V pondělí 5.12.2011 odvolal předseda představenstva AC Sparta Praha JUDr. Daniel Křetinský generálního sportovního manažera Jozefa Chovance, nejdéle sloužícího trenéra na lavičce Sparty v jednom časovém úseku za posledních 30 let. Končí další zajímavé období v dějinách našeho nejúspěšnějšího fotbalového klubu, období čítající 1154 dní, které je jednoznačně spojeno pevně s touto, dá se říci, žijící legendou Sparty, ať už působila na samotné lavičce týmu, či i v kancelářích ve funkci GSM. Jak na tyto časy budeme vzpomínat?

Nebylo to nejúspěšnější období, Sparta nehrála nejpohlednější fotbal a ani v této éře nebylo odehráno moc zápasů, které by si zasloužily přívlastek „památný“. Jozef Chovanec totiž převzal tým ve špatném stavu, klub měl za sebou drtivé porážky, nehrál evropské poháry, Letná dávno nebyla nedobytnou tvrzí a co víc, o parník ji unikal městský rival Slavia, jejímž směrem hrdí sparťané dlouhá léta zpívali něco o věčně druhých a jen hořce si museli zvykat na opačnou situaci. Před Chovancem stál přetěžký úkol stabilizace kádru, vrácení hrdosti jménu SPARTA a pokud možno zabudovávat do týmu mladé hráče, protože opakovanou absencí v Lize mistrů klub nezískával ekonomické prostředky na kdovíjaké posilování sportovního kádru.

Jozef Chovanec nešel cestou svých předchůdců Hřebíka, Grigy či Lavičky, kteří se opírali o pěkná slova v médiích a slibovali pohledný fotbal, naopak se snažil zůstat při zemi, pochopil realitu, ve které se Sparta nachází a hned od počátku si vytvářel sice ne příliš oblíbenou, ale despotickou tvář a politiku opřenou jen o tvrdou práci hráčů, na něž přechází zodpovědnost za své výkony. Chtěl hráčům vnutit, že si Spartu musí zasloužit, ne že ona si zaslouží je.

Jak se mu jeho mise podařila?

Sezóna 2008/2009 – návrat důstojnosti

Ještě na podzim sehrála Sparta dva velmi nepodařené zápasy v Ostravě a s nováčkem ze Střížkova (hráno na Žižkově). Zvláště ten druhý byl opravdu frustrující ukázkou nálady v týmu, nezkušená čtveřice obránců Kúdela, Voříšek, Hušek, Krob si nevěděla rady s domácím útokem vedeným Markem Kinclem a Sparta v hustém lijáku prohrála 4:3 i přesto, že hrála hodinu proti deseti. Špatný podzim nakonec nepřežil asistent Horst Siegl, kterého vystřídali Jan Kmoch a v Sokolově dobře si počínající Martin Hašek. Cílem zimní přestávky a celé jarní části bylo především zvýšení evidentně nedostatečné fyzické kondice hráčů a zároveň urvat druhé místo, které by znamenalo místo v kvalifikaci o Ligu mistrů.

Sparta jarní část ligy dokonce vyhrála se čtyřbodovým odstupem od vychvalované Slavie, celkově to stačilo na kýžené druhé místo! V domácím poháru skončila pouť v semifinálovém penaltovém rozstřelu v Teplicích.

V sestavě dostávali velký prostor mladíci Zeman, Bony a šestnáctiletý V.Kadlec, ve středu zálohy začali nahrazovat zkušenější hráče Kucka s Vackem a Kladrubským. Především se stabilizovala defenzivní činnost Sparty, která v čele s Blažkem a Řepkou na jaře inkasovala jen osmkrát, jaký to rozdíl oproti podzimním přídělům. Pěkným završením jarní části byla jednoznačná výhra na hřišti Mladé Boleslavi 0:3, kam si Sparta většinou pro body nejezdila.









