Důstojník protikorupční policie Karel Tichý si sundal sluchátka z uší a asi hodinu jen tak koukal do blba. Nezúčastněně, jako by se zastavil čas. Kdyby ho někdo v tu chvíli viděl, musel by si myslet, že se zbláznil.
Tichý se vrátil do reality. „Ne, nic mi není. Jen jsem si teď pouštěl živý odposlechy Mrázka. Ti řeknu, lepší je snad nevědět. Kam až to sahá. To je neuvěřitelný. Vždyť v tom jsou namočený snad všichni politici...
Předchozí řádky pocházejí z trochu jiného odvětví, než z fotbalu. Nicméně závěr policisty – vždyť oni jsou v tom namočení snad všichni – je bohužel až dramaticky přesný a platný i pro fotbal. A co je pro „naivního“ fanouška asi úplně nejhorší. Nejspíš nejen ten český.
Na jednom z poměrně nových serverů věnovaných fotbalu, se sem tam objevují celkem zajímavé informace. Informace ze zákulisí rozhodcovského stavu. Aby ne, web prý založili bývalí prvoligoví sudí (Andreas Drastík, Jan Filgas) spolu se členem VV FAČR (Petr Kašný). Už to samo o sobě je, vzhledem k samotnému titulu webové stránky a zejména jeho obsahu, velmi zajímavým výletem do hlubin fotbalové duše. Pomineme to, že podstatná část příspěvků na webu není signována, nezřídka popisuje názor jen jedné strany, tedy je tak trochu nedůvěryhodná. To je věcí autorů a v neposlední řadě čtenářů, kteří mají svou volbu – prostě stránky nenavštěvovat, nečíst.
Vraťme se ale k tomu, co nás může zajímat. Na jmenovaném webu se v diskusi pod jedním z článků objevila informace o novém složení české části komise rozhodčích FAČR. V čase vzniku tohoto příspěvku je to informace v rovině pouhé spekulace. Nicméně jména, která by se měla po boku paní předsedkyně Damkové drát o novou, lepší image KR, zasluhují trochu té pozornosti.
Na místě sekretáře by prý měl „provařeného“ Krulu nahradit Miroslav Liba. Na postech členů komise by pak měli usednout Jiří Ulrich, Evžen Amler a Karel Bohuněk. Všechna čtyři jména jsou fotbalovým fandům patrně, minimálně tak trochu, povědomá. Pochopitelně, všichni jmenovaní byli svého času na tzv.mezinárodní listině.
Autoři „palácového převratu“ (Paclík, Rajchl a spol.) uváděli ve zdůvodněních rozpuštění KR zejména jistou nedůvěryhodnost jejího sekretáře Kruly. Podle zmíněné předpovědi by ho měl nahradit lepší kandidát – Miroslav Liba. Ano ano, ten co si například nezávazně klábosil s pověstným Ivanem H. o vyžlucení dvou hráčů příštího soupeře. Aspoň za desetník na kartu.
A máme tu Karla Bohuňka, který se v telefonickém hovoru na postesk I.H. o slabé pomoci jiného sudího, jenž se provinil tím, že odmával ofsajd, ač by třeba ani nemusel, i když se o ofsajd jednalo, odvětil: „Von by měl sníženou známku, nic víc třeba, že jo.“ Je třeba dalšího výkladu? Delegát Karel Bohuněk byl v prosinci 2004 DK ČMFS potrestán pokutou 50.000,-Kč.
To nejlepší patří tradičně na konec. Předseda představenstva Unie českých fotbalových rozhodčí Doc. RNDr. Evžen Amler CSc. I pan docent doktor kandidát věd Amler míval zajímavé konverzace s panem I.H.: .: „Je tam pro tebe 2000 €, kdybychom tam něco udělali, a talíř za kříž.“ Po rozhoření kauzy naplno se pan doktor nechal slyšet: "Až do vyřešení případu nechci mít s českým fotbalem nic společného. Jsem přesvědčen, že nejen v mém případě, ale i v dalších, se ukáže, že pravda je zcela někde jinde," Těžko říct, co se nakonec ukázalo. Každopádně pan Amler vyřkl v dalším období i vpravdě fotbalově vědeckou myšlenku: : „Systém toho, že člověk musí se pohybovat po tý cestičce, která je klikatá, a bohužel ty vztahy v tom fotbalu vůbec nebyly jednoduchý. UEFA a FIFA...“ Zdá se, že jsme nakonec doma. Ta cestička k zápasům UEFA a FIFA je klikatá. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Jinak to prostě nejde. A do píšťalek se vyje nejen u nás, ale i všude jinde. Jinde se akorát třeba nemusí slibovat tolik a tolik eur za kříž. Jinde to třeba vystačí „jen“ se slíbeným kariérním postupem, přidělením prestižního zápasu či jinou protislužbou.
