Fotr | 22.08.2009 07:47

30. 11. 2006 se většina těch, kdo jezdí se Spartou i na zahraniční výjezdy, dočkala posledního vítězství – na stadionu v Prátru porazila Sparta Austrii Vídeň 1 : 0. Sice se o rok později podařilo porazit venku Toulouse a o další rok později i oblíbený Šerif Tiraspol, ale předpokládám, že mnoho fandů tyto zápasy nenavštívilo.

Takže ke včerejšímu zápasu jsme vzhlíželi s nadějí, že se toto pohárové prokletí podaří zlomit. S tím jsme po osmé hodině nasedli do auta a vyrazili via Maribor.

Cesta byla poklidná, hned za hranicemi Slovinska nás předjela červená Octavia, pod jejímž zadním oknem blikalo POLICIJA – FOLOW ME. Poslušně jsme „falouwovali, takže jsme se dostali k první pumpě, kde už stál SF bus a ještě jedno auto. Po nějaké době z nás slovinská policie udělala jakousi nepodařenou kolonu a dovedla nás až do těsné blízkosti stadionu, kde byla jedna ulice vyhrazena pro parkování dopravních prostředků sparťanů.

Po lehkém občerstvení a nervózním přesunu na stadion jsme celkem solidně zaplnili vyhrazený sektor. Místní stadion pro cca 13 tisíc lidí byl nakonec zaplněn asi ze 2/3, v sektoru nás bylo cca 350 plus další skupinka cca 50 fandů seděla na hlavní tribuně. Nutno říct, že jak sektor hostí, tak tato skupina na hlavní celý zápas fandila jak hrom a rozhodně to bylo slyšet.

Vlastní zápas na mne působil vcelku poklidně, celkem brzy bylo zřejmé, že se domácí prosadí jen v případě hrubé chyby některého sparťana. Hrálo se hlavně ve středu hřiště, domácí se sice snažili o jakousi kombinaci, ale ta neměla efekt a k „ohrožení“ branky docházelo spíš ze střední nebo větší vzdálenosti.

Naši kluci se pokoušeli prosadit i individuálně, mladý Kadlec prošel přes dva domácí obránce, ale v koncovce upadl – penalta? – a v první půli se jim to jednou podařilo. Přiznám se, že nevím, kdo nakopl vysoký míč za obranu, Bony si jej parádně zpracoval, jednoduchou kličkou se zbavil i brankáře a pak už byl sice trochu z úhlu, ale v dobře hratelné pozici, sám před prázdnou brankou. Shodou okolností před brankou, která byla před naším sektorem. No a trefil to s přehledem, čímž způsobil první výbuch nadšení mezi námi. Domácí jasně znervózněli, pokud do té doby kombinovali neefektivně, po brance kazili daleko víc a sparťané jim poměrně lehce odebírali míče. Ale ani naše hra nebyla bez chyb, šanci jsme si žádnou nevytvořili.

Druhou půli začali domácí náporem, který ale byl spíš symbolický, nejednou se stalo, že se po několika přihrávkách dostali od našeho vápna ke svému. A i když domácí fanoušci fandili úžasně, několikrát své koně vypískali. Na druhé straně ale ani naši borci nepředstavovali nijak vážné nebezpečí pro domácí branku, snad jen pokus Kadlece v cca 60 minutě vypadal nebezpečně a hlavička Bonyho v cca 75. minutě ohrozila branku soupeře. Pak ale přišla 87. minuta, Bony si zpracoval míč, který se k němu odrazil po nejistém zákroku domácího obránce a z hranice vápna prostřelil po zemi domácího brankáře a mohli jsme explodovat podruhé. No a bylo vymalováno, do konce zápasu se již nic podstatného neudálo.

Nemám ve zvyku moc kritizovat hráče Sparty za nepodařený výkon, tak bych se zmínil o těch, kteří mne výkonem zaujali a potěšili:

Matúš Kozáčik – po jednom nejistém na začátku zápasu předvedl několik velmi dobrých a jistých zákroků, zvláště ten v 35. minutě, kdy nádhernou robinzonádou jistě chytil přímý kop soupeře, který směřoval přesně do vinglu, stál za vidění. Byl jistý i při centrech do vápna.

Tomáš Řepka – potvrzuje se, jak je tento hráč pro Spartu platný, byl jistý, zblokoval několik střel, dobře spolupracoval s Pamičem, ukázal, že se zajímá i o techniku, když přijel elektromobil pro zraněného Huška, prohlédl si ho a já jen čekal, kdy si ho vyzkouší.

Kamil Vacek – dřel, bylo ho plné hřiště, snažil se dávat dopředu balony na útočníky, ve druhé půli jel na doraz.

Niklas Hoheneder – vystřídal v 74. minutě Huška, působil velice klidně a jistě, práci defenzivního halva zastal spolehlivě.

Denis Kovba – i když hrál jen 13 minut, byla vidět jeho zkušenost, neukvapoval se a situace řešil s přehledem. Doufám, že dostane velmi brzy příležitost na to, aby se předvedl ve větším časovém úseku.

Bonny Wilfried – ač postavou menší, vyhrával hlavičkové souboje s domácími stopery, hrál jako by chtěl dokázat, že slova trenéra soupeře, který ho označil za největší útočnou hrozbu Sparty, byla pravdivá. V obou gólových situacích ukázal to, co je mu vlastní, tedy bojovnost, dobrou kontrolu míče, tentokrát přidal i dobré zakončení.

To nejlepší nakonec:

Roman Hubník – připadá mi, že tento borec se lepší zápas od zápasu. Tvrdím, že byl jasně nejlepším hráčem na hřišti, za celý zápas sem ho „přistihl“ při jednom ne zcela jistém zákroku – hlavičce ve druhé půli na hráče soupeře, jinak z něj musí mít mariborští ještě dnes vyrážku. Věčná škoda, že s velkou pravděpodobností na konci podzimu Spartu opustí a vrátí se do země, kde zítra již znamená včera.

Jsem moc rád, že jsem se po losu předkola Evropské ligy rozhodl toto utkání navštívit. Stálo to za to.

Fotr


Statistika zápasu:

NK Maribor - AC Sparta Praha 0:2 (0:1)


Branky: 28. a 87. Wilfried

Rozhodčí: Hyytiä - Ikonen, Vehvilainen (všichni Fin.)

ŽK: Bunderla, Samardzič, Bačinovič - Vacek, Pamič

Počet diváků: 9 000

Sestava Mariboru: Ranilovič - Džinič, Jurkič (58. Aljančič), Samardzič, Mihelič (81. Mertelj) - Bačinovič, Popovič, Pavlovič (62. Volas), Školnik - Tavares, Bunderla. Trenér: Milanič

Sestava Sparty: Kozáčik - Kušnír, Řepka, Hubník, Pamič - Žofčák, Vacek (78. Kovba), Hušek (73. Hoheneder), Zeman - Wilfried, Kadlec (65. Kalouda). Trenér: Chovanec

Fotr | 22.08.2009 07:47 Vstoupit do diskuze
19