Tomáš | 05.12.2011 09:54

Poslední zápas Sparty doma proti Dukle před týdnem v pátek jsme se s kamarádem bavili o posledním výjezdu za Spartou tuhle sezónu. Ten se hrál včera v sobotu v Jablonci a nebýt na poslední chvílí vypraveného autobusu, zřejmě bych si ho nechal ujít na vlastní oči a spokojil se doma s televizním přenosem. Holt spojení do Jablonce je o víkendu mizerné a nazpátek do Prahy večer už nic nejede. Zpětně musím říct, že bych udělal velkou chybu, kdybych nevyužil spojení fanouškovské linky a nechal si ujít pro mě nejlepší výjezd podzimu.

Místenku mi už v úterý zajišťuje kamarád a v sobotu se scházíme kolem čtvrté hodiny na Letenském náměstí. V Bille nakupujeme občerstvení na hodinu a půl dlouhou cestu a ještě stíháme posilnění v podobě jednoho piva v blízké restauraci Ztracený ráj. Naše řeč se točí kolem nadcházejícího zápasu a nezdržujeme se ani příliš dlouho, jelikož odjezd od Sparty je naplánován na pátou hodinu a chceme tam být v čas, což se daří. První co vidím je padesátka lidí roztroušená kolem fanshopu na stadionu na Letné. Máme zhruba deset minut do odjezdu a autobus nikde. Ten nakonec přijíždí až pět minut po páté. Je to tmavě zelený Sad Tourist, který nevzbuzuje velké nadšení. To že zažil lepší časy je jasné, ale nikdo si hlasitě nestěžuje. Nasedáme všichni jako o život a já usedám na místa po pravé ruce řidiče v první řadě. To ze mě a z kamaráda dělá spojku mezi řidičem a zbytkem autobusu.

První půlhodinku cesty se snažíme vymotat z Prahy, což se nám daří a poslední sbohem s Prahou nám dává Černý most, kde se najíždíme na rychlostní silnici směrem na Liberec. Jen co urazíme dvacet kilometrů od Prahy, zadní část autobusu začne dávat řidiči hlasitě najevo, že už chtějí přestávku. Řidič, který je celou cestu velmi příjemný a snaží se nám vyjít vstříc, autobus zastavuje na nějaké zastávce u lesa. Z autobusu vyběhne dobrá půlka cestujících a vytvoří u lesa řadu. Přílišný pitný režim nám nebude cestou kamarádem a tak zastavujeme během cesty ještě u benzínky, kde zase musíme dokoupit, to co jsme tak rychle vypili. Zde se zdržujeme až příliš dlouho a řidič už začíná být nervózní. Není se čemu divit. Do Jablonce jsme dorazili dvacet minut před začátkem utkání.

Avizované sparťanské kulíšky, které mají dotvořit atmosféru v hledišti, na nás nezbyly a velká fronta u jediné pokladny do sektoru Sparty dává tušit, že začátek nestihneme. Další nepříjemná věc je pohled od pokladny na sektor, který už je teď nabitý k prasknutí a ta stovka u pokladny se tam už nemůže vejít. Vešla. Sám přicházím na první minutu zápasu. Zbytek během dalších deseti minut. Zde bych si chtěl rýpnout do pořadatelů, kterým je pohodlí fanoušků bůh ví kde. Šacovaní je pomalé. Jeden pořadatel šacuje a další tři vedle něj jen důležitě čumí. Dále je to velikost sektoru, který, ačkoliv jsme se všichni vešli, měl jen dvě stě padesát míst (Kapacita oficiálně uváděna na stránkách Jablonce. Lístků bylo prodáváno prý 400). Tam se musela narvat dobrá pětistovka fandů. Rozšíření by nevadilo a na úkor domácích by to nebylo. Stejně nezaplnili celý stadion.

O fotbalu toho moc říci nemůžu, jelikož nejsem fotbalový odborník a ne na všechno jsem měl dobrý výhled. Takže krátce. První gól dal Jablonec už v první minutě zápasu. Dává ho nejlepší kanonýr ligy Lafata. To nakopne Jablonecké, kteří nedávají Sparťanům čuchnout. Naše obrana je průchodná až hanba a tak můžeme být rádi, že jsme neprohrávali prvních patnáct minut už 2:0. Nakonec nás vysvobozuje snad z první naší útočné šance exslávista Grajciar, který se skoro náhodou opře do skákavého míče. Ten proskáče obranou soupeře až ke Krejčímu, který ho tečuje do brány na 1:1. Od této chvíle se hraje útočný fotbal, který má vše jen ne zodpovědnou obranu. Šance na poslední chvíli hasí buď brankáři, nebo je zahazují nepřesní útočníci. Do poločasu padnou ještě dva góly, z nichž jen jeden stojí za zmínku a to ten Sparťanský. Jablonec se opět ujal vedení gólem Eliáše ve 25. minutě, na který odpovídá ve 40. minutě Pepa Hušbauer krásnou střelou z úctyhodných třiceti metrů přesně do levé šibenice. Krásný fotbalový moment, který stojí za to si nahrát na video a pouštět si ho dokola jen z čisté radosti z něj.

