s Tomášem Řepkou odehrál 11 ligových zápasů, gólově se neprosadil. Jako tečku za svým půlročním působení šel v poháru UEFA na hrot na poslední 3 minuty zápasu v Leverkusenu. Hostování nebylo prodlouženo a místo návratu do Liberce si Miloš balil kufry směr Temešvár.
David Limberský – přicházel k nám jakožto kapitán Plzně, defenzivní univerzál se zkušenostmi z italské Serie A, kde hrál za Modenu. Byl na stáži v anglickém Tottenhamu a jako velmi mladý dostal nálepku druhý Nedvěd. Hned po svém přestupu se vyjádřil, že nemá rád Slávii a Karla Jarolíma zvlášť. Za rok ve Spartě odehrál v lize něco kolem 700 minut, startoval v základu v 8 zápasech a v 5 střídal, což je jistě daleko méně než si sám představoval. Na jaře se David do zápasu nedostal prakticky vůbec, občas dokonce ani na lavičku. K definitivnímu odchodu ho přiměl až pohovor s Danem Křetínským, který mu naznačil, že se pravděpodobně jeho pozice v týmu nezmění ani v nadcházející sezóně. Asi se tudíž nikdo moc nedivil, že mu rok ve Spartě bohatě stačil a s díky přijal možnost se zase vrátit do Plzně, kde přeci jen bude mít víc příležitostí hrát pravidelně.
Matúš Kozáčik – mladý nadějný gólman, který se pro mnohé zcela nepochopitelně stěhoval do Sparty z nedalekého Strahova, kde byl jako trojka. Sám také netuším, co tímto přestupem bylo zamýšleno, ale třeba se to ještě v budoucnu dozvíme. Letošek nám totiž moc napovědět nemohl, protože tento slovenský reprezentant dostal šanci chytat za áčku jen v poháru ČMFS proti Dukle, kde svým výkonem nejenže Michala Bílka o svých kvalitách pro A tým nepřesvědčil, ale od té doby se stal jedničkou pro třetiligové béčko.
Igor Žofčák – přišel k nám z Ružomberoku za poměrně vysokou částku, přestože mu brzy končila smlouva a mohl k nám přestoupit v zimě zadarmo. Prý nejlepší záložník slovenské ligy. U nás si zahrál v základu v lize jeden zápas a to ještě byl po brzkém vyloučení ihned střídán. V dalších 4 střídal, ale i tak by člověk z jeho odehraných minut skládal celý zápas jen stěží, protože by se dostal na číslici 77 minut. V zimě byl poslán na hostování do Jablonce, kde už hrál pravidelně, v lize se trefil až v posledním zápase proti Slávii. Celkem očekávaně, se i on se v kádru pro příští sezónu neukáže a putoval zpět na jabloneckou střelnici, kde si ho vyžádal trenér Komňacký.
Ondřej Kúdela – známá tvář v MS 20, za Spartu neodehrál v sezóně v lize ani minutu, byl jen 6x nominován na lávku. Podzimní část ligy strávil na hostování na Kladně. Uvidíme jak se popere o místo v nadcházející sezóně. Přišel k nám původně jako defenzivní záložník, ale na MS hrál pravého beka. Má rychlost, techniku, ale zatím ho zrazuje zdraví, tak snad letos bude mít šanci ukázat, co je v něm.
Jiří Kladrubský – příchod tohoto defenzivního hráče byl snad ještě jako část kompenzace za přestup Karla Pohorského. Jirka pendloval po sestavě mezi levým bekem na podzim a defenzivním záložníkem po definitivním posunu Michala Kadlece na post levého beka. Na podzim si zahrál tento sympatický hráč i jeden zápas za reprezentační výběr, proto bylo celkem překvapením, že se na jaře na hřiště už tolik nedostával. I přesto odehrál v základu 20 zápasů, v 6 střídal a dal i dva góly. Jednoznačně se z posil prosadil nejlépe. Je to hráč s velkou budoucností a doufám, že bude jeho jméno ještě dlouho spojeno se Spartou.
Kamil Vacek – je to taková letní posila – neposila. Přišel do Sparty z Olomouce oklikou přes Bielefeld jakožto hráč po zranění zánártních kůstek. Díky tomu se mohl zapojit pořádně do hry až v zimě. Přesto se zapsal zvláště mezi fanoušky jako oblíbenec, protože skóroval hned v prvních dvouch zápasech, které v rudém dresu odehrál. V základu odehrál 8 zápasů a ve 3 střídal. Kromě dvou gólů v prvních dvou kolech další gól nepřidal. Je to veliký talent a pevně věřím, že tato sezóna bude z jeho strany velice povedená a že se jako fanoušci máme na co těšit.
Avdija Vršajevič – aneb nový Edin Džeko, jeden z talentů, co přivedl z Bosny nyní už trenér teplického béčka Plíšek. Tento hráč se na Letné moc neohřál (byl na soupisce asi 24 dny) a putoval do Kladna. Tam hlavně střídal, odehrál 4 zápasy v základu, 12 krát střídal. Trefil se jen jednou a to do sítě Českých Budějovic. Ke konci ligy hrával spíš za béčko Kladna a po nenápadném návratu zpět se připojil k přípravě s béčkem, které bude hrát letos druhou ligu. Uvidíme, co mu rok na Kladně dal.
Myslím si, že většiny hráčů jsme se zbavovat nemuseli, že to nějakou dobu trvá, než se hráč na klub adaptuje a může začít podávat výkony, které by si jak trenéři, tak fanoušci představovali. Je také celkem jasné, že avizované odchody nejsou pro Spartu nějak lukrativní a že částku, kterou za přestup dostane bude s velkou pravděpodobností menší, než kolik jsme za hráče dali. Vemte si třeba příklad ryšavého Kanaďana. Přišel z Mostu na hostování s opcí, do zápasů naskočil tak, že v první minutě zápasu s Brnem šel na hriště místo Řepy, který už v útrobách sháněl ručník do sprchy. Další zápas hrál ve stoperské dvojici se Sivokem, proti Baníku. I díky výsledku a snad i vysoké částce zakotvené v opci se musel vrátit do Mostu. A tak přijde nový, který se bude muset aklimatizovat, zvykat si. Tenhle nadějný kluk už měl půl roku za sebou a celou kariéru před sebou. Pak se může stát, že uvidíme jeho jméno mezi vítězi poháru UEFA jako třeba jména našich bývalých hrůču - Šírla a Križanace. Ti od nás odcházeli jako nepotřební aniž by dostali pořádnou šanci. I proto si myslím, že jsme se pořád nepoučili a fungujeme jako průtokový ohřívač...
Sickboy
