Po měsíčním seriálu nudných přímých přenosů z MS v Jihoafrické republice konečně přichází ten pravý nefalšovaný fotbal – na Letné se hraje finále českého Superpoháru. Utkávají se mistr ligy s vítězem národního poháru. Bohužel náš ČMFS špatně odhadl hlad našich fanoušků po vrcholném sportovním přestavení a poměrně vysokou cenou vstupného značnou část fotbalu chtivého obecenstva odradil. Nechci nikomu radit, ale nevybírat na tento premiérový zápas vstupné, by zcela určitě zajistilo důstojnější atmosféru té, která dnes v podvečer byla na Letné. Zaváděcí cena „zadarmo“ by pravděpodobně přivedla na letenské tribuny dvou, tří, možná i čtyřnásobek dnešní návštěvy. A fotbal se hraje především pro diváky!

Snad se zodpovědní činovníci pro příště poučí!

Konečně je přípravné období u konce a Spartička vstupuje do nové soutěžní sezóny. Řekl bych, že solidně posílena. Matúše Kozáčika nahradil zkušený Daniel Zítka, z hostování se vrátili Jirka Jeslínek a Honza Krob, přišli dva Kamerunci a největší posilou, dle mého názoru, bude Marek Matějovský z anglického Readingu. Odešlo jen několik nadějných mladíků na hostování.

Po sérii přípravných zápasů v Rakousku máme konečně možnost vidět naše miláčky na živo doma, na Letné. Generálkou před prvním kvalifikačním bojem o LM je premiérové finále našeho Superpoháru. Jako vítěz Gambrinus ligy máme tu čest přivítat na našem stadiónu vítěze národního poháru, Ondrášovka cupu. Začíná nová tradice! A co si máme přát do budoucna? Aby ty další duely měly lepší úroveň i atmosféru, dnešních 3 401 diváků ji nevytvořilo ani náhodou.

Nádherné letní počasí lákalo spíše k vodě, než na fotbal, ale ani lákavé pláže na Bali nejsou pro mne větším lákadlem, než borci v rudých dresech. A tak ani dnes nechybím.
Spartička nastupuje bez zraněných Kušni a Kucky, za to představuje dvě posily. Výše zmíněného Marka Matějovského a v útoku vysokého bijce Léonarda Kweukeho. Nezklamali. Oba dva byli vidět a určitě budou přinášet našim fanouškům hodně radosti.

Sudí Kovařík přivedl obě jedenáctky na nový trávník, zazněla česká hymna a tím to hezké skončilo. Od první minuty se hrál poměrně nezáživný fotbal. Větší ruch je před brankou Krbečka, ale gólová šance žádná. Na druhé straně je nejaktivnější M.Petržela, který svou rychlostí zatápí našim bekům. Jarda Blažek však, snad až na jednu střelu, může být v klidu. Tempo také není nijak závratné, spíše než superpohárová bitva je k vidění pouťový přáteláček.

K zásadní situaci dochází na konci první půlhodiny. Unikajícího Petrželu fauluje Tomáš Řepka a k překvapení všech vytahuje pan Kovařík červenou kartu. Neodvažuji se toto rozhodnutí zpochybňovat, viděl jsem ten střet z velké dálky, ale troufám si tvrdit, že tímto okamžikem bylo o osudu zápasu rozhodnuto. Nepříliš valná úroveň se změní k horšímu. A také ano!

Sparťané se zatáhli do obrany, hosté už nemohli hrozit rychlými kontry do otevřené obrany a tak se vlastně hrálo na náhodu, dá-li někdo jednu branku, nebo rozhodne-li až penaltový rozstřel! Převaha jednoho hráče v poli Plzeňákům moc nepomohla. My jsme také moc Krbečka neohrožovali a tak vše směrovalo k penaltám. Nečekaným rozuzlením byl šikovný gól Libora Sionka. Na dlouhý výkop Jardy Blažka nejlépe zareagoval právě Libor a využil Rajtoralova lajdáckého stínování, špatného výběhnutí Lukáše Krbečka a dlouhým lobem se trefil přesně k tyči prázdné branky.

Toto byl jeden z mála fotbalových okamžiků, které stály za zaznamenání a proč diváci na konci zápasu nepískali. Pohár je náš! Plzeňští se nezmohli ani na závěrečný nápor, téměř nebylo k poznání, že hodinu hráli přesilovku. Pár minut před koncem zápasu se šel za naším kapitánem podívat do kabin i hostující Rajtoval po faulu na Miloše Lačného. Má-li to být nový trend rozhodování, je to v pořádku. Ať se tedy fauly trestají. Je mě však záhadou, proč neustálé držení protihráče ve vápně sudí přehlíželi. Napočítal jsem nejméně 10 zákroků Rady, Navrátila a zejména Ševinského, které mohly být potrestány penaltou. Jedině přísné tresty (penalty) mohou tento nešvar odstranit!

Končit bych však chtěl radostněji. Premiérové vítězství je naše. Krásný pohár bude ozdobou Síně slávy Sparty. Je třeba oslavit tento úspěch. Naši hráči však na oslavy mnoho času nemají. Už za pár dní je čeká důležité střetnutí v kvalifikaci o LM. A za týden první ligové utkání na půdě nováčka z Hradce Králové. Dnešní výhra je určitě důležitá, měla by navodit vítěznou atmosféru nejen v naší kabině, ale také na našich tribunách. Dnešních 3 401 diváků moc k chlubení není. Pevně věřím, že odvetu s Lotyškým šampiónem budou na Letné sledovat zaplněné ochozy.

P.S. V poslední době sleduji navrhované změny ve školství. Prvňáčci se prý mají učit psát jiný typ písma, jsou navrhovány změny ve Slabikářích. Staré dobré zavedené jednoduché věty typu „Ema má mámu! Máma má mísu! Ó, my se máme!“ mají nahradit modernější slogany „Táta má auto! Máma má mobil! Atd.“ Také bych navrhnul pár podobných větiček pro naše nejmenší! Tak třeba: „Sparta má titul! Sparta má pohár!“ Větu „Ó, my se máme!“ bych nechal. A nadlouho! ;-)))

Bombito


Statistika utkání:

AC Sparta Praha – FC Viktoria Plzeň 1:0 (0:0)

Branka: 77. Sionko

Rozhodčí: Kovařík - Kordula, Večeřa
ŽK: Rajtoral, Horváth
ČK: 28. Řepka - 87. Rajtoral
Počet diváků: 3 401

Sestava Sparty: Blažek - Kladrubský, Brabec, Řepka, Pamič - Hoheneder - Žofčák (90.+1. Kadlec), Vacek (46. Hejda), Matějovský, Sionko - Kweuke (82. Lačný)
Sestava Plzně: Krbeček - Rajtoral, Ševinský, Navrátil, Limberský - Rada (82. Jiráček) - Petržela, Horváth, Kolář (67. Tatanašvili), Rezek - Bakoš (89. Vaněček)