Los Evropské ligy určil, že naše Spartička se opět vydá, po dlouhých 45 letech, bojovat o fotbalovou slávu do krásného města na břehu Ženevského jezera, do Lausanne. Úplně historicky první zápas v Poháru mistrů evropských zemí totiž sehráli borci v rudých dresech přesně 22.9.1965 na Stade Olympique de la Pontaise a sestava Kramerius - Gůra, Tichý, Táborský - Vojta, Dyba – Pospíchal, Mráz, Kvašňák, Mašek, Vrána zde uhrála bezbrankovou remízu. V odvetě na Letné třemi góly Ivana Mráze a jedním Pavla Dyby vyprovodila mistra Švýcarska ze soutěže výhrou 4:0. Na tento zápas mám nepříjemnou vzpomínku. Už si nepamatuji, jaký školní prohřešek jsem provedl, ale trest byl výjimečný. Maminka mi uložila domácí vězení a já nesměl na Letnou.

Horší trest už mě nemohla vyřknout. Ona věděla, co na mě platí, a já si tu lekci pamatuji do dnešních dnů. V dalším kole čekal Spartu mistr Polska, Górnik Zabrze, ani ten nedokázal Spartu porazit a tak pro první prohru v PMEZ si naši borci dojeli až do Bělehradu. Po domácím vítězství 4:1 nás čekal asi nejkrutější debakl v evropských soutěžích. Nikdy nezazněla úplná pravda o tomto utkání, ale debakl 5:0 mě děsí dodnes. Tolik krátká exkurze do minulosti.

Podpořit sparťany v boji o další body v EL vyrážíme krátce po středeční půlnoci. Čeká nás něco přes 900 km, ale jak známo, láska hory přenáší. Netuším, kolik hor, kopců nebo řek jsme překonali, největší překážkou nebyla ani pasová kontrola na hranicích, nýbrž zácpy na dálnici mezi Zurichem a Lausanne. Po necelých devíti hodinách jízdy dorážíme do Lausanne, krásného města na břehu Ženevského jezera. Mezi cca 130 000 obyvatel žije mnoho známých osobností sportu, kultury, politiky či byznysu. A také v něm sídlí Mezinárodní olympijský výbor a jeho pýchou je i muzeum MOV. Tam směrovaly naše první kroky. Nádherně upravená zahrada s výhledem na Ženevské jezero, exotickou faunu doplňují zajímavá sochařská díla. Mnozí jistě znají legendárního běžce Paava Nurmiho, určitě však naprosto všichni Českou lokomotivu Emila Zátopka, držitele tří zlatých olympijských medailí z Helsinek 1952. Mnohonásobný světový rekordman zvítězil během několika dní v bězích na 5 i 10 kilometrů a v euforii se nechal přihlásit i do soutěže ze všech nejslavnějších, do běhu maratónského. Ačkoliv předtím nikdy v životě tento závod neběžel, byl v cíli, po uběhnutí 42 kilometrů a 195 metrů, na olympijském stadiónu první! Nikdy nikdo nic podobného nedokázal a s největší pravděpodobností ani nedokáže. Tímto výkonem se zapsal mezi nejslavnější a nejuznávanější legendy světového sportu. Nesmím zapomenout ani na jeho manželku Danu, která na stejné Olympiádě zvítězila v hodu oštěpem. Oni dva, narozeni ve stejný den, 22. září 1922, jsou asi nejslavnějšími sportovními manžely světa.

Prohlídka muzea MOV je skvělým zážitkem. Exponáty z antické olympijské historie, různé dokumenty z doby znovuobnovení her Olympiády baronem Pierrem de Coubertinem, olympijské medaile, pochodně, vlajky, známky, dresy sportovců, sportovní náčiní, fotografie, filmové nahrávky, stovky a stovky různých předmětů. Pro sportovně založeného člověka ráj na zemi. Je zajímavé stát před stojany s laťkou ve výšce 245 cm, kterou přeskočil Kubánský atlet J. Sotomayor. Nebo pod stojanem s rekordním výkonem tyčkaře S. Bubky. Neuvěřitelná výška! V „herním“ oddělení je možné porovnat si startovní reakci s reakcí Usaina Bolta při olympijském závodě. Skákat do „plaveckého“ olympijského bazénu, porovnávat se s šampióny z mnoha dalších sportů. Čeští sportovci mají mezi oslavovanými borci velké zastoupení.

Dalším místem, kam zamíříme je zdejší Olympijský stadión, přesně Stade Olympique de la Pontaise. Je jedním ze čtyř stadiónů na světě, nesoucí olympijské jméno, kde se nikdy Olympiáda nekonala. Postaven pro MS ve fotbale v roce 1954 a od té doby mnoho změn nezaznamenal. Zevrubná prohlídka amfiteátru zjistila, že roky jsou na něm znát. Zajímavostí je 6 stožárů osvětlení.