2009/2010 – titul patří neporaženým

Vstup do sezóny v podobě nečekaného vítězství 3:1 nad Panathinaikosem Atény byl famózní, o to hořčejší bylo vyřazení v odvetě, pro kterou nebyl k dispozici zraněný Tomáš Řepka. Ten měl v té době auru klíče k úspěchu či neúspěchu Sparty, bez Řepky to prostě nešlo. Část veřejnosti proto Chovancovi vyčítala, že jej nešetřil v ligovém zápase proti Bohemians i přesto, že měl Tomáš v létě problémy se stehenním svalem, který si také k zápasům tejpoval. Na Spartu tedy čekalo poslední předkolo nově vytvořené Evropské ligy, kde si s přehledem poradila s Mariborem a vybojovala si účast ve skupinách soutěže, která se měla finančně i atraktivitou více přiblížit Lize mistrů.

Gambrinus ligu Sparta začala třemi remízami a na tento výsledek si museli fanoušci zvykat, protože ho pak zopakovala ještě jedenáctkrát. Kromě remíz ale přišlo 16 výher, takže svěřenci Jozefa Chovance vytvořili naprosto unikátní sezónu bez jediné porážky a zaslouženě se radovali z titulu. Černou kaňkou na domácí scéně bylo vyřazení Slavií ve čtvrtfinále Ondrášovka cupu.

V Evropské lize Sparta sehrála další skvělé domácí utkání proti Eindhovenu, které nevyhrála díky sporné penaltě po důrazu Bonyho v poslední minutě. Následoval slabý výkon v Kodani, dvě výhry nad ambiciózní Kluží a velmi smolná prohra v Eindhovenu. Boj o jaro, do kterého dalo vedení Sparty hodně úsilí a očekávání, však naprosto ovládla Kodaň a oslabený Chovancův tým o oba stopery smetla na zasněžené Letné 0:3.

Herně se tým prezentoval v obou částech sezóny odlišným způsobem. Na podzim hrála Sparta líbivý křídelní fotbal, na krajích se vytvořily dvě sehrané dvojice - vpravo si skvěle sedli Kušnír se Žofčákem, vlevo odehrál své nejlepší zápasy tvořivý Martin Zeman, kterému jistil záda bojovník Pamić. V zimní přestávce se vrátil z Kodaně Libor Sionko, později klíčová osoba v boji o titul, ale zároveň hráč, díky jehož začlenění do sestavy se trošku rozdělily fungující herní automatismy. Herní tvář Sparty na jaře opadla a velká část zápasů byla spíše ubojovaná.








2010/2011 – od žilinské hrůzy přes euforii v Liverpoolu až po nepřemožitelnou Plzeň

V předešlé sezóně si spousta fanoušků užila návrat titulu z Edenu na to správné místo, ale zároveň nezapomněla připomenout zhoršenou atraktivitu hry obětovanou výsledkům. Prý je lepší raději párkrát prohrát, protože je z matematického hlediska výhodnější mít například bilanci 9-0-3 než 6-6-0. Opak se ukázal být pravdou – Sparta uhrála největší bodový zisk za posledních deset let, zatraktivnila hru, ale v klíčových zápasech bohužel odevzdala všechny body v boji o titul Plzni, která na podzim vytvořila unikátní bilanci výher. To jsem ale trošku předběhl…

Celou sezónu ovlivnil špatný začátek. Trnitá cesta do Ligy mistrů vedla přes tři předkola, kterým se obětoval start do ligové soutěže. Body za prohry v Hradci Králové a Českých Budějovicích chyběly v následujících dostizích za Plzní až příliš. Ještě horší scénář si přichystala Liga mistrů. V té jsme sice vyřadili silný Lech Poznaň, ale smůlou při zraněních a především absolutní nedisciplinovaností chybělo Chovancovi pro dvojzápas s Žilinou osm hráčů základní sestavy. Na takový zásah do týmu nedokázal GSM reagovat a především v domácím zápase musel spolknout nejhorší porážku během svého působení ve Spartě.

Sezónu v Evropě zachránila EL, kde Sparta vyřadila silné italské Palermo, se kterým sehrála dva velmi koukatelné zápasy. K tomu přidala herně vydařené představení v Moskvě, kde výhra CSKA 3:0 opravdu neodpovídala dění na hřišti, chaotický zápas s druholigovým Lausanne, výsledkovou omluvu ve švýcarské odvetě a nic neřešící remízu s CSKA, což byla jediná bodová ztráta ruského týmu ve skupině. Odměnou za postup do jarní fáze byl dvojzápas s Liverpoolem, ve kterém hra Sparty snesla velmi přísné měřítko a Liverpool posunul dál gól až v 89. minutě odvety.

