pesfilipes | 29.07.2010 15:43

Po více jak dvou letech jsme se s Mediálními bublinami dostali až k dvacátému dílu, což je poměrně hodně. Nicméně bez slzy v oku si je třeba přiznat, že nejlépe by nám asi bylo ve stavu, kdy bychom neměli potřebu (resp.nutkavou potřebu) reagovat na mediální bubliny (resp.nezřídka kraviny) nejčastěji v tištěných médiích. A současnost bohužel ukazuje, že „pobídek“ k dalším volným pokračováním bude i nadále dost a dost…V posledním týdnu jsme odehráli tři vítězná utkání. Ve druhém předkole Ligy mistrů s Liepajou, ve druhém ligovém kole se Slováckem a nakonec v úterý večer ve třetím předkole LM s Lechem. Tyto tři zápasy pak nafoukly tolik materiálu, že nebylo těžké si něco vybrat.

Začneme od konce, tedy od pozápasové tiskovky s GSM Sparty Chovancem, resp.komentáři k jeho chování panem Kvasničkou z Týdne. Zcela pominu hodnocení, jakým je pan Kvasnička sportovní (potažmo fotbalový) novinář. Zaměřím se toliko na jeho prudce „morální koutek“, kdy se jal odsoudit Chovance za jeho žvýkání vína v průběhu verbálního hodnocení zápasu. Ale ne ledajakého zápasu, nýbrž prestižní Ligy mistrů, chlouby klubové Evropy..

Pravdou tedy je, že GSM si na tiskovku v ruce přinesl pár (asi pět?) koulí vína, které tedy zčásti konzumoval a zčásti používal coby tzv.“antistresátor“ (pohrával si s nimi v ruce). Že to nebylo úplně podle páně Gutha Jarkovského, asi mohlo dojít nejspíš leckomu. Nicméně máme-li „na talíři“ koule révy, fotbalovou chloubu Evropy – Ligu mistrů, pana Kvasničku z Týdne a k tomu všemu nám ve vzduchu poletuje otázka prestiže a společenského chování, vyvstane tu rázem další, nejedna (poněkud ožehavá) otázka.

Jmenovaný „žurnalista“ odkazoval na, krom fotbalové chlouby Evropy, způsoby v Anglii (a vlastně kdekoli jinde), kde by podobná nehoráznost (žvýkání koulí), stoprocentně nikoho ani nenapadla. Asi máte recht, pane Kvasničko. Tím méně by ale nikoho z novinářů (kdekoli jinde) nejspíš nenapadlo přijít na tiskovku po fotbalové chloubě Evropy - Lize mistrů v tričku s obrázkem E.T.(-ýho) či co to bylo. Ale možná se mohlo jednat o rafinovaný nový módní směr – autorovi zatím utajený. Spravedlivě je pak třeba dodat, že tímto módním trendem jste se v novinářské obci (navštěvující zápasy Sparty) nenechal očarovat zdaleka sám…

Tiskovky po zápasech Sparty (zejména teda v poslední době), to je téma samo pro sebe. Nejednoho z diváků – potažmo čtenářů sportovních rubrik, by asi překvapily svým průběhem. Vezmeme to popořádku. Zápas s Liepajou – počet dotazů na GSM Chovance nula! Zápas Gambrinus ligy, kdy Sparta rozhodla o výhře v 92.minutě – počet dotazů jeden (plus jeden od sparta.cz). No a docela důležitý první zápas třetího předkola LM s Lechem po těžce dobyté výhře jedna nula – počet dotazů českých zástupců médií celkem asi tři. Ano vážení přátelé. Novinářstvo se velmi často zaklíná „posvátnou službou fanouškům“, nezřídka omdlévá nad „neoriginalitou“ (frázemi, klišé) odpovědí, ale když má prostor pro sprchu otázek, pakliže se teda vůbec někdo na něco zeptá, otázka se často podobá dotazu na střelce branky – jaký jste měl pocit… Což tedy hodně vypovídá o úrovni pracovního nasazení novinářů a velmi pravděpodobně i o neschopnosti položit fundovaný dotaz a nebýt tedy nejen před kolegy, ale hlavně před trenéry, za (ne-)fotbalového idiota. Jinak si to vysvětlit nelze.

