pesfilipes | 23.04.2012 18:04

Po domácí remíze s Teplicemi se naši hráči zaštítili v posledních týdnech oblíbeným „musíme“. Uprostřed týdne jsme překročili Jablonec na cestě do finále poháru a aspoň nepatrně si tak polepšili náladu. Přišla neděle a s ní i těžký soupeř z Boleslavi. Pro některé fanatiky začíná sparťanský výlet už s ranním rozbřeskem. Předseda turistické sekce SF (TSSF) Ondra vyhlásil šturm na Boleslav a nejen on byl zaskočen poměrně silnou odezvou. Přihlásilo se skoro ke dvěma desítkám zájemců. Ještě větší překvapení pak čekalo na předsedu TSSF, když se prakticky všichni zájemci dostavili na start a bez dlouhých okolků vydali na trať. O tomto významném počinu však pojedná speciální report z cesty.


Rudí tedy měli před sebou překážku, se kterou si v docela nedávné minulosti poradili s přehledem v domácím poháru. Nejednoho z přihlížejících by mohl napadnout nějaký handl (ve smyslu my vám – vy nám), ale k tomu nedošlo. Sparta, honící titul, soupeře vyřadila a připravila ho tak o nejpravděpodobnější cestu do Evropy. Dnes tedy nikoho nemohlo ani napadnout, zda nedojde k reciprocitě ze strany domácích, naopak.

Sparta nastoupila opět s Jedlí Jarošíkem a Mariem Holkem v jinak tradičním základu. Můj subjektivní pocit ze hry, sledované skrz hledáček fotoaparátu, byl takový, že v první půli měli navrch domácí. A to zejména před brankami, zejména tou naší. Několikrát jsme zblokovali střelu na poslední chvíli, jedna dokonce zazvonila o levou tyč. Naše šance si nevybavuji. Možná prováhanou a následně zblokovanou střelu Přikryla. Pak už jen několik centrů, které proběhly bez povšimnutí napříč vápnem z jedné strany na tu opačnou…

Druhý poločas mi přišel z naší strany lepší. Šancemi by se daly nazvat pokusy Bráby, Siona, slušné parametry měly střely Pepy střelce Hušbauera i Matěje. Bohužel – všechno marné. Domácí hráli to, co vyhovuje všem týmům v Česku – tzn. tzv. zezadu na brejky, vycházejíc z toho, že Sparta se musí tlačit do útoku, protože potřebuje vyhrát. Domácím remíza neva. Aktivnější hra našich barev tak přinesla i rizika v podobě otevřenějších vrátek vzadu. Jeden takový brejk vyústil až v centr z naší pravé strany na hranici malého vápna, kam si naběhl na jaře jalový Chramosta a hlavou poslal míč do sítě. Nutno přiznat, že jednu podobnou situaci Váca už v předešlých minutách zázračně vychytal. Takže prohráváme a hnedle nejednoho napadá statistika našich zápasů, kdy první inkasujeme. Netrvá to ani moc dlouho, Jedle dává nepřesnou zpětnou přihrávku na Pamiho, ze které se stává kolmice pro soupeře, Pami se rozbíhá za prchajícím soupeřem a… ten vyhazuje ruce k nebi a padá. V reálu jsem neviděl vůbec nic, druhý den v dohránu a zprávách i po několikerém prohlédnutí opět ani Ň. Každopádně sudí Zelinka tasí žlutou kartu, protože je pro Pamiho 2., tak vzápětí i červenou a máme o starost víc. Sudí Zelinka tasil kartu nekompromisně a bez váhání. To mu jde ostatně v zápasech Sparty poměrně dobře. V Plzni byl u gólu, jaký svět dodnes neviděl, v Hradci u prohry z penalty za faul (opět s červenou kartou), o kterém se také spekuluje a domýšlí, zda vůbec došlo ke kontaktu (Vidličky s útočníkem) a kde (zda uvnitř či vně vápna). Asi je to jen souhra nešťastných náhod, prostě smůla, že s tímto sudím jsou po zápasech Sparty nejvíc spokojeni soupeři a MM.

Třicet minut do konce a hrajeme v deseti. Ačkoli v deseti. Přiznávám bez mučení, že od prvního mistrovského zápasu (a viděl jsem všechny ligové a skoro všechny pohárové) jsem zatím absolutně nepřišel na chuť Mario Holkovi. Bohužel nebýt zápisů o utkání, kde bych si přečetl jeho jméno, nemám ponětí, že na tom place existuje. A to mi nepřijde jako ta nejlepší „reference“ pro hráče základu Sparty. Jednoho až začnou hlodat úvahy, jestli nakonec u některých hráčů nefungují v našem klubu dodatky profesionálních smluv, garantující pobyt hráče na hřišti (viz nedávný případ z Liberce) ať se děje co děje (tzn. ať má hráč formu nebo nemá). Jinak se těžko se smiřuji s tím, že bych fotbalu až tak moc nerozuměl, že bych neuměl identifikovat mně skrytý přínos Maria Holka pro tým. Ztráta sportovní formy – to se snadno může stát. Jednou za deset let dokonce i mně. Ale proč je takový hráč permanentně nasazován do základní sestavy AC Sparta Praha, t. č. bojující o titul mistra?

