V úterý jsem pro čtenáře webu SPARTA FOREVER a fanoušky Sparty připravili I. část exkluzívního rozhovoru se současným trenérem reprezentační U19 Jaroslavem Hřebíkem. Jak jsme předem avizovali, náš web dostal interwiev nebývalého rozsahu, kdy se původně plánovaná pětačtyřicetiminutovka proměnila ve více jak „stodvacetiminutovku“ a proto jsme se nakonec rozhodli tento autorizovaný rozhovor rozdělit na dvě části, což nám přišlo z více důvodů jako nejlepší řešení. Dnes tedy přinášíme jeho slibovanou druhou část. Jen bychom chtěli opět připomenout, stejně jako v první části, že trenér Hřebík věnoval svůj čas nám – fanouškům nejlepšího a nejúspěšnějšího klubu v zemi, bez podmínek před, v průběhu, ale i po rozhovoru. Proto by redakce velmi ocenila, kdyby si i příspěvky pod článkem zachovaly vysokou míru serióznosti a věcnosti, aby nemusely být mazány, či dokonce možnost příspěvků úplně zrušena.

ČÁST 2

Když jsme u vzdělávacího procesu. Co si myslíte o novinářích informujících o fotbale – rozumějí mu?

Ale jo, někteří i ano. Jinak novináři komentují a hodnotí fotbal i v televizi způsobem, jako kdybychom spolu seděli někde v kavárně u kafe nebo v hospodě. Takto se u nás hodnotí fotbal. A to má být odbornost. Ale existují i novináři na výši. Pozor, to že někdo fotbal hrál, a třeba i vysoko, ještě neznamená, že mu rozumí. Nicméně za nejhorší považuji, a to třeba ze svého působení ve Spartě, když víte, že novinář píše záměrně negativně, čímž škodí fotbalu a on to ví, že mu škodí. Navenek se třeba i jako tváří, že mu svým přístupem chce pomáhat, ale vnitřně musí vědět, že mu škodí.

Proto se na to ptám. Můj pocit zejména z tištěných médií je, že nic jiného, než tuny negativismu se v nich neobjevuje.

Já když jsem třeba pozván do televize, tak mám snahu říct – co je dobře, co je špatně,co a jakým způsobem by šlo zlepšit a jestli se to dá vůbec zvládnout. Bohužel je to vždycky nějakým způsobem zesměšňované. Příklad – třeba řeknu (ukazuje na probíhající útok na hřišti) tady by mělo víc hráčů podpořit útok, a řeknu k tomu, že je to v jejich silách. Akorát že vlastně my je do toho nenutíme, protože takový pokyn od toho trenéra za celý zápas neslyšíte.

Myslíte si, že názory „experta“ Ladislava Vízka, každý týden na půlstraně v jediném sportovním deníku, prospívají či dokonce snad popularizují fotbal?

(Následuje opravdu dlouhý trpký úsměv). Nejhorší na tomhle je, že když je nějaká dobrá věc, tak on jí tam má snahu zesměšnit jenom proto, aby on byl jakoby populární tím, jak to vykládá. Co se týká vývoje fotbalu, tak jeho řeči fotbalu vždycky škodily – jednoznačně! Protože on absolutně neuznává to, že se fotbal vyvíjí. Těmi řečmi má jedinou snahu zesměšňovat všecko nové.

Co si myslíte o názoru – fotbal není žádná věda, běhat má míč, fotbal je jednoduchá hra,…

...jo a fotbal umí hrát každý, na co by se mělo pomalu trénovat, atd.atd. Tyto řeči i články v podobném duchu jasně škodí fotbalu! Je dobře si uvědomit, že ty jeho řeči jsou nepodložené, absolutně nejdou do odborné stránky. Kolikrát mě zesměšňoval nějakými čtverci, apod. Když šel teď například Martin Hašek do Sparty, tak vyprávěl jaká je to hřebíkovina. Bohužel existuje asi velká skupina nepřejících lidí, kteří se takových názorů pak rádi chytají.

Nemyslíte si, že ve fotbale obecně to mají řekněme přemýšlivější lidé těžší, proti zjevně větší skupině těch méně přemýšlivých?

