Když mi dnes (v úterý) navečer můj kamarád oznámil tu smutnou zprávu, pocítil jsem bohužel už podruhé během necelých osmi měsíců úzkost, se kterou se člověk zdráhá uvěřit, že to, co mu je právě sdělováno, se mu opravdu jen nezdá… že to je pravda. Senior navždy odešel.

Seniora jsem prvně poznal ještě na tzv. starém fóru, kde jsem mu, coby neznalý poměrů, skočil na jeho pověstný a kapitální špek, a jal jsem se tehdy bránit nějakého „chudáka slabšího“ diskutujícího proti neurvalému hrubiánovi - Seniorovi. Že šlo o mou chabou prozíravost v úsudku, jsem odhalil zanedlouho. I po mém prozření mi byl ale Senior svým projevem zatraceně nepříjemný. Provokatér až na půdu… Po přesunu v čase a diskutujících na náš milovaný web - Spartaforever a hlubším poznávání poměrů, jsem Seniorovu stylu sice jen pomalu, ale celkem jistě přicházel čím dál víc na chuť. Když se mi jednoho dne proměnila malá mičuda ve velkou vlajku, tehdy symbol jisté privilegované sparťanské společnosti a respektu, nejvíc jsem se těšil na setkání se Seniorem v, pro normální smrtelníky, „tajném“ restauračním zařízení. Pamatuji si jak dneska jeho popisek poznávacího znamení – až uvidíš velkej knír a francouzský hole, tak to jsem já… Nakouknu do lokálu, zahlíd jsem velkej knír, potutelný úsměv a francouzský hole už jsem ani nehledal. Byl to Senior.

V předzápasových a leckdy i zápasových hospodách jsme spolu seděli hodněkrát, vypili nemálo piv, a to i přesto, že do hospod chodím spíš svátečně a pivo skoro nepiju. Měli jsme si vždycky o čem povídat. Tématem hovorů rozhodně nebývala jen Sparta, s jeho pověstným ba legendárním zrzavým Pakostou v bráně nebo Seniorův nejkrásnější životní zápas (12. června 1976) na Kladně, kde se Sparta vracela do první ligy. Živě jsme si třeba přehrávali své zápasy s týmy v nejnižších pražských soutěžích, které jsem odehrál já, které odehrál (pravda o nějaký ten rok dřív) on, nebo o kterých psal při svých pracovních návštěvách stadionů a hřišť nejrůznějších výkonnostních úrovní. Často vyprávěl i o svých studijních létech, či proměnách tištěných médií, ve kterých pracoval (Večerník Praha, Cosmopolitan..).

Nezřídka jsem Seniora využíval jako svého rádce na telefonu, to když jsem byl v úzkých s pravopisem v jazyku mateřském. Jeho znalost češtiny byla brilantní. Fascinovala mě nikoli jen jeho povědomost o tom co, kde, kdy a jak (správně) napsat, ale především schopnost to zdůvodnit pravidlem, poučkou, nápovědou… Jistou dávku svých znalostí pravopisu servíroval, sem tam, i diskutujícím na našem fóru. Nezřídka se sice jednalo o pověstný hrách na stěnu, ale on to měl v sobě a bral to jen jako jakési drobné vzdělávací polínko v síti nekonečné zábavy. Kdyby existoval spolek za očistu jazyka českého, byl by nepochybně jeho členem. Čistotou a kultivovaností jazyka, se vyznačovaly i jeho příspěvky.

Senior se do našich myslí zapisoval skoro denně. A nebylo to jen pravopisem. Krom opravdu velmi dobré paměti měl k ruce i svůj mimořádně pečlivě vedený a podrobný archív výsledků Sparty za dlouhá desetiletí, ze kterého hojně čerpal a nejednoho tím stále dokola udivoval.

V posledních letech se stal věrným a pravidelným účastníkem výjezdů za zápasy Sparty v domácím poháru. K cestám do nejrůznějších koutů republiky (Břeclav, Domažlice, Znojmo, Pardubice a mnohé jiné) se pak vracel celé týdny. Většinou až do dalšího kola poháru. Některé výjezdy se staly nezapomenutelnými i pro jeho spoluvýjezdníky.

Guru fóra Spartaforever ale neproslavil jen „jeho“ zrzavý Pakosta, nýbrž třeba i Dědkův mlýn, místo nedaleko za Prahou, kde měl chatu, jeho kocour Diego Armando, dejvické povídky z mládí, návštěvy restaurace na Smíchově, kde bežely na obrazovkách závody Světového poháru v biatlonu, cesty s vnučkou do ZOO a mnoho dalších historek a postav.

