„Máme vůči fanouškům dluh, musíme se prezentovat úplně jinak!“ slíbil ve včerejším vydání deníku Sport náš trenér Pepa Chovanec. S radostí mohu konstatovat, že nejen on, slibu dostál. Ale k odpuštění je stále daleko. To zklamání z posledního vývoje ve Spartě jen tak nevymizí. Tím vůbec nemyslím vyřazení v play off LM Žilinou, to se prostě může stát. Žilina má kvalitní tým a zvládla dvojboj se Spartou lépe a je nutno jí k postupu pogratulovat. Stále jsem však přesvědčen o tom, že my máme kvalitnější tým. Bohužel, vše špatné, co se mohlo udát, se událo. Nedisciplinovanost našich hráčů, zranění, střelecká nemohoucnost a celková atmosféra vytvořená kolem těchto utkání přinesla nechutný koktejl.

A po jeho konzumaci i těžký fotbalový průjem. Tudíž nám zbyla „jen“ Evropská liga. No a co? Co by za tuto možnost daly jiné týmy, hrající ten nejkrásnější a nejlepší fotbal?

Osobně jsem více zklamán z předváděné hry v úvodních kolech GL, z různých excesů, kterými naprosto zbytečně nahráváme ostatním k vytváření hysterie kolem našeho klubu. A mnozí se těchto záležitostí chytají velice razantně a vyžívají se při umělém vytváření dalších problémů okolo Sparty. Nejhorší je, že my jim k tomu velmi často a velmi úspěšně pomáháme! To musí přestat!

Končí srpen a na brněnské Srbské je docela chladno. Nejen teplotně, ale i v hledišti. Hráči jsou již nastoupeni a tribuny jsou poloprázdné. Souboj tradičních rivalů by si zasloužil lepší atmosféru. Domácí fanoušci svým fotbalistům mnoho nepomáhají, ale ani náš kotel na tom není o nic lépe. Čekal jsem, že nás bude mnohem víc. Těm, co přijeli, se zaslouží poděkovat.

Zápas začíná skvěle. Ještě nestačím ani dojít k Lejsalově brance, už se kulatý nesmysl třepotá v jeho síti! Kláda nacentruje, Bonymu míč proklouzne mezi nohami a Vašík Kadleců se do něj opře drtivou silou. Balón končí v šibenici a Lejsal je poprvé smutný. Mimochodem, z Vašíka se stává Vašek. Není možné si nevšimnout, jak poslední dobou zesílil. Už je z něj pořádný chlap! Při pohledu na něj jsem si vzpomněl na každoroční návraty domů na konci prázdnin. „Jéééé, ty jsi vyrostl!“ slyším to ještě dnes.

Takový začátek jsme potřebovali jako sůl! Domácí nebudou betonovat, my můžeme hrozit rychlými brejky. Přicházejí další střely, jejich přesnost je však špatná, pro Lejsala žádný problém. Také domácí se osmělují, Michálek pálí jen do boční sítě. První čtvrthodinka končí prvním bravurním zákrokem Jardy Blažka. Já už viděl míč v brance. Polách s Dostálkem ženou své spoluhráče ke zteči naší branky, my útočíme také, jen ta střelba je nepřesná. Fotbal to však není špatný.

Ve 35. minutě je vyšperkovaný nádherným gólem Manuela Pamiče. Z dobrých 20 metrů napálí odražený míč, ten se odrazí od břevna do branky, letí znovu do břevna a ven z branky, kde ho chytá gólman. Asistent na čáře vidí vše jasně a běží k půlicí čáře. Ostatní naši hráči běží Pamimu pogratulovat ke krásnému gólu. A aby té radosti nebylo dost, za pár okamžiků rozeberou Sion, Matějda a Váca domácí obranu jako dětskou stavebnici a posledně jmenovaný zvyšuje do prázdné branky na 3:0 pro Spartičku.

Z hlediště se ozývají první nespokojené výkřiky. Krátce před koncem poločasu přichází druhý skvělý zákrok Jardy Blažka a tak mohou jít hráči do kabin s nečekaným náskokem. Při pohledu na Kamila Vacka, který je zpovídán televizním reportérem si nemohu nevzpomenout na jeho podobný rozhovor při „mistrovském“ zápase s Teplicemi. To zaujetí, ta víra ve vítězství, ta je v jeho výrazu i dnes! Je to jasné už po poločase, dnes vyhrajeme!!!

I ve druhé půli se hraje od branky k brance, domácí se snaží zkorigovat nepříznivý výsledek, my máme více prostoru v jejich otevřené obraně. A také této možnosti často využíváme. Nikoliv jedním osamoceným hráčem, ale kolikrát je ve vápně domácích víc hráčů ve žlutých dresech, než těch v červených. To je dobré znamení, předvádíme solidní útočný výkon. A hlavně – střílíme!

Brankář Lejsal si na nedostatek práce ztěžovat rozhodně nemůže, dnes si zachytal. V 70.minutě je však krátký na „brazilskou“ kličku Juraje Kucky a loví míč ze své sítě počtvrté. Sparta vede 4:0 a mě rozesměje výkřik domácího fanouška z hlavní tribuny: „Re-mí-zu ne-chce-me!“ Naši hráči také ne a Libor Sionko podtrhuje svým gólem závěrečný účet na neuvěřitelných 0:5. Pokud mě paměť nešálí, naposledy jsme vyhráli stejným rozdílem před třemi roky v Mostě. Dnes jsme mohli vyhrát mnohem větším rozdílem, několik dalších velkých šancí naši hráči zahodili. Na druhé straně je nutné říct, že Jarda Blažek tři góly chytil. Dnes se zadařilo.

Asi nemá cenu někoho vyzdvihovat a dělat předčasné závěry z jednoho, byť povedeného, zápasu. Jednu skutečnost je však nutné zmínit. Agresivitu a pohyb hráčů! Tak by měl náš výkon vypadat vždy! Jedna vlaštovka ale jaro nedělá. Jak už jsem uvedl na začátku, odpuštěno není, nejdříve je třeba podobné výkony zopakovat. Ale drobné plus si včera naši kluci u mne udělali.

Závěrem bych se chtěl zmínit ještě o jedné záležitosti. Jsem rád, že vedení Sparty nepodlehlo tlaku médií a některých fanoušků a Jozef Chovanec zůstal ve své funkci. Dle mého názoru nikoho vhodnějšího v současné době nevidím.

V sobotu nás čeká pohárový souboj ve Voticích, mnohé naše borce i reprezentační povinnosti a 11.září doma na Letné Jablonec. Přijďte všichni podpořit naše kluky v dalším těžkém duelu. Ve dvanácti nám to půjde líp!

Bombito

Statistika zápasu:

FC Zbrojovka Brno – AC Sparta Praha 0:5 (0:3)

Branky: 1. Kadlec, 34. Pamić, 35. Vacek, 70. Kucka, 75. Sionko

Brno: Lejsal - Dřížďal, Jílek, Husár (62. Rabušic), Hudec - Michálek, Polách (65. Rýdel), Dostálek, Střeštík (72. Okleštěk) - Kalabiška, Došek.

Sparta: Blažek - Kladrubský, Řepka, Brabec, Pamić – Vacek (82. Vachoušek) - Sionko, Matějovský, Kucka (78. Hejda), Kadlec – Wilfried (71. Kweuke).

Rozhodčí: Damková – Chytil, Vysloužil.

Diváci: 5284