Zápas s maďarským mistrem Ferencváros Budapešť v Toyota aréně byl dozajista vyčerpávající pro všechny jeho aktéry. Je však na místě argumentovat únavou pro podprůměrný výkon (zejména v první půli) v následném sobotním utkání v Blšanech? Soudím, že ne, a to hned z několika důvodů.

Pakliže Sparta chce být alespoň ve středoevropských podmínkách velkoklubem, měla by i takto náročný zápasový rytmus zvládat. Trenér Straka do omrzení opakuje, že hráči širšího kádru musí dokázat, že do týmu patří. K čemu jinému se kupují posily, než aby zdvojily posty a vytvořily konkurenci. Někdo, kdo přijde sedět za tučné peníze na lavičku, není pro žádný tým zajímavý. Sparta má u nás nejširší kádr a o hráče z její lavičky by se jiné kluby přetrhly, proč to tedy nefunguje? Jak je možné, že v poločase stoper Homola (podle toho, co se objevilo v tisku) doslova zkolabuje a není schopen pokračovat? Není údajná náročnost rytmu středa-sobota jen výmluvou pro zanedbanou kondiční přípravu?

Viděno z druhé stránky, vedení Sparty udělalo velkou chybu v tom, že podlehlo televizním tlakům a nevyužilo možnosti odložit si zápas ligy dle nově zavedených regulí o dva dny na pondělí. Následuje reprezentační přestávka, takže by to nebyl nejmenší problém. Maximálně pro gólmana Jaromíra Blažka, který však v týmu ČR není jedničkou, a Karla Poborského, jenž ale v Blšanech tak jako tak nenastoupil. Pakliže trenér Straka věděl o tom, v jakém stavu jsou jeho hráči (a nevěděl-li by to, byl by špatným koučem), měl rozhodně na odkladu trvat a pánové ve sportovním vedení to měli zařídit. Že by hrála roli lačnost sponzorů objevit se v televizním utkání? Proč pak tedy nedomluvili přímý přenos s televizí Prima, jež pondělní dohrávky na obrazovky protlačuje v dost možná ještě lepším čase než nováckém sobotním raném odpoledni?

Konečně třetí důvod, o němž se hovoří již velmi, velmi dlouho, je důvod motivační. Ano, právě jsme odehráli hektický, velmi důležitý a úspěšný zápas – proč bychom si nemohli oddychnout. Copak je nějaký zápas ve chmelnicemi obrostlé vesnici důležitější, než souboj o sto milionů a evropskou prestiž? To je velký, velký problém, který trenér Kotrba vyřešit nedokázal (výsledky jako 2:4 v Jablonci tomu ostatně napovídají). Od Františka Straky lze ale právem očekávat lepší výsledek. Kdo jiný, než charismatický, aktivní trenér, jenž dokázal hráče na konci uplynulého ročníku vyburcovat z letargie a dovést k šesti výhrám a jedné remíze, už by měl podobné myšlenky z hlav úspěšné jedenáctky vyhnat? A co hráči z lavičky, kteří nahradili odpočívající plejery ze základní sestavy? Neměli by mít více vůle prosadit se a ukázat, že taky umí a že chtějí za Spartu hrát?

Tohle všechno jsou otázky obtížně zodpověditelné, nepříjemné a naštěstí ne úplně nejakutnější. Tentokrát to dopadlo dobře. Sparta zvítězila, i když jí k tomu pomohla poněkud diskutabilní červená karta (není ale pravda, co se tvrdí v deníku Sport, tj., že ruka v žádném případě nebyla – ani televizní záznam v tomto není dostatečně průkazný, naopak si pisálci z toho šešívaného plátku "špatně" prohlédli záznam, jenž nade vší pochybnost ukazuje, že penaltový faul Jiřího Homoly v první půli přišel ještě před vápnem, ale to už ani u bulváru takového ražení nepřekvapuje) a nejistota brankáře Obermajera. Pro příště je ale třeba zdvihnout varovný prst. Funkcionáři: dělejte pro úspěch Sparty vše, co je ve vašich silách. Trenére, neusínej na vavřínech a neustávej v práci na motivaci hráčů. Hráči, nezapomeňte, že i v Gambrinus lize se hraje o hodně: přímý postup do Ligy mistrů! Náhradníci, snažte se dokázat, že patříte do základní sestavy, alespoň tak dobře, jako se to povedlo Janu Šimákovi. Své jisté mají snad jen Karel Poborský a Jaromír Blažek, ostatní jsou nahraditelní, třeba právě vámi…

-Tomáš Krajča-