Ono je to podle mě trochu ještě jinak. Fotbal je, třeba jak říká Vízek, doopravdy dost jednoduchá hra. Není tam toho moc složitého. Ty činnosti, které se musí zvládnout, tak když si je dáte do nějaké struktury, tak jich zas tolik není. Tam jde spíš o to, aby se zvládaly správně v takovém tom časoprostoru. Co se výběru hráče týká, tak nejdůležitějším faktorem je jeho charakter! Musí být týmový, měl by mít vítěznou mentalitu, jistá míra egoismu tam také musí být, ale ne zase moc velká. Takže charakter je na prvním místě. Na druhém místě je faktor percepce (vnímání hloubky prostoru). Tady to vidíte, fotbal se vyvinul do bloků, zónové hry, a tam je strašně důležité, jak vnímáte prostor. Je to důležité mj. proto, aby hráč dal nejen přihrávku do správného prostoru, ale i včasnou, správně prudkou, atd.atd. Ta hra, která se dneska hraje, je prostorová. Ty prostory si vytváříte, a to buď pro spoluhráče nebo pro sebe… A teprve až třetí je ten faktor hráče a jeho schopností a dovedností, jak a co s tím míčem provede. Nemáte-li ale správné vnímání prostoru, těžko kdy budete dobrý ligový hráč, o mezinárodní konfrontaci ani nemluvě. Vezměte třeba bývalé hráče Sparty, kteří byli hodně talentovaní, ale protože neměli tu správnou percepci, tak se ve Spartě ani neuplatnili. Ať to byl třeba Kolář nebo Rezek. Jasně, v Plzni hrají, Rezek byl třeba i v reprezentaci, je fakt rychlý hráč, ale to řešení prostě nemá optimální. To je věcí, jak já říkám, vzdělávacího procesu. Vzdělávacího proč? Já musím vědět a říct těm hráčům co trénuju, proč trénuju, jestli jsem hráče na něco upozornil, jestli se posunují výš, dál…
Vezměte si Barcelonu, jaká je tam struktura těch herních činností? Kolik jich je – deset? Ale ty se neustále opakují a hlavně vy je musíte udělat co nejlíp v tom časoprostoru, ale pořád jsou to přitom jednotlivě strašně jednoduché činnosti.

Jakou nejtypičtější vlastností byste obecně pojmenoval český fotbal?

Leností a závistí.

Jak byste pojmenoval tři největší slabiny českého hráče?

Fotbalově rychlostní dispozice, práce s míčem pod tlakem, fotbalová kondice.

Kondice?

Ano – fotbalová kondice. Někteří hráči by mohli běhat,… podívejte (opět ukazuje na hřiště) – jeden, dva, tři, čtyři, 4 hráči z celého mužstva běželi rychle, ostatní jdou pěšky a koukají. To ale není rytmus zápasu. Rytmus zápasu je o tom, že nikdo nemůže jít pěšky. Je útočná akce, tak jak někdo může jít pěšky, když se chce dát gól? To nejde…

Tři nejtypičtější přednosti českého hráče?

Asi taková ta adaptabilita, schopnost přizpůsobit se, to máme fakt v genech… ale jinak žádnou další přednost popravdě nevidím.

Jakým způsobem by se český klub mohl stát konkurenceschopným (herně) v Evropě?

Vezmeme to opačně. Proč nejsme úspěšní? Je to logickým vyústěním způsobu naší hry, který v Česku volíme. Podívejte se (opět pohledem směřující ke hřišti) kde jsou obránci a kde útok. Kolik je mezi nimi?

Tak 70 metrů…

Jestliže je mezi nimi 70 metrů, tak se logicky ten míč musí tahat, hodnědoteková hra, a nebo to akorát nakopnete… Začíná to tím, co po těch hráčích vlastně chceme.

Mně osobně přijde nemarkantnější poznání z každého takového zápasu v Evropě, že to je pro naše hráče hlavně o běhání bez míče.

No ale proč? Protože jsou prvotně daleko od hráčů, pak musí logicky víc běhat a bolí je nejen nohy ale i ta hlava, protože je to pochopitelně vysilující nejen fyzicky ale i mentálně… Přitom ideální hloubka pro presink je 20 metrů. Náš hráč, než by presoval, si ale radši tzv. oddychne, takže v konečném důsledku se naběhá a uštve víc.

Jak myslíte, že by mohl vypadat fotbal za deset let?