V lize Sparta spustila po počátečním šoku stíhací jízdu za Plzní, vytvořila sérii osmi vítězných zápasů za sebou, což bylo v posledních sezonách nemyslitelné. Od jara 2005 dokonce Sparta nebyla schopná vyhrát ani čtyři zápasy v řadě… Rozhodující moment nastal v Plzni, kde jsme mohli dokonat smazání dvanáctibodového náskoku soupeře a poskočit do čela tabulky, ale tým zápas nezvládl a naopak otevřel cestu Viktorii k prvnímu historickému titulu.

Herně se opět sezóna rozdělila do dvou částí. Tu podzimní táhl nezvykle produktivní útok, Bony dlouho vedl tabulku střelců v Evropské lize, v průběhu podzimu se k němu přidal Kweuke a Sparta se díky těmto dvěma tankům a jejich pravidelné střelecké potenci stala od půlky října neporazitelnou. Leo dokonce atakoval Sigiho rekord v trefách v po sobě jdoucích zápasech. V zimě ale odchod Bonyho a Kucky ovlivnil nejen hru, ale i rozestavení Sparty, trenéři se rozhodli pro moderní 4-5-1 s jedním hrotem a dvěma křídly na lajnách, o tvorbu hry se měli podělit Vacek s Matějovským. Herní stránka nebyla tak atraktivní, jak naznačily zápasy v Ostravě a Liverpoolu.








2011/2012 – spanilá jízda ligou, ale bez Evropy

Pěkných 68 bodů získaných v předešlé sezóně dalo základ pro další ligové působení Sparty a skutečně se roční nárůst bodové produktivity potvrdil. Sparta vyhrála všech prvních 9 ligových zápasů a vytvořila historický ligový rekord. K tomu přidala úctyhodnou a nevídanou sérii vítězství na hřištích soupeřů. Přidala se ale i druhá dosud nezvyklá minisérie, a to dvou domácích zápasů s debaklem 0:3 a naprosto bezradným výkonem…

Zlomovým okamžikem k ukončení spolupráce s Jozefem Chovancem v roli generálního sportovního manažera bylo vyřazení rumunskou Vasluií z předkola Evropské ligy, na kterém se svými chybami podepsali hráčské ikony klubu Jaromír Blažek a Tomáš Řepka, na jejichž očekávaný konec měl tento zápas také zásadní vliv. Ale o tom raději někde jinde…

Zlomové zápasy

Jednoznačně největším neúspěchem v Chovancově éře je nezvládnutí klíčových zápasů. Níže vyjmenovaných pět utkání mělo zásadní vliv na sportovní a ekonomický vývoj Sparty a tým je bohužel jak výsledkově, tak herně nezvládl.

Panathinaikos (venku 3:0), Žilina (doma 0:2), Kodaň (doma 0:3) , Plzeň (venku 1:0), Vaslui (venku 2:0)

Derby

Samostatnou kapitolou, velmi pozitivní, je působení Sparty pod vedením Jozefa Chovance v pražských derby, a to nejen v těch slavných se Slávií, ale i s Bohemians 1905.

Jozef Chovanec jako trenér dokonce derby S nikdy neprohrál, nyní drží Sparta nádhernou sérii pěti výher v řadě.









Bilance Sparty pod vedením Chovance v derby:

Sparta - Slavia - 5-1-0 !!!
Sparta - Bohemians 1905 - 4-1-0
Sparta - Bohemians/Střížkov - 3-0-1
Sparta - Viktoria Žižkov - 1-0-0
Sparta - Dukla Praha - 0-1-0

Stabilizace kádru, přestupová politika

Další určitě pozitivní část Chovancovy práce pro Spartu. V předešlých letech se stalo, že jste se podívali na dva roky starý plakát Sparty a našli jste tam tři hráče z aktuální soupisky týmu. To teď nehrozí. Jozef Chovanec měl cit pro kontinuitu hráčů v mužstvu a zároveň začleňování nových tváří. Ne všichni však měli trpělivost na čekání na svou šanci, zářným příkladem byl tolik diskutovaný případ Martina Zemana.