Do druhé půle vstupujeme lépe a v 65. minutě se zase připomene Pepa Hušbauer, jenž se rozeběhne z půlky a skončí až s míčem v bráně. Při své cestě hravě obešel čtyři hráče soupeře a ještě přidal pozemní přesnou střelu z úhlu k levé tyčce, kde na ní brankář Špit neměl nárok. Další krásný moment. Těžko říct, který gól byl hezčí, ale je jisté, že kvůli takovýmto momentům se fotbal hraje pro fanoušky. Jablonec nakonec rezignuje na fanatické dobývání Sparťanské brány střežené naší novou jedničkou Švengrem. To se jim v nastavení stává osudné, protože Matějovský kolmicí přiměje Grajciara k rychlému protiútoku. Ten sám běží na nebohého Špita v bráně. Nechává ho vycukat a na poslední chvíli mu nasadí hezké jesličky. Zkáza dokonána. Vedeme 4:2 a další skoro dvě minuty nastavení jsou zbytečné. Musím říct, že radost po čtvrtém gólu byla obrovská a hráčům byla v očích vidět. Nakonec si s námi po skončení zápasu určitě po dlouhé době rádi zaskákali a zazpívali. Nějaký dres rozdali a opustili stadion za hlasitého oslavování Pepy Hušbauera. Dokonce i náš druhý Pepa GSM Chovanec mohl zaslechnout vyvolávaní svého jména.

Co se týče fandění. Bylo to místy fanatické, místy horší. V první půli bylo odpáleno velké množství pyra. Jen škoda, že pyro nebylo odpálenou v jeden čas v celém sektoru najednou. Mělo by to hezčí efekt. Ani dělobuchy mi dnes nevadili. Pláštěnky se povedly, balónky také. Jedinou kaňkou byli hasiči, kteří měli skoro až radost, že můžou zkropit celý sektor. Kropili tak vydatně, až se vytvořili hluboké louže na tribuně. Pláštěnky příště koupit velké, prosím. S rukávy a až na zem dlouhé by jistě byly lepší ochranou v tomhle počasí. Jediné štěstí byli ty tři stupně nad nulou. Nechtěl bych totiž zažit, jak na mě zmrznou džíny.

Po zápase jsme klasicky drženi v sektoru a to pěkně dlouho a jediné štěstí je, že se nám vyhnula ulička hanby. Hned u stadiónu nás čeká autobus, který nás společně s policejním doprovodem doprovází až do Prahy. Cestou míjíme dvě benzínové pumpy, což všichni těžce nesou. Důvodem je policejní vůz snažící se nám zamezit zastavit. Nakonec je řidič přemluven a u třetí pumpy konečně zastavujeme. Část autobusu musí být ztišena, jelikož jejich nevole vůči policii, by řidiči s vyjednáváním o zastavení na záchod příliš nepomohla. Nakonec vše dobře dopadne a všichni vyskakujeme z autobusu. Někteří na záchod, někteří na cigáro, někteří na Jiřího Lálu. Policie naštěstí nechce problémy a i hlídání nás se jim příčí a tak hlídání benzínky berou dosti vlažně. Vše naštěstí proběhlo v klidu a tak se zakoupenými zásobami na zbytek cesty vyrážíme do Prahy. Zde se rozjíždí pravý fanatismus a celou cestu do Prahy se jen fandí, část autobusu i do půl těla. Opomíjený výjezdový chorál se zpívá celou cestu až na Letnou. Škoda, že se takhle nefandí i na zápasech. Během cesty zpět musel řidič přehodnotit svůj výrok ze začátku cesty do Jablonce, že ti bohemáci jsou větší magoři.

Do Prahy jsme dorazili po jedenácté hodině večerní. Někteří unavení, jiní méně. Řidiči jsme ještě hromadně poděkovali a každý se vydal po svých s pocitem kvalitního výjezdu a mokru v kalhotách. Příští sezónu těch výjezdů bude málo. Pouhé tři, takže si je musíme užít stejně ne-li lépe.

Tomáš



VIDEA:


Čepičky, pláštěnky, pyro.

Balonkové choreo

Hasiči u kotle ACS

Děkovačka

Předzápasové soustředění v hospodě v Jablonci - Zpívej kdo jsi Sparťanem...



Statistika zápasu:

Jablonec – Sparta 2:4

Branky: 1. Lafata, 25. Eliáš - 16. Krejčí, 40. a 69. Hušbauer, 90. + 1. Grajciar. Rozhodčí: Paták - Zlámal, Lhoták.

ŽK: Vidlička, Hušbauer.

Diváci: 5085.

Poločas 2:2.

Jablonec: Špit - Eliáš, Pavlík, Beneš, Novák - Kopic (72. Vaněk), Loučka, Jarolím (85. Třešňák), Piták (72. Vošahlík), Kovařík - Lafata. Trenér: Komňacký.

Sparta: Švenger - Vidlička, Brabec, Jarošík, Pamič - Hušbauer - Sionko (90. + 4. Mareš), Matějovský, Grajciar (90. + 3. Juhar), Krejčí - Kadlec (75. Kweuke). Trenér: Chovanec.


Tomáš | 05.12.2011 09:54 Vstoupit do diskuze
9