Redakce | 23.05.2012 20:45

Blíží se slunné léto, čas zamilovaných pohledů, sílících tlukotů srdcí, rostoucího natěšení na nové zážitky i dobrodružství, čas příležitostí pro snadná zamilování i žhavých obětí, všeříkajících pohledů i letmých doteků, čas vykřičení sloganů do světa a v neposlední řadě i čas třeba na nějaké to poprvé… Pokud si říkáte, že se redakce zbláznila a vyplnila si přestávku mezi sezónami psaním pro Bravíčko a podobné tituly, tak jste vedle! Přečtěte si vše ještě jednou a pozorněji. Nemají předchozí řádky přeci jen něco společného s naším vztahem k milované Spartě, naší rudé lásce a milence? Třeba tam paralel najdete více, než si na první pohled myslíte. A jaké bylo vlastně to vaše poprvé? Jaké zážitky máte spojené s tou úplně první návštěvou našeho letenského chrámu? Co první výjezd? Napište nám vaše poprvé a podělte se o něj i s ostatními. Jsme přesvědčeni, že sesbíráme řadu poutavých příběhů. Krátké příspěvky v podobě několika vět, či jednoho odstavce nám posílejte na email fanousci@spartaforever.cz, my je budeme postupně přidávat do článku. Kolik dáme dohromady příběhů na toto společné téma?


24. becici
Můj první zápas, kdy jsem na vlastní oči mohl zhlédnout Spartu bylo venkovní utkání. Hrálo se někdy v létě roku 1994 a Sparta zavítala do moravské metropole a to Brna. Tenkrát mi bylo 7 let, takže něco mám i z vyprávění a jako malý prcek jsem byl hlavně rád, že mě naši pořád drželi za ruku. V Brně máme příbuzné, takže jsme tenkrát šli normálně neutrálně na tribunu. Zápas se hrál, jak říkaji místní v "krpoli" - Králově Poli. Na stadionu kolem nás samozřejmě brňáci, typičtí olíni, kteří tenkráte byli asi nejvíce nabroušeni na Zdeňka Svobodu, jakožto rodáka z Moravy, který dle nich "zradil" a přestoupil do Sparty. Sparta tehdy vyhrála vysoko, asi 0:5 nebo 1:5 - přesně to fakt nevim. Taky se tam odehrál incident mezi fanoušky. Domácí se dostali k sektoru hostí a začali sparťany vytlačovat po ochoze, až někteří přeskočili ploty a po trávníku se beželi schovat ke střídačkám, aby na ně brňáci nemohli. Pak vše zklidnila policie. Kolik to bylo fanoušků, jak moc to bylo vyhrocené atd netuším. Když tak at mě někdo opraví, kdo to ví a kdo tam byl. Určitě se nechci nikoho dotknout, že někdo utekl apod, ale musim zmínit tento incident jako zajímavost. Fotbal skončil, šaliny po zápase narvané, ale 3 body byly doma a to se počítá :-)


23.pepa
Moje poprvé datumově dohromady nedám páč už nejsem nejmladší ale bude to někdy kolem roku 1980 tak asi v mých 9 až 10 letech.V týdnu se mi něco zadařilo ve škole (vyjímečně) a táta (mimochodem taky velký sparťan kterej na Letný po titulu s kámošema serval dres z Kvašňáka) pronesl že za odměnu bude v neděli Spartička.No do neděle jsem byl nejhodnější dítě na světě až konečně nastal den D.Soupeřem byl už tenkrát nenáviděný Baník,stará Letná na stojáka našlapaná ale my jsme zamířily nad Klenoty abych něco viděl.Měl jsem oči jak Hurvajs,Letná pod světlama to je něco dodnes ale tenkrát to byla nepopsatelná nádhera,ta vůně toho stadionu no něco parádního.Pamatuju si přesně,půle 0:1 a konečný výsledek 3:1 pro Spartičku.No tu noc jsem toho moc nenaspal a od té doby jsem definitivně ztracen.Snažím se být na každém zápase ale vždy to nevyjde.Sparta navždy.


