Tak konečně se Pán počasí trošku umoudřil a poslal nám smrtelníkům v Čechách trošku toho letního tepla a sluníčka, takže by bylo hříchem zůstat v sobotním odpoledni doma či snad dokonce vykonávat nějakou činnost, související například s prací. V Praze je snad milion možností, jak strávit sobotní prosluněný den, od holého nicnedělání, přes procházky po městě, výšlapy za kulturou, sportem, holkami atd. až třeba k filozofování na některé ze stovek útulných pivních zahrádek. Mne však ani nepadl jiný program, než se jít podívat na naše juniory, jak se vypořádají se s složitou situací, v níž se nacházejí a poperou se s záchranou v II. lize.

Pravda, byla tu i konkurence fotbalové show v Lipencích, kde se za doprovodného programu proti sobě postavily jedenáctky Sigi Team "Lipence 2010" a Háša Team "Ciao Italia 1990", za účasti např. Jirky Jarošíka, Tomáše Skuhravého, Pepy Chovance, Ivana Haška, Sigiho,Tomáše Hübschmana, Standy Grigy, Juli Bielika a spousty dalších a zejména Tomáše Řepky ( tímto děkuji panu Kovanýmu za minionlajn z této akcičky ). Ale ani toto mne nemohlo odradit, prostě jsem se na ten Strahov docela těšil.

Co by to bylo za fotbalové utkání, kdybychom se s přáteli nesešli na malém předzápasovém soustředění, tentokrát na zahrádce jedné z desítek malebných břevnovských putyk. Po probrání všeho možného a nemožného, včetně kultury a jmenovitě Divadla Járy Cimrmana, což v kontextu pozdějších událostí dostalo opravdu hodně smutný podtext a popití něco zlatavého, u některých i černého, národního moku jsme se vydali pěším výšlapem na Větrnou Hůrku.

Po příchodu zjišťujeme, že to s námi není po sportovní stránce až tak zlé, jak by vypovídaly naše figury a náš výstup proběhl v čase pravda rekordním a zbývá nám tak cvíle ještě na doplnění vydaných tekutin. Někteří jedinci stačí dokonce doplnit i kalorie velmi zdravou klobáskou. V místní strahovské osvěžovně potkáváme i jednoho ze sokolovských fanoušků, který si zakupuje pivka pro sebe a kamarády za dohledu osobního bodyguarda, zřejmě z obavy, aby náhodou nechtěl tropit nějaké výtržnosti :-)

Jelikož se už blíží čas výkopu, přesouváme se pomalu do ochozů stadionu, kde se nás nakonec bude tísnit neskutečných 305 návštěvníků, včetně např. Martina Haška, Jakuba Otavy, Vladimíra Táborského a k mému překvapení i Dana Křetínského.

Chlapci vybíhají na trávník, z širšího kádru áčka je v sestavě pouze Milan Švenger a Lukáš Třešňák, na lavičce Martin Sus, naopak nastupují dorostenci Ondra Kraják,Dan Krch či Pavel Kadeřábek.

Hned ze začátku se začíná hrát podle naší režie, ale je vidět ve hře spousta nepřesností, špatných nahrávek, nervozity a spálených šancí. Zřejmě mají kluci v hlavách pevně zakotveno, o jak důležitý zápas jde a to je hodně svazuje, místo aby si šli v pohodě vykopat proti soupeři, kterému o nic nejde a je celkem ve výsledkové a herní krizi, záchranu, tak spíše běhá po trávníku desítka trošku vyjukaných postaviček, nepočítám v to Milana Švengra, který je naopak velkou oporou a srší sebevědomím. Hráčům opravu nelze vyčíst nasazení, snahu, ale je to hodně křečovité a moc tomu nepřidávají ani zahozené tutovky. Naproti tomu soupeř hraje v klidu, nikam nespěchá, v pohodě si kombinuje na vlastní půlce a občas vyráží k nebezpečným protiútoků. Z jednoho takového dokonce i v 23. Minutě překonává Mika pěknou křížnou střelou Švengra, který byl bez šance. A z dalšího málem inkasujeme opět, nebýt skvělého Milanova zákroku proti Radzinevičiusovi, který na něj běžel sám.

