Každý správný orchestr má své složení, fotbalovou terminologií řečeno sestavu, která se skládá z několika skupin hráčů. Tvoří ji hráči na smyčce, na dřevěné dechové nástroje, na žesťové nástroje, hráči na bicí nástroje a harfy. V každé této skupince je dané i pořadí hráčů, tvořící určitou hierarchii v kolektivu, léty praxe ověřenou a vyzkoušenou. V čele celého ansáblu stojí dirigent, jeho pravou rukou je koncertní mistr s titulem první houslista, jakýsi kapitán týmu. Hraje sóla předepsané pro jeho nástroj a také po úspěšném představení sklízí největší ovace obecenstva. Po jeho boku vystupuje i druhý houslista, možná stejně zdatný umělec, ovšem vystupující ve stínu svého mistra. I on bývá skvělým hráčem. Ale v naší řeči se termín „druhé housle“ vžil pro označení někoho, kdo tahá za kratší konec provazu, kdo stojí na opačném hodnotovém stupínku. Sice to není přesné vyjádření hodnoty, ale toto označení je zažité, ikdyž trochu zavádějící.

I naše Spartička dnes hraje druhé housle, přestože se domnívám, že hráči, kteří v tomto orchestru vystupují mají na víc, mají šanci stát se prvním houslistou. Chce to, podobně jako u hudebních mistrů, mnoho práce, mnoho odříkání, mnoho trénování a zkoušení. Jen a jen poctivá každodenní dřina přináší sladké plody úspěchů na předních světových scénách. A také pochopitelně dobré vedení celého orchestru dirigentem, který dokáže naladit všechny hráče na jednu vlnu, sladit všechny tóny do jednolité melodie, beroucí dech všem posluchačům. Ale i dirigent má svého šéfdirigenta, jehož povinností je vytvořit nejlepší podmínky pro fungování celého orchestru. Vybrat dirigenta, určit mu jeho pravomoci, vybrat vhodné umělce a hlavně dát jim čas na své sehrání a sladění. A dle mého názoru, tady nás pata tlačí nejvíce. Nejen hráče, ale i dirigenty měníme jako ponožky s každým příchozím neúspěchem a čekáme na zázrak. Ten bez trpělivé dřiny a důvěry ve vybrané hráče nepřijde. Kdy už si to konečně uvědomíme?

12.ligové kolo zavedlo naší Spartičku do slezské Ostravy. Na tento výjezd se vždy těším nejvíce. Baník hraje otevřený útočný fotbal, žádného zanďoura, skvělá divácká kulisa je vždy zárukou fantastické atmosféry. Ani Sparta nevyznává urputnou obranu, a tak tyto zápasy bývají ozdobou ligy. Na cestu jsme vyrazili už v osm hodin ráno. I na druhém konci republiky máme přátele, s kterými rádi posedíme, pokecáme, popijeme. Cesta v družném hovoru uteče rychle, krátce po poledni vystupujeme na ostravském hlavním nádraží. Pár okounějících policistů, jinak absolutní klid a mír. Výborný oběd, troška slivovičky a vzhůru na další návštěvu. Další oběd, další slivovička, přátelské posezení a stále častěji koukám na hodinky. Loučení, krátká procházka městem a vzhůru na Bazaly. Třetí setkání s přáteli a již nastává čas samotného utkání. Tribuny se plní, modrobílá barva je k vidění všude. Hráči nastupují, Spartička v netradičních barvách. Rudé dresy, černé trenýrky. Slavnostní okamžik před výkopem. Dres Baníku a květinu dostává vynikající obránce, dnes již legendární Rosťa Vojáček. To býval bek ostrý jako břitva. To co se děje při nástupu, bych přál vidět a zažít každému Sparťanovi. Neskutečné krásné choreo, podpořené ohněm, dýmovnicemi a fantastickým supportem. Husí kůži jako pralinky, svírá se při té nádheře hrdlo. Klobouk dolů, Chachaři! Už jen kvůli tomu stálo za to přijet.