22.Matjo
Mé poprvé bylo 26.srpna 1998 a jednalo se o předkolo LM s Dynamem Kyjev. Jelikož jsem byl tou dobou patnáctiletý venkovan ze severu Moravy, doprovázela mě starostlivá máti. Tak strašně jsem se těšil, že jsme byli na stadionu už 2 hodiny před výkopem. Dlouho jsem nemohl popadnout dech, Letná mi přišla obrovská zato hrací plocha hrozně malá... Půlku filmu ve foťáku (digitály ještě spaly) jsem tehdy vypráskal jen na zaplňujících se ochozech a rozcvičce Sparty. Dvě hodiny utekly a začalo drama, které si zřejmě ještě všichni pamatujeme. Mé první slzy na Letné, ale také hluboké dojmy především z atmosféry...


21. MartinS19
Na Spartu mě vzal poprvé můj táta, taky sparťan. Nikdo jiný to ani být nemohl, mamku a ségru fotbal nezajímá, i když mamku jsem do toho alespoň pasivně trochu vtáhnul. :-) A můj první zápas, pokud si dobře vzpomínám byl 9.4. 2001 s tehdejším Synotem. Za Spartu dávali góly Lazzaro a Obajdin, ale už si je nevybavím. Pamatuju si to, že jsme seděli na horním ochozu směrem ke Stromovce, nedaleko sektoru hostí a když hostující fandové křičeli "Synot", náš sektor odpovídal "zkurvevenej". :-) To mně tenkrát hodně zaujalo, jelikož jsem to zažil poprvé. Dneska už mě nemá co překvapit, jelikož vím, že se soupeři častují horšíma nadávkama a k fandění to patří. Tímto zápasem začala má cesta aktivního fanouška. Jelikož jsem však byl ještě dítě, bez prachů a bez řídičského průkazu, závislej na rodičích, nedostal jsem se na každý zápas, ale třeba jen čtyřikrát do roka a nesmírně jsem si toho vážil. Poslední 3-4 roky jezdím opravdu pravidelně a stal se ze mně ten správnej fanatik. Na stadionu jsem se zabydlel na protilehlé tribuně, blíž ke kotli, kde se velice slušně fandí. Jinam už nechodím. Od té doby jsem zažil hromadu zajímavějších zápasů, s nesrovnatelně lepší atmosférou, než ten první a poznal na Spartě hromadu zajímavých lidí a fajn kamarádů, za což jsem opravdu rád. Dneska si bez Sparty, nedokážu život představit.


20. PRŮCHA

Můj první zápas, kdy jsem viděl Spartu bylo shodou okolností utkání se Slavií.
Bylo to 29. března 1896 derby na Císařské louce, kam mě vzal můj starší kamarád Bombito, který přemluvil mé rodiče, aby se o mě nebáli - že přestože jsem již dávno plnoletý, tak se o mě postará a ohlídá mě.

Původně mi slíbil vzít na zápas Rudej, ale nakonec měl nějaké lítání po C.K. úřadech, takže nemohl. Naštěstí jsem díky Bombitovi zápas viděl a pln dojmů a nadšen z výsledku jsem pelášil po zápase domů.
Až večer v hospodě jsem se dozvěděl, že nás sudí Josef Rössler-Ořovský poprvé zaříznul!!!

