Protože jsem věřil, že i přes domácí prohru v prvním zápase kvalifikace o LM má stále Spartička naději postoupit, vyrazil jsem do dalekých Athén. Při mé předchozí návštěvě mně toto krásné město učarovalo a tak bylo mé rozhodování jednoduché. Chci u postupu přes favorizovaný Panathinaikos být. V pondělí ráno opouštím Prahu, teploměr ukazuje nějakých 15 – 16 stupňů. Za dvě hodiny vystupuji z letadla na athénském letišti a mám dojem, že jsem v prádelně jedoucí na plný výkon. 36°C, dusno k padnutí. Po ubytování vyrážím na obhlídku okolí. Čas rychle utíká a v itineráři výjezdu mám předepsánu návštěvu tréninku našich borců. Přijíždíme do olympijského komplexu, kde proběhly hry XXVIII. Olympiády. Celému sportovišti vévodí nádherný olympijský stadión, kde Roman Šebrle získal zlatou olympijskou medaili v desetiboji. V těsné blízkosti stojí basketbalová hala a krásný plavecký areál. Hlavní stadión však pro fotbal ideální není. Vzdálenost hlediště od trávníku je příliš velká.

Ale to již naši kluci přicházejí vyzkoušet zdejší zelený pažit. Trénink je v plném tempu, jediný kdo má úlevu je Luboš Hušek. Jeho zranění z Č.Budějovic je horší, než se čekalo. A tak má Víťa Lavička první problém. Kdo bude velet záložní defenzívě? Soutěž vyhrává všestranný Jirka Kláda. Po hodině a půl střídají naše hráče domácí hvězdy.

Večer trávíme v útulné taverně Akropolis, kde okusíme domácí specialitky na talíři i ve sklenicích. Živá hudba, tanečníci i tanečnice mají největší úspěch u skladeb z filmu Řek Zorba. Jiný kraj, jiný mrav, ale hlady bych v Řecku určitě neumřel, pohoštění bylo skvělé. Ani se člověk nenadál a zvony v okolních kostelích bijí půlnoc. Příjemná noční procházka potemnělým městem je zárukou klidného spánku. Teplota klesla na přijatelných 30°C. Ovšem provoz na silnicích neklesá. Auto za autem, kupodivu bez známek nervozity a hlavně bez nehod. A že uličky jsou přeplněny parkujícími automobily i motorkami. Auta parkují všude. Na přechodech, na záhonech, na chodnících, nepřekvapilo by mě, kdyby parkovala i na stromech. A nikde žádné cedulky za stěračem!

V úterý dopoledne vyrážím do ulic. Stejný nápad mají tisíce dalších turistů. Na Akropoli je tlačenice jako večer na tribunách olympijského stadiónu. Člověk v tichém úžasu sleduje dovednost a umění dávných architektů, stavitelů, sochařů. Nádhera, úžasné, nic jiného mně nenapadá. Tiše procházím mezi památkami a ani nevnímám to příšerné horko. Rtuť teploměru vyšplhala na 38°C. Je čas na oběd, následovat bude odpolední prohlídka města. Nejdříve Pireus, pozorovat život v přístavu je zajímavé. Lodě velké i malé, obrovské trajekty přivážejí stovky lidí, jiní se zase vydávají do světa. Také si nemohu nechat ujít návštěvu krásného stadiónu místního Olympiakosu. Přestože se dovnitř nedostanu, je poznat, že se jedná o supermoderní fotbalovou arénu. A návštěva zdejšího shopu je také zážitek. V červenobílých barvách tam mají i osvěžovače vzduchu na toalety. A ještě jeden sportovní areál musím navštívit. Původní olympijský stadión! Tady se tvořila sportovní historie. Při mé předchozí návštěvě Athén jsem si dokonce zaběhl jedno kolečko na zdejší dráze. Dnes jsem sportovního výkonu ušetřen, stadión je uzavřen. Nevadí, stejně je všechno krásně vidět z vnějšku, podobně obdivuji kopii sochu Myrónova Diskobola z pátého století před naším letopočtem, nebo sochu zakladatele novodobých Olympijských her Barona Pierre de Coubertin. Tak jsem se zaujal památkami, že jsem úplně zapomněl na čas. Jdouc kolem policejní stanice, napadla mě myšlenka, zdali i řečtí policisté pomáhají a chrání. Rukama nohama se ptám na cestu na stadión. Z úšklebků vyrozumím, že Pana vyhrají o tři góly. Chvíli se v legraci škorpíme, ukazuji, jak mu potečou večer slzy jako hrachy a znovu se ptám na cestu. On udělá rychlé tři kroky do silnice a zastavuje první obsazené taxi. Z intonace je zřejmé, že šoférovi nařizuje, aby mně dovezl na stadión. Cestou vyložíme původního klienta a pílíme si to přes město. Z autorádia se line jakýsi komentář. Redaktor mluví kadencí kulometu a já rozumím jen několika slovíčkům. Lavicka, Kucera, Repka, Slepicka. Za chvilku jsme u zabarikádovaného olympijského stadiónu. Ochranka nás zastavuje, on mazácky vykloní hlavu z okénka a ukáže na mne. Sparta Prag! Tyto dvě slovíčka nám otevřely asi 5 zátarasů a já vystoupil za pár okamžiků před hlavním vchodem na stadión jako prezident! ;-)))

