Po čtvrtečním zaslouženém postupu do EL zbývalo před reprezentační přestávkou sehrát ještě jedno utkání domácí nejvyšší soutěže. Soupeřem byl tentokrát Jablonec v sestavě s Tomášem Hübschmannem. Po nepovedené sérii minulých týdnů si Sparta čtvrtečním postupem přece jen trochu zvedla náladu, a ta se patrně zlepšila ještě více, když v sobotu večer v euforii a laufu hrající sešívaný cirkus prohrál v Mladé Boleslavi. Znamenalo to, že Sparta v krizi se na sešívané v případě jakékoli výhry nad Jabloncem bodově dotáhne, a v případě výhry o 3 a více gólů půjde dokonce před ně. Takže o náboj zápasu bylo postaráno.
Přicházím na stadion a nestačím se divit - téměř zeje prázdnotou. Nějakých 6700 lidí je strašně málo. Neděle od 15:45 - schválně brzo, aby se lidé po návratu stihli připravit do školy a práce. Zřejmě ale v krásném slunečném počasí všichni leští aktovky, nahonem doobalují sešity, šroubují kružítka atp. Nic, co by se nedalo udělat prvního září, kdy budou v 9 hodin už ze školy doma. Chataři zřejmě stojí v kolonách před Prahou, a zbytek se na to prostě vykašlal…
No nic, holt bude muset stačit podpora od těch, co přišli. Dlužno ovšem podotknout, že s tím dotahování Slavie to ze začátku zápasu vůbec nebylo tak horké, první tutovku měli hosté, a to už v 9. minutě. Při Spartě v tu chvíli stáli všichni svatí, balon stačilo doklepnout do prázdné brány, přesto se to hostujícímu hráči nepovedlo. Neopakovala se tak varianta Baník „Nechme si ho tam rychle fouknout, a pak se v křeči a nervozitě snažme o vyrovnání“. Jinak byla první půlhodina nemastná, neslaná, ospalá. Kotel se sice snažil, ale i ten vzhledem k počtu lidí (navíc fandila tak půlka) nedosahoval obvyklé intezity. Po půlhodině se začalo trochu něco dít, nejdřív Lafata zblízka hlavičkoval do brankáře, pak Krejčí zakončil rychle rozehraný přímý kop těsně vedle branky - hostující gólman by v tomto případě byl bez šance. V nastavení první půle ještě jablonečtí trefili tyč naší brány, uf, ještěže je přestávka, rychle se dát dohromady, takhle hrát nemůžeme, to bychom taky klidně mohli po zápase spekulovat, jaktože jsme prohráli doma podruhé za sebou.
Druhou půli začala Sparta přece jen lépe, pustila se do soupeře, který se většinou jen bránil. Bohužel bránil dobře, a když mu teklo do bot, dost často mu pomohl známý spartofobik Královec a jeho dva pohůnci na čarách - pískání neexistujících falů, otáčení autů, blbě mávnutý ofsajd… asi 5 či 6 takovýchto situací v poměrně krátkém časovém sledu. Normálně by to člověk neřešil, je na to zvyklý, ale když potřebujete dát gól, vidíte každou i sebemenší chybu sudích podezřele dobře. Sparta nicméně zvyšovala obrátky, a dokonce se dočkala i vedoucího gólu. Na začátku byla rychlá kombinace, Dočkal skvěle odcentroval a Lafata vystřihl parádní nůžky - soupeřův brankář míč sice zahlédl, ohnal se po něm, ale to bylo všechno. V jednašedesáté minutě se tedy Sparta konečně dočkala - 1:0. Hosté byli jako opaření, za tři minuty mohl zvýšit vedení Dočkal, ale těsně minul. Za dalších pár minut bylo ještě veseleji. V 70. minutě předvedli domácí hráči další pěknou kombinaci, míč znovu doputoval k Lafatovi, tentokrát byl autorem centru Kadeřábek, a letenský kapitán z první předloubl hostujícího brankáře podruhé - 2:0. Byl to jeho 140. a 141. gól v lize, celkem by jich měl mít už 147 (šest dal v Rakousku), čímž se jednak odpoutal od Zdeňka Nehody (145), tudíž mu jeden gól schází na 17. v pořadí klubu ligových kanonýrů Antonína Rýgra (148), pak následuje Jiří Pešek (151), a šest tref pak chybí na dva zavilé antisparťany Pavla Kuku a řidiče kamionu Radka Druláka (oba 153), tak snad je brzo předežene.
To ale ještě nebylo všechno, hosté se oklepali, a ještě domácím málem zatopili. Nejdřív po kriminální chybě v obraně (jak může zůstat poslední Vácha?) se řítil na Bičíka Tomáš Čížek, a ač Váchou tísněný, dokázal dobře vystřelit. Bičík ale vytáhl zákrok z kategorie pět hvězdiček, a balon vyrazil mimo bránu. O pár chvil později hosté trefili konstrukci brány, z žádného dosavadního záběru jsem nerozluštil, zda břevno, nebo spojnice tyče a břevna. Nicméně balon skončil jen na konstrukci, ne v bráně, takže Sparta své dvougólové vedení udržela až do konce zápasu, to je to nejdůležitější. Po zápase hráči vrátili kotli čtvrteční neděkovačku, když tentokrát přišli pod kotel zatleskat, ale nic víc, žádné oslavné mávání rukama se nekonalo, snad se to přes reprepauzu zase vrátí do normálu. O skandování proti sportovnímu řediteli se na fóru napsalo dost, tudíž záměrně nechávám bez komentáře, můj názor na to je jednak známý, a jednak není v tomto případě důležitý.
Výkon nebyl důvodem k nějakému velkému jásotu, ale na druhou stranu, pokud Sparta v krizi a blbě hrající nastřádala v lize stejně bodů jako Slavia v euforii, laufu, a na vítězné vlně, a je horší jen díky skóre, tak hlavu věšet nebudu. A pokud navíc intergalaktická česká Barcelona ze západočeské metropole, s výkvětem toho nejlepšího, co běhá po českých trávnících má pouze o bod víc (z toho dvě výhry s nováčky, kteří měli tu smůlu, že Plzeň dostali na začátku sezony, kdy ještě nechytli ligový rytmus), pak to s tou naší Spartou asi tak špatné nebude. Tak si přes reprepauzu od fotbalu odpočiňte, a naberte síly na fandění, přibude i Evropská liga, začne do toho domácí pohár, ať ten podzim vydržíme, a ty naše kluky dotáhneme na první místo v lize, a minimálně k postupu ze skupiny EL. Jsme letos jediní čeští zástupci (i to o něčem svědčí), tak musíme udělat o to víc bodů.
Sparta Forever!
Jumbo1
AC Sparta Praha - FK Jablonec 2:0 (0:0)
Branky: 61. a 70. Lafata.
Sparta: Bičík - Kadeřábek, Kováč, J. Brabec, Costa - Matějovský (78. Mareček), Vácha - Dočkal, Vacek (59. Konaté), L. Krejčí - Lafata (85. Nešpor). Trenér Lavička.
Jablonec: V. Hrubý - Romera, Pernica, Mišůn, F. Novák - Hübschman, Rossi - Kopic (67. Mingazov), M. Pospíšil (75. Moulis), Crnkič (55. Čížek) - Doležal. Trenér Šilhavý.
ŽK: Costa, Matějovský - Kopic, F. Novák.
Rozhodčí: Královec - Kordula, Nádvorník.
Diváci: 6754.