19. predseda
Moje poprvé, bylo před několika lety,někdy na podzim 84 , zápas evropského poháru na domácím hřišti,soupeř nám byl Lyngby Kodan a zápas skončil bez branek . Tenkrát masové hnutí ROH pořádalo pro pracující různé zájezdy a naštěstí ani fotbal nezustal stranou,tak jsem pověřil mámu at se zeptá jaké jsou možnosti,druhý den přišla s tím, že tam je Sparta a hraje s "nějakým Dánskem " to už jsem samozřejmě věděl kolik bije a začal schánět partáka na vejlet s revoluční organizací. byl to pro mě zážitek jako prase,davy lidí,prodavači párků v bílích pláštích od hořčice chodili mezi lidma a to jejich " teplé párky" slyším dodnes.Nejvíc mi ale utkvělo v paměti,když jsem přišel do svého sektoru za brankou a viděl tu krásně zelenou trávu a poprvé ten náš krásný osvětlený stadion zevnitř. Krátce potom následovali muj první výjezd vlakem do Č.Budějovic výsledek si už ani nepamatuju ,asi 1:1,tenkrát byl náš kotel za brankou v rohu u hlavní tribuny a stálo se na schodech posypaných štěrkem. Zpět se jelo společně vlakem a tam mi dnes můj kámoš se slovy " ty jsi s Týnce ? " nabídnul pivo ,s díky jsem přijal,protože už tehdy jsem věděl ,že pivo se neodmítá a patří k fotbalu. Tak takové byli mé začátky ve 13-14 letech, z doby kdy trojbarevnou šálu nebo svetr bylo možné upléct leda doma a šálu s nápisy jsme viděli jen od šumavy na západ. Dnes je mi 41 let a patřím k inventáři na domácích i venkovních zápasech,a děkuju Spartě za další zážitky a nové přátele.


18. frantisek
Byl 1.duben 1992 a ja jsem nasledujici den rukoval na vojnu.Na Sparte tehdy hrala Barcelona.Okolo stadionu jsem obchazel od sameho rana.Nebylo to poprve,ale vedel jsem,ze to bude na delsi dobu naposledy.Mel jsem listek na stani na protilehlou tribunu,kde se v te dobe jeste stalo.Hned po otevreni stadionu jsem zaujal misto na polovine hriste.Stal jsem na miste a koukal jsem na proudici davy,na to,jak se stadion postupne plni.Potom zacalo posledni utkani pred vojnou,vyprodana Letna dohnala Spartu k vitezstvi 1-0,branku daval Horst Siegl na branku smerem ke Korunovacni ulici.Na to nejde zapomenout..Nebylo to poprve,ale vzppominal jsem na to celych tech 18 mesicu vojny,bylo to jao ve snu.Sparta forever


