„Hele Ludvo, já Ti něco řeknu, jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak seš u mě mrtvej Homolka!“
Příspěvek k utkání 15. kola GL nemůžu pojmout jinak, než v duchu legendární trilogie rodiny Homolků. Přesně touto výzvou chtěl starý Homolka nalákat svého syna Ludvu k výjezdu novým autem za Spartou do Teplic. Na rozdíl od Ludvy jsem si já, a se mnou dalších asi šest stovek Sparťanů, výjezd vybojoval. A i nějaká Heduš se mezi námi našla.

Na cestu do Teplic jsme vyrazili v dopoledních hodinách a opět již tradičně zkrápěl cestu déšť. Předpověď počasí byla mnohem horší a tak jsme byli s podzimním deštěm nakonec ještě spokojeni. Po výborném obědě v restauraci Pod Milešovkou jsme kolem 14 hodiny dorazili na místo dnešního zápasu. Krásný Teplický stadión bude svědkem dalšího vystoupení našich borců, kteří si chtějí spravit chuť po úterní porážce v Lize mistrů. A není to vůbec obyčejné utkání, ale mač prvního s druhým týmem ligové tabulky. V sektoru hostí bylo nejen mnoho Sparťanů, ale dostavili se i noví fanoušci v černých kombinézách, kteří obsadili poslední řadu na tribuně. Jak fandili jsem si ale nevšiml.
Krátce před výkopem potěší gesto domácích funkcionářů, kteří poděkovali Frantovi Strakovi a svým bývalým hráčům P.Voříškovi a J. Rezkovi za jejich předchozí účinkování v Teplicích.
Hra v prvním poločase je poměrně vyrovnaná, po jedné neproměněné šanci na každé straně. Oba týmy už předvedly lepší výkony, ale je stále se na co dívat. V hledišti domácí diváky válcujeme, od první minuty ženeme naše hráče do útoku. Druhý poločas začíná pěkným domácím choreem, jejich světelná show je opravdu pěkná. Ale ani naši fanoušci se nenechávají zahanbit a odpovídají stejnou mincí. V úvodních minutách druhé půle neproměňuje K.Poborský nádhernou přihrávku Lukáše Zelenky ve vedoucí branku. Poštulka vyráží na roh. Na konci první patnáctiminutovky po rohu domácích dává K.Rada úvodní branku zápasu. Proč ji rozhodčí Jára neuznává se jen dohadujeme, až při televizním opakování doma zjišťuji, že po odpískaném náznaku faulu domácího útočníka Maška na brankáře Jardu Blažka. V Anglii by asi gól platil. Jenže nejen v Anglii jsme dostali góly i z akcí, které rozhodně pravidlům nevyhovovaly. Takže, fifty-fifty. Chvílemi má převahu Sparta, chvílemi domácí. Je vidět, že zátěž posledních týdnů je na našich hráčích znát. A tak zápas spěje k zasloužené remíze, se kterou jsou nakonec spokojeni všichni aktéři utkání. Svůj šestibodový náskok jsme nezvýšili, ale ani neztratili. Bezbranková remíza v Teplicích není špatný výsledek. Ale raději bych po příjezdu domů komentoval zápas jako nezapomenutelný Josef Šebánek. „Ježíš, Ludvo, Ty jsi přišel vo moc. No, to si neviděl. To byl zápas, to není k vidění, člověče! To byl koncert, to byla filharmonie, prostě! No hele, Jurkanin, to je útok. Sparta má takovej útok teďka, no to je světový! Ty by rozkopali Real Madrid, no prostě všechno, to si nežral. Hele, představ si, Ludvo, dlouhej pas vod brány, rozumíš, ale takovej, no polovysokej, hele Andrej, rozumíš, stahovačka víš, šoup to na Vránu, hele Vrána z levačky na pravačku, přehodím, fouk to Veselýmu! A ten fofrovačku, rozumíš? Ten dřevák tam stál, ten byl tuhej! Do šibenice, no to víš, já řval jako kráva!“
Já jsem tento zápas neprožíval jako starý Homolka, současná Sparta by Real Madrid asi nerozkopala, ale nespokojený nejsem. Třeba budu moci komentovat zápas Sparty podobně jako famózní Šebánek už příští pátek, kdy hostíme Drnovice, protože já jsem si ty Teplice prosadil, tudíž nejsem mrtvý Homolka.

Bombito