Toto je můj první článek zde, tak prosím trošku ohleduplnosti :-), ale jsem ještě pln dojmů a nadšení.

Je neděle k odpoledni a já se po dlouhých dvou dnech konečně dostávám domů. Můj neplánovaný výjezd je u konce. Bazaly se mi dlouho vyhýbaly, ať už to bylo časovými možnostmi v práci, či snad i samotný respekt k výletu se Spartou právě do středu Ostravy. I letos jsem se snažil si vymoci v práci uvolnění, ale opět se to bohužel termínově sešlo se služební cestou do Žiliny a já byl opět smířen s tím, že Ostrava bude i letos pro mne tabu. Cestou vlakem do Žiliny už pomalu sháním dostupné streamy, ked bych mohl Spartičku alespoň sledovat v televizi, když po odjezdu z poslední ostravské stanice na Stodolní dostávám zoufalý nápad, který z počátku je pouhou utopií. Vlastně spíše vtípkem, který mi nakonec přetočí celý den opačným směrem. Přicházím k nadřízenému naší výpravy a s úsmevem na tváři oznamuji, že by bylo celkem fajn, kdybych mohl v Havířově vystoupit, zajít si na fotbal a pak se nějak za nimi dopravit do Žiliny po vlastní ose. Přichází odpověd a pro mě v tu chvíli dost nečekaná, že není problém, ale musím být dle domluvy na 6 hodinu ranní v Žilině a hlavně v nepocuhaném stavu. Nejdřív jsem si myslel, že snad blbě slyším, ale to trvalo snad jen pár vteřin, kdy hluchotu nakonec vystřídala neskutečná injekce adrenalinu. Tep mi naběhl do závratných výšin, a ihned po vzpamatování jsem byl připraven v Havířově vyskočit z vlaku a vydat se směr Bazaly.

Nejprve jsem litoval, že nemám žádné oblečení či doplňky hající barvy našeho klubu, ale na druhou stranu to bylo pro moji osamocenou cestu napříč Ostravou jedině dobře. Pak už cesta do Ostravy probíhá za letu. Na přesun ke stadionu z Havířova mám zhruba hodinku a tak chtě nechtě musím spolupracovat s lidmi z okolí, protože fakt nemám tucha, jak se na stadion dostat. Trošku se snažím maskovat pražský přízvuk, aby mě náhodou neposlali na druhý konec Ostravy a evidentně se daří, jelikož sedím v autobusu na Ostravské autobusové nádraží. Tam se celá situace opakuje a já jsem směřován na trolejbus, kde už se štosují davy v modrobílých barvách. Bylo mi řečeno, že se jedná o výstup na druhé straně vozovky a nápis v podchodu se směrovkou ZOO mi dává za pravdu, že jedu asi správně. Potvrdí mi to i displej v autobuse ukazující též konečnou stanici ZOO a já tísnící se mezi desítkami chacharů se začínám blížit ke svému cíli. Veliké plus ostarvskému řidiči, který vědom si nákladu zvířat nestaví v žádné zastávce a nepřibírá tak do zaplněného trolejbusu další zvěř a instinktivně volí jedinou zastávku a to tu až před stadionem. Tam se odděluji od modrobílých mas a prodírám se kordonem až k sektoru hostí.

Tady jsem doma. Záplava červneých triček, rudých barev, šál a skandování mi lije další adrenalin a energii do žil a já vím, že jsem doma. Jsem rád, že u vstupu si mohu zakoupit tričko SPARTA a alespoň tímto jediným kouskem oblečení tak barvami podpořit Spartičku. A pak už to frčí. Rozjíždí se fandění a hlavně nenávist k Ostravským v plném proudu. Naši od úvodních minut dokazují, kdo si chce odvézt tři body a FCB evident dělají vše pro to, aby vyválčili alespoň bod. Po první půli se branky ještě nedočkáme, a tak jako většina se vydávám posilnit pivkem a něčím na zub. Větší debility než připravení jediného stánku s tak pomalou obsluhou jsem dlouho neviděl. Fronta narůstá, tlak se stupňuje, do toho se přidávájí tragédi z druhé strany oplocení, kteří nás jen tak nažrat a najíst prostě nenechají a tak kousek před přestávkou a vlastně i celou poločasovou pauzu trávíme jak idioti čekající na příděl jídla.

Druhou půli ani snad netřeba komentovat, protože to co opět předvedla security s našimi zákonodárci, které si platíme, to ani nemá smysl plýtvat slovy. Většina z vás mě doufám omluví, že dle slibu nadřízenému se nezapojuji do žádné akce, abych do práce druhý den nepřišel nikterak upraven a druhou půli sleduji schován u plotu. Vstřelená branka jde jaksi mimo mne, mám asi pravdu, že mnoho z nás jí nevidělo a tak si alespoň užívám závěrečnou děkovačku. Poslední problém nastává v tom, že mám být se všemi odvezen na hlavní nádraží a pak prý se všemi pokračovat směr Praha, což ale logicky nejde, když se v 6 ráno mám hlásit v Žilině. Nejdříve security, že mám smůlu, že si mám vybrat komu fandit a neremcat, myslím si o nich v hlavě své a nakonec po domluvě s PČR jsem na hlavním nádraží propuštěn svému osudu a čekat do prvního spoje do Žiliny v plné hale frustrovaných chacharů nějaké 3 hodiny. Odvahu rozepnout triko s nápisem SPARTA nemám, a tak přečkávám čas na nádraží i následnou cestu přes Karvinou, Těšín a Třinec, kde vystupuje většina spolučekatelů bez potíží.

Ráno připraven k práci pln energie, v těle ještě chvění po mém prvním výjezdu na Bazaly, chvění po dalším skvělém zápase s naší Spartičkou a s vírou, že letošní mistr fotbalové ligy bude barvy rudé. Dneska....Konečně v Praze!

Adam

Statistika utkání:

FC Baník Ostrava – AC Sparta Praha 0:1 (0:0)

Branky: 76. Kweuke. ŽK: Frydrych, Droppa - Matějovský.

Baník: Bárta – Kapralík, Vomáčka, Lukeš (78. Staško), Droppa, Hable, Milosavljev, Fantiš (68. Kraut), Frydrych, Soukup (68. Baroš), Stronati.

Sparta: Vaclík - Vidlička, Jarošík, Švejdík, Hybš - Hušbauer, Matějovský, Vácha – Kadeřábek (61. Kweuke), Kadlec (90. Polom) – Lafata (89. Bednář).

Rozhodčí: Kovařík L. – Kordula, Kovařík T.

Diváci: 14 774.