17. Radovan
Prvni zapas nasi Sparticky jsem sledoval v Olomouci tusim, ze na jare 1983. Vyrostl jsem ve spartanske rodine, kde Sparte fandil snad i nas pes a ve veku 9-ti let jsem uz byl Spartan kovanej. Pochazime ze severni Moravy a tim padem to do Olomouce bylo asi 1.5 h. autem. Otec a jeho dva velci spartansti kamaradi se domluvili na maly soukromy vyjezd a rozhodli se vzit i mne, v te dobe maly spartansky poter. Pamatuju si, ze se chlapi museli samozrejme posilnit v jedne z mistich putik, aby meli trochu ty kuraze a mohli bez ostychu podporit svuj milovany klub. Toho dne se pres olomoucky stadion prehnaly asi dve prutrze mracen. Hriste bylo tehdy jako v aqua parku a samozrejme na nas nezustala nit sucha. Taky si vzpominam ze jsme stali kolem plotku v blizkosti spartanskych vlajkonosu, ktery v te dobe v Olomouci oddeloval hriste od ochozu a muj fotrik zive diskutoval s jednim mistnim fanouskem v domeni, ze je to taky Spartan. Pri prichodu muzstev na travnik kdy otec zaburacel "SPARTAAAA” se onen soused ohromne rozcilil, ze jsme spartani a nejak tam nadaval, nacez ho muj fotrik “ranar” vyprovodil a to si dodnes pamatuju a vzdycky se tomu smeju, kdyz mu rekl: “Zavri p**u dedku a odvesluj”.
Toho dne jsem zazil prvni euforii v zivote. Sparta prohravala 2:0, ale nakonec zapas otocila na 2:3 Po zapase kdy spartansky kotel opoustel stadion a prochazel kolem nas a nadsene se s nami zdravil jsem vedel, ze tohle musim a chci zazit v zivote jeste mnohokrat. Toho roku se na mne usmalo stesti a po spanile jizde Sparty v poharu UEFA, kde tenkrat v prvnim kole vyradila slavny Real Madrid se muj otec rozhodl jet do Prahy a zhlednou utkani s anglickym FC Watford. Byl jsem u vytrzeni, kdyz se me zeptal, jestli nechci jet s nim. Pamatuji se, ze se vyrazelo ve 2.00 rano vlakem. V Zabrehu na Morave se presedlo na “kosican” a hura rychlikem do Prahy. Nebudu nudit co bylo pred zapasem a hned pujdu na vec. Pred Letnou na nas cekal nejaky kamarad s listkama na hlavni tribunu. Jen tise jsem sledoval ty davy lidi co se hrnuli na stadion (ten zapas videlo 35 000 divaku) a musim se priznat, ze jsem mel i trochu starch. Sedeli jsme na strane k Letenske plani a meli stesti, protoze vsechny ctyri goly padly primo pred nasimi zraky. Pokazdy jsme rvali “goool” jako kdyby to melo byt naposled v zivote. Jen v duchu jsem si rikal “kez bychom tak byli v kotli” protoze na hlavni se az tak moc nefandilo a v tomhle ohledu tam byla trochu nuda, jedinej fanousek tam akorat pod vlivem tak deseti dvanactek a dvou rumu porad dokola vyrvaval “deset, deset”. Jeste jednu vec na kterou nezapomenu bylo asi deset anglickych fanousku, kteri pri nastupu Sparty do druheho polocasu povstali a potleskem vzdali hold nasi hre v prvni puli, kde jsme brity uplne znicili. Myslim, ze od te doby nosi Elton John paruku, protoze si musel rvat vlasy z hlavy, kdyz ten vichr videl :-) Na zaver sned jen to, ze Sparta je a bude vecna, jako jsou vzpominky, ktere v nas trimaji.


16. roboACS
Na Spartu jsem chodil od malička s tátou a s dědou. Chodili jsme na hlavní tribunu. Děda byl velkej sparťan. O tátovi jsem si to myslel taktéž a až později jsem zjistil, že vlastně fandí Slávii a na Spartu chodil jen proto, že jsme to měli ze Strossmayerova náměstí (kde jsme tehdy bydleli) blíž a že na Spartě se tenkrát hrál nejlepší fotbal v republice. Takže táta je vlastně fanoušek dobrého fotbalu. Kdy jsme byli úplně poprvé si nepamatuji, ale muselo to být někdy v druhé polovině osmdesátých let minulého století. První utkání které mi utkvělo v paměti se odehrálo v pátek 20.4.1990 (zjištěno nedávno z tátových zápisků) a Sparta v něm rozsekala Spartak Trnava 10:1 a já si myslel, že tolik už bude vyhrávat vždycky. Další utkání, které si pamatuji, že jsem tam byl, je "oslava" titulu v sezóně 1992/1993. Už vůbec netuším s kým jsme hráli, ani jak to dopadlo, pamatuji si jen, že po skončení utkání najatá bezpečnostní agentura šíleně zmasakrovala fanoušky, který chtěli titul oslavit přímo na hřišti se svými hráči. Stáli jsme na hlavní tribuně, všichni okolo mě strašně nadávali a i hlavní tribuna sborově skandovala: "gestapo, gestapo". Když jsme přijeli domu, tak máma měla šílenej strach jestli se mi něco nestalo, protože to už všechno viděla v telce. Poprvé sám (bez rodiny) na Spartě jsem byl v 21.3.1997 kdy jsme doma porazili Baník Ostrava 1:0 gólem Zdeňka Svobody z penalty. Přiznám se, bez mučení, že předtím jsem byl dvakrát sám na Slávii v Edenu. Stydím se za to... První titul jsem slavil 1.6.1997 a rozhodl o něm gól Horsta Siegla v prodloužení utkání s Olomoucí. Byl jsem na hřišti a byla to neskutečná euforie. Tenkrát jsem byl tak hubenej, že zatímco ostatní ten plot přelejzali, já jsem ho podlezl. A to fakt nekecám. Poprvé na LM jsem byl na utkání proti Salzburgu na podzim 1997, které jsme vyhráli 3:0 a postoupili do základní skupiny.


