Se sluncem na obloze jsme v sobotu ráno vyrazili na další ligový zápas Sparty, tentokráte do moravských Drnovic, se sluncem v duši jsme se večer vrátili do svých domovů. Mezitím se stalo mnoho událostí, které měly do radostné a slunečné pohody dost daleko.
V pátek večer shlédneme v televizi působivé zahájení her 28.olympiády, které se po dlouhých 108 letech vrátily do řeckých Athén, kde novodobá historie olympiád začala.
V Athénách tedy po dlouhé době opět hoří olympijský oheň. Budeme držet palce všem našim sportovcům, ale oheň v našich srdcích hoří hlavně pro naší Spartu.
Na cestu vyrážíme v pozměněné sestavě. Já, Luďa, Eda a místo zraněného Bohouše vezeme obávaného bijce Mílu. Narozdíl od mírumilovných fanoušků Ferencvárose nás čekají drnovičtí ultras. Jsme pár kilometrů za Prahou a už nás zkrápí déšť z asi dvaceti osmi přeháněk, které nám příroda na dnešní den přichystala. V poledne zastavíme na obědě na tradičním místě ve Velké Bíteši a již vzhůru do Drnovic. Ale ouvej, dálnice D1 před Brnem stojí. Čas rychle utíká, ale kolona se pohybuje hlemýždí rychlostí. To není rychlostní komunikace, to je parkoviště. Jen se divím, že ještě nikoho nenapadlo tam vybírat parkovné. U nás v Praze se přece vybírá téměř všude. Setkáváme se s našimi kamarády a s jejich pomocí objíždíme Brno různými zkratkami a v čase výkopu utkání zastavujeme konečně v cíli naší cesty. Štěstí, že nehrajeme v Londýně, Paříži, ale jen v malé moravské vísce. Stadión najdeme okamžitě a přicházíme na tribunu asi v 8.minutě, bohužel za stavu 1:0 pro domácí. Stadiónek mají drnovičtí útulný a kupodivu i ze sektoru hostí je dobře vidět na celou plochu hřiště. To zas nebývá v našich krajích tak časté. V našem sektoru je odhadem asi 150 fanoušků, většinou z Moravy, kteří hravě překřičí domácí čtyřapůltisícovou většinu. Sparta má územní převahu, ale opět bez gólových šancí. V poslední minutě prvního poločasu dostáváme druhý gól a já začínám litovat, že jsem do Drnovic jel. Výkon našich borců je stále stejný. Neplodná převaha a hrubé chyby v obraně, po kterých dostáváme laciné góly. Do druhého poločasu nastupuje místo M.Meduny T.Jun a krátce po úvodním hvizdu rozhodčího dává kontaktní branku. Hned je veseleji. Když už jsme u rozhodčích. Mediální kampaň vůči Spartě, především ze žumpy novinářského prostředí, deníku Sport, nese své ovoce. Rozhodčí ze strachu pískají tvrdě proti Spartě. Jakýkoliv náznak faulu sparťanů pískají, stejné i horší zákroky domácích nechávají bez odezvy. Míč, který je o 40cm za brankovou čárou nechávají ve hře, jasný penaltový zákrok domácích nebo ruku v pokutovém území nechávají bez trestu. „Za co už chceš pískat penaltu, ty hajzle?“ slyším z našeho sektoru. Ještě více mě pobaví reakce jiného diváka na tento výkřik: „Ten ji nepískne, ani kdyby mu uříznul nohu motorovou pilou!“ Sudí jsou nejhorším článkem našeho fotbalu, ale jsou pod obrovským tlakem našich rádoby novinářů. Nenávist je špatným rádcem, odborníci ze Sportu!
Za několik minut M.Pacanda vyrovnává a utkání spěje k remízovému konci. Jenže naše obrana vyrábí další a další minely a jen díky nemohoucnosti domácích útočníků neinkasujeme další branky. Šancí měli domácí dost a dost. Tentokrát při nás stála paní Štěstěna. Kdybychom dostali pět branek, nemohli bychom se divit. Když ale v nastaveném čase dává Tomáš Jun nádherný vítězný gól, prožíváme podobnou extázi jako při loňském utkání s Laziem. Zarážející je, že tento pocit štěstí prožíváme i v utkání s ligovým trpaslíkem. To jsou paradoxy. Tak hluboko jsme klesli. Tradice pokračuje, Drnky nás ještě nikdy neporazily.
Po utkání děkujeme hráčům i trenérovi Strakovi a já si uvědomuji, že takový support, jaký jsme předvedli spolu s moravskými sparťany jsem už léta nezažil. Bylo to skvělé. Až doma zjišťuji, že jsem vlastně sabotér, že sparťanští ultras, na protest proti hráčské „děrovačce“ v Budapešti, utkání v Drnovicích bojkotují. Přišli o hodně.
Zpáteční cesta domů probíhá v poklidu, U Raušů spořádám „vítězný“ zmrzlinový pohár a za tónů písně WE ARE THE CHAMPIONS přijíždíme před osmou večerní hodinou do Prahy. Stejně jako počasí, jsou i mé nálady proměnlivé. Od ranní naděje, přes poločasové zoufalství k vítěznému opojení. Jsem rád, že jsem v Drnovicích byl.

Bombito