16.listopad 1893 je dnem vzniku naší milované Spartičky. Toto datum je všeobecně známé a čas od času i připomínané. Za více jak 115 let historie se Sparta stala nejlepším týmem naší historie. Během uplynulých let získala mnoho domácích i mezinárodních úspěchů i uznání a stále má skvělé jméno ve fotbalovém světě. V počtu 34 získaných domácích titulů se jí nevyrovná nikdo, jedině Karel Gott se může pochlubit stejným počtem získaných Zlatých slavíků. Bohužel, v dnešních dnech můžeme na slavné časy Sparty jen nostalgicky zavzpomínat. Dnes chci připomenout i jiné datum, než jsou narozeniny slavné Sparty.
Ve čtvrtek 7.května uplyne 40 let od slavnostního otevření našeho fotbalového chrámu. Ale o tom o něco později, nyní krátká exkurze do dějin.
Své první zápasy hrála Sparta na vojenském cvičišti u Invalidovny, na Císařské louce, na Střeleckém ostrově, v Bubnech a od roku 1905 na Letné (v místech, kde dnes stojí Národní technické muzeum). V době 1.světové války se definitivně přestěhovala do míst nedaleko Letenské vodárny, kde stojí současný stadión. Svůj první zápas zde sehrála 13.května 1917 a porazila 3:2 Viktorii Plzeň. Premiérovou brankou se navěky může pyšnit legenda Antonín Janda-Očko. Od tohoto data je Sparta doma na Letné! A rodí se zde skvělý tým, slavná Železná Sparta, ve 20.létech minulého století asi nejlepší mužstvo nejen Evropy, ale i celého světa. Kapacita stadiónu (více než 30 000 diváků) mnohdy nestačila diváckému zájmu. 10.dubna 1934 postihla náš stadión obrovské tragédie. Naše hlavní tribuna lehla popelem a s ní nenávratně nejen movitý majetek, ale zároveň i celý archív klubu. Nenapravitelná škoda. Ale téhož večera začíná záchranná akce členů a příznivců Sparty a i díky darům ostatních klubů Sparta žije dál. A za necelých 20 měsíců vyrůstá na Letné nová železobetonová tribuna, které stojí dodnes.
6.října 1966 končí historie tehdejšího stadiónu na Letné. Ve Veletržním poháru hraje Sparta poslední zápas na starém stadiónu s FC Bolognou. Kapitán Jirka Tichý naposledy přivedl mužstvo Sparty na tento stadión. Poslední gól na tomto hřišti dává Tomáš Pospíchal. Zápas skončil 2:2 a diváci neodcházejí. Poté na zelený trávník vybíhají sparťanští internacionálové a sehrají zápas s nadějemi Sparty, s žákovským týmem. Pak už vjíždí na trávník traktor a začíná rozorávat hřiště. Dělníci demontují první části tribun a mnohým divákům se řinou slzy z očí. Za pár dní jsou dřevěné tribuny srovnány se zemí, prostory hrací plochy se prohlubují o necelé 3 metry a začínají stavební práce. Nové tribuny vyrůstají jako z vody, každým dnem je vidět úsilí stavbařů. Mnohokrát během výstavby nového stadiónu jsem byl pozorovat „cvrkot“ na stavbě, nemohl jsem se dočkat chvíle, až naši borci vyběhnou na trávník nového letenského chrámu. Za dva a půl roku vyrostla nová dominanta v Praze 7. Dělníci proměnili projekt ing.arch.Cyrila Mandela ve skutečnost.
Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem byl přítomen na zahajovacím zápase Sparty, spolu s 36 000 Sparťany, na beznadějně vyprodaných tribunách nového stadiónu. Kochali jsme se krásou vysokých tribun, umělého osvětlení, krásného trávníku. Na zelený pažit vyběhly jedenáctky Sparty a Austrie Vídeň a společně jsme sledovali slavnostní výkop legendárních postav našeho klubu. Pánové Jiří Tichý, Oldřich Kopecký, Václav Pilát a asi můj nejoblíbenější Sparťan historie „zlatovlasá primadona“ Dr.Karel Pešek-Káďa. Konečně jsme se dočkali nového a důstojného fotbalového stánku. Nebylo důležité, že jsme prohráli 1:2, utěšovali jsme se příslovím: “První vyhrání z kapsy vyhání!“ Premiérový gól v rudém dresu měl na svědomí nezapomenutelný Pepík Jurkanin. Ještě hodně dlouho po utkání se mnozí z nás procházeli v ochozech Letné a nemohli se té nádhery nabažit. I dnes patří náš stadión k těm nejlepším v naší zemi, postupem let prošel opravami i rekonstrukcemi, ale zub času vykonal své. Přesto bych neměnil, na třídě Dr.Milady Horákové 98 je můj druhý domov, prožil jsem zde hodně radosti a krásných chvil.
