Každý rok na začátku července s netrpělivostí čekám, jak dopadne ligový los na následující sezónu. S kým hrajeme poslední kolo, jestli je to doma, kdy se hraje derby, jestli na jaře v Edenu nebo doma apod. Při pohledu na los pro ligový ročník 2011/2012 jsem se zaradoval, poslední čtyři zápasy v Praze, ten úplně poslední doma s Českými Budějovicemi a v případě úspěšné sezóny bychom mohli oslavit titul ve 29.kole na Julisce v zápase s neškodným nováčkem Duklou. Ejhle, uběhlo 10 měsíců a sparťanský svět je naruby. Tehdejší sparťanský kapitán běhá v dresu našeho posledního soupeře, z neškodného nováčka se stal společně s Příbramí černý kůň ligy a naše protrápené jarní učinkování napovídá, že letos ligový primát podruhé v řadě neoslavíme a už vůbec ne na Julisce. Naopak na tento stadion dříve tradičního rivala přijíždíme po letech bojovat alespoň o poslední kapičku naděje.

Obrovská hlavní tribuna, ze které se divák může kochat pohledem na nedalekou nejkrásnější stavbu v Praze - sparťanský stadion na Letné, sportovní halu hokejové sestry, zoologickou zahradu v Tróji i další skvosty naší stověžaté matičky, se z většiny naplňuje a návštěva na očekávané derby vysoko přesahuje papírovou kapacitu stadionu. O utkání je obrovský zájem, sparťané sbírají poslední síly a v hojném počtu přišli pomoci svým hráčům v boji o možné i nemožné, domácí fanoušci zase vylézají z děr a chtějí vidět svého největšího rivala na kolenou.

Před zápasem vzpomínám na zimní přípravu, kdy vedle sebe v útoku řádili Kweuke s Kerićem a my Duklu na hřišti v pražském Zličíně přejeli 5:2 po velmi koukatelném výkonu a vysokém tempu hry na obou stranách. Vysoký presink plný pohybu, přímočaré akce, práce s míčem v plné rychlosti - tehdy to byla parádní sparťanská pozvánka na jarní sezónu, ale v ní jsme se podobného výkonu v ostrém zápase bohužel doposud nedočkali. Ani tentokrát neočekávám tak bohatou podívanou, spíše boj o každý metr na hřišti.

Pár minut do úvodního hvizdu rozhodčího Královce a nervy už pracují na plné obrátky. V ruce svírám mobil, na kterém v průběhu celého zápasu kontroluji průběžné stavy zápasů ve Štruncových sadech a pod Ještědem. Fanoušci ve sparťanském kotli se nespokojují se zavřením do klece jako v zoologické zahradě na protilehlém svahu Vltavy a většina z nich se přesouvá do dolního sektoru. Pořadatelé naštěstí mají rozum a nedělají v tomto kroku žádné problémy. Kotel ve sparťanských barvách vypadá solidně zaplněný a odhodlaný hráče dohnat k vítězství.

Sparta od prvních minut bere hru do své režie, Dukla se očividně snaží zápas bourat a nějak se prozdržovat alespoň k remíze. Pro mě velké zklamání od týmu, který v průběhu celé sezóny hraje útočný fotbal. Hra Sparty má až po vápno nápad, do pokutového území létá nezvykle velké množství pěkných centrů, ale jako na potvoru v něm zrovna tentokrát chybí zraněný Kweuke. Kerić ani Přikryl se do zakončení nedostanou o krůček, Jarošík zase místo razance volí slabou koncovku, která nemůže Radu v bráně překvapit. Podruhé v řadě hraje dobrý zápas Mario Holek, který získává zpět ztracené míče a hraje tak důležitou roli v udržení se v jakémsi tlaku. Bohužel herní převaha není využita střelecky, finální fáze nám stále chybí. V Plzni je hotovo (3:0), v Liberci zatím nerozhodně, takže do šaten jdeme s vědomím, že musíme dát za každou cenu gól a vyhrát.

