Odveta v polské Poznani. Před dnešním zápasem jsem slyšela tolik různých variant, jak skončí středeční zápas, že je všechny ani nemůžu popsat. Ale jedno z toho bylo pro každého Sparťana jasné. Postoupíme. Vyhrajeme, remizujeme, prohrajeme o gól, těch možností je opravdu spousta. Ale my postoupíme! Také se říkalo, že polští fanoušci z Poznaně jsou v podstatě hodní, slušní a jemní kluci, jen česká média z nich dělají zvěř. No, uvidíme.

Na dnešní výjezd jsem opustila svou tradiční cestu autem a spolu s ostatními Sparťany se k severním sousedům vypravím autobusem. Nakonec dá Sdružení 12. hráče spolu se Spartou dohromady dva autobusy a brzo ráno vyrážíme ve velmi sympatické sestavě za postupem do dalšího předkola Ligy mistrů. Cesta k hranicím příjemně utíká, i když se poněkud protahuje. Díky starostlivosti českých, a posléze i polských policistů, nám cesta na hranice trvá skoro dvakrát déle než normálně. Ale ani za hranicemi se tento problém nelepší, jedeme pomalu, oklikou a místo příjezdu do Poznaně kolem plánované 14h přijíždíme ke stadionu asi půl hodiny před výkopem utkání. Není čas na prohlídku města, ani na nalezení fanshopu se suvenýry na památku, policisté nás hned polní cestou odvádějí k sektoru hostů.

Hned jak jsme zdolali vysoké schodiště k našemu místu, otevřel se před námi pohled na krásný stadion. Jistě, ještě se stále staví, ale i tak to byl moc hezký pohled. Až bude kompletně hotový, připravený na EURO, budou mít fotbalisté a fanoušci polského týmu opravdu krásný domov s dokonalou akustikou. Dnes ale stadion nehostí reprezentační výběry Evropy, ale tým z nejdůležitějších, naši milovanou Spartičku. Nakonec se nás v hostujícím sektoru sejde necelá dvoustovka a i proti velké přesile domácích se snažíme naše hráče podpořit a být slyšet.

Sparta nastupuje do utkání v nových žlutých dresech a zápas za pár okamžiků začíná. Hraje se rychle, ve vysokém tempu a domácí fanoušci ukazují svůj talent. První poločas fandí opravdu krásně. Ale na hřišti jsou „poláci“ přece jen o trošku horší a tak máme mírnou převahu my. Nenecháváme nic náhodě a na našich hráčích je vidět chuť rozhodnout zápas co nejdříve. Minuty utíkají, najednou je poločas a fotbalisté odcházejí do kabin si odpočinout. I my potřebujeme chvíli na oddych, ale patnáctiminutovka rychle uteče a nervy jsou zpět. Ovšem ne na moc dlouho.

Pár minut po zahájení druhé půle je faulován náš hráč v pokutovém území hostí a rozhodčí odpíská penaltu. K míči se hned staví Jirka Kladrubský a my se nervujeme. Hlavně pro jednu Kladrubského obdivovatelku jsou nervy opravdu skoro neúnosné. Nejen kvůli výhře a postupu, ale i kvůli neustálému pošťuchování z naší strany v případě neproměnění penalty. Naštěstí pro ni, ale i pro nás a Spartičku, Jirka svou úlohu zvládne a my vedeme na hřišti polské Poznaně o gól. Hráči i fanoušci slaví, soupeř by musel dát minimálně tři góly, ale na trávníku tomu však vůbec nic nenasvědčuje. Sparta si hlídá vedení, jistotu postupu, a případné náznaky šancí likviduje naše stoperská dvojice a jistota v brance.

Čas sice ubíhá šíleně pomalu, ale přece jen se dočkáme odpískání konce a naše oslava v sektoru hostů může začít. Je ovšem částečně kažena velkou absencí v příštím zápase v důsledku vykartování tří klíčových hráčů. Sionko, Matějovský a hlavně střelec Bony budou při příštím zápase o všechno se slovenskou Žilinou chybět. Je to velká škoda, v plné sestavě by dvojzápas roku byl jistě o něco snadnější. Ale to se nedá nic dělat, rozhodčí hráče potrestal a my musíme jen doufat, že to náhradníci za tuto trojici zvládnou se ctí a dokážou, že Sparta má na každém postu opravdu dva podobně kvalitně hrající fotbalisty.

Polská policie nás v sektoru drží opravdu velmi dlouho, z výšky stadionu vidíme skupinky polských fanoušků, jak se pohybují okolo východu ze sektoru hostů. S kamarádkou máme obě takový nejasný pocit, že Poláky nevidíme naposledy. Konečně jsme propuštěni a procházíme velmi nehezkou, temnou a neosvětlenou cestou k parkovišti, kde stojí naše autobusy. Konečně jsme ale všichni v pořádku uvnitř a za doprovodu velkého počtu policistů jsme odváděni nejrychlejší cestou k českým hranicím.

Policejní doprovod nám dává pocit bezpečí a tak v autobuse všichni odpočíváme po náročném a vyčerpávajícím dni. Ovšem společnost ochránců vydrží jen po polském území a tak nás asi 20 kilometrů za přechodem čeká velmi nemilé překvapení. Budíček nám obstarají již od pohledu velmi milí a hodní Poláci, kteří sem asi omylem zabloudili a chtějí se zeptat na cestu domů. Proto zastavují naše autobusy a pokoušejí se dostat dovnitř a sehnat někoho, kdo by jim poradil cestu. Jak jinak si vysvětlit velký počet aut a jejich posádky postávající na ulici? Jediní, kdo nemají pochopení pro pomoc bližním, jsou naši řidiči autobusů, kteří na nic nečekají a po několika vteřinách šoku se rozjedou, prokličkují a opouští nebezpečný úsek. Musím se přiznat, že v tu chvíli jsem jim byla velmi vděčná. Kdo nezažil, nepochopí.

Zbytek cesty utíká rychle, za hodinku bezpečně přijíždíme do matky měst a každý se vydáváme svou cestou k domovu. Přiznávám, že tento výjezd řadím mezi velmi neobvyklé zážitky. Hned druhý den nám mocipáni vylosují do čtvrtého předkola slovenskou Žilinu, a my již spřádáme plány, jak vyrazíme podpořit Spartičku na Slovensko. Pokud přes východní sousedy postoupíme, splníme si sen slyšet jednu z nejkrásnějších melodií opět u nás doma. Uslyšíme hymnu Ligy mistrů opět na Letné!

Koncem srpna pojeďte do Žiliny. Pojedem si pro postup mezi Mistry!

SimiX


Statistika utkání:

KKS LECH POZNAŇ – AC SPARTA PRAHA 0:1(0:0)

Gól: 50. Kladrubský.

ŽK: Wilk, Arboleda - Wilfried, Brabec, Řepka.

ČK:Bosacki – Matějovský, Sionko.

Rozhodčí: Fautrel – Apelli, Gringore (všichni Francie).

Sestava Lechu: Kotorowski, Gancarczyk, Arboleda, Wilk (53. Tshibamba), Kryvets, Drygas (57. Stilic), Peszko, Wichniarek, Bosacki, Injac, Wojtkowiak (86. Kielb).

Sestava Sparty:Blažek - Kladrubský, Brabec, Řepka, Pamić - Hoheneder - Sionko, Matějovský, Kucka (74. Hejda), Kadlec (67. Žofčák) - Wilfried.


Fanouškovské video z Poznaně:

www.youtube.com/watch?v=BSF27jlRc30