Konečně je to tady. Po týdnu plném nervozity a propočítávání všech možných variant, co by se muselo stát, aby Sparta vyhrála titul (případně uhrála alespoň to super finále) je konečně sobota dopoledne a já jedu na Spartu. Ne nezbláznil jsem se. Opravdu jsem byl na staďáku již krátce po jedenácté hodině. Konalo se zde totiž setkání zlatých permanentkářů s vybranými hráči a vedením klubu.

Na hlavní tribuně se před nás ke stolku posadili Leonard Kweuke, David Lafata, Vratislav Lokvenc, Méďa Mocová, Markéta Ringelová, Petra Vyštejnová a Dušan Žovinec. Celou akci moderoval tiskový mluvčí Ondra Kasík. Hezky jsme si popovídali. Probrali jsme všechny možná témata od trestů pro kluky a co by se s tím dalo dělat, přes různé i dost úsměvné dotazy a odpovědi (hlavně Vráťa pobavil) až po chystanou rekonstrukci stadionu.

Výtažek to nejdůležitějšího: Sparta uposlechla rady odborníků a proti trestu pro Lea se neodvolala s tím, že se po polovině trestu pokusí o prominutí zbytku trestu. Rekonstrukce stadionu se plánuje. V tuto chvíli se jedná o stavebním povolení a začít by se mohlo reálně v roce 2015. Základ stadionu by zůstal stejný, rekonstruovalo by se hlavně opláštění stadionu (tedy to, co je vidět z venku) a je v plánu rozšíření kapacity občerstvení a sociálního zařízení. Stadionu by určitě slušela i nějaká síň slávy, kde by byli vystaveny všechny poháry a trofeje. Cena permic na příští sezonu zůstává stejná, jako byla letos, ale k obyčejným permicím již nedostaneme vouchery na vstupenky zdarma. Ostatní co se řešilo, bych nějak více nešířil. Kdo tam byl, ten to slyšel, kdo ne jeho chyba.

Poté se všichni všem podepisovali a všelijak se ochotně fotili. Někteří se na delší dobu přesunuli ke stánku s občerstvením a dali nějaké to pivko zdarma nebo gulášek případně párečky nebo chutnou bagetku. Bylo to příjemně strávené poledne a příště určitě přijdu zase.
Někdy po třinácté hodině již je potřeba opustit útroby stadionu a tak se všichni přesouváme do svých oblíbených hospod a podniků, abychom načerpali energii a vyladili hlasivky na podvečerní zápas.

Krátce před sedmnáctou hodinou už jsem zase před staďákem a v tom hustém dešti a i celkem slušné kose začínám litovat toho, že jsem se včera sám nabídl Krakenovi, že půjdu na hřiště s vlajkou. Tentokrát to byl fakt masakr. Tráva nasáklá jak houba, provazy deště z nebe, takže už tak dost těžké vlajky nabrali ještě hezkých pár kilo navíc a mávat s tím, bylo o dost těžší než normálně. Ale co bych pro atmosféru na stadionu neudělal. Velice zvláštní byl pohled na spodní ochozy, kde první řady zeli prázdnotou a všichni fans byli schovaní pod střechou z horního ochozu...

Uklízím vlajku do skladu a jde se fandit. Sotva se postavím na své místo (sedět se opravdu nedalo a ani důchodcům to dnes nevadilo, nestěžovali si, že nevidí) a už mi pípá SMS na telefonu a Plíseň vede 1:0, říkám si KURVA to snad není možný, vždyť se snad v tom Hradci ještě ani nezačalo hrát. Za chvilku další zpráva a už mi tak nějak začínalo být jasné, že žádné drama se dnes konat nebude... A tak se jde fandit bez nervů a bohužel u většiny fandů i bez emocí. Škoda. Sparta dnes hraje dobře, soupeře k ničemu nepouštíme a již v patnácté minutě se krásně z trestňáku trefuje Lukáš Vácha a dává tak svůj první gól v nejkrásnějším dresu jaký znám. Bylo to krásně kopnutý, ale nemůžu se ubránit dojmu, že se to dalo chytit, brankář dost špatně stál. Ale to je jeho chyba. Poté hra lehce uvadá a i Dukla se dostává do šance, ale střela jde naštěstí přímo do prostřed a tak jí Tomáš Vaclík v pohodě chytá.

