Slyšte, slyšte! Přijela k nám šou světové úrovně! Co zde uvidíte, jinde nespatříte! Neváhejte a na Strahov utíkejte! Na všecky se nedostane… kdo dřív přijde, ten místo bere. Kdož váhaje, ušlou produkci už jim nikdo nezahraje. Casting účinkujících proběhne v hlavním sále Státního cirkusu v Praze na Strahově, ve čtvrtek 3.března tohoto roku.
Předchozí anonce čtvrtečního zasedání Disciplinární komise ČMFS má značně infantilní nádech čistě z pragmatického důvodu. Slibuje totiž očekávání hry nevalné chutě, která ale bude (aspoň pro někoho – minimálně pro nás) tím zábavnější, ač tedy rozhodně asi nikoli vtipná. Možná nakonec přijde i ten kouzelník a ukáže číslo, která on neměla v plánu…
Už v posledním článku jsme se letmo otřeli o téma, v zápase nepotrestaného, šlápnutí hráče Plzně na břicho hráče Hradce Králové. Pozápasové splynutí duší faulujícího se svým klubem lze chápat. Skoro až mateřsky láskyplná péče o další osud faulujícího hráče představiteli protivníkova klubu byla dojemná, ač tedy současně „trochu“ neobvyklá. Patrně je to první výsledek svazového experimentu o „vlivu kultury prostředí na z úst funkcionářů vypouštěné kraviny“. Funkcionáři Viktorie Plzeň a Hradce Králové se očividně rozhodli dělat z předsedy, celého svazu i ostatních - příznivců dobré kopané, pitomce. Jejich prohlášení, končící žádostí o klid na práci, je vpravdě „originální“. Chtělo by se dodat, že i opravdu vtipné. Ač tedy malý otazníček, že už jsem to někde slyšel, tam je…
Vtipem ale nehýří zdaleka samotní činovníci jmenovaných klubů. Pominu trochu „sporné vysvětlování“ hráče Petržely, jehož slova se v nejedné pasáži tak nějak rozcházela s videozáznamem. To je v zásadě to nejmíň zajímavé. Mnohem lepší je se seznámit s názory expertů na fotbal. Třeba s tchánem jednoho z bývalých fotbalistů. Ten má vždy, když je požádán o slovo, ve všem jasno. „Milan Petržela na hradeckýho úmyslně nešlápnul. Bylo úplně jasný, že po tom souboji je plzeňský hráč naštvanej a vzteklej, ale není přece žádnej zabiják, ustál to. Uvědomil si, co by se mohlo stát a kočíroval to. Dupnutí tam nebylo. Zachránilo ho, že je to fotbalista, že umí hrát. Být to kopyto, nějakej rumpál, tak by svůj pohyb nestihnul zastavit a asi by na Poděbradského šlápnul. A byl by po krk v maléru. Takhle je pro mě tahle údajná kauza uzavřená.“ Zajímalo by mě jaký je to pocit, když ze mě tchán bude dělat pitomce. Ale ona už je to ze zvyku asi železná košile…
V souvislosti s pohledem na (ne-)vinu Petržely se mi moc líbil jeden z názorů jistého příznivce plzeňského klubu: „Respektuji vyjádření hráče, že v jeho zákroku nebyl úmysl. Nedošlo k žádnému zranění soupeře, a proto není důvod k potrestání.“ :-) Tak muzeální exponát inteligence museli v jediném sportovním deníku v Česku hledat pravděpodobně sakra dlouho.
Na základě událostí z minimálně posledních dvou týdnů jsem opravdu velmi rád, že některé figury netrpí touhou se vyjadřovat ke klubu AC Sparta Praha s podporou. Styděl bych se, kdyby nás chtěl podporovat, přát nám úspěch, neřkuli fandit, například pan předseda Zadarmo, expert na vše Vízek, a dlouhá fronta jiných. Z celého srdce si přeju, aby DK ČMFS Petrželu vůbec neřešila. Zdůvodnění nám pak připraví ještě aspoň jednu veselou chvilku. Ta křeč svazu, náhle tiše našlapujících mediálních mrákot, jakož i „neutrálního“ zbytku všech, co „mají“ co říct, je k nezaplacení. To jsou přesně ty chvíle, kdy minulost dobíhá ty, kdož nejednou měli touhu vlastnoručně zasévat „vysoké“ mravopočestné hodnoty.
Sparta je historicky nejúspěšnějším klubem země. Až tady hráči poznávají, proč je tak těžké, a jak moc jiné, hrát dobře ve Spartě. Tady musí být připraveni na to, že budou hrát nejen proti silným protivníkům na hřišti, ale i v hledišti a navíc s balvanem odpovědnosti k naší historii a slávě. Ta odpovědnost je, domnívám se, pro nejednoho leckdy mnohem těžší soupeř, než nějakej Petržela. Taková zákeřná nula, mající opakující se choutky na podvraťácké manýry, tu nikoho neomráčí, nikomu kolena neroztřese. Doufám a pevně věřím, že náš tým dokáže mně, sobě i všem přejícím i nepřejícím, kdo je tady nejlepší. Pocit vítězů se totiž nikdy neomrzí.
pesfilipes
