Jelikož letní příprava je až moc dlouhá a absťák po Spartě veliký, stává se už mým zvykem, že se snažím dostat alespoň na jedno utkání v rámci letní přípravy v Rakousku. Ani tento rok neudělám výjimku a s mými kamarády okamžitě po zveřejnění programu vybíráme turnaj v městečku St. Pölten, který se koná u příležitosti otevření nové NV Areny a účastní se ho ještě tým Rapidu Vídeň. Hrací doba jednoho zápasu je 45 minut. Příjemnou náhodou je, že se koná přesně po roce, co jsme byli ve Vídni a kde vzniklo uskupení Vorvani ACS, o kterém jste jistě už slyšeli.

Přípravy a plány na cestu začínají již dlouho předem. Jelikož se nespokojíme s cestou na otočku, chystáme se vyjet o den dřív, užít si pohody a relaxu a druhý den se přesunout na turnaj, který začíná úderem 19. hodiny. Vůbec by nás v tu dobu nenapadlo, jak složité a náročné bude toto zařizování. Snadné je ještě najít hotel. Zdenda zadává do vyhledávače hotelů dva údaje: vzdálenost do 30 km od St. Pöltenu s venkovním bazénem a najde mu to příjemný penzion v Alpách, který okamžitě rezervuje. Koho by napadlo, že složitější to bude se vstupenkami a že je budeme muset jakýmkoliv způsobem řešit předem. Na internetových stránkách rakouského klubu se dozvídáme, že jediná možnost, jak lístky pořídit, je registrace do jejich systému a na základě losování budou vybráni šťastlivci, kteří budou moct tento veledůležitý okamžik v jejich historii navštívit.

Fanoušci Rapidu mají k získání vstupenek do sektoru hostů stejné podmínky, ale jak to bude s námi? Věrnými fanoušky rudých barev? Píšu mail do Rakouska s žádostí o informaci, ale obdržená odpověď mě optimismem nenalila. Informace o tom, že s fanoušky zahraničního týmu se nepočítalo na doporučení místních úřadu již v době, kdy byl připravován plán k tomuto dni a ještě nebylo jisté, že se ho bude účastnit zrovna náš oblíbený tým, tudíž na vstupenky nárok nemáme, byla trošku podpásovka. Ani žádost o uvolnění cca 30 lístků a možnost distribuce přes Spartu nezabrala. Zdenda se tedy obrací na Ondru Kasíka s žádostí o lístky. Dozvídá se, že ve smlouvě klubů o vstupenkách pro fanoušky nebyla žádná zmínka, což je prý běžná praxe. Ale Ondra se i tak snaží pro fanoušky nějaké lístky získat. Bohužel ani jméno pana Rudolfa Bati na druholigový rakouský klub nezabralo a 4 dny před odjezdem se dozvídáme, že lístky prostě nejsou.

Naštěstí jsem se registrovala včas do losování o lístky, a ač jsem neuspěla, dostala jsem e-mail s dalšími možnostmi, jak turnaj vidět. Buď na 30m2 velké obrazovce, která byla instalována před stadionem, nebo vyčkáním u kasy WEST v den zápasu, hodinu před výkopem, kam budou předány zbytky nevyzvednutých lístků. Zkouším ještě možnost získání lístků přes firemní partnery společnosti, ve které pracuju, kteří mají sídlo v St. Pöltenu, ale i tam jsem neúspěšná. Jelikož hotel je rezervovaný, pokud bychom ho chtěli stornovat, tak nám strhnou 100 % ceny, tak se rozhodujeme, že tak i tak vyjedeme, užijeme si dva dny volna v příjemné společnosti a lístky zkusíme získat až na místě s nadějí, že nás snad ACS nenechá stát venku před stadionem :-)

Dalším menším zádrhelem je doprava. Jedeme v pěti lidech a řešíme, do jakého auta se Vorvani v takovém počtu vejdou. Trn z paty nám vyrve Zuzka, když zařídila vypůjčení auta jejích rodičů. Oznamuji mému hejnu Vorvaňů svůj záměr, že za jejich podporu v soutěži Miss si zaslouží jet zadarmo. Redakce totiž byla tak shovívavá s mojí fobií z létání a místo letenek jsem obdržela hotovost na nějaký pozemní výjezd a dopravu na rakouské soustředění se tedy chystám sponzorovat. Za to patří redakci velký dík.