O pauze se na ochozu u stánků bavíme o tom, že naděje umírá poslední a že stále musíme věřit, ale už za chvilku přichází zpráva, že Plzeň dala třetí gól a je tedy definitivně rozhodnuto. Plzeň se raduje ze svého druhého titulu v historii, ale co, mi jich máme 35 a tak jsme nedostižitelní. A tak to zůstane navěky. Kromě Vaška Kadlece jiní hráči neznají průběžný stav z Hradce a i proto se nadále snaží o pojišťující druhý gól. Dočkali jsme se ho v 68 minutě, kdy se po krásném pasu Vidličky a přihrávce Kadeřábka trefil Venca Kadlec a tentýž hráč rozjásal letenské ochozy ještě chvíli před koncem, kdy zabojoval, vydřel míč a vstřelil poslední ligový gól Sparty v ročníku 2012/2013 - 3:0.

Po celou dobu utkání aktivně fandil hlavně slušně zaplněný kotel. Bohužel protilehlá se dnes příliš nepřidávala. Prostě tam nebyli ty emoce, lidi znali průběžný stav z Plzně, všichni věděli, že je titul definitivně ztracenej a bohužel ten fanatismus tam dnes chyběl. Povedla se chorea, jak to uprostřed protilehlé tak v kotli již zmiňované choreo s počtem našich titulů a pěkná byla i trikolóra z vlajek. Bylo i dost pyrotechniky, bohužel ne vždy zrovna šťastně zapálené a zejména v prvním poločase toho chvílemi nebylo moc vidět. Ale pyro na fotbal patří. Bohužel ale nepatří na hřiště a to se i dnes v jednom případě stalo. Co však na stadion rozhodně nepatří jsou ohlušující bomby. To je podle mě totálně k ničemu. Pyro udělá atmosféru - bomba ne, té se všichni maximálně leknou.

Po skončení utkání přichází pro mě naprosto nečekaný a dost nepochopitelný okamžik. Hodně velká část fanoušků proniká na hrací plochu. Já dost dobře nechápu proč? Radikálové jdou nahánět Hřebíka? Jde se slavit s hráči? Co? Proč? Nemůžeme je přece chválit za druhé místo. Jsme Sparta a chceme a musíme být první. Neříkám, že ta sezona byla úplně špatná, to rozhodně ne. Ale v tuto chvíli prostě není co slavit a poděkovat hráčům za výhru v dnešním utkání jsme mohli a podle mě měli tradiční děkovačkou. Tohle je můj názor, nikomu ho nevnucuji, ostatní to třeba cítíte jinak. Napište mi to v reportech pod článkem. A nebojte se, já snesu i sprostá slova...

Sezona končí. Nějakou podrobnější analýzu nechám na někoho fundovanějšího než jsem já. Napíši jen, jak já budu jednou vzpomínat na sezonu 2012/2013.

Co se povedlo: postup do Evropské ligy, postup ze skupiny a potrápili jsme budoucího vítěze Chelsea. Zlepšilo se klima v klubu, všechno mi přijde tak nějak pozitivnější. Máme v kádru nejlepšího střelce soutěže a vstřelili jsme nejvíc branek ze všech. Chvílemi je tam snad vidět i ten slibovaný herní progres.

Co se nepovedlo: opět se nevyhrála liga ani domácí pohár. To znamená, že jsme nesplnili dva ze tří hlavních cílů. I přesto má trenér Víťa Lavička nadále podporu vedení klubu i nás fanoušků. A tak je to správně.

roboACS


AC SPARTA PRAHA - FK DUKLA PRAHA 3:0 (1:0)

Góly: 15.Vácha, 68 a 89 V.Kadlec

Diváci: 12355

Žk: Matějovský, Božič, Berger

Sestava ACS: Vaclík - Vidlička (81.Čermák), Švejdík, Polom, Pamič - Vácha - Přikryl (64.Kadeřábek), Matějovský (88.Konaté), Hušbauer, Krejčí - Kadlec. Trenér Lavička.

Dukla: Rada - Romera, Božič, Vorel, Vrzal - Malý, Gedeon (83.Hašek), Borek - Berger (74.Kalouda), Pospěch, Néstor (55.Přeučil). Trenér Kozel.

SPARTA - Dukla, 1.6.2013...pozápasové dění na ploše



SPARTA - Dukla, 1.6.2013...vlajky v kotli