Po malém přestávkovém občerstvení začíná druhý poločas. Je vlastně takovou kopií tohom prvního. Držíme míč, snažíme se, hoši běhají, ale jaksi bez efektu, i přes množství různých standardních situací se nedokážeme v koncovce prosadit. Spasí nás až penalta, kterou sudí Hrubeš nařizuje za ruku v sokolovského hráče v pokutovém území, kterou zahrál ve zdi při našem přímém kopu. Míč si staví kapitán Rada a pumelicí pod víko vyrovnává, 1:1. Za chvíli poté přichází megašance Lukáše Třešňáka, jehož slabou střelu do prázdné branky vykopává hostující hráč z brankové čáry. Poté už se zápas dohrává v poklidu, což se mi dvakrát nelíbí, ale zřejmě mají na lavičce informace o vývoji dalších utkání o záchranu, které rezervě hrají do karet. No, budiž, ale míč je kulatý a může se stát všechno. Ale tak nějak to vystihuje současné dění ve fotbale, hlavně nedostat branku a ono to pak nějak dopadne.

Dopadlo to tentokrát dobře, remíza 1:1 se Sokolovem nakonec našemu béčku k jistotě záchrany v druhé lize stačí, ale bylo to o prsa japonské ženy. Díky minitabulce klubů se shodným počtem bodů zůstává ve finále černý Petr v rukách týmu SFC Opava, který tak sestupuje do Moravskoslezské ligy. Další smutný osud bývalé fotbalové bašty, zejména co se týká fotbalových fanoušků. No nic, zřejmě je něco špatně, když takové města opouštějí přední pozice a nastupují místo nich různé Střížkovy, Ústí apod. Mužstva bez peněz, diváků, zázemí, stadionů a větších tradic.

Tak nám skončil letošní ročník II. ligy, rezerva se stejně jako v loni zachránila a zřejmě stejný osud, boj o nesestup, jí čeká nejspíše i v následující sezoně. Určitě by si měli odpovědní lidí ve Spartě vyhodnotit, zda je tato soutěž pro naše mladé kluky přínosem či ne ( z mého osobního pohledu ano ) a pokud se rozhodnou, že o II. ligu stále stojí, tak udělat i něco navíc pro to, aby z ní nebyla jen popelka na okraji zájmu. Minimálně by se měli zamyslet nad stadionem, kde chtějí s juniorkou hrát, protože Strahov jí určitě domácí prostředí nepřináší a atmosféra a návštěvnost je opravdu tristní.

Jinak za velké pozitivum považuji to, že mohou v této soutěži nastupovat hlavně hráči dorosteneckého věku, kterým konfrontace s dospělým fotbalem dává neocenitelné zkušenosti a i přehled o vlastních silách a možnostech. Hráči jako Skalák, Kraják, Kadeřábek a spol., už pomalu přerůstají dorostenecké soutěže, kde například starší dorost Sparty nemá absolutně konkurenci a druhá liga dospělých jim dá mnohem více.

Po zápase se s kamarády ještě skutálíme dolů na Malovanku na dvě pozápasové a krátké hodnocení zápasu, nastíníme plány do budoucna, probereme něco informací ze zákulisí a s pocitem příjemně prožitého odpoledne se necháme rozvést hromadnou dopravou do svých chýší a chatrčí, tedy až na jednoho potencionálního dárce orgánů, který se rozhodl pojmout tento den doslova sportovně a použil k dopravě na Strahov a zpět horský bicykl...no, snad to přežil ve zdraví a trefil domů a nebloudí někde po středočeském kraji :-)

Teď koukejte všichni pořádně odpočívat, nabrat síly, za měsíc a něco nám začíná další sezona, utkáním o český Superpohár a předkolem LM, tak abychom potvrdili pověst XII. hráče, kterou se nám podařilo v sezoně předcházející myslím slušně vybudovat.

SPARTA!

taborita1

p.s. R.I.P. pane Smoljaku


Statistika zápasu:

AC Sparta Praha B - FK Baník Sokolov 1:1 (0:1)

Branky: 78. Rada z pen. - 23. Mlika

Rozhodčí: Hrubeš - Filípek, Novák

ŽK: Švenger - Knakal

Diváci: 305

AC Sparta Praha B:
Švenger - Valíček, Švec, Droppa, Krch - Kadeřábek, Glaser (38. Skalák), Rada, Divíšek - Třešňák, Kraják (61. Putz)

Baník Sokolov:
Bertelman - Knakal, Kura, Jašíček, Čupr - Vaněček, Podrazký, Habai, Janáček - Mlika, Radzinevičius