Nastal sváteční den, který doprovázelo krásné počasí a do Zlína zavítala Spartička. Výsledky poslední doby to zařídily tak, že se nám naskytla možnost ještě potrápit slavíky. V cestě za třemi body nám ale stál do té doby poslední celek z města obuvi. Pro mne osobně je to těžké dilema. Žlutomodré nemám rád, přestože žiju nedaleko odsud a ve městě se pohybuju velmi často. Svým způsobem je mi líto, že po předloňském odpadnutí Slovácka mi zbude na návštěvu utkání Sparty přibližně stejně daleká Olomouc. Vím a respektuji dlouhodobě nepřiznivou statistiku, která říká, že Spartě se ve Zlíně prostě nedaří. Ale Zlín je teď přece poslední!
Na stadion přicházím mezi posledními. Cestou mne ještě ke všemu začne zkrápět liják, tak si pohnu, jdu napříč celou hlavní tribunou, když ochozy vybuchují radostí po prvním gólu a mně se současně podlamují kolena. Rychlá branka, už je to tu! Rychlé usazení na místo a seznámení se s okolními lidmi. Kolem mne všechny věkové kategorie, všechny do jednoho freneticky a hystericky vysazené na všechno, co se Sparty týče. Nadávky trenérům, hráčům, žádný sportovní respekt. Ať nekřivdím Zlíňákům, stejné prostředí jsem zažil i v Olomouci. Přišlo mi smutné, že 3 kluci do 13 let nechodí daleko ke sprostým výrazům, mocně ovšem podporovaní vedle sedícím dědou a nad nimi sedícím tátou. Vzhledem k těsnému osazenstvu kolem mne zanechávám prosparťanských projevů. Kluci se na trávníku dostávají mezitím do tempa, něco jim však evidentně chybí. Když však po rohu Hubník srovnává, mám radost z pohledu do kyselých obličejů místních diváků. Pohledem se potkávám se známým, na kterého se významně usměju.
Stav 1:1, říkám si, to půjde, bude se bojovat, třeba ten druhý gól dáme. Domácí totiž na chvíli vypadají jako opaření, prvotní elán už vyprchal…. Bohužel nedlouho poté se z pravé strany řítí další z řady místních borců, který zřejmě nepřekročí hranice zlínského regionu - Čelůstka. Po následné ráně se Jarda Blažek marně natahuje 2:1 a frenetické publikum prožívá svůj verbální orgasmus. Vžívám se do pocitu našeho brankáře, který je v tuto chvíli 30 metrů od branky a vydýchává situaci. Děcka přede mnou bych prolískal, dospělý doprovod jakbysmet. Jsou to prostě Zlíňáci, ukřivdění, malí, zlostní. Na silnicích se v celém kraji chovají jak prasata, mají to holt v krvi. Já jsem švec, kdo je víc! Kde byste dneska byli, kdyby tu nehrála Sparta, říkám si, poslouchaje hloupoučké řeči okolních lidí.
První poločas končí. Hlupák pode mnou v přestávce vyhrává autorádio kopem na sponzorskou tabuli.
Druhou půli má Sparta mírnou převahu. Baránek v brance domácích vytahuje dokonce jeden zázračný zákrok proti Vencovi Kadlecovi, ve spolupráci s obranou zahašují i další závar, který z toho vznikl. Sparta je jedním slovem marná. Střed je sice možná náš, ale pozorná defenzíva domácích v šestnáctce čistí jednu akci za druhou. Zdatně jim v tom navíc pomáhá naše ofenzíva, která přináší jedno nepřesné zakončení za druhým.
V jednom momentu, když hra byla před brankou Sparty, z našeho kotle vyletěla světlice. Místní okamžitě začali burcovat naběhnutého hasiče, aby ji vrátil zpět do kotle. To jsem se už neovládl a zeptal se vedle sedících, jestli si uvědomují, co by se mohlo stát, kdyby hodili světlici mezi lidi. Jakkoliv je na pováženou házet něco na hrací plochu, je dle mého daleko více bezpečnější světlice na otevřeném prostoru, kde nikoho neohrožuje, než v uzavřeném prostoru mezi lidmi. Pokročme dál v zápase.
Při standardce v 75. minutě najednou zhasla všechna světla. Konečně něco zábavného, říkám si. Oba tábory kotelníků tmu využívají po svém, v obou případech přichází ke slovu pyro – tma zakryje všechno. Po nahození světel už ke slovu přichází tu domácí, tu Sparta. Uznávám, že na domácí dnes opět stačit nebudeme, a tak odcházím ještě před koncem. Míjím VIP tribunu a mám sto chutí zdvihnout pohled, zda zde trůní sv. Daniel, abych mu poděkoval a zeptal se ho, jestli je hrdý na svou práci. V tu chvíli však ještě probíhá závar před brankou domácích, ale bezvýsledný.
Více už nepotřebuji vidět. Scházím po schodech a mířím do potemnělého města. Asi 100 m od stadionu slyším závěrečný hvizd. Tak, tři body jsou v háji, říkám si. Kolikrát jsem už odsud takto šel? Jednou spálený, jednou promočený, jednou zmrzlý, dnes ani jedno, ale hodně, hodněmoc zklamaný. V uších mi zní buranský výrok jednoho diváka: „S tímhle chcete hrát Ligu mistrů?“ Má pravdu, tohle by byla ostuda. Ale není kde brát, síla našeho fotbalu uvadá a dnešní Sparta by před 8 lety hrála špici druhé ligy, tomu věřím. Časy se mění.
H. Gary
Statistika zápasu:
Tescoma Zlín – AC Sparta Praha 2:1 (2:1)
Branky: 2. F. Rýdel , 33. O. Čelustka – 28. R. Hubník
ŽK: Rýdel, Vyskočil, Dostálek – Vacek, Kušnír, V. Kadlec, Berger, Wilfried
Rozhodčí: Bílek – Hojsík, Dobrovolný
Diváků: 4058
Sestava Zlína: V. Baránek - O. Čelustka, Z. Kroča, I. Zbožínek, V. Trubila - D. Šmahaj, R. Dostálek, F. Rýdel (56. P. Musil), M. Vyskočil (90. M. Zúbek) - M. Bača, K. Kroupa (73. L. Žůrek)
Sestava Sparty: J. Blažek - O. Kušnír, T. Huber, R. Hubník, M. Pamič - I. Žofčák, J. Kladrubský (79. P. Berger), J. Kucka, K. Vacek - M. Kulič (46. B. Wilfried), J. Holenda (57. V. Kadlec)
