Liga nám finišuje, Sparta se „přetahuje“ o vedení v tabulce s bandičkou z Plzně a všichni věříme, že titul se bude nakonec stěhovat tam kam patří, domů na Letnou. Ale pokud k tomu přistoupíme jako včera s Jihlavou, tak tento cíl bude jen stěží splnitelný.

Po vítězné šňůře, kdy jsme postupně odebrali tři body Hradci, simulantům, Holomóci, slátancům a chacharům a kde jsme k těmto výhrám přidali i nadstavbu v podobě velmi pohledné a účelné hry, nás čekal v sobotu soupeř relativně nejlehčí, ne v zrovna oslnivé formě hrající soubor z Jihlavy. Tudíž tři body byly defakto povinností a posun na první místo více než reálný, zvláště když Plzeň má před sebou těžký zápas v Jablonci. Ó, jak hluboký byl můj omyl.

Ale popořádku. Do Prahy přivalilo léto, dívky a ženy odhodily zbytečné hadříky, zahrádky hospůdek přetékaly žíznivými návštěvníky, byl konec pracovního týdne a na Letné hrála Sparta. Co více si přát. Tentokrát se scházíme (nebo se scházím sám? Zainteresovaní vědí a čeká na ně ještě kolečko trestných rumů :-P) „u kníra“ na skvělých Úněticích, probereme co se dá a krátce před osmou míříme na stadion. Jsem zvědavý, kolik nás tam nakonec bude. Předpovědi jsou různé, od silně pesimistických, po mírně řečeno fantaskní :-) Konečný počet diváků mne pak bohužel nepřekvapuje. Kurva, kde jste všichni byli? Jděte do……hlavně že je vás plnej net. Aspoň, že na našem místě jsou všechny známé tváře.

Ale zpět k podstatnému. Ale i tak panuje na Letné dobrá atmosféra, vlajky na ploše vlají, šály jsou nad hlavami, zní naše hymna, fanoušci se těší na další představení. Než začne samotný zápas, přichází oficiální poděkování klubu Jardovi Blažkovi za jeho služby, které odvedl za dlouhá léta v dresu naší Sparty. A že to bylo plodné období. Dnes přijel jako brankář soupeře, avšak jeho stopa u nás bude navždy nesmazatelná, i když to vždy nebylo úplně růžové. Jardo díky!
A jde se na věc. Krátce po zahájení utkání přichází i fanouškovské díky Jardovi, kdy se roztahuje v kotli velká plachta s Jardovým portrétem a nápisem „Navždy Sparťanem“, vše doplněná několika ohýnky, které doprovází i hlasitý support „Jardo Blažku my ti děkujeme“ a „Jáááárda Blažek!“, který se pak ozývá i během celého zápasu, z mého čistě subjektivního hlediska však častěji než by bylo „zdrávo“ trochu na úkor povzbuzování vlastního týmu. Nic proti Blážovi, ale přeci jen tu byl jako soupeř. Po utkání se mohlo „Blažkovat“ do halelujá :-) Ale to není nakonec až tak podstatné….

Podstatný však byl výkon na hřišti a to byla místy dost „hrůza“. Čekal jsem, že na Jihlavu vlítneme, že ji zadupeme do země, že po dvaceti minutách nebude o co hrát, maximálně o skore…a místo toho vidím pomalý pohyb bez nasazení, alibistické přihrávky, velké množství „nevynucených“ chyb, chodící fotbal bez šťávy. Co se to sakra děje? Kde je ta Sparta z minulých zápasů? V první půlce jsme snad neměli ani jedinou šanci, zato Jihlava nás mohla párkrát potrestat za laxnost. A v takovém ospalém tempu proběhlo celých prvních pětačtyřicet minut. Jedním slovem rozladěnost. Snad je Víťa v kabině probere a druhá půle přinese změnu.

Nepřinesla. Až na čestné výjimky, jako třeba Venca Kadlec, či Lukáš Vácha, není vidět nic, co by připomínalo hladovou smečku jdoucí si pro tři body. Někteří se na hřišti procházeli jak šafáři, zejména Marek Matějovský nebyl evidentně ve své kůži a k výkonům z utkání s Plzní, Olomoucí a slávií se ani zdaleka nepřiblížil, nějak mi přijde o zápasu na Bzalech dost podrážděný.....Jedinou pozitivní věcí ze začátku druhé části byla kartoniáda na protilehlé doplněná balonky v kotli k 50. narozeninám Víti Lavičky, provedená v padesáté minutě. Opět velice povedená akce, palec nahoru a velké poděkování všem, kteří se na její přípravě podílí, protože moc dobře vím, že to není žádná sranda, zvláště po organizační a logistické stránce.