15. karmat
Na Spartu mě poprvé vzal můj strejda, dlouholetý Sparťan, v mých osmi letech. Oblékl jsem se do dresu Jirky Novotného s mým dodnes oblíbeným číslem 8, který jsem od strejdy dostal k posledním Vánocům a neuvěřitelně jsem se těšil. Pamatuju si, že se jednalo o zápas předkola LM (muselo to být někdy v červenci 2002) a soupeřem Spartičky byl gruzínský klub Torpedo Kutaisi. Seděli jsme na protilehlé, spíš blíž k našemu kotli. Sparta tenkrát vyhrála 3:0 a co si tak matně vzpomínám, jeden gól, nebo možná dokonce i dva, dával Míra Baranek. Další detaily už si nepamatuju, ale co vím jistě, je to, že od té doby jsem ještě jako malý kluk začal fotbalové a obecně sportovní dění sledovat stále více a především má náklonnost ke Spartě postupně narůstala. Dnes je pro mě Sparta srdeční záležitostí, sleduju všechno, co se v ní stane a snažím se i na samotné zápasy jezdit do Prahy co nejčastěji, abych mohl podporovat Spartu přímo v hledišti.


14. Zuzi1893
Dlouho jsem přemýšlela, na kterém zápase naší Spartičky jsem byla poprvé, ale bohužel si nevzpomenu. Ale jako první a největší zážitek na Letné bylo derby na jaře roku 2000. Vzal mě na něj starší brácha Ondra, který mi Spartu vštěpoval od malička.
Tehdy to pro nás nezačalo moc dobře, protože první gól dal náš „oblíbenec“ liška ryšavá Ríša Dostálků, kterému se den před tím narodil syn, takže o to víc měl důvod k radosti, když nám střelil první branku. Jenže vzápětí se přiřítil další čerstvý otec, ne v sešívaném, ale v rudém dresu, náš skvělý útočník Vráťa Lokvenc a vstřelil vyrovnávací branku. Euforie mohla začít! Pak přidal Vráťa ještě jeden a další přidali Petr Gabriel, Míra Baranek a nejlepší obránce ligy Jirka Novotný.
Atmosféra na stadioně byla neuvěřitelná, naprosto mě pohltila. První derby, výsledek 5:1, rozhodující zápas o titul – co víc by mě mohlo dostat?! :-) Sezónu na to, jsem si koupila první permici a kupuji si jí dodnes. Tento zápas pro mě hodně znamená, díky němu se mi Sparta zapsala do života a navždy tam už zůstane. SF


13. looki
9.3.1997 Po dlouhých a nenaplněných slibech, že mě někdo vezme na fotbal jsem využil příležitost, kdy se ještě nejezdilo na chalupu, ten fotbal si prosadil a sám se vydal na stadion. Jedna ze spodních řad na protilehlý tribuně za 15Kč a už jsem byl lapen, asi navždy. Sparta v utkání porazila Plzeň 2:0 a kromě výbornýho výkonu Martina Čížka si pamatuju ještě střídajícího mladíčka, kterej mi přišel strašně vysokej. Jen pro zajímavost, byl(a) to Jedle :-) Tohle jaro ´97 bylo vůbec perfektní, nejen kvůli tomu, že bylo první, Euforie po Sigiho gólu proti Olomouci..k nezaplacení.


