Ahoj sparťani, tenhle report píšu ještě se zbytkáčem, takže nečekejte žádnou extra úroveň, ale jako už tradičně nás na předkolo EL nevyjelo víc než cikánů do práce, a tak se nedá čekat, že by se toho ujmul někdo jinej.

Po losu jsem byl celkem spokojen, nemuseli jsme čekat na výsledek prvního předkola a dostali jsme relativně dostupnou destinaci, a tak jsem se těšil na kvalitní výjezd. Zabookovat letenky co nejdřív byla sice rozumná věc, ale to by nesměla do hry vstoupit UEFA a přehodit nám den po zaplacení termín zápasu. Tahle ohavnost odradila dva chudší účastníky zájezdu, kteří na další letenku neměli (popravdě neměli pomalu ani na tu první), a tak se naše posádka zúžila na dva lidi. Nenávist těm kurvám jsme prezentovali menším choreem "UEFA = MAFIA" na domácím zápase.

Vyjeli jsme vlakem z hlaváku ve středu večer, společnost nám dělal ještě kapitán Morgan, a tak cesta do Krakowa pěkně ubíhala. Hned na začátku nás zjebal průvodčí, kterej místo projevení vděčnosti nad tím, že máme platnou jízdenku, mlel něco o tom, že jsme idioti a že vlak je rozdělenej na tři části, z nichž každá od Bohumína jede jinam, takže bychom si měli přesednout z vagonu směr Humenné do vagonu směr Krakow. Hned po přesunu jsme s potěšením zaregistrovali, že v kupé nám budou dělat společnost čtyři dívky z Anglie, bohužel s náma nechtěly pít, ani když jim bylo řečeno, že odmítnout nabízený mok je národní urážka a v českých vlacích pije každej, kdo má úroveň a vychování. Kanaďanky z vedlejšího kupé vypadaly vizuálně líp, a i když pít taky nechtěly, aspoň s nima byla větší sranda, a tak jsme většinu cesty strávili u nich.

V Krakově jsme se moc dlouho nezdržovali, letištní kontrolou jsme prošli bez problémů, a i cesta probíhala v pohodě, když nebudu počítat barotrauma při přistání, kdy moje jediná útěcha byla, že aspoň umřu na výjezdu. Do centra Göteborgu nás dovezl bus z letiště, tam jsme se sešli s týpkem, kterej jel vlakem, a tak nám mohl propašovat nějaký rumy. Dali jsme si pár loků a vyrazili na fotbal. O zápase se tradičně nebudu moc rozepisovat, těžká bída od začátku do konce, kašpárkové z BK Häcken lepší v soubojích, nasazení, rychlosti. My měli taky pár šancí, ale mohli jsme si odvézt i větší nadílku, nebejt několika solidních zákroků Vaclíka. Hromada individuálních chyb, balony odskakovaly, myšlenka nebyla žádná, ani blbý nákopy dopředu tam nebyly, povětšinou jen alibistický přihrávky dozadu, který stejně často nevyšly a vedly v šance soupeře.

V hledišti stejná tragédie, obří stadion prázdnej až na jednu tribunku s fans Häckenu, kteří se prezentovali ne úplně špatným supportem, zvlášť když se blížil konec zápasu a jejich postup. U nás nic. Každej blbeček je chytrej na internetu, ale kdyby tam Spartu povzbuzovalo 200 lidí, tak věřím, že by dokázala postoupit. Počet tragickej, 23 lidí v sektoru, pár dalších po tribunách, cca 5 hnusáků z kriminálky, kteří si i přes zápornou rizikovost zápasu nenechali ujít dovolenou za naše prachy. Po zápase jde poděkovat k sektoru jen Víťa Lavička, hráči zatleskají z půlky a jdou slavit do kabin hřebíkovskej progres. Co nás zaujalo (střední rod je tady namístě) bylo stvoření z pořadatelský služby, něco mezi ženskou a chlapem, mělo to kozy a zároveň holou hlavu a kérky jak námořník.

Žal jsme zapíjeli v ulicích Göteborgu s naším dealerem rumu. Protože hotel měl jenom on, a přespat u něj nešlo, spojili jsme chlastání s hledáním ubytování. Bohužel plán nabídnout nějakým pěkným Švédkám sexuální služby výměnou za nocleh se snídaní nevyšel. Většinou nás obcházely obloukem a jedinej kdo se nás nebál, byly černý zdrápaniny, o který jsme zase neměli zájem my.

Pili jsme tedy dál, dělali bordel, a pokoušeli se naverbovat Švédy do rasový války. Nóbl pán si pak odešel na hotýlek a my dva si ustlali na lavičce. Po cca dvou hodinách v "Palace exteriör" nás probudila zima (mikina je přece zbytečná zátěž a k čemu s sebou v létě tahat dlouhý kalhoty), a tak jsme se přesunuli do pojízdných apartmánů. Göteborg ale není úplná megalopolis, takže sotva jsme trochu zabrali, už tu byla konečná a přestup na jinou linku.

