Pro název zhodnocení včerejšího vystoupení naší Sparty v LM jsem se nechal inspirovat českým géniem Járou Cimrmanem.
Svým protivníkům jsme včera večer dali ten nejkrásnější vánoční dárek. Potupná porážka v Lyonu není v historii Sparty ani první, ale asi ani poslední. Sparta je jediným českým týmem, který nejslavnější klubovou soutěž hrál. A tak konfrontace s vyspělou Evropou přináší i zápasy, které bychom nejraději vymazali ze své paměti. To ale nejde, k životu porážky patří stejně tak jako slavná vítězství. Před mnoha lety jsem trpěl po debaklu Sparty v Bělehradě s tamním Partizanem, přežil jsem šesti gólový příděl v Leedsu, domácí prohra 1:5 se Steauou Bukurešť také není k vychloubání a poslední velká porážka na Nou Campu se slavnou Barcelonou ještě není zapomenuta. A teď Lyon. Zažil jsem i slavná vítězství. Dokázali jsme porazit Real Madrid, Juventus, Barcelonu, Olympique Marseille, Schalke 04, Werder Brémy, West Ham United, Anderlecht Brusel a mnoho dalších skvělých týmů. A euforii z loňského prosince, kdy Mára Kincl dal v prodloužení gól římskému Laziu, mám ještě v živé paměti.

Kde hledat příčiny včerejší prohry? Vše se odvíjí od ekonomických možností jednotlivých klubů. Zatímco Lyon, Valencie, Real Madrid, Barcelona, Manchester, Fenerbahce, Arsenal, Chelsea a mnoho dalších, dnes už také i mužstva z bývalého Sovětského svazu, jsou výběrem nejlepších hráčů z celého světa, je Sparta tvořena výběrem těch několika dobrých českých hráčů, kteří ještě neodešli za lepším do ciziny, posílená dvěma nebo třemi Slováky. S tímto souborem jsme sice králi na domácím poli, ale v soutěži s vyspělou Evropou moc šancí nemáme, tam jsme pouze do počtu. Dokážeme sice sehrát některé utkání s věhlasným soupeřem se ctí, ale to je spíše výjimkou. Kvalita kádrů ostatních mužstev Ligy mistrů je na úplně jiné úrovni. Konečně, o tom se letos přesvědčil ostravský Baník. Co stačí doma, v Evropě nestačí ani náhodou. Jenže jak z toho začarovaného kruhu? Do ciziny odcházejí stále mladší a mladší hráči rovnou z mužstev, kde vyrostli. V dřívější době nejdříve prošli Spartou nebo Slávií, kde se zviditelnili a poté přestoupili do elitních evropských mužstev. V současné době je taková tendence, že než talent prodat např. do Sparty a pak participovat na dalším přestupu do kvalitních lig, odcházejí tito hráči do jakéhokoliv mužstva, které projeví zájem. Pak se nedivme, že naše mužstva v evropských pohárech neuspějí.
Krátce k včerejšímu zápasu. Jsem potěšen dresy, ve kterých Sparta nastupuje. Je to jen výkřik do tmy, nebo to má být návrat k tradičním sparťanským dresům? Ale to je tak poslední radost, kterou jsem včera prožil. Nedomnívám se, že by naši hráči podcenili situaci, domácí borci nastupují s mnoha avizovanými náhradníky v sestavě. Oni ti jejich náhradníci jsou na úplně jiné výkonnostní úrovni, než naši nejlepší. A také dávají o sobě vědět. Když ani Jarda Blažek, kterému musíme být vděčni za většinu úspěchů v posledních létech, nemá svůj den, je katastrofa na světě. V plné nahotě se ukazuje pomalost našich hráčů, domácí okolo našich borců přímo létají, a také jejich technická zdatnost je na úplně jiné úrovni. Nechci jen kritizovat, naši borci dělají co mohou, ale oni jim toho domácí mnoho nedovolí. Sparta má nejkvalitnější kádr u nás, doma kraluje, ale na Evropu to ani zdaleka nestačí. Čekám na závěrečný hvizd rozhodčího jako na smilování. A Francouzi trestají. Pět nula je spravedlivý výsledek, ukazuje rozdíl, jaký je mezi domácím šampiónem a naší Spartou. Bohužel. Je mi líto těch několika věrných fanoušků, kteří jeli podpořit naše miláčky přes celou Evropu a stydím se, že jsem nenašel dost sil, abych byl mezi nimi. Právě v takové chvíli potřebuje Sparta naší podporu. Na druhou stranu ale musím napsat o nezájmu vedení klubu stran nejvěrnějších fandů. Cena vstupenek na venkovní zápasy Sparty hovoří o mnohém. Je toho mnoho, co se musí zlepšit. Ale o tom někdy jindy.
Závěrem bych chtěl vyjádřit svou hrdost na to, že jsem sparťanem. Ano, krutě jsme prohráli, ale nikdy nepřestanu Spartě fandit. Být příznivcem jen v dobách úspěchů není žádné hrdinství. Moje srdce vždy bilo, bije a bude bít pro Spartu. A na tom nějaká porážka v Lyonu nic nezmění.

Bombito