12. Ondra
Moje poprvé bohužel nebylo fotbalové, ale hokejové. Moc si z toho zápasu nepamatuju, byl jsem hodně malý. Sparta hrála v bílém, ale mně se líbily spíš červené dresy soupeře. Vzpomínám si jen, že mi z horního ochozu haly přišli hokejisté strašně daleko, že Sparta prohrála a v metru cestou ze zápasu byl bugr a někomu zapadla noha mezi soupravu metra a nástupiště, to byl hodně silný zážitek.

Fotbalová premiéra byla už veselejší a hlavně jsem si ji vymámil na rodičích sám. To už jsem se skrz barvy klubu a hrdý název Sparta stal sparťanem, ale o fotbale jsem neměl ani potuchy. Bavila mě atletika a několik let jsem běhal a házel za Spartu s velkým černým S na prsou. První fotbalový zápas tedy byl proti DAC Dunajská Streda, Sparta vyhrála 4:0. Vybavím si nadšení z lesu sparťanských vlajek v kotli, gól vlasatého Romana Vonáška a nejvíc mě zaujal Béda Vrabec, protože zahrával všechny rohy a standardky, kterých kopala Sparta hodně. A moc mě pobavilo, když asi deset minut před koncem střídal Medvěd, ale nejmenoval se Medvěd, ale Nedvěd. Úplně první sparťanské jméno, které jsem zaregistroval, byl ale Míša Bílek, protože s ním byl rozhovor v Ohníčku.


11.Lenka
Celá naše rodina je sparťanská, takže odmala fandím tomu správnému týmu :-) Vždy jsem se o Spartu zajímala, ale až 29. května 2007 jsem vyrazila na stadion. Byl to poslední zápas sezony, hráli jsme doma s Mostem a vyhráli 5:0, tím jsme získali titul. Atmosféra byla úžasná, po celém stadioně byly mexické vlny, prostě zážitek na celý život. Od té doby jsem na Spartě jako doma ! :-)


10. majk
Táta mne na Spartu bral prakticky od malička, kdy jsem byl vůbec poprvé tudíž opravdu netuším. Co však z vyprávění vím jistě, že první část výjezdu jsem absolvoval cestou do Bánské Bystrice, když máma čekala mou sestru a přesto se vydali tím pověstným vlakem na Slovensko pro titul. Mne, jako ročního caparta, vysadili v České Třebové u babičky. Dodnes to sestře občas vyčítám, že byla u titulu dřív jak já :-)) První výjezd na ligu si pamatuju titul v Chebu (91???), měl jsem doma i program s podpisy prakticky všech hráčů. Z vyprávění vím, že jsem celou cestu vlakem zpět prozvracel a domů sem přijel bílej jak stěna. Táta si prej hodně vyslechl.... :-)

Mé první vzpomínky z Letné jsou taky hodně staré, pamatuji si, že jsme měli permanentku na protilehlé, řada Míša Bílek, sedadlo Pepa Chovanec ( snad řada 6, sedadlo 8) a že jsem vždycky doma brečel, když jsme z nějakého důvodu na Spartu nešli. Co se týče zápasu, tak jako nejstarší si vybavuju hroznou dardu nějakým Slovákům, snad Bánské Bystricy ( cca 9:2, myslím, že tam dával nějaký gól Jula Bielik z přímáku, když centroval, uklouzl u toho a stočilo se to do brány) a vůbec nejstarší branku co si živě vybavuju je gól Ivana Čabaly z přímáku proti Fenerbahce. Byl jsem fakt capart, tak pokud někdo najde ve své kronice datumy těch zápasů, budu rád :-) Pravidelně, i bez tatínka jsem mohl chodit až od sezony 97/98, kdy se mne ujal Gang Hrbatýho psa (díky klinsi) a od té doby chodím dost pravidelně.


