Noc z 20. na 21.srpna bude navždy připomínat neblahou událost z roku 1968, kdy vojska pěti zemí bývalé Varšavské smlouvy vtrhla pod rouškou tmy do naší vlasti s úmyslem rozdrtit zárodky pokusu tehdejších vládnoucích špiček o jakýsi demokratický socialismus s lidskou tváří. Následující dobu „normalizace“ lze popsat jednoduše: Doba temna. Jedním z mnoha hesel, kterými nás krmili nově ustanovení představitelé bylo: „Přišli včas“. Byli tím myšleni okupující vojáci zemí socialistického bloku, kteří zde měli být pouze „dočasně“, kteří nás měli ochraňovat od nebezpečí z venku i zevnitř. To bylo další z hesel vládnoucí nomenklatury. Ta „dočasnost“ trvala více jak dvacet let. Od té doby uplynulo již třicet šest let a tyto smutné události se staly tématem v hodinách dějepisu.
Noc 20.srpna letošního roku bude v našich pamětích připomínat duel naší Sparty s SFC Opavou. Tedy s mužstvem, v jehož kádru je několik míčových kouzelníků z Brazílie. „Jarní“ duel v Opavě, který se hrál v únoru na sněhu, jsme s vypětím všech sil vyhráli nejtěsnějším rozdílem 4:3.
Zápas měl výkop v příjemných 20,00 hod., bohužel v pátek. Proto se dostavilo pouhých 3 393 nejvěrnějších diváků. To je na Prahu a na Spartu ostudné. Co se musí stát, aby přišlo více diváků? Já prostě nevím. Nejsou lidi! To snad ale v nynější době neplatí. Tak, kde je zakopaný pes?
Utkání začalo minutou ticha za tragicky zesnulého hokejistu, trenéra a především skvělého člověka, IVANA HLINKU. Měl jsem strach z ostudy, již jsem na Letné mnohokrát tu chvilku ticha na počest nějaké významné sportovní osobnosti zažil, a téměř vždy jsem se styděl, že nedokážeme uctít památku zesnulého. Tentokrát jsem žasnul a byl hrdý. Minuta ticha byla minutou ticha, kdy i spadlý špendlík by byl slyšet. Ivane, sbohem! Budeš nám chybět.
Samotný úvod byl jako ze snu. V sedmé minutě vedeme po brankách M.Pacandy 2:0 a předvádíme pěkný fotbal. V 15.minutě hosté snižují na 2:1, ale je stále se na co dívat. Naši hráči mají velikou převahu a je vidět, že je hra baví. Jen další gól nepřichází. S ubíhajícím časem začíná hrát velkou roli v našem mužstvu hráč, kterého jsme dříve neznali. Nervozita se jmenuje. Každý zápas na začátku sezóny je pro Spartu existenční. Dostat se do Ligy mistrů, být na špici domácí soutěže, to jsou atributy pro hodnocení celého soutěžního ročníku. Ale nervozita při utkání s Opavou? To snad ne! Ještě, že Pacandovy góly přišly včas. Jak je náš jazyk krásný. Rozdíl v koncovce jednoho slova dokáže vyjádřit dvě naprosto rozdílné události.
Nakonec odcházíme domů spokojeni. Závěrečná pětiminutová vichřice stanoví výsledek na pěkných 5:1 a my můžeme doufat, že naši střelci obují „gólové“ kopačky i ve středu, kdy v nejdůležitějším zápase podzimu hostíme maďarský Ferencváros. Podle tohoto utkání bude hodnocena celá sezóna.
Co potěšilo? Místy dobrý výkon Sparty, výborný sparťanský kotel se světlicemi, vyhraný souboj „brazilců“ v naší obraně s brazilci v opavském dresu (ti naši dali dvě branky), závěrečná děrovačka hráčů a trenéra Franty Straky. Ke zlepšení je toho stále dost. Dejme tedy našim borcům naši důvěru a přijďme je podpořit v nejdůležitějším zápase v boji o miliónovou Ligu mistrů. Protože my, věrní fanoušci naší Spartičky, tu Ligu mistrů prostě na Letné chceme i letos.
Bombito