A už se hraje. Od samotného začátku zápasu je jasné, v čí režii utkání proběhne. Útoky domácích se valí na Blážu, naši hráči nestíhají. Jen odkopy na osamoceného M.Slepičku, který je bez šancí proti bekům Baníku. Šance jsou k vidění prakticky jen před naší brankou. Celou půlhodinu trvá naděje, že nepřerušíme více jak pětiletou dobu bez porážky na Bazalech. Dokonce jsme mohli jít do vedení, ale Kulda svou jedinečnou a prakticky jedinou šanci v 20.minutě zahodil. Po půlhodině hry přichází černá desetiminutovka Sparty. Nejdříve Honza Krob nechal na pravém křídle zcela volného Řezníka, ten skvěle zpracuje přihrávku, nacentruje před branku a D.Střihavka se zapsal do dlouhého seznamu našich bývalých hráčů, kteří nám dali gól. Za pár okamžiků dává V.Svěrkoš druhou branku, naštěstí je odmáván ofsajd. Utrpení však ještě není konec. Obránci nedůslednou hrou prohrají souboj ve vápně, V.Svěrkoš nádhernou patičkou uvolní Mičolu a ten za pár okamžiků svléká dres na oslavu svého gólu. Naši jsou zralí na ručník, zatímco Bazaly šílí nadšením. Až závěrečný hvizd sudího Kovaříka nás vysvobozuje, alespoň na pár minut, z utrpení. Toto byli z velké části ušetřeni naši kotelníci, kteří dorazili na Bazaly s velkým zpožděním. Dorazili pěšky, prý technické problémy autobusu. ;-) Nevím, nebyl jsem u toho.

Do druhého poločasu, místo nevýrazného M.Zemana, nastoupí O.Kušnír, ale výsledný efekt byl stejný. Nula od nula pošla. Tím nechci říct,že ostatní by byli lepší. Jedna dvě výjimky by se našly, zejména Bláža a P.Berger byli vidět, ale to nestačilo. Dnes jsme na Baník jednoduše neměli. Krátce po začátku druhé půle vlétly i na hrací plochu dýmovnice a tím prakticky sledování fotbalu skončilo. Nebylo vidět na pár metrů. Možná ta mlha byla pro nás milosrdná, přestože z útržků zápasu, které jsem zaregistroval, bylo zřejmé, že Sparta trochu přidala a Baník své prvopoločasové tempo neudržel. Na zvrat v utkání to ovšem nestačilo. A tak jsem si spíše domýšlel, co se na hřišti vlastně odehrává. Diváci si spíše než fotbalu užívali fantastické atmosféry, ke které i svou troškou do mlýna přispěli i naši fanoušci. Proti baníkovské přesile byli bez šance, ale slyšet i vidět byli. Ty dýmovnice si ale mohli odpustit. Když se mě o přestávce jeden Chachar zeptal, co tomu říkám, byl mou odpovědí překvapen. „Nevadí mě, že prohráváme, nezasloužíme si ani bod, Baník je ve všem lepší. Ale raději prohraji 3x na Bazalech, než jednou na Letné se Slávií! To je pro každého Sparťana potupa největší!“

Vzhledem k nutnému přesunu na nádraží jsme byli nuceni opustit ochozy těsně před koncem zápasu. Při trolejbusovém přestupu, několik kilometrů od Bazalů, jsme vyslechli závěrečné chorály fanoušků Baníku. Ztichlé město, padající mlha a do toho řev z Bazalů. Skvělý zážitek.

Cesta zpět do Prahy proběhla opět v klidu, těsně po půlnoci stojíme na hlavním nádraží. Ptám se sám sebe, jaký mám z dnešního dne pocit. Zklamání? Už mě tam nedostanou? Mám to zapotřebí? Ne! Ne! Ne! I prohry patří k životu a je třeba je zažít. Jedině pak můžeme vylézt z bahna, ve kterém stojíme. Byl to krásný výjezd, se zajímavým fotbalem a naprosto nádhernou atmosférou na stadiónu. Příště pojedu zase.

Už v sobotu hostíme na Letné Zlín. Zkusme připravit našim klukům alespoň čtvrtinu takové atmosféry, jakou připravili svým hráčům fanoušci Baníku.

Bombito

Statistika zápasu:

FC Baník Ostrava - AC Sparta Praha 2:0 (2:0)

Branky: 31. Střihavka, 36. Mičola

Rozhodčí: Kovařík - Večeřa, Pelikán
ŽK: Tchuř - Zeman, Hušek, Kulič, Kušnír
Počet diváků: 16 602

Sestava Baníku Ostrava: Vašek - Řezník, Neuwirth, Marek, Tchuř - Mičola (67. Rajtoval), Galásek, Otepka (90. Pavlík), Lička - Svěrkoš, Střihavka (84. Zeher). Trenér: Večeřa

Sestava Sparty: Blažek - Kúdela, Voříšek, Hušek, Krob - Kisel (58. Vacek), Kladrubský, Berger (82. Kadlec V.), Zeman (46. Kušnír) - Slepička, Kulič. Trenér: Chovanec