V deseti hrajeme na první pohled velmi odvážně a dojdeme i k několika (již dříve jmenovaným) příležitostem. Branku ale zpravidla netrefujeme, což je ve snaze dostat míč do sítě potíž. Nakonec krátce před koncem inkasujeme konečný – druhý úder a je hotovo.

Speciální odstavec chci věnovat našim fandům. Přijeli v počtu odpovídajícím důležitosti zápasu, zaplnili dva sektory (kotel plus dtto vedle). Fandili, dle mého soudu velmi intenzívně a odhodlaně, dá se říci - že bez „rušivých“ vlivů. Dával-li jsem dobrý pozor, objevily se v sektorech asi 3 tzv. světelné doprovodné efekty. A zde bych se rád zmínil o věci, která mi v této souvislosti leží na srdci už déle (minimálně víc jak rok). Na českých stadionech se rozmohl ten „vtipný“ nešvar, že v případě jakéhokoli použití tzv. světelných doprovodných efektů se vytasí místní dobrovolný hasičský sbor s proudnicí a začne sektor kropit. Má to háček. Tento postup se aplikuje výhradně toliko na hostující příznivce, a to i bez ohledu na použití tzv. pyrotechniky v kotli domácím. Největší zvěrstvo spatřuji nejen v nejednotnosti odhodlanosti „hasičů“ v „boji“ s pyrotechnikou, ale zrovna tak v bezmyšlenkovosti stran možných následků takového počínání. Že proudnice namířená do plného sektoru lidí velmi hravě vyvolá paniku, a tedy může dojít ke zraněním, napadne i vola. Ne tak velitele hasičů ne českém venkově (u trati, Hradci, Jablonci, Boleslavi,…). Nota bene k obecnému veselí zbylého publika kropit ad hoc sektor hostů v třeskutých mrazech, považuji za nápad chorého mozku. V Jablonci tuto zábavu povýšili o level výš rozstřikem jakési blíže neidentifikované, očividně však špinavé, splašky. Údiv nad konáním „záchranného sboru“ působil naposledy včera o to větší paradox, že poslední dávkou byli kropeni 50km pochodem vysílení fandové, kteří si šli právě z důvodu minimalizace jistých rizik „užít“ zápas do vedlejšího sektoru a nikoli do kotle. A tam dostali co proto jen proto, že jim za zády na zemi svítila svíce. Chce se dodat jediné – český fotbal pro fanoušky!

Máme po zápase. Hráči se frustrovaní z výsledku plouží ke kabinám. Osmnáct fanoušků Sparty, šlapajících desítky kilometrů za svým klubem, se vzpamatovává z vysilujícího pochodu, ztráty tří bodů, vzdalující se šance na titul, drkotá zuby zimou v prochcaných hadrech na tribuně kdesi tam, kde lišky dávají dobrou noc… Ač se to nezdá, ti jediní jsou dnešními vítězi. Porazili lenost, prokázali vůli, fyzickou sílu, oddanost, překonali zdravotní nepohodu a bolestivé šrámy, vytrpěli povzbuzujíc svůj milovaný tým jeho prohru, aby je nakonec s úsměvem na tváři prolil soupeřův „ochránce“. Těchto osmnáct prokázalo toho dne srdce železný.

P.S. Ligová prohra dostala na cestě domů trochu jinou dimenzi, když ca.4km od Prahy potkáváme dopravní nehodu několika aut, z nichž jedno nestojí na svých kolech… kolem pobíhá několik sparťanů, sjíždí se mnoho vozidel záchranných složek. Až do rána člověk myslí spíš na ty na silnici. Jaká úleva, že jsou všichni živí a zdraví.

pesfilipes


Statistika zápasu:

FK MLADÁ BOLESLAV – AC SPARTA PRAHA 2:0 (0:0)


Branky: 68. Chramosta, 90. Brunclík.

ŽK: Štohanzl, Kúdela, Rolko, Kysela, Chramosta - Pamić.

ČK: Pamić. Rozhodčí: Zelinka – Pelikán, Paták.

Diváci: 4596.

Mladá Boleslav: Šeda - Rolko, Janíček, Mareš, Kúdela, Štohanzl, Ščuk (60. Brunclík), Chramosta (90. Bulut), Kysela, Fillo (65. Kulič), Šírl.

Sparta: Vaclík - Přikryl, Jarošík, Brabec E., Pamić – Sionko (89. Slepička), Hušbauer, Matějovský, Holek (61. Frýdek), Krejčí - Kweuke.

pesfilipes | 23.04.2012 18:04 Vstoupit do diskuze
92