Noc z 11. na 12. srpna letošního roku připadla na vyvrcholení zvláštního meteorologického jevu, Perseid. Meteoroidy, zbytky komety Shift-Tuttle, o velikosti zrnek prachu vlétají do atmosféry a vykreslují ohnivé pruhy přes noční oblohu a vytvářejí dojem padajících hvězd. Také já jsem chtěl vidět padající hvězdy, ty fotbalové, nosící zelenobílý dres nejpopulárnějšího maďarského týmu, Ferencvárose.
Proto jsem se svými kamarády vyrazil ve středu ráno do Budapešti. Nebyl jsem ve špatné společnosti. Kromě mé maličkosti se výjezdu zúčastnil čestný občan maďarského města Györ, fanoušek Videotonu Székesfehérvár a příznivec francouzského St.Etienne. Zároveň všichni velcí fanoušci naší Spartičky.
Cesta ubíhala rychle, jen to horko nás trápilo. Abychom netrpěli vláhovým deficitem občas jsme zastavili a řádně doplnili vypocené tekutiny. Za chvíli jsme byli v Bratislavě, kde jsme poobědvali, načerpali nové síly a vyrazili na závěrečnou část cesty. Na slovensko-maďarském přechodu jsme se setkali s druhým vozem našich kamarádů a již vyrážíme na Budapešť. Ke stadiónu Fradi jsme dorazili kolem 17 hodiny, zakoupili vstupenky a vyrazili do města se osvěžit. Nic jiného, než zaplivanou špeluňku jsme nenašli, tak jsme zde doplnili chybějící vláhu a kolem sedmé hodiny vyrazili na stadión. Překvapilo mě, že pořadatelskou službou byl pověřen maďarský národní tým v řecko-římském zápase. Nechtěl bych se s nimi dostat do křížku. Na rozdíl od našich neduživců, většinou v důchodovém věku, šla z těchto mladíků hrůza. Překvapuje stadión, své nejlepší roky prožíval někdy v šedesátých letech. Od té doby jen chátrá. Sektor hostí je, stejně jako skoro všude, v těch nejhorších prostorách neútulného stánku. Zlatá Toyota aréna.
Ale už se hraje. Náš sektor je zahalen do sparťanských vlajek, fanoušci domácích nemají snad ani jednu. Za to je každý druhý oblečen do zelenobílého dresu Fradi. Probíhají souboje na hřišti i v hledišti. Zatímco naši fotbalisté mají jalovou převahu, v ochozech vládnou domácí. Jejich hromové skandování je opravdu velice působivé.
Jirka Homola vyrábí fatální chybu a ex-slávistický R.Vágner nabídnutou šanci proměňuje. To je studená sprcha. Domácí nehrají skoro nic a vedou. Ve stejné tónině proběhne prakticky celé utkání. Máme sice častěji míč na kopačkách, ale hra je neuspořádaná, chaotická, bez jakéhokoliv nápadu. Nelze hráčům vytknout nedostatek bojovnosti, všichni dřeli na doraz, ale chybí moment překvapení, větší fotbalovost. A co mi ještě u hráčů chybí, píši o tom už poněkolikáté, je úcta ke svým fanouškům. To je opravdu neskutečné. Několik hráčů odchází do šaten aniž se alespoň očkem podívají do našeho sektoru, ostatní až po upozornění M.Petráše jdou svým věrným poděkovat. Viděli jsme, že zápas neodflákli, že bojovali a tak jsme jim za jejich snahu chtěli zatleskat. Situaci napravuje trenér Franta Straka, který si nás fanoušků opravdu váží a přichází k sektoru sparťanů. Jen doufám, že svým ovečkám natluče do hlav, jak se mají chovat. Vždyť my za nimi jezdíme skoro po celé Evropě, a jim ani nestojíme za chvilku díků.
Na cestě ze stadiónu se dovídáme výsledek našeho druhého zástupce v boji o LM, mistrovského Baníku. Mám škodolibou radost z jejich debaklu. Vzpomínám na velkohubé prohlášení M.Matušoviče, když se dozvěděl jméno svého soupeře. Vzpomínám na kritiky baníkovských fanoušků, kteří na pohárových výkonech Sparty nenechali nit suchou. Vzpomínám na neskutečně hulvátské a sprosté příspěvky jejich fanoušků na našich webových stránkách. Nenechali si vymluvit, že Baník v evropských pohárech nečeká nic dobrého, že v Evropě neznamenají vůbec nic. Tak teď na ně došlo. Trochu pokory by to chtělo, Ostraváci. Baníkovské hvězdy dopadly opravdu špatně. Tolik podceňovaný Bayer Leverkusen zničil sny fanoušků Baníku už během prvního zápasu.
Cesta domů probíhá v poklidu, několik kilometrů před Prahou pozorujeme oblohu a hledáme na obloze padající hvězdy. Při jejich objevení si má každý něco přát. Přeji si tedy, aby v odvetném zápase podala Sparta lepší výkon a vyhrála o kýžené dva góly. Kolem šesté hodiny dorážíme do svých domovů a tachometr ukazuje 1 080 ujetých kilometrů. Jdeme si odpočinout, abychom mohli v sobotu vyrazit do Drnovin podpořit naší milovanou Spartu.
Bombito