Toto zjištění je pak o to více s podivem, když si vybavíme ty kilometry „odborných“ statí v časech mezi jednotlivými zápasy, kdy se to hemží nejrůznějšími rozbory jak trenér neudělal to či ono a naopak měl udělat něco docela jiného. Přitom těžko si představit vhodnější místo a čas pro konfrontaci svých (nesporně správných) fotbalových tezí s těmi přihlouplými nápady „nýmandů na lavičkách“, než je tiskovka… A už úplně v barvách vidím, jak většina dotčených (možná že i všichni) brunátní z této drzosti, která vychází z totální neznalosti prostředí, protože většina dotčených (teda všichni) čerpají z osobních rozhovorů s trenérem po čase vymezeném tiskovým konferencím. Ano ano. To znamená, že GSM nedělá po tiskovce nic jiného, než dává exkluzivní interwiev jednomu škrabálkovi po druhém, kde padají ty inteligentní, a teda konkurenci utajené, sakra chytré dotazy. Spíš to ale vypadá, že všichni ti dotčení nejspíš doma v bačkorách sednou k „četce“, přečtou pozápasové ohlasy, tu trochu uberou, tu něco přidají a exkluzivní rozhovor je na světě…

Jen pro ilustraci jak se ta novinařina dělá jinde (třeba zrovna v Polsku). Jeden z polských novinářů zaměstnal trenéra Lechu snad deseti dotazy a GSM Chovance dalšími třemi. A to prosím docela sám. Čeští kolegové jen útrpně zírali do svých notesů a pakliže nedřímali, sledovali nejspíš ručičky svých hodinek, aby už vystřelili vstříc noční MHD…

Poslední hustou bublinou nedávných dní byl údajný plivanec Řepy na Volešáka. Už jenom fakt, že taková nula pláče nad slinou Osobnosti Gambrinus ligy 2009, muselo vyvolat psací erekci u nejednoho pisálka ve tři dny upoceném triku. Pochopitelně. Ke zmíněné údajné události si dovolím ocitovat jeden názor, který mi přijde docela výstižný:

" V tomhle nejsem objektivní a nemůžu si zkrátka pomoct. Pro mě kdyby stál Řepka na šibenici, tak bude nevinnej. Kurva tak na tu nulu flusnul no a co? Jako nad čím se mám proboha pohoršovat? Jeho styl prostě miluju a basta, se vším co k tomu patří. Nechci tady psát vzletně o tom, co pro Spartu znamená. Já mu zkrátka všechno odpustím. Takhle se roděj legendy. Ne hranej drsňák s.r.o., ale enfant terrible jak má být. A až jednou na něj budeme vzpomínat, tak když řeknu "pamatuješ jak tenkrát flusnul na toho šmejda, tak hned budeš vědět o co šlo.“*

Tady totiž leží odpověď na všechny možné rádoby analýzy všech možných mudrců, jak TŘ „musí“ todle a „nesmí“ tamto. Ne. Tomáš Řepka je takovej, jakej je, a to se vším všudy. Tedy i s těmi „průšvihy“ alias blikanci, které jsou leckdy opravdu jen těmi nafouknutými bublinami… A ty rady a soudy nejnulovitějších písmáků, jak s ním má klub zatočit, či „zlámané hole“ hospodského zoufalého vojcla Vízka a jiných, mě utvrzují zejména v tom, že jmenovaný a jemu podobní Tomášovi musí brutálně závidět, že on je i v tomto věku opravdová hvězda, jakou široko daleko nikdo z nich nebyl. S tím se srovnat každý neumí.

Á propos aby nedošlo k omylu, netřeba se rozepisovat o tom, že plivat na soupeře by se nemělo. Leč v našem případě jsme v mistrovském zápase, s nějakými emocemi a s osobností Osobnosti ligy. Mám-li si já osobně vybrat, co je mi na této bublině nejodpornější, tak se těžko zbavuji (a zbavovat ani nechci) dojmu, že tím není projev zápasových emocí, promítnutých do (nesportovního) plivnutí, ale jednoznačně pozápasový vzlykot fotbalové nicky, kdy tato už zcela chladně a bez emocí, drahný čas po zápase někoho udá. Z toho bych, já osobně, zvracel mnohem snáz… A novináři, kteří následně využili příležitosti, aby se mohli „blýsknout“ nějakou tou div ne rezolucí pracujícího lidu bych rád požádal, ať pana Tomáše Řepku totálně ignorují, čímž mu nutně musí ubrat na jeho popularitě a v lize je přece tolik zajímavých hráčů, o kterých lze něco pěkného napsat. Třeba pan Volešák. Takové články nesporně budou hodně lidí zajímat a noviny díky nim kupovat…

* názor kolegy 1893

pesfilipes

pesfilipes | 29.07.2010 15:43 Vstoupit do diskuze
125