Tak tento oslavný chorál fanoušků Manchesteru United jsem měl možnost slyšet čtyřikrát. Než se tak stalo, událo se mnoho zajímavého.
Na další výjezd za naší milovanou Spartou jsem vyrazil spolu se třemi kamarády v úterý večer, kdy jsme ve Sparta Fabii zamířili do Berlína na letecký spoj Berlín-Manchester. Cesta ubíhala poměrně rychle, pouze na Cínovci nás překvapila silná mlha. V ranních středečních hodinách jsme šťastně dorazili na Flughafen Berlín Tegel. Po letu trvajícím asi 90 minut přistáváme v hlavním městě fotbalu, v Manchesteru. Dáme ranní kávu a vyrážíme do ulic. Nejprve chceme vidět fotbalový svatostánek Old Trafford. Protože je ještě uzavřen, obhlídneme okolí, uděláme několik fotografií na památku a nakoupíme pár dárků se znakem slavného ManU pro své blízké a přátele. Poté navštívíme restauraci The Trafford, kde se náležitě občerstvíme a vyrazíme na prohlídku města. Město není hezké, pouze několik výstavních domů z doby slávy Albionu je výjimkou, jinak typická průmyslová zástavba. Zaujme pouze nový stánek rivalů z Manchesteru City.A tak je brzy po prohlídce a zbývající čas trávíme v hospodě poblíž stadiónu City, kde nám místní štamgasti dávají najevo své sympatie. Čas příjemně utíká, s přibývajícími pivy se kurz na úspěch Sparty rázně zvedá. Asi půlhodinku před výkopem dorážíme na stadión. Pohled na vysoké tribuny je omračující. Tak na toto jsem čekal celý život, splnil se mi jeden životní sen. To, co je pro muslima návštěva Mekky, je pro mne vidět hrát Spartu na slavném Old Trafford!!!! Neuvěřitelné, nemohu se toho pocitu nabažit. Hráči se již rozcvičili a tribuny jsou stále poloprázdné. Jak je to možné, říkám si. Já si tento zápas vysnil v dětství a oni mi to ti angláni pokazí? Ale, kdeže! S úvodním hvizdem rozhodčího jsou tribuny plné! Sen začíná. Naši hráči hrají naprosto rovnocennou partii s manchesterskými bohy. To je šílené, vždyť to nasazení nemohou vydržet. Ten Franta se zbláznil. My útočíme a domácí se nestačí divit. Šance na obou stranách, pak Jirka Homola udělá svou tradiční „Homolovku“ a zapomenutý Ruud se nemýlí. Když dává z penalty druhou branku, vzpomenu na Leeds, kde před léty dostala Sparta šestku. Ale i za stavu 0:2 útočíme! A v 53.minutě se konečně dočkáváme. Po nádherné akci dává Lukáš Zelenka gól!!! Díváci se nestačí divit, Sparta je stále častěji před gólmanem Carollem a je domácím rovnocenným protivníkem. Jenže stačí chvilka nedůslednosti Rádi Kováče a průbojný Ruud si v takové situaci umí poradit, 3:1. To je stále přijatelný výsledek, jenže v nastaveném čase nám neuvěřitelný holanďan dává čtvrtou branku a utkání končí. A to neměl hrát. V prvním zápase na Letné surovým zákrokem zranil Pavla Pergla a novináři psali o dodatečném trestu od UEFY pro tohoto skvělého hráče. Jelikož se jedná o hvězdu, žádný trest nepřišel. Není metr jako metr. Stále jsme reprezentanti nezajímavého východu, bude ještě dlouho trvat, než se tento pohled na svět změní. Tím si nechci stěžovat, jako fotbalistu Van Nistelrooije obdivuji a vůbec se nedivím, že mu občas ujedou nervy a předvede nějaký nesportovní zákrok. On je okopávaný v každém utkání jako brambora.
Stojím v hledišti a uvědomuji si, že Sparta vlastně hrála obě utkání v domácím prostředí, v hledišti jsme vyhráli my. To, co předvedli naši fanoušci, bylo neskutečné. Celý zápas podporovali své borce tak, že domácí diváci žasli. V jednu chvíli jsem nevěřil svým očím. Po skandování, kdy jedna polovina sektoru burácí „SPARTA“ a druhá jí odpovídá „PRAHA“, povstala celá tribuna domácích fanoušků a hromovým potleskem odměnila příznivce hostů! A ve chvíli, kdy po vyloučení opouštěl hrací plochu náš kapitán Karel Poborský jsem si připadal jako Alenka v říši divů. Celý stadión, více jak 66 000 diváků, povstal a doprovodil našeho kapitána do šatny neuvěřitelným bouřlivým potleskem. Chodím na fotbal desítky let, viděl jsem stovky zápasů, ale takové ovace pro hostujícího hráče jsem zažil poprvé. Následuje děkovačka sparťanů u našeho sektoru a při odchodu do kabiny jsou i oni odměněni potleskem domácích fanoušků. Máme se ještě co učit!
Opouštíme stadión a jsme šťastni, že jsme mohli být při tom. Prohráli jsme 4:1, ale ostudu jsme neudělali, naopak. Domácí byli o něco lepší, je to soubor hvězd z celého světa, ale my s nimi hráli jako rovný s rovným. Když vzpomenu na loňskou „kotrbu“ s Chelsea, tak tato porážka je v mých očích mnohem výš. Teď to chce udržet celý kádr pohromadě, v zimní přestávce ještě posílit a příští sezónu můžeme udělat díru do světa. Loňské Porto nám může být vzorem.
Odjíždíme zpět na letiště a v ranních čtvrtečních hodinách odlétáme zpět do Berlína. Tam nasedáme do Sparta Fabie a za několik hodin jsme opět doma. Šťastní, že jsme byli u toho, smutní z výsledku. Ale takový je fotbal, dokáže být krásný i krutý zároveň.
Jsem hrdý na výkon našich borců a smutný, že jsem prohráli rozdílem třídy. O ten rozdíl se přičinil nejvíce famózní Ruud. Snad se dočkám chvíle, kdy na zelený pažit vyběhne nějaký podobný borec i ve sparťanském dresu. Je to můj další fotbalový sen. A potom, fotbalová Evropo, potom přijde náš čas…………..

Bombito