Ve druhém dějství Dukla ještě více zahustí střed a my máme šanci jen na křídelní hru a s ní spojeném ještě větším pohybu. Někteří hráči začínají vypadat po náročném programu několika „anglických“ týdnů po sobě unaveně, začíná se to projevovat na přesnosti, ale odhodlání tlačit na pilu a kýžený gól vstřelit neubývá. Při jednom z brejků Dukly nás naštěstí drží nad vodou Tomáš Vaclík. Za chvíli Andrej Kerić pěkným centrem přenáší hru na zadní tyč, Přikryl se rozhodne vystřelit z první, Rada míč vyrazí jen k Pepovi Hušbauerovi a ten potvrzuje svou formu z posledních týdnů. Exploze sparťanské radosti nezná mezí. V tu chvíli jsme dotáhli Liberec a stačí nám jakékoliv jeho zaváhání, abychom si sáhli na pohár. Ze sparťanů spadne tlak a přenechávají aktivitu hráčům ve žlutém. Po trošku nešťastné teči Ericha Brabce se kope roh, při něm skáče osamocený prakticky jediný hlavičkář Dukly Lietava a Vácovy rukavice míč z jeho hlavy vytlačit mimo tyče nedokáží. Nestačím kroutit hlavou, že jsme se z jarních gólů Pilaře, Latky či Lukáše nepoučili a musíme se znovu dívat, jak skáče hráč soupeře úplně osamocený. Tolik sil nás stálo vstřelit gól a teď do toho musíme jít znovu. Navíc se dozvídám, že Liberec vede v Jablonci a tak výhra je nutností k udržení všech teoretických nadějí.

Trenéři míchají sestavou, Keriće berou křeče a na hrotu ho nahrazuje Tomáš Přikryl, který tak na jaře nastoupil ve všech řadách. Vysouváme na hrot Jedli, E.Brabec pouští na hřiště Grajciara a vzadu to jistí jediný Holek. Zkoušíme střílet z dálky, ale ani dvakrát Grajciar, ani Krejčí či Matějovský bránu netrefují. Nadějně vypadá bomba Pepy Hušbauera, ale ani ta nakonec do brány nepadá. Za chvíli se Hušby řítí k bráně znovu, na hranici vápna ho secvaknou žluté kleště, ale píšťalka sudího Královce zůstává němá. Poslední šanci může připravit aktivní Přikryl, ale z levé nohy mu míč sjede a všechny sparťanské šance končí někde v autu. Je konec! V Liberci a Plzni se radují, sparťané v dresech padají na trávník, sparťané v hledišti neví, jak prožít zklamání. Někdo v tichosti, někdo nahlas.

Musím ocenit a poděkovat všem, kteří mají za viníka jarního kolapsu GSM Hřebíka, že si hlasité žádání jeho hlavy nechali až do závěru. Všichni pochopili, že bojujeme společně za Spartu a do poslední minuty bychom měli tlačit kluky na hřišti všemi silami k soupeřově bráně. A po závěrečném hvizdu ocenit buď snahu, dát najevo zlobu, či cokoliv jiného co má každý na srdci. Opravdu si vážím toho, že fanoušci Spartu nenechali v tomto zápase samotnou a skutečně za ni bojovali.

Libor Sionko a Manuel Pamić se jdou fanouškům omluvit, sdílejí s nimi zklamání a jako poděkování za podporu jim věnují své dresy, za chvíli je napodobují téměř všichni hráči. Sympatické gesto, i když se trošku divím, s jakým nadšením někteří fanoušci dresy přijímají. V tu chvíli nedokážu vyloudit na své tváři úsměv, i kdybych chtěl.

Následující hodiny, dny a týdny budou hořké, ale nezbývá než si odpočinout, sebrat všechny síly a za dva měsíce stát při Spartě na startu nového ročníku ve 2. předkole Evropské ligy. Do té doby nás čeká rozlučka s neúspěšnou sezónou 2011/2012 v zápase s Českými Budějovicemi a letní příprava, ve které doufejme najde Sparta svou tvář, kterou nám bude dělat radost. S jakými změnami a kolik jich bude, to nechám na jiných.

I přesto, že na Julisce Sparta prohrála jednu válku a rozlila tu mnoho sparťanské krve, čekají ji další bitvy a Sparta do nich půjde opět se zdviženou hlavou, je železná!

Ať žije SPARTA!

Ondra

STATISTIKA ZÁPASU: FK Dukla Praha - AC Sparta Praha 1:1 (0:0)

Branka: 63. Lietava - 53. Hušbauer
ŽK: Lietava - Hušbauer, Kerić, Přikryl
Diváci: 4590
Rozhodčí: Královec - Filípek, Mencl.

Sestavy:

Dukla: Rada - Hašek P., Vorel, Podrazký (54. Pázler), Gedeon, Svatonský (71. Engelmann), Božič, Vrzal, Malý (80. Pospíšil), Lietava.

Sparta: Vaclík - Vidlička, Jarošík, Brabec E. (80. Grajciar), Pamić - Přikryl, Hušbauer, Matějovský, Holek, Krejčí - Kerić (71. Sionko).