9. ffontan
Jinak k tématu "já a Sparta poprvé": úplně první návštěva Letné byla někdy v polovině 90. let (rok buďto 95, nebo 96, hrálo se s Opavou, která se tehdy ještě jmenovala Kaučuk Opava nebo tak něco, výsledek 5:1 pro ACS), potom dlouho nic a potom obnovená premiéra byla ČMFS Cup rok 2005 či 2006 s Viktorkou (vím určitě, že to už jsem byl registrovanej tady na SF a virtuálně mě zlanařila CG)...:-D


8. Tonda
Můj první zápas bylo buď 230 nebo 231. derby. Každopádně si pamatuju, že to dalo strašnýho přemlouvání, protože můj otec, ač sám nebýval stal se gaučákem, takového kalibru, že by za to mohl dostat medaili..Pamatuji si, že sem ho přemlouval několik let, ano slyšíte dobře, několik let (nemohl jsem jinak.) byl jsem na něm závislej.Povedlo se, a my vyrazili, už týden před derby sem skákal a vykřikoval...Dává gol..Sparta vyhrává...Všichni víte, že Sparta nevyhrála, ba co více nedala ani gól. Strašně jsem to tenkrát obrečel, protože jsem věděl, že se hned tak na Letnou zase nedostanu a bylo mi to strašně líto, že jsem nemohl jásat...Moje předtucha se bihužel vyplnila..Další návštěva Sparty na sebe dala dlouho čekat :-(((..Časem mě však zklamání přešlo a já si zachoval vzpomínky na plný stadion..Na dva fanoušky S a S, kteří se navzájem přidržovali a vysvětlovali si, že i když je jeden rudej a druhej sešívanej je fajn..dáme na to panáka..I běžící čerty, kteří náháněli fanouška, který hodil sklenicí :-))...Tam se zrodila láska k Ultras, fandovství...Fascinovali mě kloboučky, vlajky atd...Na svém prvním zápase jsem se nestal Sparťanem, tím už jsem byl dávno, i když jsemn to třeba netušil...Ani mě to neutvrdilo, že chci být Sparťan...to už jsem věděl...Můj první zápas mě utvrdil v tom, že miluju fotbal, miluji vzájemnou sounáležitost a že fandit se musí...Protože být hrdý na svou víru je samozřejmností...Být Sparťanem je čest


7. n.ezn.amy
Moje první návštěva Sparty byla v r.1987 (pokud jsem spletl rok, tak se pamětníkům omlouvám) bylo mi 10 let a táta mě vzal na zápas s Prešovem. V tomhle zápase se loučil s rudým dresem Franta Straka a Sparta tehdy vyhrála 6-2 (pokud mě vzpomínky neklamou). Byl to tehdy obrovský zážitek, být poprvý na Spartě a ne tu atmosféru a ten stadion vidět jen v televizi. Dodneška si na ten zápas vzpomínám a ač člověk zažil hromadu dalších zápasů i s mnohem věhlasnějšíma mužstvama, tak tohle byl pro ně největší zážitek.


6.Sekvoj
Můj první zápas. Bohužel můj první zápas Spartičky byl na nejošklivějším místě v Praze. V Edenu při derby na podzim 2010. Bylo to neskutečně famozní, fanoušci Sparty super, fotbal skvělej. Já seděl přikovanej na sedačce a běhal mi mráz po zádech, že sem si přál, aby tenhle zápas nikdy neskončil. Když dal bony v 90. minutě góóóĺ tak jsem zažil takovou euforii jako nikdy nezapomenu. První zápas na nejkrásnějším místě v Praze sem si odbyl na jaře 2011 s Příbramí. Fanoušci opět super, znovu mi běhal mráz po zádech. Od té doby se toho hodně změnilo, ale každý víkend jdu za tou svojí... spartou. SPARTA FOREVER


5. David
Spartě fandí celá rodina už pár generací, ale moje poprvé bylo trochu zvláštní. Odehrálo se paradoxně na Žižkově. V době, kdy na protilehlé ještě nebyly sedačky. Nevím přesně rok ani výsledek. Přijeli jsme na zápas těsně před začátkem zápasu a koupili si jedny z posledních lístků na protilehlou. Já v té době jako malý prcek neviděl z fotbalu skoro nic, ale mojí mámu všichni ochotně pouštěli dopředu. Táta neviděl vůbec nic, ten si z celého zápasu jen gastronomický zážitek díky klobáse. Jak jsem říkal Spartě fandí celá rodina, takže moje poprvé nebylo o tom, že jsem najednou začal z ničehonic Spartu strašně žrát. Bylo o té krásné atmosféře mezi diváky, kteří se snažili mámu pustit, aby aspoň trochu viděla. Přesně taková ta prvorepubliková atmosféra, kterou můžeme vídat ve starých filmech, navíc s místy na stání. Obojí teď na stadionech tak trochu chybí.