Když jsme před těmi dvanácti lety se Slávií a pak i se Spartou hráli fakt myslím dobrým, tehdy nadčasovým způsobem, nakonec to bylo i dobře hodnocený. Vždyť Sparta byla mužstvem měsíce září celé Evropy, to je přece krásné a my to tu vůbec nevyužijeme, aby se to nějak vyhodnotilo proč to tak je. A zase vlivem takové nějaké novinářské závisti, kdy se moc nechtělo, aby to tak bylo, se to zlehčovalo, když už se o tom vůbec něco napsalo. Dneska by se to myslím vyhodnocovalo jednoznačně. Tehdy když jsem někde spustil o presinku, blocích, atd. tak se to shazovalo. A současnost ukazuje, že jsem vlastně měl pravdu. Tehdy jsme vlastně taky říkali, kam se ten fotbal bude ubírat… Fotbal se podle mě vyvine do hry Barcelony, s vyšší univerzálností, prolínáním hráčů a řad. Podobně už dneska hraje třeba Porto, Dortmund, a ty ostatní mužstva to přitáhne a přistoupí na to, protože je to hezký fotbal, a je to fotbal, který přinese úspěch. Podle mě neexistuje říct, že na to nemáme hráče. Proč ne? Vždyť je to jen o práci. Jde o to, aby ti hráči byli ochotní takto pracovat. Vezměte si to Porto. Tam jsou Kolumbijci, kteří v životě nebyli týmoví hráči. A najednou jsou. To je něco tak fantastického, že to podstoupí,… a tenkrát ta Sparta silná byla a říkali jsme, jak se ten fotbal bude vyvíjet. V současné době ještě ta naše mužstva ani nehrají na té úrovni Sparty před deseti roky.

Ještě se vrátím k té sezóně 2001/2002. Sparta hrála rok předtím Ligu mistrů a neuspěla. Myslím, že snad skončila poslední ve skupině se skóre 6:13 nebo tak nějak (pozn.4.místo 6 – 1 – 0 – 5 6:14; Lazio, Šachtar, Arsenal) už si to nepamatuji přesně. Ale pozor, za tu Spartu hráli Rosický, Lokvenc, Horňák, Fukal… a tito hráči pak odešli. Přišel jsem do Sparty já a hráli ti ostatní. Já tvrdím, že kdyby tam ti z předchozí sezóny zůstali, tak jsme tím způsobem hrát prostě nemohli. Ti hráči mají nesporně vysokou herní kvalitu, ale oni by mi do toho presinku nešli. Podle mě jsem měl štěstí, že mi ti kvalitní hráči odešli. Hráli jsme tak se Slávií, pak se Spartou, ještě tak hrál potom i Liberec, ale co se stalo, že tak už nikdo nehraje?

Co se mělo udělat jinak, aby to fungovalo ve vašem druhém období ve Spartě?

To mělo podobné souvislosti jako v tom roce 2002. Bylo to opravdu ze dne na den, kdy se pan Křetínský rozhodl, že mě angažuje. Moje chyba byla, že jsem to vzal, protože jsem neměl ověřené, ačkoli ten slib tam byl, že se zvládnou fanoušci, že se to zvládne mediálně. Ten slib panu Křetínskému dal pan Košťál a pan Pelta. Ti mu slíbili, že mu pomůžou to zvládnout mediálně. Nějak se to vyvíjelo, a vlastně i díky novinářům, protože jsem přišel do Sparty, která je nejbohatší klub v Česku, se začaly zase otevírat nějaké negativní otázky z minulosti, o kterých jsme už mluvili. Samozřejmě teď to navíc nepřijalo tvrdé jádro fanoušků. To že byli tím pádem sami proti sobě, to už je jen výsledek, protože jednoznačně škodili tomu, čemu chtěli fandit. Já byl postupně snad pětkrát za panem Křetínským, protože jsem říkal, že to prostě nejde, že to Spartě škodí. Jenže pan Křetínský, jak si myslel, že je silný, tak to chtěl odbojovat. Jenomže čím více to chtěl odbojovat, tím byl větší odpor. Ten odpor logicky strašně škodil mužstvu. Přitom to mužstvo bylo velmi dobře nastartovaný, před tou Ligou mistrů. My hráli poslední přípravu s Norimberkem, a tam stála posledních pět minut tribuna a tleskala. My jsme vyhráli, byl to nádherný fotbal, tvrdý jádro bylo proti, ale ten fotbal se jim asi trochu líbil, takže to nebylo tak hrozný. To jsem si říkal – a už máme vyhráno, už se to dá zvládnout. Ale když jsem si vyhodnotil, co se objevovalo v médiích, bylo mi jasné, že nemám šanci. Ta média byla permanentně proti a byla pořád nějakým způsobem tou negativností infikována. Ono pro ně je to fajn, protože mají o čem psát, úplná pastva.

