Tak jako Jan Sladký, řečený Kozina zval do roka a do dne Lomikara na Boží soud, tak i u mě se rok s rokem sešel a počátkem ledna mě na jedné nejmenované sociální síti překvapil vzkaz od nejmenované fotbalistky Sparty se vzkazem: v pondělí 10.1. v XY hod je úvodní trénink na Letné….

Původně jsem si myslel, že jsem se připletl do hromadné pozvánky omylem, ale po mém dotazu jsem zjistil, že tomu tak nebylo.
Prý bych si mohl zase zopakovat běhání jako před rokem, což mě krapet poplašilo, jelikož jsem se od posledního futsalového zápasu v půli listopadu prakticky jen válel, cpal o Vánocích a kurýroval bolavá záda ze Sorry Cupu, takže fyzička byla snad ještě horší,než před rokem…

Chápu, že jednotvárná dřina se zajídá, a tak je potřeba přípravu zpestřit. Někdy poslouží mladší dorostenci k přípravnému zápasu, aby si odvezli tu 5, tu 10 branek, jindy se domluví kašpárek s rolničkou,či bez…

Nedalo se nic dělat, začal jsem tedy zrychleným tempem cvičit a běhat,abych alespoň trochu…. No naštěstí se navržený termín nepodařilo doladit s trenéry a bylo jakési vakuum, ve kterém jsme se bavili, kdy by vyhovovalo…

Do soustředění časově nevyšlo, pak holky jely běhat do hor, kde 3x denně nabíraly fyzičku…
Po soustředění bylo třeba sladit termín s přípravnými zápasy a tak nakonec den D připadl na 21.2., tedy rok a pár dnů po předchozím tréninku s holkama.

Měl jsem tedy docela čas se trochu dostat do jakž takž fazony a dokonce si asi týden předtím předpokládanou trať proběhl – dle vlastního mínění slušným tempem…

A tak jsem po loňské parodii na běh znovu zavítal na trénink těch nej fotbalistek, tj Sparťanek.

Na Letnou jsem dorazil více než 30 min před tréninkem. Nejprve se moc netvářil pan vrátný na to, že by mě měl pustit, ale pár kouzelných formulek ho přeci jen obměkčilo. Naštěstí bylo po domácím zápasu s Liverpoolem a byl jsem bez kníru. S řídítky pod nosem by mi předpokládám nepomohlo nic.

Čekal jsem tedy před kabinami, všude mrtvo… během asi 10 min prošly jen 3 holky – už jsem se začal domnívat, že trénink nebude, pak ale dorazil trenér Maráček a zjistili jsme, že holky už jsou uvnitř a ladí formu…

Zatímco jsem se převlékal a dumal nad tím, jak se trefit do oblečení když venku mrzne - abych ani nemrzl, ani ze mě nelilo- začly se trousit holky na povinné vážení. Čísla na váze začínala 5, či 6, proto netuším, za jakým účelem se snažily vážit co nejméně a odhazovaly oděv na minimum /už čtenáři závidí? :-)))) /

Kondiční trenér Maráček mě ujistil, že se mám nač těšit, ale po chvíli se mě snažil uklidnit ujištěním, že byl včera zápas a tak bude trénink jen regenerační… Holky ovšem za rok pokročily v získání fyzičky, takže letošní regenerační měl tempo loňského normálního…

Tentokrát se běželo hlavní branou stadionu, který jsme oběhli a kolem basketbalové haly přes Korunovační a poté dolů Stromovkou. Tentokrát nebyla stopka na strečink u Výstaviště, ale již dole u rybníčku ve Stromovce. Vzdáleností to vyšlo nastejno, vloni se neobíhal stadion, ale běželo se zadem kolem sektoru hostí.

Následoval regenerační,pro mě vcelku ostrý běh Stromovkou, přes lávku v Troji až k Trojskému zámku… tam byla vloni pauzička, letos ale bohužel ne a pokračovalo se směrem k Zoo a nahoru k Botanické zahradě… v kopci mě chytla první krize a když tep skočil na sporttesteru na 190, dal jsem 100m chůze. S pauzou u Trojského zámlu bych kopec dal, takhle to od rybníčku byla celkem štreka v kuse, a završení táhlým kopcem se mým nekuřáckým plicním sklípkům pranic nelíbilo :-). Po chvilce chůze jsem doběhl k Botanické k Fata Morganě, kde již pauza byla, ani jsem moc neztratil / ani v metrech na holky, ani v kilech na váze/ a holky nemusely čekat…

Tentokrát se neběželo ještě o kousek více nahoru nad Fata Morganu - pod silnici v Bohnicích, ale zpět kolem Trojského zámku přes lávku opět do Stromovky, stále stejné, chladně strojové, údajně regenerační tempo.

Na lávce přes řeku se museli lidé na procházce natlačit na stěny lávky, když kolem nich procválalo stádo jak na Velké Pardubické. Když jsme se dostali do Stromovky, držel jsem se v zadní části již trochu roztrhaného pelotonu. Čelo začalo získávat náskok , který se zvýšil tak na 200-300m.

Předběhli jsme Irenu Martínkovou, která si vázala tkaničky a říkal jsem si, že alespoň někdo bude v případě krize za mnou. Letošní sestava byla totiž oproti loňské poměrně prořídlá. Vloni běhaly i zraněné a brankářky, tentokrát pouze ty téměř fit.
Irena za námi zmizela ve tmě, ale uplynula chvilka a prohnala se kolem nás opět a zmizela znovu ve tmě, ale směrem vpřed…

Držel jsem se zuby nehty Ivy Mocové, která byla nastydlá a v mrazu se jí špatně dýchalo, ale u planetaria na Výstavišti na mě přišla krize č.2. Ještě jsem po boku Ivy vyfuněl ¾ kopce zpět k Akademii nahoře na Letné, ale pak jsem zase musel dát 100m chůze, aby mi spadl tep z 213 níž a mohl doběhnout, to už nešlo ani na vůli.. .

Nahoře na kopci byla opět pauza a běželo se na stadion, což už byla celkem pohoda, rovinka a stadion kousek.

To , že jsem si přibližně tuto trať týden předtím proběhl mi moc nepomohlo, poněvadž můj zkušební solo běh mi připadal v obstojném tempu, ale ve výsledném času byl proti regeneračnímu výklusu holek o víc než 10 min pomalejší, a to mé pauzy byly tak 3x kratší,než ty společné….

Na stadionu už čekaly vytopené šatny, tam už to byla pohoda, my v pánské šatně konverzovali a vtipkovali, holky střídavě chodily na vážení po tréninku, masáž bolístek /už závidí i ti, co předtím ne??? :-))) / a do sprchy , přičemž zábava a hlášky pokračovaly.

Konečně se uvolnily sprchy a trenéři a já jsme mohli jít za hygienou také a pak hajdy k domovu.

Dokonce se mi povedlo od Fanshopu k zastávce i doběhnout a stihnout tramvaj – jak jinak, než regeneračním tempem, a hurá domů :-).

Nevím jak kdo, většina asi hlídala úzkostlivě životosprávu, ale já se po návratu domů věnoval nejprve bílému sexu /styk s lednicí/ a pak relaxu na gaučíku.

Co říci na závěr…. Třeba dojde za rok k dokončení trilogie, ale obávám se, že pokud půjde navyšování fyzičky holek touto křivkou, poběží příště tempem keňských olympioniků a mně nezbyde nic jiného, než buď tvrdě trénovat, nebo vedle nich jet na kole…. Popřípadě navléci do svého dresu Kenenisu Bekeleho :-).

lucifer.pekelny








Foto: Holky Sparty na zimním soustředění