4.Starej Homolka
Z první návštěvy posvátné Letné si má dětská duše zapamatovala jen několik střípků, spíše útržků. Ale hodně silných. Spousta lidí a stánkař před stadionem, u kterého mi můj strejda koupil první sparťanský suvenýr. Dnes již přeci jen o něco méně populární, ale stále ikonický a tradiční sparťanský klobouček. Svérázný prodavač mi ho přiklopil na hlavu se slovy „ A teď je z tebe Sparťan jako bejk“. Nikdy jsem zcela úplně nepochopil, co tím vlastně přesně myslel, ale vycítil jsem to. Prostě mě pasoval na doživotního Sparťana. Hrdě jsem s ním na hlavě vkročil do hlediště, kde jsem při pohledu na trávník stěží vydechl. Bum, ohromná síla a zážitek. Dál už jen dřevěná lavice v horním patře rohu stadionu nad bývalými Klenotami, spousta lidí a gól, kdy přímo pod naším bidýlkem zahrál Pepík Chovanec roh tak šikovně, že to zakroutil do branky. Fanoušci se mačkali a ukrutně řvali. Nevím, s jakým týmem Sparta hrála, ani jaký to byl den, či rok, nějak druhá polovina osmdesátých let, počítám. Tam to začalo na plné pecky..i proto, že jsem se na Letné narodil...


3. Pking
Já byl na stadionu poprvý ve 3 letech v 83., ale pochopitelně si z toho nic nepamatuju. Moje nejzazší vzpomínka je na zápas s nevím kým (Cheb???), kterej skončil 9:1. Myslím, že tenkrát hrál za Spartu I. Hašek a dával i nějakej ten gól. Ale opravdu silně jsem začal Spartu prožívat až od nějakýho 94.


2. Celticgirl
Já si svoje první utkání už moc nepamatuju, byla jsem strašně malá.. pamatuju si až to několikáté a jediné, co si vybavím, je fanoušek Bastr fanaticky řvoucí: Fandíme všichni. Tenkrát mi ho bylo strašně líto, že se k němu nikdo nepřidal. :-) ale vydržel celý zápas, v ruce bubínek.. první sparťanský fanoušek, kterého jsem si uložila do paměti :-)


1. Gabra
Psal se rok 2000, přesně 6.5., když se mi splnil můj největší sen a rodiče se mnou vyjeli na Spartu. Derby pražských S. Pokud Sparta vyhraje, bude mistr. Byla jsem oblečená do Lokvencova dresu s číslem 9, který jsem si pořídila na městské tržnici, a vybavená památníčkem, co kdybych náhodou potkala některého ze svých sparťanských hrdinů. S úžasem a šimráním v žaludku jsem koukala na ten náš stadion. Měla jsem lístky do kotle a tam se mi tak zalíbilo, že tam chodím do dnes a snažím se svými hlasivkami vytvářet atmosféru na stadionu. Ale takovou atmosféru, jaká byla na tomto zápase, jsem od té doby na Letné nezažila. Mexické vlny se proháněly po tribunách a pět golu v síti Slavie vyvolalo takovou euforii, že když na to teď pomyslím, tak mi běhá mráz po zádech :-) Byl to pro mě neopakovatelný zážitek a navždy si ho budu pamatovat, ale i po těch letech je pro mně každé utkání Sparty velkým svátkem, který si maximálně užívám.

Redakce | 23.05.2012 20:45