Zpátky domů. Exisuje asi jedna pravda. Kdo by měl mít lepší předpoklady pro vedení rozhodčích, než bývalí (mezinárodní) rozhodčí sami? Asi nikdo. Potíž tu ale je, že sudích je tu trochu víc a těch s choutkama po moci – rozhodovat i po konci kariéry s píšťalkou, jakbysmet. Tady se naskýtá jedna docela zřejmá a na první pohled nijak fatální pravda. Kdo by se dal považovat za držitele té největší moci ve fotbale (nad fotbalem)? Odpověď se nabízí – rozhodčí. Rozhodčí rozhoduje sice „jen“ o jednom zápase, ale ten jeden zápas je následně hybatelem všeho dalšího. Moc a výsledky zápasů pak generují především jedno – peníze. A o ty jde vždy až v první řadě. Pro příklady nemusíme chodit nikam míň, než třeba k předsedovi samotné „nejsvatější“ FIFA.
Nicméně vraťme se do českého rybníku. Na začátku jsme se zmínili o patrně největším z „privatizátorů“ českého státu, Františku Mrázkovi. Svým způsobem to byl génius techniky moci. Vpravdě brilantně uměl manipulovat státními úředníky, novináři, podnikateli, bankéři a mnohými jinými, vždy za jediným cílem. Ke svému prospěchu, posílení své moci. Každá službička ve prospěch F.M. se stávala zároveň příspěvkem do archivu kompromateriálů proti „služebníkovi“ samotnému. I fotbal v Česku má takového střadatele služeb a protišlužeb. I on umí zjistit a zajistit prakticky nemožné. Sám to o sobě, prý v nadsázce, přiznává. Například Ivanu Haškovi při jeho prvním pokusu o „spasení“ fotbalu v Česku položil do cesty balvan, který se ukázal nad síly kandidáta. Při druhém pokusu už měl Hašek fenomén českého fotbalového zákulisí na své straně. A hle - uspěl. Haškův útěk dva roky poté vyvolává jednu dost podstatnou otázku. Co bylo nejhmatatelnějším výsledkem jeho předsednictví? Odpověď je celkem prostá: uvedení Rajchla a Kříže (posléze Paclíka) do nejvyšších fotbalových pater. Přitom „podnikatelské“ úspěchy plzeňských K+P jsou dnes již dobře známé. Ostatně i zmizení Kříže přesně zapadá do konceptu tohoto příběhu. Jakmile se pánové Rajchl s Paclíkem rozkoukali, Hašek nelenil a kopl do vrtule. Situace trochu podobná Trojskému koni. Každopádně další kandidát na předsedu Rajchl přiznal zcela bez skrupulí, že mít na své straně takového pracanta (neřkuli dělníka fotbalu), jakým je předseda Plzeňského fotbalového svazu Berbr, je pro jeho úspěch nezbytné. Směrem ke členům VH je nejspíš nejúčinnější agitkou se takovou podporou netajit.
V pátek měla proběhnout VH FAČR se zvolením nového předsedy. Stanovy svazu hovoří o tom, že klub by měl zastupovat statutární zástupce. Nejeden klub vyslal “zástupce“ s plnou mocí. Nejeden klub si za zástupce s plnou mocí zvolil rozhodčího. Jeden klub zastupoval starý známý Miroslav Liba. Mělo se přece rozhodovat o moci.
Redaktor Kmenta, autor trilogie o Františku Mrázkovi, nejednou zmínil, že už nedochází k prorůstání organizovaného zločinu do státní správy z jediného důvodu. Protože už k tomu prorostení dávno došlo. Fotbal nejspíš bohužel nezůstal pranic pozadu. Zajímavou shodou se vyznačují některé osoby jmenované v tomto článku s Františkem Mrázkem i v tom, že proti nim PČR nikdy nic moc nezmohla. A to i v případech, kdy by sama třeba i chtěla.
Březen 2009, Sport.cz - Člen výkonného výboru Českomoravského fotbalového svazu Václav Chvála byl v úterý ráno napaden dvěma neznámými útočníky a musel vyhledat lékařskou pomoc. "Mám přeražené dva prsty na ruce, poraněné zápěstí a asi sedm nebo osm tržných a sešitých ran na hlavě," řekl Chvála. "Právě dnes měl výkonný výbor tuhle věc (odvolání komise rozhodčích pro Čechy) projednávat. Kdo asi tak mohl mít zájem na tom, abych dnes na výkonný výbor nepřijel... Ta rovnice je jednoduchá." Chvála netají, že vede vleklé spory s Romanem Berbrem, šéfem Plzeňského fotbalového svazu a členem komise rozhodčích v řídící komisi pro Čechy, který má velký vliv i v nižších soutěžích.
Listopad 2009, e-fotbal.cz - Roman Berbr tvrdí, že je soustavně poškozován, zároveň je podle něho poškozován fotbal, protože je osočován Roman Berbr jako funkcionář působící v Plzeňském kraji. Zároveň Roman Berbr řekl, že pokud pan Václav Chvála prokáže, že jeho výroky se zakládají na pravdě, očekává vůči své osobě trest. V opačném případě by ale měl být potrestán Václav Chvála."
consigliere