Den D nastal a naše posádka se schází v 8:00 na Kačerově. Nasoukáme se do auta a cesta může začít. S několika občerstvovacími zastávkami dorážíme asi po 5 hodinách na místo. Cesta proběhla ve veselé náladě a v Rakousku se kocháme výhledem na Alpy. V místních serpentinách se chválím za dobrý nápad vzít si před cestou Kinedryl. Malá vesnička, která bude na pár hodin naším domovem, je v údolí mezi horami a vítá nás překrásné počasí. Rychle se ubytujeme, převlečeme do plavek a vyrážíme k bazénku, co na tom, že tam jsou ostatní hosté penzionu, ti za chvíli pochopí, že dnes tam pro ně není místo a máme bazén jen pro sebe. Myslím, že všichni trháme rekordy ve strávených hodinách v bazénu. Když kluci zjistí, že není problém donést si tam i pivíčko, tak o zábavu na celé odpoledne je vystaráno. Nejvíce nás potěší připravené hračky do bazénu, ale u nás vede míč a velké nafukovací kolo. Kolem šesté hodiny se však začínají nad námi stahovat mraky, ženská část prchá do sprch, ale kluci zůstávají a největší radost jim udělá, když se náporem větru zavře krytí bazénu do půlky a vytvoří tak v bazénu dvě strany kurtu a malým okýnkem 50 na 50 cm si míč prohazují. To je zabaví téměř na hodinu. Podivné, jak to snášejí s poklidem ostatní hosté sedící pod vedlejším přístřeškem. Rány, když se kluci do okýnka netrefí, přehluší i to časté hřmění. Když už i oni jsou tím sportovním výkonem unavení, dojde i na doutníček přímo v bazénu a z kluků maximální pohoda sálá.

Na večeři docházíme něco kolem osmé hodiny. Příjemný pokec se protáhne až do časných ranních hodin. Hrajeme různé slovní hry, zvláště jedna, se kterou přijde Zuzka, nás zabaví asi na hodinu. Ale co, v návaznosti na ní se bavíme ještě celý druhý den :-)

Již všichni trošku unavení uléháme do svých postelí a ráno nás čeká budíček v osm, výborná snídaně a odjezd směr St. Pölten. První naše cesta vede k fotbalovému stadionu, kde probíhají teprve přípravy na večerní estrádu. Několika lidí se ptám na možnost lístků a od všech slyším stejnou odpověď. Přijďte v šest, možná se na vás taky dostane. Ale jak vyplnit celé odpoledne v tak malém městečku? Po Vorvaňovsku. Do navigace zadáváme adresu venkovního koupaliště a nás čeká další příjemné odpoledne. Tobogány, skluzavky, skokánky do vody, několik uplavaných 50 metrových bazénů a slunění na dece nás tak vyčerpá, že jsme všichni zralí na postel a ne na fotbal. Přesto se přesouváme k NV Areně dostatečně dopředu, abychom viděli příjezd našich borců a domluvili se s Ondoru Kasíkem, zda není nějaká změna v možnosti získání lístků, případně jiné možnosti, jak se na stadion dostat. Ondra pro nás moc pozitivní zprávy nemá, ač pro to dělal maximum a za to mu moc děkujeme.

