Jaká to byla radost, když mi v půlce března od UEFA EURO 2012 ticket portal přišel email, že na základě mé žádosti mi přidělili alespoň čtyři vstupenky na zápas s Řeckem a voucher na finále podmíněný účastí našeho celku. UEFA mi z karty strhla příslušnou částku a já považoval celou věc za vyřízenou. Za měsíc mi přišel druhý email, že mě dodatečně vylosovali čtyři vstupenky i na zápas s Polskem a já se tetelil blahem, jaké že to mám štěstí. Moje radost trvala jen týden, kdy mi přišel další email, tentokrát omluvný, kde bylo uvedeno, že se stala chyba v systému a vstupenky na Řeky mi musely být odebrány, ale že udělají vše proto, aby někde nějaké ještě sehnali a opět mi je přidělili. „No to je paráda“, říkám si.

Mám už koupené jízdenky na speciální vlak ČD, které nejdou stornovat a oni na mě s takovou :-( Za 14 dní po opětovném spuštění ticket portalu zjišťuji, že mi byly lístky na Řeky opět přiděleny a hned na to přijíždí pán z UPS s obálkou. To je paráda, tak nakonec všechno dobře dopadlo. Otevírám obálku a vypadnou na mě jen lístky na Poláky a vouchery na finále. To bylo 16.5. a od té doby začíná měsíc, nasrání, nervů, mlácení do stolu a posílání celé UEFY několikrát denně do těch nejbizarnějších míst.

Chudinka moje manželka musela na mé neustálé prosby obden volat na UEFU a stejně často jim psát emaily, protože moje angličtina je na úrovni four beers for me pleas. Recchi naštěstí bere vše s klidnou hlavou a utěšuje mě, že fotbal je stejně jen záminka a tak když to nevyjde, tak tam pojedeme popít a užít si alespoň atmosféru ve fans zóně. Gusta váhá, jestli mu stojí za to obětovat dva dny dovolené, které rozhodně nemá nazbyt a majitel čtvrtého lístku, kterému jsem ho prodal přes Aukro to vzdává úplně a tak mu peníze posílám zpět. Asi týden před utkáním dostávám z UEFY info, ať neberu ohled na to, že mi vstupenky nepřišly a normálně přijedu jen s OP a PrtSc z ticket portalu, kde je vidět, že mi lístky byly opravdu přiděleny. No tak to je dobrý, oni mi měsíc jak kolovrátek obden tvrdí, že lístky předaly UPS a že je dnes, maximálně zítra určitě odešlou a teď je najednou mám mít připravené v ticket collection pointu??? Na základě této informace se nakonec rozhodne i Gusta, že to tedy pojede zkusit a v úterý ráno se všichni tři scházíme na vlakovém nádraží.

Pro nikoho z nás není překvapením, že pár desítek fanoušků se již v tuto ranní dobu motá po hlavním nádraží ve značně podroušeném stavu a díky místenkám, které ostatně měli všichni cestující, v klidu usedáme do našeho kupé, kde už nasává pěti členná skupinka mladíků. Po pár minutách cesty u nich přichází na téma film „Proč“ a debata kdo z nich ho jako viděl. Následují poznámky stylu, že je klika, že jedou na repre, že by se sparťany na výjezd rozhodně jet raději nechtěli, což v naší trojici vyvolává potutelný úsměv. Vzhledem k nedávno prodělané mononukleóze jsem na cestu vybaven ovocnými polo pivy Staropramen s namlouváním si, že to vlastně ani není alkohol a tak že je jako „můžu“. Drtivá většina cestujících jede v národním dresu popř. v imitacích z Lidlu jen Gusta jede inkognito jako MiB. Já mám jen červené tričko, protože si stále nejsem jist, jestli se do 12 let starého repre dresu Nedvěda po zvorvanění o 20 kg ještě vejdu. Netrvá to moc dlouho a jdu se podívat do vagónu č.2 na Majka, abych se na vlastní oči přesvědčil, že prostě není možné, aby se na sedadlo vedle něj vešel ještě další cestující. Na cestě se protahuji velmi úzkou štěrbinkou, která vznikla po té, co se mi snažil uhnout pyro Janeček. V cíli mého putování po vláčku se potvrdilo mé přesvědčení a Majk se vesele rozvaloval na dvousedadlu. Mnohem hezčí bylo ale překvapení, že u nich v kupé sedí velmi sličná slečna a proto jsem si na chvilku přisedl a dělal, jako že svým známým potřebuji něco důležitého sdělit. Netrvalo však dlouho a přišel její přítel, což předurčilo můj brzký návrat do svého kupé. Co se týče kouření ve vlaku, tak po ostyšných začátcích na záchodech, se po nějaké době přešlo do uliček a později i do kupé samotných.