Bohužel pro mě a pana Křetínského nebyla podpora. Byli jsme v tom docela sami a sám nikdy nic nevybojujete. Ačkoli tam ani vlastně nešlo o nějaký boj. Tam šlo o to, aby Sparta hrála dobře. My jsme hráli první kolo Ligy mistrů s Ajaxem. Za ten hrál Sneijder, Babel, Heitinga, Galásek a další fakt vynikající hráči. My měli asi 11 střel na branku, 4 vyložené šance, ale první půli jsem se strašně bál, to jsme se furt bránili. Nemohl jsem použít Karla Poborskýho na lajně, protože Karel nebránil a proti němu by tam vlevo hrál právě Babel se Sneijderem, tak to nešlo. Přitom ten Karel je vynikající fotbalista, to je příroďák, ten má všechno. Ale nechtěl bránit. Tak jsme to museli přestavět. Ale ve druhé půli už to byl jízda. Přesto to bylo v médiích shozený. Přitom když se za rok hrálo s Ajaxem v UEFě 0:0, neměla Sparta střelu na banku, ale i tak se pěly na její výkon ódy, ač se navíc hrálo déle jak poločas proti deseti…

Jak zpětně vnímáte přestupovou politiku tehdejší Sparty?

To má opět souvislost s těmi médii. Já přivedl třeba Pospěcha s Kadlecem, a vzpomeňte si co kolem nich dělo v médiích i mezi fanoušky? Strašná negace. Já třeba po tom Ajaxu na tiskovce řeknu, že ti hráči mají takové a takové předpoklady, a že by měli být budoucností Sparty, a co se stalo? Média a i někteří fanoušci po nich rázem šli… Ale proč?!? Proč tam nebyla vytvořená atmosféra – když nebude běhat, bude líný, tak ho vypískáme a Hřebíkovi to dáme sežrat, ale proč po něm půjdu, když mi přišel pomoct? Podívejte, všechny nákupy hráčů za mě byly přínosem. Teda vlastně až na jeden, na Adama Petrouše, to se nepovedlo, to uznávám.
Teď mě ještě napadá, jak jsme už mluvili o té chytrosti nebo inteligenci hráčů, ta chytrost, to je ta percepce. Ta mentalita je zas o tom, zda je ochoten spolupracovat ve prospěch týmu. Ale já prakticky nemusím umět spočítat kolik je jedna a jedna, já to nepotřebuju. Když mi trenér řekne budeš hrát tady v tom prostoru a naučíte ho to, na to nemusí ten hráč být ani moc chytrý. Na hřišti jde spíš o tu herní chytrost – inteligenci.

Po skončení rozhovoru se trenér reprezentace U19 zakoukal do ligového zápasu dorostu Sparty a Teplic. V poločasové přestávce se pozdravil a prohodil pár slov se svými reprezentačními svěřenci Kadeřábkem, Skalákem a Krejčím. Následně k dlouhodobému marodovi Ladislavu Krejčímu doplnil: „Láďa Krejčí je pro nás prakticky nenahraditelný hráč. Právě svým charakterem a mentalitou. Čekám na jeho uzdravení, jako na smilování, protože jiného takového hráče tu bohužel nemáme. Perfektně si na hřišti plní co má, není líný na krok. Bohužel je trochu sám. Ze Sparty mám ve výběru asi pět hráčů, ale krom Krejčího šli všichni s výkonností za poslední dobu strašně dolů. Když si k tomu připočtete, že Krejčí byl od ledna vážně zraněn (pozn. po brutálním faulu na kotník od libereckého Breznaníka na turnaji v O2 areně), tak ta situace není moc optimistická. Je hodně zajímavou otázkou, proč k takovému poklesu ve výkonnosti hráčů došlo, vždyť mají ty nejlepší možné podmínky a předpoklady, fotbalově růst. Proč tomu tak není,to je otázka na někoho jiného…


pesfilipes


I. část rozhovoru s Jaroslavem Hřebíkem