V sobotu bylo na plánu utkání 27. kola Gambrinus ligy mezi domácími Teplicemi a hostující Spartou, která by v případě vítězství mohla slavit zisk dlouho očekávaného titulu. A jelikož jsme byli pojízdný a nechtělo se nám jet ani na Karlštejn ani na Konopiště, tak jsme vyrazili do Teplic za Spartou.

Jako způsob dopravy jsme nezvolili sparťanský vlak, který odjížděl z Nádraží Holešovice, ale zázrak na čtyřech kolech nazýván automobil. Cesta uběhla velice rychle, přestože nás neustále zdržovali nějací slávisté a policajti :). V Teplicích, které byly už dvě hodiny před zápasem plné sparťanů, jsme koupili lístky, viděli příjezd sparťanských hráčů na stadion a šli jsme se najíst do jedné z místních hospůdek, která opět, světe div se, byla plně obsazena sparťany :). Čas čekání uplynul velice rychle, ani jsme si nestihli prohlédnout město nebo skočit do lázní a už jsme byli na Stínadlech, na které si nakonec našlo cestu 13 056 diváků, z nichž bylo mým odhadem tak 6 000 sparťanů natěšených na titul.

Už při rozcvičce hráčů se dobře fandí, Víťa Lavička šel pozdravit přítomné sparťany a nastal začátek utkání. Ve sparťanských sektorech od začátku plápolá pyrotechnika, která ovšem někdy zcela nesmyslně končí na hřišti a utkání se tak po pěti minutách musí poprvé přerušit. Pyrotechnika není zločin, ale na hřišti nemá co dělat! V hledišti to má pěkný efekt, ale jaký smysl to má házet na hřiště v páté minutě utkání? Krátce poté, co se začne hrát, přichází pro sparťany šok, Litsingi prostřeluje Vaclíka, 1-0. Po dalších pěti minutách je hra opět přerušena, tentokrát kvůli pokřiku, že Pelta je... Všichni jsme věděli, že po tomto pokřiku nastane další přerušení, dle mého názoru to bylo v tomto případě zbytečné, protože sparťané na hřišti potřebovali podpořit a ne je poslat na patnáct minut do kabiny. Trojce Ondřej Kasík, Víťa Lavička a Tomáš Stránský šla s mikrofonem poprosit svoje fanoušky, ať fandí tak, že se nemusí přerušovat utkání, protože v případě třetího přerušení by byl zápas předčasně ukončen. V tento moment se stalo něco naprosto nepochopitelného.

Nějaký ubožák z našich řad, který by měl radši ještě doma tahat kačera, hodil po této trojici dýmovnici. Co to sakra je, házet pyrotechniku na vlastního trenéra když nás jde poprosit, ať fandíme slušně?! A pokud někdo bude říkat, že to neletělo na trenéra ale na ředitele komunikace Ondřeje Kasíka, tak to je naprosto stejná ubohost. Tenhle spratek měl být srovnán už na místě tak, že by už nikdy nic podobného neudělal. Jaký má smysl, když do Teplic přijede 6 000 sparťanů podporujících svůj tým, když poté pár desítek lidí hází pyrotechniku na hřiště a jedno individuum dokonce i na vlastního trenéra? Chceme práva pro fanoušky či legalizaci pyrotechniky a pak se stane tohle... Pár desítek lidí také hučelo na hráče černé pleti. Myslel jsem si, že rasismus na Spartě při fandění zmizel, zvlášť když u nás v poslední době hrál Bony Wilfried, Leo Kweuke či aktuálně Costa nebo Tiémoko Konaté. Kvůli hučení na hráče dostane Sparta maximálně tak pořádně tučnou pokutu.

Po patnáctiminutovém přerušení se zase začíná hrát, krátce na to ale Sparta dostává další gól, 2-0. Uplyne dalších pět minut, 3-0. Sparta nedostala tuhle sezónu v lize ani jednou více jak dva góly a teď dostane tři branky za čtyřicet minut... Za dalších deset minut snižuje Pepa Hušbauer na 3-1. Pěkné gólové hody v první půli, bohužel jsem doufal, že tři góly budou mít na kontě sparťané a ne tepličtí. Nicméně jsem věřil, že se Sparta v kabině vzchopí, vstřelí rychlý gól na 3-2 a nakonec vyhrajeme 3-4, to by byla paráda :). Gólová šance na začátku druhé půle přišla, ovšem David Lafata nedokázal poslat míč ze tří metrů do prázdné brány. Čas utíkal, sparťané se soustředili především na útok, chyby se kupily na obou stranách a další gól jsme nakonec neviděli. Zápas tedy skončil výsledkem 3-1 a oslavy titulu se musí odložit na příští týden.

K individuálním výkonům jen krátce. Nemohu říct, že by se mi výkon některého sparťana včera líbil. Asi nejlépe hrál Pavel Kadeřábek a Josef Hušbauer, to ale neznamená, že jejich výkon byl dobrý. Hodnotil bych ho spíše jako podprůměrný. Nejhůře hráli Matěj Hybš, Ondřej Švejdík a Kamil Vacek, který nahradil vykartovaného Marka Matějovského, jenž na hřišti dost chyběl. Moc nechápu, proč poslední zápasy sedí Jakub Brabec. Celou sezónu hrál skvěle, poté udělal jednu minelu a od té doby je mezi náhradníky. Ondřej Švejdík udělal za poslední čtyři zápasy minel snad deset, navíc nehraje vůbec pozičně a dělá mnoho chyb. Zásadním faktorem utkání bylo, že jsme neproměňovali stoprocentní šance, konkrétně Josef Hušbauer na konci první půle a David Lafata na začátku půle druhé. Kdyby byl po padesáti minutách stav 3-3, bůhví, jak by utkání dopadlo, ale kdyby...

Tento zápas se nám nepovedl jak na hřišti, tak v hledišti, kde sparťané vytvořili výbornou, domácí atmosféru, kterou ovšem zastínily výše zmíněné zavrženíhodné excesy. Jsem ovšem rád, že nikdo nesvedl blamáž na hřišti na dění v hledišti. Přesto je nutno býti pozitivní. Prohra holt někdy přijít musela, udělali jsme si pěkný výlet do Teplic a z titulu se budeme radovat příští neděli na Letné v zápase proti Sigmě Olomouc. Jen doufám, že Plzeň v Jablonci vyhraje (vím, že to zní divně, když přeji Plzni vítězství:), ale chci tu náhlou radost z titulu slavit na Letné a ne dnes doma u televize.

MY CHCEME TITUL, ÁLÉ

Bonyos


FK Teplice – AC Sparta Praha 3:1 (3:1)

Branky: 8. Litsingi, 34. Nivaldo, 40. Jablonský – 45. Hušbauer ŽK: Ljevakovič, Krob, Vondrášek – Vácha.

Sparta: Vaclík – Kadeřábek, Holek, Švejdík, Hybš (60. Přikryl) – Vácha, Vacek (60. Bednář), Hušbauer (84. Schick) – Dočkal, Krejčí – Lafata.

Teplice: Grigar – Ljevakovič, Vachoušek, Klimpl, Vondrášek, Jablonský, Jindráček (85. Ramos), Matula, Krob, Nivaldo, Litsingi.

Rozhodčí: Královec – Wilczek, Vlasjuk.

Diváci: 13056.