Štěstí se na nás ale usmálo ve frontě na lístky, kde zaujímáme místo již hodinu před otevřením pokladny. Střídáme se v čekání, ale na tom slunku, unavení a vyčerpaní, toho máme všichni dost. Když už hodiny odpočítávají poslední vteřiny před šestou hodinou, nervozita mezi čekajícími nabírá na intenzitě, čemuž ještě přispějí místní policejní složky, které se poklidné čekání rozhodli vyburcovat nepochopitelným přesunem zátaras, čímž vznikla trošku panika a namačkání lidí na sebe. Musím si nechat donést vodu, protože jsem zralá na sesunutí se k zemi. Pořadatelé se nijak nestresují a zbylé lístky do pokladny donáší až 20 minut po šesté. Někteří lidé to brali jako výzvu k boji a nasadili lokty a byli schopní jít přes mrtvoly. Do dokonalosti to dovedl jeden pán, kterého jsem už s lístky v ruce prosila o uhnutí, abych mohla z toho davu odejít, ale on se prostě dral za svým cílem, že kdyby Zuzka po mně nešáhla a za ruku mě hlava nehlava z davu nevytáhla, tak by byl schopný mě ušlapat.

Spokojeni s úlovkem oblékáme dresy a vydáváme se najít svá místa. Lístky jsou označené pouze částí tribuny, místo na něm chybí, proto pět míst vedle sebe nemůžeme najít. Zabíráme tedy vedlejší schody přímo v rohu stadionu. Jsem ráda, že to nechalo chladnými pořadatele a nenutili nás jako v ČR usednout na volná místa okolo. Sledujeme ještě probíhající úvodní ceremoniál, proběhne i hymna a pak už se může začít, ale ouha. Vypadl proud na celém stadionu. My si pobrukujeme něco o Temelínu a začátek zápasu se posouvá. Asi po 10 minutách začnou nabíhat obrazovky a světla a může se začít. Ještě nás před samotným zápasem vytrhne z očekávání německy pronesená otázka hlasatele, zda jsou přítomní i nějací fanoušci Sparty Praha. Po těch peripetiích s lístky to bereme trošku jako provokaci, ale náš ohromný aplaus v pěti lidech ocení okolní diváci zdviženými palci a potleskem.

Hlasatel konečně představuje dva hostující týmy a na hřiště vstupují naši hráči společně s hráči Rapidu. Až po nich zve hlasatel i místní borce, kteří si zaslouží bouřlivý potlesk. O úvodní zápas turnaje se postarají ACS s St.Pölten. Do zápasu zasahují hlavně mladíci, v brance se představil dlouhán Holý. V záloze začíná i můj oblíbenec Hušbauer, jehož dres jsem pro tuto událost oblékla. Bohužel naše přání, aby Sparta útočila směrem k nám, se nám nesplní. Zápas mi přišel dost exhibiční, jako kdybychom chtěli Pölten šetřit při jeho oslavách. Velkou šanci nevyužil Venca Kadlec, několikrát se Sparta dostala do zakončení, ale nic závažného. I St. Pölten hrozil většinou z protiútoků, ale Holý vždy zasáhl. Zajímavostí bylo, že kolem hřiště nebyli žádní podavači míčů, proto si hráči museli pro míč běhat sami, občas to za ně vzali lajnoví rozhodčí. Po 45 minutách končí zápas a Sparta uhrála se St. Pöltenem bezbrankovou remízu.

Mezi zápasy je kratší pauza, ve které si to v penaltách rozdají týmy zařizující servis a hospodaření klubu. Jakýmsi patronem pro tento miniduel se stává Tonda Panenka, což je pro nás velkým překvapením. Na závěr penaltového rozstřelu týmů je hlasatelem vyzván ke kopnutí penalty i on. V polobotkách si staví míč a tipněte si, co udělá. Ano, pověstný vršovický dloubáček, který sklidí ohlas všech diváků.

