Je listopad, kdysi Měsíc československo-sovětského přátelství, kdy naší vlast pravidelně navštěvoval legendární armádní pěvecký a taneční sbor Alexandra Vasilijeviče Alexandrova, Alexandrovci. Včera to na Spartě vypadalo, jako kdyby nás tento soubor opět navštívil. Ve staré hádance se tázalo:“Co je to? Má to 100 ocasů a řve to jako kráva?“ Odpověď je jasná. „Alexandrovci!!!“, tak včera večer na Letné zpívalo asi 30 pěveckých souborů dohromady. Jen místo Kalinky, Kaťuši, Dně Pobědy, Ej úchněm a dalších hitů celý stadión pěl stále dokola „Dej, Sparta góóóóól, šalálalá, dej, Sparta góóóóól, šalálalá!“ A naši borci vyslyšeli tuto žádost hned třikrát.
Odpolední soustředění v restauraci U tří sešívek proběhlo v přátelské atmosféře, pouze výhra sešívaného baletu nad Blšany, hrajícími opět v exilu, nám trošičku zkazila náladu. Český AC Milán se nadechl k útoku na pohárové příčky a „domácí“ Blšany porazil 3:0. Jen ta návštěva na mužstvo hrající nejhezčí fotbal byla nedůstojná, 972 diváků je opravdu málo. Bude nás na Letné víc? I přes vítězství v Brně, kde jsme odčinili předchozí domácí prohru s M.Boleslaví, jsem očekával tak 3-4 tisícovky. Moc jsem se nespletl. 3 089 odvážných dorazilo do Toyota arény na souboj lídra soutěže s ambiciózním Jabloncem, který už několik kol neprohrál a předváděl v poslední době pohledný fotbal. Jenže nevlídné podzimní počasí a pohodlnost opět zvítězilo nad touhou vidět dobrý fotbal. Ale na druhou stranu musím uvést, že se lepšíme. Vždyť včera bylo na Letné 75% z divácké návštěvy na Bazalech. A ti jsou přece nejlepší a nejvěrnější u nás. Spartičko, my tě také neopustíme!
Trenér opět překvapuje. Tentokrát nasazením Vláda Labanta. A nutno dodat, že nehrál špatně. Začátek skvělý. Tomáš Jun po pár minutách dává úvodní branku střetnutí. Že by jasná výhra? Ale ouvej, za několik okamžiků hosté po nedůsledném bránění při rohovém kopu vyrovnávají. Jak je to možné? Standartky mají být přece naší silnou zbraní. Ale po dvaadvaceti minutách je rozhodnuto. Petráš a znova T.Jun, 3:1. Zbytek utkání se jen dohrává. Nuda to ale tentokrát nebyla. Hosté svůj slib, že nepřijeli jen bránit, dodrželi. Hrají sympaticky otevřenou partii, takže je stále se na co koukat. A zpívat! „Dej, Sparta góóóóól, šalálalá, dej, Sparta góóóóól, šalálalá!“Celé utkání proběhlo v jakési příjemné pohodě, jen nějaký gól navíc by nebyl na škodu. Ani ta zima při zpěvu tolik nevadila. Sparťané se ve druhém poločase trošku šetřili na úterý, kdy hostíme v LM tureckého šampióna, Fenerbahçe.
Utkání končí a odjíždíme do svých domovů. Teplá káva, čaj nebo grog, ale fotbalu pro dnešek ještě není dost. Díky přímému přenosu TV Galaxie-sport mám možnost sledovat asi nejslavnější a nejsledovanější ligový zápas na naší planetě, CF Barcelona-Real Madrid. El Clasico, tak tomuto galapředstavení říkají Španělé. Vyprodaný Nou Camp, fanatických 98 000 diváků, žene svoje bohy do boje s nenáviděným Realem. A hosté se nestačí ani dívat, jak kolem nich skvělí Katalánci létají. Když Roberto Carlos zahraje „Homolovku“, je prakticky rozhodnuto. Je jen otázkou času, kdy domácí dají další branky. Real je ve všem horší, včera by nevyhrál, ani kdyby nastoupil v 15 hráčích. Ronaldinho a spol. předvedli celému světu ukázku moderního a hlavně krásného fotbalu. 3:0 je ještě velmi, velmi milosrdných. Dvě věci mě na tomto důležitém a vypjatém zápase zaujaly. I přes vzájemnou nevraživost, přerůstající až v nenávist, fanoušků obou klubů, gentlemanské a přátelské vystupování všech aktérů utkání. A skvělý výkon rozhodčího Alberta Undiana Mallenca. Svou roli zvládl na jedničku s hvězdičkou. Takže závěrem přeji našemu fotbalu více takových Mallenců a o to méně Pučků a jiných rybářů.
A v úterý vzhůru na Fenerbahçe.
Bombito
