Svůj dnešní pohled na utkání Ligy mistrů mezi Spartou a Olympiquem Lyon nemohu nazvat jinak, než PROHRA. Nemyslím prohru na hřišti, tam jsme prohráli po čestném boji, myslím na prohru našeho managementu. Ten ve snaze vydělat na LM co nejvíce nakonec prohraje všechno. Naprosto špatně odhadl finanční možnosti našich příznivců a neúměrně zvedl ceny vstupenek na pohárová utkání. Tvrzení, že nechtějí nechat zbohatnout překupníky na účet našeho klubu, byly chybné. Prohráli všichni. Sparta, fanoušci a nakonec i překupníci. Pár minut před zápasem byly k mání lístky za zlomek původní ceny.

Staré moudro praví, že i špatný obchod je lepší než žádný obchod. Naši manažeři si toto moudro vysvětlili naprosto opačně. Správný obchodník raději prodá pod cenou, než by neprodal vůbec. Majitelé našeho klubu jdou opačným směrem. Nasadili vysoké vstupné a čekali na zázrak. Ten se ale nekonal.
A tak se na poloprázdném stadiónu „tísnilo“ pouhých 12 000 diváků, z části „bílých límečků“, kteří na obyčejný ligový zápas ani nepáchnou. Běžný fanda si fotbalový svátek mohl dopřát pouze doma u televize. Snažení sparťanského kotle tak většinou vyšumělo do prázdna. Když vzpomenu na atmosféru při utkání s Ferencvárosem, slza mi ukápne. Hlavně, aby si z této hrubé chyby vzal někdo zodpovědný ponaučení!
Tradiční posezení s přáteli proběhlo jako vždy v přátelské atmosféře, nabrali jsme sil a hodinu před zápasem dorazili na Letnou. Překvapuje malý počet fotbalových příznivců, při jiných zápasech v tomto čase už není kolem stadiónu k hnutí. Teď pár příznivců, jinak nikde nikdo. Pokladny otevřeny, ale fronty na vstupenky se jaksi nekonají.
Na tribuně zjistíme, že špatná zpráva o absenci Rádi Kováče není pravdivá, Radek je ve skupince hráčů, kteří se připravují k zápasu. Hurá! Dnes je pro Spartu nenahraditelný. Utkání začíná a první akce jsou jen takové seznamovací, co lze od protihráčů očekávat. Jenže v 7.minutě zasekne Pavel Pergl míč a levačkou pošle do vápna nadýchaný centr, který Tomáš Jun pošle tam, kam patří. Do sítě francouzského mistra. Vedeme 1:0 a další akce jsou nadějné. Když kolem 20.minuty Lukáš Zelenka přestřelí z nadějné pozice, začne se vývoj utkání obracet. Téměř z protiútoku, takřka z ničeho, hosté vyrovnávají. Od této chvíle se začíná projevovat technická zdatnost hostujícího mužstva. Jejich pohyb, zpracování míče, nabízení se spoluhráčům, to je pastva pro oči. Ne nadarmo jsou trojnásobnými šampióny Francie. Výběr hráčů z celého světa je nad síly našich hráčů. Je možné je porazit, ale pouze v případě, že by našim borcům vycházelo vše na 100%, byli ve vrcholné formě a měli příslovečnou kapičku štěstí. Nic z toho se ovšem včera nepřihodilo a tak jsme odešli poraženi 1:2.
Ne není to ostuda, je to reálné vyjádření poměru sil na hřišti. Naši borci bojovali, snažili se, ne všichni byli v optimální formě, ale hosté byli jednoduše lepší. Když jsem si přečetl kritiky, kteří nenechali nit suchou na našich hráčích, chtěl bych jim připomenout, že například takový Govou, Juninho nebo Wiltord dokázali dostat do úzkých lepší mužstva než je dnešní Sparta. Já zklamán nejsem, ikdyž v koutku duše jsem pomýšlel na remízu. Nedá se nic dělat, lepší vyhrál.
Můžeme jen doufat, že majitelé Sparty splní svůj slib, že nebudou oslabovat kádr prodejem našich nejlepších hráčů, naopak že tým ještě posílí a příští sezónu Spartička může udělat díru do světa. Teď nás čekají dvě utkání se slavným Manchesterem United. To je poslední tým z evropské top třídy, který jsem na Letné ještě neviděl. Bude to těžké, mnohem těžší než s Lyonskými lvy, ale těším se něj.
Jenže než přijedou hvězdy z Old Trafford, čeká nás v domácí ligové soutěži nevyzpytatelný Zlín. Chceme-li i příští sezónu zažít báječnou atmosféru při utkáních LM, musíme tam vyhrát. Bude to těžké, ale my jsme SPARTA a pojedeme tam pro tři body. A tak tedy Vávro, na Zlín, nikoliv na Plzeň!!!

Bombito