Kolik fotbalových velikánů zavítalo na Letnou. Namátkou vzpomenu na fotbalové bitvy s Realem Madrid, CF Barcelonou, Manchesterem United, Juventusem FC, Laziem Řím, Bayernem Mnichov, milánskými AC i Interem, Lyonem, Ajaxem, Feyenoordem, O. Marseille, Chelseou, Arsenalem, Fiorentinou, Spartakem Moskva, Dynamem Kyjev, Steauou Bukurešť, Benficou Lisabon, Panathinaikosem Athény, Glasgow Rangers, Anderlechtem, Slovanem Bratislava, FC Schalke 04, Hajdukem Split, Trnavou, Brémami, Leedsem, Atleticem Bilbao, Borussií Dortmund, Galatasarayem Istanbul, Herthou Berlín, Ferencvarosi FC, Fenerbahcem SK, Bayerem Leverkusen, Austrií Vídeň atd., atd. Téměř každý, kdo v Evropě něco znamená, hrál na Letné. A těch světových hvězd, co jsme zde viděli! A dramat! Mezi nejkrásnější zápasy na Letné považuji pohárové vítězství nad Realem Madrid, Feyenoordem Rotterdam, Olympique Marseille, CF Barcelonou, Juventusem, Warfordem, Laziem Řím s infarktovým gólem Máry Kincla, Ferencvárosim FC s brankou Jirky Homoly v nastavení, rozlučkový zápas Andreje Kvašňáka s Nacionalem Montevideo, výhru 3:2 nad Duklou Banská Bystrica ve 2.lize, kdy 36 000 diváků sledovalo úchvatné drama a další tisícovky zůstaly za branami stadiónu, a především každé vítězství nad Slávii. To z 6.května 2000, kdy jsme je porazili 5:1 a oslavili další titul, patří mezi nezapomenutelné! Spoustu radosti jsem na Letné prožil i při utkáních naší reprezentace. Náš stadión byl dlouhá léta jediným důstojným fotbalovým stánkem v této zemi.
I chvíle sportovního neštěstí patří do historie Letné. Především sestup do 2.ligy v roce 1975. Prohra se Steauou Bukurešť 1:5, s Panathinaikos Athény, loňské prohry s Brnem a s Baníkem, které nás stály titul. Ty bolí ještě dnes. A prohry se sešívanci, ty nemohu zkousnout hodně dlouho.
Toho pěkného, co jsme prožili na Letné, je ovšem víc! Fotbalovou radost nám zde rozdávali i Tomášek Rosický, Andrej Kvašňák, trenéři Václav Ježek, Jozef Jarabinský, J.Sundermann, J.Hřebík a Dušan Uhrín, Petr Kouba, Honza Berger, Pepa Chovanec, Franta Chovanec, Václav Mašek, Pepa Jurkanin, Boža Veselý, Ivan Mráz, Franta Straka, Tomáš Skuhravý, Olda Urban, Vláďa Táborský, bratři Bouškové, Standa Griga, Ivan Hašek, Vašek Němeček, Horst Siegl, Míša Bílek, Víťa Lavička, Máňa Mistr, Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Petr Čech, Jirka Jarošík, Jirka Němec, Jirka Novotný, Jula Bielik, Vlasta Calta, Vráťa Lokvenc, Radek Kováč, Václav Migas, Pepa Jarolím, Martin Frýdek, Mára Kulič, Míša Horňák, Zdenda Caudr, Míla Denk, Zdenda Svoboda, Míra Baranek, Milan Fukal, Lukáš Zelenka, Vlado Labant, Libor Sionko, Tomáš Řepka, Roman Vonášek, Honza Stejskal, hlasatel Karel Purkyt, Jan a Tomáš Poštulkové, Pavel Stratil, Milan Vdovjak, Honza Šimák, Pavel Horváth, Mára Kincl, Honza Bušek, Bobby Polák, táta Kotek, Zdeněk Ščasný, Petar Novák, Zdenda Procházka, Jarda Olejár, Tomáš Sivok, Miloš Beznoska, Ivan Čabala, Béda Vrabec, Roman Kukleta, Pepa Obajdin, Míša Kadlec, Honza Koller, Míra Slepička, Roman Vonášek, Zdenda Grygera, Pavel Melichar, Tomáš Votava, Vašek Budka, Zdenda Pospěch, Martin Čížek, Jirka Jarošík, Martin Hašek, Petr Gabriel, Jarda Blažek, Tomáš Hübschmann, Tomáš Jun, Jirka Homola, Jarda Stárek, Petr Slaný, Martin Petráš. Ten výčet není ani zdaleka úplný, na mnohé jsem si nevzpomněl. Každého, kdo oblékal rudý dres jsem měl a mám rád.
Na našem „novém“ stadiónu jsme oslavili 18 titulů mistra republiky, 16 titulů v národním poháru, porazili jsme zde giganty světového fotbalu. Náš stadión není Nou Camp, není San Siro, není San Bernabeu, Old Trafford ani Park princů, ale Letná! Není to žádná mladice, ani stařenka nad hrobem, je to dáma v nejlepších létech! A hlavně - je naše!!!
V den 40.narozenin našeho stadiónu hostíme v semifinále poháru ČMFS tým Teplic. Přijďte všichni oslavit jeho výročí, zažili jsme zde především mnoho radosti a úspěchů. Nedělám si iluze, že bude vyprodáno, ale náš fotbalový chrám si zaslouží důstojnou oslavu narozenin. Letná se na vás těší. Udělejte jí i vy radost. Zaslouží si to. Radujme se z minulosti a těšme se na budoucnost!
Bombito