Do Vratislavi jsme dorazili po pěti a půl hodinách a rovnou vyrazili směr stadion. U informačního stánku jsem jen nechápavě kroutil hlavou, jak tam může být za pultem osoba, která neumí žádnou jinou řeč než polštinu, ale nakonec jsme se stejně rukama nohama domluvili, že mám jít 5 minut směrem na západ a na zastávce Arkady nastoupit do tramvaje č.31, která nás odveze až ke stadionu. Se vstupenkou na zápas se prý dalo jezdit MHD zdarma, ale co by nám řekl revizor, kdybychom mu ukázali PrtSc jsme si raději ani nedomýšleli. Po cca 20 minutách jsme vystoupili přímo u stadionu, ale jako na potvoru byl ticket collection point přesně na opačné straně poměrně rozsáhlého komplexu. U budky už byla docela dlouhá fronta a tak jsem si od kluků vzal pro jistotu jejich OP a poslal je hledat hospodu. Čím více jsem se blížil jednomu ze čtyř okének, tím více se svírala má prdel. Všichni v řadě měli vytištěné vouchery s ID, jen já nějaký pitomý PrtSc. Nejprve mě potěšilo, že si slečna u okénka můj papír vzala a hned mi ho nevrátila, ale čím déle hledala mou obálku, tím více se ve mně prohluboval pocit bezmoci. Nakonec zašla až někam úplně za roh a když se vracela s obálkou v ruce a laškovným úsměvem na rtech, zalil mě pocit blaha. Celý natěšený volám oběma mým spolucestujícím, leč zřejmě by si měli oba dojít k ušnímu. Čtvrtý lístek, který mám v tuto chvíli navíc, nesu ležérně v ruce, jestli se třeba někdo sám od sebe nechytne. To netrvá ani dvě minuty a už ho prodávám za nákupní cenu, tedy 30€ postaršímu pánovi z Čech, který se nakonec rozhoduje asi pět minut, protože naivně žije v představě, že sežene od překupníků 5 lístků pro celou svou rodinu vedle sebe. Později se dovídám od jeho zřejmě vnučky, která seděla vedle nás, že nakonec sehnali lístky všichni, leč každý sedí jinde a všechny ostatní už byly každý za více jak 100€. Asi neměli dostatek odvahy čekat co nejblíže k začátku zápasu, kdy se daly lupeny sehnat i pod nákupní ceny. Potkáváme i Majka s „rodinou“, který zase nadává do hluchounů mně, no jó no, mám taky jeden ztracený hovor no. Jsou asi dvě a půl hodiny do zápasu a při pohledu na okolí stadionu kašleme na hledání nějaké putyky a rovnou jdeme na stadion. Prohlídka u vstupu byla poměrně ledabylá a pronáším vše, včetně deštníku, skleničky a polo rozbitého odznaku Vorvaňů, z kterého trčí kus jehly. První zklamání nás čeká u suvenýrů, kdy nabídka je velmi malá a nezajímavá a další asi ještě větší u nabídky občerstvení, kdy pivko sice je, leč z dalšího sortimentu je jediné teplé něco, čemu říkají hot dog, ve skutečnosti se však jedná o studený párek v rozřízlém rohlíku, do kterého ještě přidají okurku!?

Stadion Miejski je sice pěkný, ale že by to byl zrovna nějaký architektonický skvost, to se říci nedá. Co mu ale v žádném případě nelze odepřít je úžasná akustika. Už při zhruba čtvrtinovém zaplnění což čítá cca 10.000 kousků, je po rozeřvání fanoušků místním spíkrem hukot opravdu slušnej. Trochu jsem se bál, že mě to nebude moc brát a i u mě už výjezdy na repre nebudou, to co bývaly, ale při naší hymně mě atmosféra opět strhla a naskočila mi husí kůže, jako tomu bylo dřív. Zápas samotný jste viděli asi všichni, takže si dokážete představit, co jsme prožili v prvních minutách za euforii, jako fakt pecka! Pak už to šlo klasicky dolů a nakonec jsme byli rádi, že to dopadlo tak jak to dopadlo. Jinak co se týče počtu fanoušků, tak jsem byl mile překvapen. Sice jsem si původně myslel, že máme snad půl stadionu, ale při brankách a pokřiku hop, hop, hop, kdo neskáče, není Čech, se ukázalo, že poměr byl tak 25.000 Poláci, 10.000 Češi, 2.000 Řekové a zbytek kravaťáci nebo fanoušci z jiných zemí.