Zpátky k dění na hřišti. Zcela logicky se pak stalo to, čeho jsem se ve skrytu duše bál. Jihlava začala být čím dál tím drzejší, pochopila, že dnes to není ta Sparta, která válcovala Plzeň, Olomouc, slávii a pustila se do boje. Výsledkem byly dvě branky ve Vaclíkově síti během pár minut. Jedna vlastní od Jirky Jarošíka, kterou bych mu však vůbec nevyčítal, nic než tento skluz mu nezbývalo, když za ním nabíhali dva (!) samotní hráči Jihlavy a druhá od Vaculíka, který byl úplně sám na velkém vápně a krásně balon zatočil angličanem do branky. Trochu mi to připomnělo gól Vošahlíka v derby, taky kolem něj široko dalo nikdo a spousta času.

V duchu jsem si říkal, že to je snad zlý sen. Už se musí konečně něco stát. Pochopily to i ochozy a začal slušný support, je vidět, že jsme v tomto směru ušli kus cesty, dříve to při takovýchto stavech vypadalo jinak. Snad to nabudilo i hochy na place a začali se trochu hýbat. Co je však nabudilo zcela nejvíc, to byl střídající Roman Bednář. Vtrhl do hry, zatleskal si a začal řádit. Bylo ho plné hřiště, nabízel se, bojoval, přihrával, běhal, povzbuzoval, prostě paráda! A výsledek se hned dostavil. Během minuty bylo vyrovnáno, nejdříve Bedna nahrál na gól Lafimu a pak druhý sám vstřelil. Myslel jsem, že Letná v tu chvíli snad spadne a byl jsem přesvědčen, že Jihlavu v tu chvíli sežereme. Nesežrali. Přišly ještě dvě velké šance Vaška Kadlece a pak zase zpět k „normálu“. Nasazení opět uvadlo a Bedýnka s Vencou s tím sami těžko něco udělají, když ostatní stojí. Nakonec byl závěrečný hvizd vysvobozením.

Místo tří bodů máme jen jeden a to ještě můžeme být rádi, tahle ztráta nás může hodně moc mrzet. Je vidět, že jsme sice na správné cestě, ale zdaleka ne v cíli, v těchto fázích je to také hodně o hlavě a je jasné, že mnozí na to nejsou v tomto směru ještě připraveni. A hráči, kteří by měli být v takovýchto fázích tahouni, se někde krčí. Neříkejte mi, že v tom není motivace. Co jiného, než titul by mělo všechny motivovat?

Jednotlivce ani moc hodnotit nechci, ve většině případů ani není co. Snad jen Venca Kadlec a místy Lukáš Vácha se trochu blížili ke svému standardu, o Romanu Bednářovi už byla řeč, ač byl na place snad jen dvacet minut, zcela jasně všechny zastínil.

Po hodech přišla, jak už to bývá, sra*ka. Tento zápas se nesmí hodit za hlavu, je potřeba ho pořádně rozebrat, říci kde se staly chyby, zamyslet se nad sebou a vrátit se zpátky k pokoře (někdy je třeba víc makat a méně kecat do médií) a k práci, přestat mít nosy příliš vysoko, ještě nic nekončí. Přece nenecháme titul těm komediantům ze západu. Jsme tým, jak na hřišti, tak v hledišti. Včera to fungovalo jen v jedné části, musíme se zvednout a my se zvedneme!

V bitvě jsme neuspěli, ale válku vyhrajeme. Proč? Protože SPARTA! Ukažme všem, že padáme proto, abychom mohli opět vstát!

A hned k tomu máme dvě příležitosti za sebou. Nejdříve ve středu, kdy vyjíždíme k první zápasu semifinále Poháru České pošty do Mladé Boleslavi a pak hlavně v sobotu, kdy si pojedeme pro tři body do Liberce. Stovky nás tam budou!

My chceme double!

SPARTA!

taborita1

P.S. Chtěl jsem přidat i nějaký humorný, či veselý zážitek, leč mne včera žádný nepotkal.


Statistika utkání:

AC Sparta Praha – FC Vysočina Jihlava 2:2 (0:0)

Branky: 74. Lafata, 75. Bednář - 65. Jarošík vl., 67. Vaculík

ŽK: Jungr, Karlík, Marek, Rada, Vaculík

Sparta: Vaclík – Vidlička (70. Bednář), Švejdík, Jarošík, Hybš – Kadlec, Vácha, Hušbauer, Matějovský, Krejčí (52. Kweuke) – Lafata.

Jihlava: Blažek – Rada, Šourek, Jungr (89. Koloušek), Vaculík, Marek, Tlustý, Šimonek, Josl (76. Čvirik), Karlík, Masopust (71. Kliment).

Rozhodčí: Jílek – Dobrovolný, Vysloužil.

Diváci: 11695