V těchto hodinách můžeme stokrát poděkovat redakci SF (Starýmu Homolkovi) za její počin z počátku března letošního roku, kdy se Seniorem zrealizovala vynikající rozhovor jako s Fanouškem týdne. Zůstává nám tu tak další nesmazatelná památka na Seniora, který měl, jako nejeden z nás, Spartu v srdci možná víc, než cokoli jiného. I proto jsem velmi rád, a tímto ještě jednou děkuji klubu AC Sparta Praha prostřednictvím Tomáše Křivdy a Ondry Kasíka, že v nelehkém čase jednoho ze svých příznivců ukázala v pravý čas a bez okázalých gest své velké srdce a přiložila ruku k dílu (jeho uzdravení) jasně vyslaným signálem – Seniore, uzdrav se, čekáme tě na tvém místě na stadionu... Příroda či snad osud byly nakonec proti, ale počinu Sparty si opravdu mimořádně považoval Senior a v neposlední řadě i všichni zúčastnění.

Senior už bohužel nikdy neusedne na své místo u zídky v jeho „gerontokotli“ (D29), už nikdy nikoho z naplavenin nepošle za svůj oblíbený bagr, už nikdy nikoho na spartaforever neopraví u hrubky v mateřštině, už nikdy nevyhlásí své ranní medailisty, leč přesto tu nezapomenutelně zůstává s námi. Dovolil bych si citovat Seniorovo poselství, zmíněné v závěru rozhovoru s Fanouškem týdne :

Milí fanoušci Sparty, nehysterčete a nebrečte jako vdovy na Olšanech druhého listopadu po každé porážce či klopýtnutí Sparty. Prohry k fotbalu patří a slabou chvilku si občas vybere každý klub (včetně Chelsea či Barcelony). Hlavy vzhůru…

Pane kolego, děkujeme!

Všem, kteří by rádi poslali vzkaz Vláďovi, případně jeho blízkým, nechť jako improvizovaná kondolenční kniha poslouží diskusní formulář níže.

pesfilipes

Doplňujeme ještě e-mailový dopis paní Jany - manželky Seniora, která si jej přála zveřejnit:

Vážení Sparťané, určitě byste Seniorovi udělal obrovskou radost, kdyby mohl vaše řádky číst. Dobře vím, co Sparta pro něj znamenala. Byla součástí jeho života, někdy bych málem na ni žárlila, kdybych nevěděla, že se vždy vrátí domů. Pokud Sparta vyhrála, byla spokojená domácnost. Pokud jí ale zápas nevyšel, už ve dveřích jsem na něm viděla, kolik uhodilo. Oči mu nezářily, knír si kroutil směrem dolů. Sice dělal hrdinu – nic se neděje -, ale domácnost byla tichá, žádný vtip, často zasedl k počítači a cosi psal na web. Za těch 37 let, co jsme spolu prožili (a můžu říci, že šťastně), jsem si na to zvykla. Když začal před třemi měsíci marodit, nechtěl nikoho vidět. Ozval se jeden z vás, že by rád přišel přát k narozeninám. Bylo to pro Seniora nádherné překvapení. Přišli tři vaši kamarádi jako vyslanci a udělali mu obrovskou radost. Byl hodně pohublý, dost nemocí zmožený, ale bylo to asi poslední odpoledne, kdy se mu oči zase radostně smály. Díky za to a díky vám všem za slova útěchy.

Jana Seniorová



P.S. Informace v souvislosti s posledním rozloučením, formou vzpomínky u příležitosti zápasu Sparty, jakož i pro zájemce o příspěvky na květinový dar, budou doplňovány na tomto místě v průběhu následujících dní.

Poslední rozloučení se Seniorem se koná ve čtvrtek 11.10.2012 v 11.00 h v kapli sv. Václava, Vinohradský hřbitov.

Pro zájemce o rozloučení či vyjádření vzpomínky, u příležitosti následujících dvou zápasů Sparty doma (čtvrtek a pondělí), bude vytvořeno spontánní pietní místo u schodů před hlavním vchodem č.1, pod ochozem.

Neboť je redakce SF dotazována mnoha zájemci o příspěvek na květinový dar u příležitosti posledního rozloučení, otevírá se možnost přispět na smuteční věnec za web spartaforever, a to prostřednictvím bezhotovostního převodu na č.ú.: 185298455/5500 - do vzkazu příjemci prosíme napište nick, pod jakým na SF vystupujete, případně jméno a příjmení.
Současně si dovolujeme podotknout, že k vyjádření účasti není potřeba příspěvků horentních výší.
Za přiměřenou a dostatečnou lze považovat částku do jednoho sta korun.

Děkujeme.