Bonyos | 13.10.2014 14:35

Tomáš Stránský patří již sedmnáct let mezi neodmyslitelnou součást sparťanského týmu. Se Spartou vyhrál devětkrát nejvyšší českou fotbalovou soutěž, šestkrát se podíval do základní skupiny Ligy mistrů a absolvoval skoro tisíc zápasů. Na jeho masérském stole se vystřídali hráči jako Jiří Novotný, Zdeněk Svoboda, Horst Siegl, Tomáš Rosický, Tomáš Řepka či Bony Wilfried. Při zápasech se na hřišti objeví pouze při zranění sparťanských fotbalistů, fanoušci ho znají především díky vítězným pozápasovým děkovačkám. Hlavní práci odvádí v útrobách letenského stadionu, kde jako masér pomáhá hráčům zbavovat se bolesti a únavy. Níže si můžete přečíst rozhovor s tímto velikým sparťanským srdcařem.

Jak jste se na Spartu na pozici maséra dostal?

Maséra dělám od svých 24 let, kdy jsem skončil s vrcholovou cyklistikou. Dalších osm let jsem dělal maséra právě u cyklistů. Po nějaké době mi už ale cyklistika nic neříkala a rozhodl jsem se změnit sportovní odvětví. Sparta byl klub, který pro mě byl vším, odmala jsem ji vnímal, v naší rodině se o ní hodně mluvilo, hlavně děda byl veliký sparťan. Ale samozřejmě jsem nepočítal s tím, že do Sparty hned půjdu, nebo že mě osloví. Jednal jsem o spolupráci s druholigovou Duklou Praha nebo Českou Lípou. V roce 1997 jsem odjel s cyklisty na soustředění na Mallorcu a v té době jsem dostal zprávu, že na Spartě je volné místo, a že tam můžu nastoupit. Neváhal jsem ani minutu, byl to pro mě obrovský impuls, u cyklistů jsem skončil a během týdne jsem už byl na Spartě.

Je veliký rozdíl v masírování cyklistů a fotbalistů?

Až takový rozdíl v tom není. Rozdíl je v tom, že cyklistika je vytrvalostní sport, fotbal je v podstatě také vytrvalostní, ale hráči nejsou tak extrémně vytížení jako cyklisté. Regenerace a masáže fotbalistů a cyklistů jsou sice v něčem podobné, ale při masírování je třeba zapojit mozek a vnímat, jak tělo funguje. Je třeba zdůraznit, že práce s hráči je individuální a nic nepůsobí komplexně na celý tým.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den?

Do práce chodím tak hodinu a půl před příchodem hráčů. Ráno si zajedu na rotopedu nebo zajdu do posilovny, protože je potřeba se fyzicky udržovat. Připravím si věci, které hráči potřebují – například pitný režim a další věci k tréninku. Při příchodu hráčů se jim věnuji, ať už to je tejpování, masáže nebo jen uvolnění svalů. To samé probíhá po tréninku, věnuji se občas i realizačnímu týmu, ale záleží to na tom, jak dlouho trvá, než udělám všechny hráče.

Jak dlouho masáž trvá?

Nejdelší jsou samozřejmě masáže po zápasech, kdy mají hráči nejvíce zdravotních problémů a bolístek a masáž se dělá důkladněji. Pokud hráč žádný zdravotní problém nemá, tak trvá masáž maximálně půl hodiny. Pokud nějaké zdravotní komplikace jsou, tak je masáž dlouhá třeba i hodinu. Masérství je také hodně o psychice a každý hráč vnímá masírování jinak.








Jaké typy hráčů máte nejradši?

Nejradši mám hráče, kteří k tomu přistupují svědomitě, chodí ráno na tréninky včas, chovají se profesionálně a jsou ohleduplní a tolerantní i vzhledem k tomu, že jsme tu jen dva maséři. Takových hráčů si cením. Jako příklad mohu jmenovat Davida Lafatu, který to má v hlavě opravdu srovnané.

Říká se o Vás, že máte kouzelné ruce, ale stalo se Vám někdy, že by byl nějaký hráč s Vaší prací nespokojený?

Děkuji. Ne, nikdy se mi to nestalo nebo aspoň o tom nevím.

Vzděláváte se a zdokonalujete se ve svém oboru?

Samozřejmě. Nejsem fyzioterapeut, protože jsem s vrcholovou cyklistikou skončil ve 24 letech a rovnou jsem naskočil do masérské profese, takže jsem neměl možnost si dodělat vzdělání na fyzioterapeuta, které trvá pět let. Ale snažím se to dohnat, a to i teď, chodím na různé kurzy, semináře a snažím se na sobě pracovat.