Konec zábavy, začíná makačka. Plní se okolní parkoviště a zároveň i obrovské tribuny. Naše kluky vítá bouřlivý pískot, domácí miláčky obrovský aplaus. Všichni se rozcvičují, za chvíli to vypukne. Konečně rozhodčí Hamer přivádí obě jedenáctky na plochu. Pobaví mně popletené jméno našeho Tomáše Řepky. Celý zápas svítí na obrovské tabuli 2 PERKA. Pozdravy losování a už se hraje. První šanci má Kulda, ale trefuje jen domácího beka. Hraje se svižně, ale něco mi chybí. Kde je to skvělé povzbuzování? Zatím nic moc. Až po zápase se dovídám, že domácí fanoušci drží jakousi desetiminutovku „ticha“ za fanouška, který tragicky zahynul cestou na stadión. Kolem 10. minuty jim mohlo být ještě hůř, ale domácí brankář skvěle vyrazil gólovou hlavičku Štěpána Kučery. Ovšem to, co jsem zažil poté, mě vyrazilo dech. Domácí kotel vyprovokoval celý stadión k takovým bojovým chorálům, že jsem měl husí kůži jako pralinky! Snad jen v Turecku by to uměli lépe. Domácí se snaží dát pojišťovací gól, ale v cestě jim stojí dobrá obrana a zejména Matúš Kozáčik. Šance máme i my, ale střeleckou mušku naši borci ne a ne najít. Po dvou zahozených tutovkách domácích přichází jasná gólovka Míry Slepičky. Zřejmě nechce trhat basu a zahazuje také. Pěknou střelu Páti Bergera skvěle vyráží Galinovič. Konec první půle se hraje podle domácích not, ale bez brankového efektu.

Do druhého poločasu posilujeme útok, Vácu střídá Došan. Hrajeme vabank, všechny síly jdou do útoku za cenu rizika. Jsme lepší, ale dát gól je neřešitelným problémem. Rychlé domácí kontry jsou velice nebezpečné, ale Matúš dělá zázraky. Je příjemné slyšet předčasný jásot tribun a poté zklamané vzdechy. Ondra Kušnír netrefí bránu, domácího Ninise vychytá Matúš. Hráče přemáhá únava, střídání na obou stranách, zápas probíhá za obrovského horka. Další zmařená šance Karagunise, opět zklamaná reakce tribun. 62 000 diváků žene své borce do boje. Na horním ochozu se tísní 13 nebo 14 Sparťanů, hlídaných asi 25 pořadateli. Smeknout klobouk před jejich věrností je málo. Podniknout tak dlouhou cestu do řecké metropole je hrdinství a ukazuje lásku ke klubu. Čest vám, Sparťané! A je zde finále. Nejdříve Došanův těsný ofsajd, pak zahozená 100% šance. Další útok a další tutovka, paličem je Míra Slepička. Míč je už na naší polovině a on se ještě drží za hlavu. Nedáš, dostaneš. Toto otřepané pravidlo platí i v Athénách. Rychlý protiútok po pravé straně, centr na volného Souzu a pro něj již nebylo problémem koníčkem prostřelit kozu. Tribuny šílí! Opět branka v poslední minutě zápasu. Dvouminutové prodloužení již žádnou změnu nepřineslo. Hymna LM se bude hrát v Athénách. Sice máme za sebou dva vyrovnané zápasy, ale domácí postupují zaslouženě. Umí dávat góly! My si můžeme říct čtyřikrát škoda. Zahodili jsme nejméně čtyři tutovky!

Tak jsme opět do prestižní soutěže nepostoupili. Ale nedá mi to, abych se nezeptal. Zasloužíme si vůbec LM? Já se domnívám, že ne! Vždyť na domácí zápas na Letnou přišlo pouhých necelých 15 000 diváků. Řekové si přivezli domů do odvety jednobrankovou výhru, a přesto byly tribuny plné. Diváci nebyli jen 12 hráčem, byli 13 nebo dokonce 14 hráčem. Byli úžasní.

Přestože naši kluci prohráli a jsou vyřazeni, nemám pocit zmaru. Musím ocenit jejich snahu, jejich bojovnost, jejich vůli. Jen ta střelba a proměňování šancí se jim dá vytknout. Jinak nic, udělali pro postup mnohem víc, než jejich fanoušci! A vidět po zápase jejich zklamané pohledy nebylo zrovna příjemné. Kluci, i vám patří dík!

Rychlý přesun nočním městem na letiště a krátce po čtvrté hodině ranní přistává sparťanský speciál v Ruzyni. Krátké rozloučení s Michalem Kadlecem, který odchází do Německa a návrat domů. Odpočinout, nabrat síly, již v neděli večer nás čeká Viktorka Žižkov. Pánové a dámy, nebojte se přijít, vejde se nás tam 20 000. Ti kluci si zaslouží, aby hráli před plným stadiónem.

Bombito

Statistika zápasu:

Panathinaikos Atény - AC Sparta Praha 1:0 (0:0)

Branky: 90. Souza

Rozhodčí: Hamer - Crelo, Holtgen (všichni Lucembursko)
ŽK: Vyntra, Spyropoulos, Salpigidis - Kučera, Kušnír, Kladrubský, Slepička
Počet diváků: 60 000

Sestava Panathinaikosu Atény: Galinovič - Zumarraga, Simao, Vyntra, Spyropulos, Gilberto, Karagunis, Nilsson, Cardoso, Cleyton, Salpigidis. Trenér: Henk ten Cate

Sestava Sparty: Kozáčik - Voříšek, Řepka, Kučera, Kadlec - Kušnír (62. Zeman), Kladrubský, Vacek (45. Došek), Berger - Kulič (76. Holenda) - Slepička. Trenér: Lavička