Konečně může začít druhý duel Sparty s Rapidem. Do tohoto zápasu nastupuje zajímavější sestava, překvapením je snad jen Čech v brance. Opět útočíme na vzdálenější bránu, ale aspoň máme nejblíž Pamiho, kterého v jedné chvíli, kdy jsou místní fanoušci méně hluční, v pěti lidech vyvoláme a máme úspěch. Slyšel nás a naší snahu odměnil potleskem. Několikrát si ještě zařveme Sparta, Sparta, ale je to nad naše síly. Avšak místním lidem jsme asi sympatičtí a hlavně jeden z fotografů si nás oblíbil a několikrát nás vybízel, ať mu předvedeme nějakou akci…pche. Nejsme přece nějací cvičení vorvani. Dění na hřišti je o něco lepší, než v prvním poločase, více se dereme do útoku a je to aktivnější, ale přijde ledová sprcha. Z přímého kopu, který byl velmi dobře zahraný, se Rapid ujímá vedení. Když už se smiřujeme s tím, že pojedeme s porážkou domu, trefuje gól Leo, bohužel nebyl uznaný pro ofsajd. Ale přeci jen jsme se mohli radovat, když chvilku před koncem na konečných 1:1 vyrovnal Láďa Krejčí, když rychlý ťukec dopravil do branky. Zasloužil si potlesk nejen náš, ale i místních fanoušků, což bylo zajímavé gesto.

Rozhodčí foukl do píšťalky a my čekáme, co se bude dít. Tak nějak jsme doufali, že přijde alespoň Pami na menší děkovačku, když nás během zápasu slyšel, ale naše očekávání následující vteřiny několikrát předčily. Pami přišel až k nám, poděkoval, věnoval nám svůj dres, který si vzal Sektor. Když už jsme se otočili k odchodu, jelikož jsme na další zápas nehodlali čekat, tak se naším směrem vydala tříčlenná skupinka dalších hráčů, kteří si přišli s námi plácnout. Láďovi jsme řekli, ať ve Spartě zůstane a mile mě překvapil Kuba Brabec. Na jednom zimním setkání hráčů s fanoušky jsem s ním prohodila pár slov a jeho včerejší: „Ahooooooooj!“ mě utvrdilo v tom, že si mě ještě pamatuje. Milý to chlapec. :-) Když trio odcházelo, otočili jsme se k odchodu i my, ale můj poslední pohled na hřiště byl překvapující, řítila se k nám další a početnější skupina hráčů. Řekněme, že jsme byli vyvoláni vlastními hráči k návratu. V této skupince byl třeba Holek (ten vypadal na to, že by daroval dres, ale po krátkém přičichnutí k němu kroutil hlavou, že to asi nepůjde :-) ) Jarošík, Víťa Lavička, Čech, Kerič. Takováhle děkovačka byl ten nejlepší závěr našeho dvoudenního výletu do Rakouska a spláchl jakýkoliv stres kvůli problémům s lístky. Takové rozloučení s námi ocenili i místní diváci kolem nás, kteří našim hráčům taky zatleskali.

Plní dojmů se vracíme k autu, cestou mě ještě zastavují fanoušci před stadionem a ptají se na naše dojmy. Jsou velmi překvapení tím, že my nejsme spokojení s remízou našeho klubu. S tou spokojení být nemůžeme, ale přesto z celého našeho výletu ve mně zůstanou jen ty krásné okamžiky a zážitky. Cestou do Prahy se ještě dozvídáme, jak dopadl poslední výsledek zápasu a že se dělíme s Rapidem o první místo v tabulce. Cestou hodnotíme zápas, děkovačku, celý náš vorvaní výlet a čím více se blížíme Praze, tím víc unavení jsme, ale stálo to za to a všem zúčastněným a Ondrovi Kasíkovi děkuju.

Gabra


Statistiky:

St. Pölten - Sparta Praha 0:0

Sparta: Holý - Coufal, Zápotočný, Švejdík, Hybš - Kadeřábek, Hušbauer, Polom, Podaný - Kadlec - Skalák.

Rapid Vídeň - Sparta Praha 1:1

Branky: 13. Hofmann - 42. Krejčí.

Sparta: Čech - Vidlička, Brabec, Jarošík, Pamič - Kadeřábek (24. Skalák), Grajciar, Holek, Krejčí - Kerič - Kweuke.