Zimní přípravy fotbalových týmů jsou u většiny ještě v plném proudu, neb sezóna je skoro v nedohlednu, přesto v našem fotbalovém rybníku už docela slušně zahřmělo. Středa byla oficiálním termínem reprezentačních výběrů a několik pozvánek dorazilo i k nám, na Spartu. Do týmu U21 měli vyrazit útočníci Kadlec s Pekhartem a domů, do Chorvatska, se měl k vytouženému prvnímu zápasu vydat i Manuel Pamič. A co víc, k zápasu proti Česku. Jak je asi obecně známo, Sparta poslední týden trávila na herním soustředění ve Španělsku a návrat do Prahy byl naplánován právě na „reprezentační“ středu. Tedy osm dnů před prvním zápasem Evropské ligy s Liverpoolem. Co se přihodilo, je rovněž obecně dobře známo a teda to již netřeba opakovat.
Takřka obratem se Spartě od médií dostalo mnoho nelichotivých přívlastků, ponejvíc kol podvodníků a lhářů. Budiž, jak je libo. Až potud tuctový příběh, kde míra vrcholné (a navíc i trochu mezinárodní) trapnosti patří pouze a jedině tomu, kdo to celé „vymyslel“ (tento termín je trochu zavádějící, neb by se chtělo spíš říci, že dotyčný – minimálně v tu chvíli – nemyslel vůbec). Možnost vyzrazení by mohl dojít, vzhledem k obecně známé skutečnosti, že třeba fotky ze zápasu mohou být na CELOSVĚTOVÉ síti dřív, než hráči vylezou ze sprch, i komputerovému laikovi.
Zcela okrajově si dovolím poznámku k oněm repre pozvánkám. Sparta se nachází v samém finiši přípravného období, které za týden startuje pěkně zostra zápasem s Liverpoolem. Lze chápat, že trenéři (všech týmů) by v takové situaci rádi měli nerušený klid na přípravu s kompletním kádrem.
Pohlédneme ale k našemu konkrétnímu případu. Co Sparta mohla získat (zápasem s Petrohradem) či ztratit (neúčastí jmenovaných; o cti raději nemluvě)? Jakkoli se budu chtít cítit prosparťansky, k zisku toho, v zápase proti torzu Zenitu se šesti úplně cizími hráči, popravdě mnoho nevidím. Sparta je už na druhém herním kempu, takže relativně už dost dlouho na to, aby se leccos vyzkoušelo (ano, vnímám pozdější příjezd Pekharta). O jeden zápas méně by se tak u této trojice nic tak světoborného nepřihodilo. Únava? Zranění? Trojice hráčů nastoupila k zápasu se Zenitem, nastoupila by zrovna tak (skoro ve stejný čas) i do zápasů reprezentací. Možnost zranění tedy existovala tak jako tak. O únavě bych, osm dnů před zápasem s Liverpoolem, snad vůbec neuvažoval.
Vezmu-li navíc nikoli nepodstatnou skutečnost obecně známého faktu, jak moc se Manuel Pamič na svůj debut v repre Chorvatska těšil, nezbývá než poznamenat, že todle se teda opravdu nepovedlo… a nedomyslelo.
Se svou troškou do mlýna záhy přispěchaly nejen zimním spánkem ukolébané fotbalové rubriky různých médií, ale i osazenstva kanceláří fotbalového svazu. Šéf svazu pan „Zadarmo“ se vyjádřil jasně: „Nevím přesně, co se stalo, musí se to nejprve pořádně vyšetřit. Ale je to rozhodně špatně.” :-) A pokračujeme: „Tohle nemůže projít jen tak, to musí mít dohru u disciplinární komise,“ praštil do stolu Ivan Hašek. "Nemůžou z nás všech dělat pitomce. Tím se musí disciplinárka zabývat. Takový přístup k reprezentaci mě mrzí a považuju ho za naprosto nepřípustný. Přece to není holubník a takhle se nedá jednat.“ Nevím přesně co se stalo, ale rozhodně je to špatně – bych já osobně považoval za top vyjádření vrcholného představitele svazu čehokoli. Zlatý fond ČMFS.
Ale trochu vážnějc. Tak holubník, pitomci. Dočista dobře chápu, že zrovna tato slova představiteli svazu přišla na jazyk jako první. Holubník je totiž přesně to, co reprezentuje a co chtěl dle své předvolební agitky z roku 2009 vyčistit. Pane předsedo, jestli vy máte potřebu se vyjadřovat k takové záležitosti, která je de facto výhradně ostudou klubu AC Sparta Praha a pana GSM, pak vězte, že už skoro dva roky šlapete v nebývalé porci holubího trusu, který stále ne a ne uklidit. Takže nějaký republikově bezvýznamný plynový obláček trapnosti vám těžko někdo zhltne jako dostatečnou náhradu či návnadu vaší udatnosti či odhodlanosti skončit s nějakými „nešvary“.
V době, kdy leží celému svazu na stole (a nebo kdesi hluboko ve skříních?) i nadále kauza tří Bohemek, kauza uplácení v ligovém zápase, záhy po zvolení se vám „vypaří“ vámi vymodlený (a prý bezúhonný) místopředseda, reprezentace pod vedením vašeho kamaráda uvadá rychleji jak týden nezalitá pomněnka (kéž by pak aspoň fungovala jako zapomněnka), máte tu odvahu se prsit s nějakými odsudky a kategorickými soudy v takto marginální záležitosti?! Pak asi máte smysl pro dost suchý humor a nebo jste ne zcela duševně zdráv. Kdy naposledy jste měl potřebu se vycenit k nekonečné a pro některé subjekty značně frustrující kauze tří Bohemek? Nebo snad celá kauza netrvá ještě dost dlouho, abyste konal. Či snad se v tichosti hledají tiché pěšinky pro „narovnání“ minulých bezprecedentních kroků činovníků ČMFS, kteří konali kroky ke kterým třeba tak trochu neměli oprávnění? Kolikrát ještě bude muset naše áčková reprezentace (prý výkladní skříň) ztrapnit celý český fotbal, abyste se k tomu vyjádřil či snad dokonce přijal opatření?
Chtělo by se říci – máte hlubokou pravdu. Nikdo z nás nebude (nemůže) dělat pitomce! Ale začít by bylo dobře od sebe a svých podřízených. Sparta udělala pitomce zejména ze svých hráčů, fanoušků a v neposlední řadě pak hlavně sama ze sebe. Ve srovnání s tím, jaký holubník panuje na Strahově a jaký pitomce z nás děláte vy, se ale mnohem snáz její počínání chápe.
pesfilipes