Následující den jsme věnovali prohlídce města. Koupili jsme si Citycard, se kterou jsme měli za v přepočtu necelej litr 24 hodin dopravu po městě, přístupy do různých muzeí apod. I tak jsme ale utratili hrozný pálky, protože i když jsou ceny ve Švédsku nominálně zhruba jako u nás, jejich koruna má třikrát větší hodnotu. O návštěvách místní pevnosti, námořního muzea nebo žraní krevet se tu moc rozepisovat nebudu, nepíšu na turistickej portál, ale proběhlo to v poklidu a ve vší počestnosti. Problém byl zase s noclehem, protože spát venku už se nám nechtělo, a tak jsme si na internetu našli cenově přijatelnej hostel cca 10 minut autem od centra.

Chytře jsme tam vyjeli na kolech (na kole se tam dá jezdit taky zdarma v rámci CityCard), zabloudili, a po hodině se vrátili s nepořízenou. Uvědomili jsme si ale, že se ještě chystáme do místního casina, kde si vyhrajeme peníze na celej pobyt, a tak jsme s vyhlídkou zářivý budoucnosti zaplatili čtyřku za dvojlůžák v hotelu v centru. Bohužel kamarád neměl odpovídající dresscode (vadily sportovní kraťasy), a tak ho dovnitř nepustili. Někoho za rohem trefit a obrat o kalhoty bylo i na nás moc hardcore řešení, šel jsem tudíž rozumně investovat sám. Aby nemusel compañero venku moc dlouho čekat, šel jsem na jistotu a naházel rychle do beden všechny švédský koruny co mi zbyly. Bohužel je to nějakej podvod a žádný statisíce jsem nevyhrál.

Investice do hotelu jsme však příliš nelitovali, protože v noci začlo pršet a to nebyla zrovna ta sprcha, kterou jsme potřebovali. Pak už jen snídaně, pokus dostat se do největšího muzea ve městě s propadlou Citycard, projížďka na kole po městě a odlet. V letadle jsme si koupili losy, který byly taky nějak zfikslovaný, ale pro mě byla výhra už to, že jsem tentokrát při přistání neměl pocit, jako by se mi v hlavě odehrával bostonskej maraton. Jízdenky na vlak z letiště do centra se platily jen v cashi a ve zlotých, to jsme neměli, ale naštěstí nás dva dobrodinci hodili do města autem (dziękujemy!). V Krakově jsme si dali guláš ohavné chuti s pivem bez pěny, a vyrazili na průzkum do centra. Rynek Glówny a přilehlý okolí je pěkný, židovská čtvrť Kazimierz hnusná jak Vršovice.

Cestu zpět jsme si tentokrát pojistili Ginem v kombinaci s Mountain Dew. Ze začátku to vypadalo bídně, v kupé anglickej pár, kanadskej dědula a několik Francouzů, kteří většinu cesty trávili v uličce, ale když jsme si dodali trochu kapalné odvahy a začali se socializovat, byla nakonec sranda i s nima. Velký plus pro ně bylo, že popíjeli lékořicovej likér Ricard, o nejž se rádi podělili, a kterej i s 45 procentama chutnal jako limonáda. Spartě jsme nemohli udělat ostudu, a tak jsme pili ostošest. Učení sparťanských chorálů zaujalo i průvodčího, kterej si dokonce přived i dva policajty, aby si tu nádheru taky poslechli. V Bohumíně vlak stál asi hodinu, a tak jsme vzali Frantíky do pravý český herny, kde jsme tradičně prohráli další drobný, zanadávali si na "fucking chachar city" a šli spát do vlaku.

V závěru se moc rozepisovat nebudu, snad jen, že nejezdíme na soupeře, ale na Spartu. Jestli jste šetřili prachy na nějakou barselónu nebo čelzí a teď jste nasráni, že se nikam nepodíváte, dobře vám tak. ACS!

Heiselpapier


Statistika zápasu:

BK Häcken – AC Sparta Praha 1:0 (0:0), 1. zápas 2:2, postupuje Häcken.

Branka: 84. Ericsson. ŽK: Ericsson, Joza, EL Kabir, Chatto – Matějovský, Hušbauer.

Häcken: Källqvist - Anklev, Björck, Chatto, Arkivuo, Lewicki, Ericsson (90. Ali Khan), Joza, Mohammed, Makondele (88. Gustafsson), El Kabir.

Sparta: Vaclík – Kadeřábek (41. Pauschek, 67. Bednář), Švejdík, Holek, Costa - Matějovský, Hušbauer, Vácha - Kadlec, Krejčí (82. Přikryl) – Lafata.

Rozhodčí: Welz - Henschel, Foltyn (všichni Německo)