Po prohlídce města můžu tvrdit, že Lausanne je městem kruhových objezdů a světelných křižovatek. Ty jsou všude, kam člověk zavítá. Chvílemi jsem měl obavy, že se s nimi setkají i naši kluci na zeleném trávníku. ;-) Další zajímavostí pro mne byly místní trolejbusy s vlečňákem. To jsem ještě nikde neviděl.
Konečně je 19,00 hod. a před slušně zaplněné tribuny vybíhají obě jedenáctky. Vítá je více než 8 000 diváků, v kotli sparťanů jsou asi dvě stovky věrných. Další šiky rudochů podporují naše žluté bojovníky z hlavní tribuny. A zahanbit se kotelníky nenechali, i oni byli slyšet během celého utkání. Zápas začal podobně, jako na Letné. Z první šance dostáváme gól! Opět nedůslednost při bránění standardní situace! Obrana, dříve silná zbraň, se stává stále častěji slabinou naší hry. Také další pokračování hry má podobnou režii jako v prvním zápase. Přicházejí naše šance. A s nepřesností střelců i odcházejí. Jen za první poločas jsem viděl určitě čtyři okamžiky, které mohly skončit naším gólem. Ten přišel až v okamžiku, kdy se už mnozí viděli v šatně. Po autu Adiaby se odrazil míč k Bonymu, který ho okamžitě poslal do sítě brankáře Favreho. To, co se stalo po gólu, je minimálně na facku! O míč se začal s domácím hráčem prát Jura Kucka, do mlýnice se přidal Bony a oheň byl na střeše. Jen díky benevolenci sudího Kulbakova nešli do sprch o něco dříve. Zejména Jura si o červenou kartu celý první poločas vysloveně koledoval. Domácí hráči předváděli slušný výkon a ani náhodou nebylo jasné, kdo se bude na konci utkání radovat.

Začátek druhého poločasu patří našim klukům, ale domácí hráči hrají jako o život. Dnešní fotbal bolí, o tom by mohli po zápase vyprávět skoro všichni naši borci. Hra je rozkouskovaná tvrdými souboji a často přerušovaná rozhodčím. Faulů a ošetřování je více než dost. Na posledních 20 minut přichází Marek Matějovský. Při předchozích zápasech hru skvěle oživil, dnes zřejmě neměl svůj den. Podobně, jako Jura Kucka v první půli, je zbytečně nervózní, nechává se lehce vyvést z rovnováhy tvrdými zákroky domácích hráčů. Také on si říká o zbytečné vyloučení. Paradoxně ho uklidňuje Tomáš Řepka, jindy největší bouřlivák. Nejlépe však Marka uklidní akce ze 75. minuty. Na pas za obranu si naběhne Léo Kweuke a nádherným lobem přehazuje domácího brankáře. Soubor afrických písní a tanců v podání Léa, Bonyho a Adiaby u postranní čáry předvede něco ze svého umění. Docela se divím, že někdo z nich nedostal žlutou kartu za zdržování. Gól v síti soupeře je určitě lékem nejlepším. I nervózní Marek se uklidní a začne být Spartě užitečným. Konec zápasu je opět hektický. Domácí se snaží o vyrovnání a v některých okamžicích nás melou jako Barcelona. Když Brába přihraje do brejku protihráči, jdou na mne mrákoty, loučím se s vidinou vítězství. Z mé pozice nevidím, že míč už byl v autu. Domácí hráč však Blážu stejně nepřekonal, zbrkle vystřelil nad branku. Ale další závar je na cestě, dnes však obrana klinickou smrt přežije, naopak volný Bony dává v šesté minutě nastavení náš třetí gól a sudí může ukončit utkání!

Naši kluci se jdou podělit o radost z vítězství ke sparťanskému kotli, domácí hráči sklízejí zasloužené ovace od svých fanoušků. Celá tribuna povstane jako jeden muž a odmění je frenetickým potleskem. Uznali, že dnes jejich miláčci bojovali do posledního dechu. Naše vítězství dává záruku, že v EL stále žijeme. Nesmíme podlehnout iluzím, že je už vyhráno. Loňský souboj s Kodaní by měl být mementem. Čekají nás ještě dva těžké zápasy. K postupu máme stejně daleko jako k vyřazení, tak snad nezaváháme jako před rokem!

Následuje večerní projížďka a procházka ztichlým městem a návrat do hotelu. Je výhodou, když se na jednom pokoji sejdou čtyři lidé, kteří nechrápou! ;-) To je taková pohoda, že stačí jen pár hodin k odpočinku a může se vyrazit na dlouhou cestu k domovu. Opouštíme Lausanne, sluneční paprsky nás doprovázejí již od brzkých hodin. Když po několika desítkách ujetých kilometrů spatřím cedule s nápisem BERN, nemohu nevzpomenou na jeden z mých nejhorších fotbalových zážitků. Utkání s týmem Thunu si za rámeček dát nemůžeme. To byla ostuda! S přibývajícími kilometry na tachometru na tento zážitek rychle zapomínám a mé další myšlenky se již ubírají k dalšímu zápasu Sparty. V pondělí 8. listopadu přivítáme na Letné ligového nováčka z Ústí nad Labem. I u toho bych rád byl. A co vy?

Bombito


Statistika zápasu:

FC Lausanne - Sport - AC SPARTA PRAHA 1:3 (1:1)

Branky: 6. Sonnerat - 45. a 90. Wilfried, 75. Kweuke

Rozhodčí: Kulbakov - Savitskij, Maljucin (všichni Bělorusko)

ŽK: Sonnerat, Katz - Kucka, Wilfried, Kladrubský, Matějovský
Počet diváků: 8000

Sestava Lausanne - Sport: Favre - Rochat, Katz (83. Roux), Meoli, Sonnerat - Steuble (62. Avanzini), Celestini, Marazzi, Pasche - Tosi (70. Munsy), Silvio

Sestava Sparty: Blažek - Adiaba (69. Matějovský), Brabec, Řepka, Pamič - Kladrubský, Vacek (90. Honheneder), Kucka, Podaný - Wilfried, Kweuke