Po zápase jsme si to namířili rovnou k vlakové zastávce, protože jsme se zase nechtěli mačkat v tramvaji, ale ono to bylo stejně prašť jako uhoď. Po příjezdu na Wroclaw Glowny zněl úkol jasně, najít hospodu, kde se dá sednout a kouknout na Poláky s Rusákama. Namířím si to rovnou ke švestkám a zkouším jim vysvětlit, co potřebujeme. Jsou docela vstřícní a lámanou angličtinou se nám snaží vysvětlit, kudy se máme vydat. S číslovky má nejchytřejší z nich ovšem problém a tak pokřikuje na své kolegy „kurwa jak powiedzieć czterysta“, což mi stačí, protože směr už mám a tak s díky vyrážíme dál. Nenacházíme však nic, a když už jsme poměrně pesimističtí, tak Recchi otevírá dveře herny a zjišťujeme, že tam mají jak točené pivo, tak televizi, kde zrovna začíná fotbal. Funguje to u nich jako u nás v kasinech a tak se nejprve musíme zaregistrovat přes OP a teprve pak nás pustí dovnitř. Pivo mají docela dobrý, rozhodně lepší než na stadionu, ale hlavně za mega vtipný 3,50 zlotých, což je naše dvacka. Navíc je hned vedle žabka, kde si můžeme koupit rovnou věci na zpáteční cestu do vlaku. Co nás trochu ruší je fakt, že místní podnapilí jedinci se s námi chtějí družit a my jim moc nerozumíme ani za střízliva natož nyní. Nakonec to všichni vzdají až na jednu mladou paní, které chudák Recchi evidentně padnul do oka a s tou tedy prohodíme pár slov. Nakonec to nebylo zas až tak špatné, dozvídáme se, že pracuje v Londýně na Polské ambasádě, že tady bydlí hned naproti, kde na ní z okna mávají její děti, když už má jít z herny domů, o čemž jsme se na vlastní oči přesvědčili :-), že je velkou fanynkou místního Slasku, což nám dokázala nejen tričkem, ale i tetováním a i rozhovor o místním klubu, návštěvách a popisem koho všechno místní nenávidí, byl docela zajímavý. Nakonec nějaký další naši kluci zaslechli, že přijedeme i na Poláky a tak mi nabídli nějakou tu kreditku do fans zóny za 10€, kde jim údajně zbylo ještě 30€, ale už jim ty peníze pak nechtěli vrátit zpět a že oni už na další zápas nejedou, tak doufám, že mě nenatáhli :-)

Zpáteční cesta už probíhala poměrně v klidu, kdy si pár lidí ještě koupilo ve vlaku plechovku Gambáče za sympatických 30 Kč, ale za chvilku pak stejně skoro všichni usnuli. Do postele jsem se dostal před šestou ranní, a i když to byl můj už devatenáctý výjezd za čáru, tak ho považuji určitě za jeden z těch lepších.


Sektor



Řecko - ČESKÁ REPUBLIKA 1:2 (0:2)

Branky: 53. Gekas - 3. Jiráček, 6. Pilař.

Rozhodčí: Lannoy - Cano, Annonier (všichni Francie).

ŽK: Torossidis, K. Papadopoulos - Rosický, Jiráček, Kolář.

Hráno ve Vratislavi.

Řecko: Chalkias (23. Sifakis) - Torossidis, K. Papadopoulos, Katsouranis, Holebas - Fotakis (46. Gekas), Maniatis, Karagounis - Salpingidis, Samaras, Fortounis (71. Mitroglou). Trenér: Fernando Santos.

ČESKÁ REPUBLIKA: Čech - Gebre Selassie, Sivok, Kadlec, Limberský - Hübschman, Plašil - Jiráček, Rosický (46. Kolář, 90. Rajtoral), Pilař - Baroš (64. Pekhart). Trenér: Michal Bílek.