Když jsem letos 1.dubna psal oslavný článek o našem novém trenérovi, napsal jsem v něm i toto: „Po odmítnutí nabídky Zdeňkem Sčasným přijal výzvu náš starý známý, Franta Straka. Nespekuloval o možné ztrátě prestiže a prokázal své bojovné sparťanské srdce ve chvíli, kdy to Sparta nejvíc potřebuje. Víme, že není mesiáš, že své musejí na hřišti odehrát především hráči, ale spoléháme na něj, že je dokáže „vybláznit“ tak, aby nikdy nezapomněli, jaký dres vlastně nosí. Aby bojovali za Spartu tak, jako to uměl on.

Pokud se mu to podaří, nemusíme mít o osud Sparty žádný strach. My potřebujeme vědět, že ve sparťanském dresu bijí sparťanská srdce. A pak dokážeme odpustit i porážku, ale musíme vědět, že soupeř byl lepší. A že každý bojoval do posledního dechu, jako kdysi Franta. A také chceme vědět, že my, obyčejní fanoušci, jim nejsme lhostejní. Vždyť i prohrát se dá se ctí. A vždy se sluší svým věrným poděkovat. Tak jako to udělal po prohraném zápase se Synotem jediný Tomáš Hübschman.
Již prvními vystoupeními vlil Franta do našich srdcí víru, že se vše v dobré obrátí. Že Sparta bude zase tou Spartou, ze které jde strach. Že bude sebevědomá a hrdá tak jako byla dříve. A to je základem úspěchu, věřit ve svoje síly, věřit ve svoje srdce. Jen naše víra nás uzdraví. Za to Ti, Franto, už teď děkujeme, žes probudil i nás.“
To jsem netušil, jaký krutý ochod připraví Sparta Frantovi. Domníval jsem se a zároveň jsem si z celého srdce přál, že konečně skončila doma rotování trenérů na sparťanské lavičce, že Franta je ten správný člověk, který dostane dlouhodobou důvěru a který bude trénovat naší Spartu nejméně stejně tak dlouho, jako slavný sir Alex Ferguson Manchester United a dosáhne s ní podobných výsledků jako dosáhl sir Alex se svými rudými ďábly.
Franta se přestěhoval z Kolína nad Rýnem do Prahy a začal plnit svou misi ve Spartě. Dostal za úkol umístit se v ligové soutěži na místě, zaručující boj o LM, vyhrát pohár ČMFS. Obojí zvládl a nic tedy nebylo na překážku, aby podepsal novou trenérskou smlouvu, tentokráte na jeden rok.
Přišli noví majitelé a také oni stanovili své cíle do nové sezóny. Probojovat se do LM a vyhrát domácí ligovou soutěž. I přes silně odřené uši jsme se do LM probojovali a doma po podzimní části máme náskok devíti bodů. V základní části LM jsme měli velice těžké soupeře, Fenerbahce, Lyon a slavný Manchester. Až na poslední utkání v Lyonu jsme sehráli se svými soupeři rovnocenné partie, bohužel bez bodového efektu. Tudíž i bez prémiových peněz. Tak jako v sezóně 2001/2, kdy jsme měli obrovské štěstí, tak letos provázela naše vystoupení obrovská smůla a někdy nepochopitelné hráčské chyby. V domácí lize jsme pod Frantovým vedením prohráli jen jeden jediný zápas ze čtyřiadvaceti, ve kterých Spartu vedl. Výkony sice nebyly vždy optimální, ale věřili jsme, že postupem času se bude Sparta zlepšovat i v této činnosti.
Ale to naprosto nejdůležitější nám Franta dal. Začali jsme zase po dlouhé době chodit na Spartu s radostí. Dokázal pobláznit nejen hráče, ale i fanoušky. Na jeho děrovačky, kdy chodil mezi nás nikdy nezapomenu. Je to Sparťan s obrovským sparťanským srdcem a přesně to jsme cítili a pro to ho obdivovali a milovali. Fotbal je přece divadlo a on nám při každém zápase předváděl prvotřídní představení.
V závěru sezóny podepisuje vedení nové hráčské smlouvy s několika oporami, ale zároveň si nechává vypracovat analýzu podzimních výkonů. Troufám si tvrdit, že někteří hráči by nové smlouvy nepodepsali, kdyby tušili, co se chystá za jejich zády.
16.prosince vybouchne bomba. Trenér Straka je odvolán a na jeho místo nastupuje Jaroslav Hřebík!!! Apríl??? Ne, realita! Nemám nic proti výměně trenéra v době, kdy se týmu dlouhodobě nedaří. Ale Sparta doma kraluje nevídaným způsobem a na Evropu prostě ještě nestačí. S možnostmi, které Sparta má, by neudělali za půl roku nic ani Trapattoni, Mourinho nebo Fabio Capello. Ale naše vedení má, dle mého názoru, ambice vyhrát LM. Nic proti tomu, rád bych to zažil, ale velice pochybuji, že za ekonomické situace této země je něco takového možné. Rád bych se mýlil.
Spartu bude tedy trénovat Jaroslav Hřebík. Snad se poučí z chyb, které udělal při předchozím angažmá u nás, a že jich nebylo málo, a povede tým k světlým zítřkům. Jen je mi líto, jakým způsobem byl Franta Straka odvolán. Byl jedním z nás, kteří mají Spartu zažranou ve svém srdci a takový odchod si nezasloužil. Přišel, když jsme ho potřebovali, vrátil nám to, co nám dlouho chybělo, hrdost a lásku ke Spartě, a nyní je odkopnut jako vyždímaný citrón. Ve čtvrtek jsem se prvně v životě styděl za to, že jsem Sparťan. Takhle se prostě s člověkem, kterého milujeme, nezachází. I v době kultu peněz, mamonu, chladného kalkulování musí být na prvním místě srdce a láska. Protože bez srdce a lásky nemůže být nikdo šťasten. Ve světě, ve kterém se i láska přepočítává na koruny, není mnoho místa pro blázny, kterým je přátelství a kamarádství nade všechny peníze. Franta, já i mnoho dalších, takoví jsme a nikdy se nevzdáme. Franta nám přinesl svoje srdíčko na dlani a já mu budu za to do smrti vděčný. Ukázal nám, že nejen fanoušci milují svůj klub, ale že takový může být i trenér. A to se nezapomíná.
Majitelé přicházejí, odcházejí, ale SPARTA je věčná! Možná, že nyní nastane nejlepší éra Sparty v historii, možná, že právě skončila. To nikdo z nás nevíme. Jedno je ale jisté. Už nikdy nebudu mít rád žádného trenéra Sparty tak, jako mám rád Frantu Straku.
Opět skončím pozměněným citátem, tentokráte z pera Karla Havlíčka Borovského:“Byli jsme i před J&T, budeme i po něm!“ SPARTA FOREVER

Bombito

P.S. Franto, děkujeme!!!