Důležitým aspektem ke stabilizaci kádru bylo posílení postu, ze kterého byl plánován odchod hráče do zahraničí, ještě před jeho „propuštěním“ (např. Grajciar/Vacek, Zítka/Kozáčik, Kweuke/Bony…)

Do Sparty za poslední tři roky přišlo mnoho zajímavých hráčů, o kterých věděl málokdo – namátkou Kweuke, Kucka, Pamić, citlivé bylo hostování Hubníka či jeho nahrazení Brabcem, z posledního období můžeme jmenovat nečekaný příchod Pepy Hušbauera. Naopak se nepovedly například přestupy Lačného, Švejdíka nebo Slepičky. Všichni ale ještě mají šanci si reputaci ve Spartě zlepšit.

Po celou dobu Chovancova působení u týmu vydržela v kádru pětice Jaromír Blažek, Tomáš Řepka, Václav Kadlec, Luboš Hušek a Ondřej Kušnír.








Práce s mládeží

Nevím, jestli horizont tří let je možný pro zhodnocení práce s mládeží. Ve Spartě se vytvořila hierarchie, kdy je několik hráčů z B týmu přímo v tréninkovém procesu áčka a v průběhu příštích měsíců je možnost jejich začlenění do sestavy. Další část hráčů působí na hostování po klubech v první lize. Až následujících několik let ukáže, jaký potenciál vytvořilo sportovní vedení pro to, aby Sparta nemusela až příliš často nakupovat drahé posily, ale čerpat ze svých řad. Jména zvláště z ročníku 1992 dávají velkou naději pro budoucnost Sparty, ale při jejich zapracování už bude muset na Chovancovu práci navázat někdo jiný.

Václav Kadlec, Wilfried Bony, Martin Zeman, Ladislav Krejčí – tato čtveřice dostala od Chovance šanci ve velmi mladém věku a až na Martina Zemana, který po ¾ roce vypadl ze sestavy a následně svou pozici neunesl, se zabudování talentů do týmu daří. K nim můžeme přidat Kubu Podaného či Milana Švengera, se kterými se práce mezi B a A týmem také vyplatila a jim se zase vrátila trpělivost a pracovitost v rezervním týmu.

Reakce na vývoj zápasu

Zřejmě slabší stránka Jozefa Chovance. Nevzpomenu si na utkání, kdy přišel z lavičky takový impuls, že by se v průběhu zápasu hra Sparty zásadně změnila k lepšímu a ovlivnila konečný výsledek.

Herní tvář

Pojem, který je Chovancovi často vyčítán. Přesto, není to tím, že si každý fanoušek fotbalu či novinář v hlavě utvoří svou vlastní představu o tom, jaký fotbal by chtěl od týmu vidět a tu pak vyžaduje?

Ve Spartě je situace, kdy trenér musí umět pracovat především s týmem, který má k dispozici a to HNED v následujícím, a pak v tom dalším následujícím zápase. Každá prohra je velký problém, dvě zaváhání po sobě jsou hrozbou, tři už nemyslitelné. Sparta není Plzeň, kde lze zakončit jeden rok na osmém místě tabulky, druhý rok na pátém a teprve ve třetím sbírat úspěchy za herní tvář, na které trenér dva roky pracuje.

Je na každém, jaký fotbal by si od Sparty přál vidět, za Jozefa Chovance zmizelo ze hry spoustu nešvarů, zároveň ale chybí několik prvků moderního fotbalu, které zřejmě i nové sportovní vedení očekává od Chovancova nástupce. Já se těším na zlepšení a nechám se mile překvapit.

Komunikace

Samostatnou kapitolou je vystupování Jozefa Chovance na veřejnosti. Již padla zmínka, že nešel populární cestou zalíbit se dlouhými debatami s novináři o aspektech sparťanské hry, někdy možná přecitlivěle nesl kritiku, ale na druhou stranu uměl bojovat s vnějšími nepřátelskými útoky na tým a umně tyto útoky odrážet.

Opět je spíše na subjektivním posouzení, jak na každého Chovanec působil. Raději ale uvidím na Spartě zamračeného generála s tvrdou prací, podloženou výsledky, než smíška, který umí verbálně pěkně zaonačit problémy, ale Sparta se pod jeho vedením neposouvá dál.

Nutno ocenit i závěrečnou tiskovou konferenci, kde Jozef Chovanec prokázal svůj nadhled na věcí a uměl se sparťanskými fanoušky rozloučit velmi důstojně.








Fanoušci

I přesto, že je Jozef Chovanec sparťanskou hráčskou legendou, netěšil se na lavičce nikdy přílišné oblíbenosti. Zřejmě neúcta k jeho osobě jako trenérovi vznikla po působení u národního týmu, kdy tlak na jeho osobu v kvalifikaci o MS 2002 a kritika veřejnosti byly místy neúnosné.

Respekt fanoušků ale naopak oddálil nevraživé protesty po některých nevydařených zápasech. První hlasitý protest přišel trošku nelichotivě v den Jozefových 50 narozenin, kdy na Strahově v utkání s Kladnem střídal za stavu 1:0 pro Spartu v 73.minutě Bonyho Hohenederem a naznačil tak, že utkání Sparta nedohraje aktivně. Nejvýraznější volání po jeho odchodu z funkce byly v průběhu utkání se Žilinou, Vasluií a Mladou Boleslaví. I proto je příjemné, že se fanoušci nakonec v Jablonci rozloučili s GSM skandováním jeho jména a vyjádřili mu tak velký dík za odvedenou práci.

Bilance Jozefa Chovance ve Spartě od 7.10.2008 do 5.12.2011

Gambrinus liga

2008/2009 – 21 zápasů; 11-6-4, 39 b., skóre 35:16, bodová úspěšnost 61,9 %
2009/2010 – 30 zápasů; 16-14-0, 62 b., skóre 42:14, bodová úspěšnost 68,9 %
2010/2011 – 30 zápasů; 22-2-6, 68 b., skóre 54:21, bodová úspěšnost 75,5 %
2011/2012 - 16 zápasů; 13-1-2, 40 b., skóre 33:12, bodová úspěšnost 83,3 %

Liga celkem: 97 zápasů; 62-23-12, 209 b., skóre 164:63, bodová úspěšnost 71,8 %

Liga mistrů

2009/2010 – 2 zápasy; 1-0-1, 3 b., skóre 3:4, bodová úspěšnost 50 %, postupová úspěšnost 0%
2010/2011 – 6 zápasů; 4-0-2, 12 b., skóre 7:3, bodová úspěšnost 66,6 %, postupová úspěšnost 66,6 %

LM celkem: 8 zápasů; 5-0-3, 15 b., skóre 10:7, bodová úspěšnost 62,5 %, postupová úspěšnost 50 %

Evropská liga

2009/2010 – 8 zápasů; 4-1-3, 13 b., skóre 10:9, bodová úspěšnost 54,2 %, postupová úspěšnost 50 %
2010/2011 – 8 zápasů; 2-4-2, 10 b., skóre 12:13, bodová úspěšnost 41,7 %, postupová úspěšnost 50 %
2011/2012 – 4 zápasy; 3-0-1, 9 b., skóre 8:2, bodová úspěšnost 75 %, postupová úspěšnost 50 %

EL celkem: - 20 zápasů; 9-5-6, 32 b., skóre 30:24, bodová úspěšnost 53,3 %, postupová úspěšnost 50 %

Domácí pohár

2008/2009 - 5 zápasů; 3-1-1, skóre 6:1, postupová úspěšnost 66,6 %
2009/2010 – 6 zápasů; 4-0-2, skóre 16:2, postupová úspěšnost 75 %
2010/2011 – 2 zápasy; 1-1-0, skóre 2:1, postupová úspěšnost 50 %
2011/2012 – 4 zápasy; 4-0-0, skóre 17:3, postupová úspěšnost 100 %

Domácí pohár celkem: 17 zápasů; 12-2-3, skóre 25:7, postupová úspěšnost 75 %







Poděkování

Ať už je Jozef Chovanec jakýkoliv, Spartu v trenérské pozici převzal dvakrát ve velmi špatném stavu a svému nástupci ji předal v pozici ligového lídra s luxusním náskokem na druhé místo. Věřím, že se Sparta v příštích letech nedostane do nesnází a jeho služeb nebude potřeba, pokud by se tak ale stalo, měl by být na Spartě vždy vítán s otevřenou náručí.

Pane Chovanče, Jozefe či Pepo, jak je libo, DĚKUJEME Vám za odvedenou práci pro naší Spartu a přejeme v dalších životních krocích vše nejlepší!

Ondra