Mám také tři kamarády, kteří jsou starší fyzioterapeuti, a od kterých čerpám rady a řeším s nimi různé problémy. Nejsem upnutý na internet nebo literaturu, ale vždycky se obracím na tyhle frajery, kteří se v tomto oboru pohybují hodně dlouho a mají své zkušenosti.

Spolupracujete s maséry ze zahraničí?

Nespolupracuji, ale jsem v kontaktu s bývalými hráči Sparty, kteří hrají v Anglii, Německu nebo Turecku. Když mají nějaké zranění, tak to s nimi konzultuji a řešíme postup léčby, takže nějakou zpětnou vazbu ze zahraničí mám. Co se týče masérů, tak jsem v kontaktu třeba s Edou Poustkou, který na Spartě působil asi deset let a teď je v Teplicích.

Ve Spartě působíte už dlouhých 17 let, přestože se měnili majitelé i realizační týmy. Čím to je?

Vždycky, když se na Spartě mění trenér, tak tu určitá nejistota je, protože záleží právě na hlavním trenérovi a jeho rozhodnutí. Když si s sebou přivede celý nový realizační tým včetně masérů, tak se s tím nedá nic dělat a musí se to respektovat. Určitá nejistota tu například byla, když v roce 2006 přišel Michal Bílek a kustodi Jarda John a Eda Poustka na Spartě skončili. Nikdy není jistota, že masér na Spartě zůstane. Já to beru tak, že co se má stát, se stane a do zadku nikomu nepolezu. Pro mě Sparta je Sparta, fotbal je Sparta a kdybych skončil ve Spartě, tak skončím i s fotbalem a budu dělat úplně jinou práci.

Sledujete v televizi jiné týmy než Spartu?

Ne. Pro mě je především Sparta a nejradši si pustím záznamy zápasů Sparty s Barcelonou, Benficou nebo Marseille z nultého ročníku Ligy mistrů ze sezóny 1991/92. Na to se můžu dívat pořád. Ale koukat na ligový zápas Příbrami s Ostravou nebo Českými Budějovicemi, to mě nezajímá.

A cyklistiku sledujete?

Cyklistiku sleduji, protože k ní mám stále blízko. Pokud mám čas, tak se na to rád podívám. Ale sleduji jen zajímavé (horské) etapy, protože abych seděl čtyři nebo pět hodin a díval se, jak jedou po rovině, to mě moc nezajímá. O cyklistice se třeba i bavím s klukama z kabiny, protože určité věci z ní beru do své práce.

Jaká byla Vaše cyklistická kariéra?

S cyklistikou jsem začínal v Praze. Postupem času jsem se rozhodl, že chci dělat silniční cyklistiku, takže jsem se přesunul do Lanškrouna, kde jsem poznal také manželku. Po pěti letech v Lanškrouně jsem odešel na vojnu do Rudé hvězdy Plzeň, kde jsem zároveň závodil a působil jako cyklista, takže to nebyla klasická vojna. Po různých zraněních, jejichž léčba trvala hrozně dlouho, jsem v 24 letech skončil. Udělal jsem si masérský kurz a cyklistice jsem se začal věnovat jako masér.

Co říkáte atmosféře při zápasech Sparty a tomu, že jste si v poslední době získal velikou oblibu u fanoušků?

Moc mě to těší. Ti kluci, co jezdí na každý domácí i venkovní zápas Sparty, vyrábí transparenty, chorea, vlajky, to je fanouškovské maximum. Vždycky se těším na to, s čím novým přijdou. Je důležité fanouškům po zápase poděkovat za to, že nám celý zápas fandí. Neschvaluji ale, aby někdo házel na hřiště nebo dokonce přímo po hráčích dělbuchy nebo světlice.

Atmosféra je vždycky závislá na výsledcích. Pokud se daří, tak chodí více lidí a i atmosféra je tím pádem lepší. Když se naopak dlouhodobě nedaří, chodí diváků méně, lidé jsou podrážděnější a je to znát. Loňská sezóna byla v tomto ohledu super, ostatně všechny mistrovské sezóny jsou dobré.








Jak se zrodil nápad děkovaček?

Pro fanoušky je aspoň nějaká odměna, když k nim hráči po zápase přijdou, udělají show a poděkují jim. Když tu trénoval Pepa Chovanec, tak mi říkal ať s hráči poděkujeme všem fanouškům na všech tribunách. Já i hráči jsme se toho chytli, snažíme se chodit k divákům co nejblíž a něco pro ně udělat.

Na jakou děkovačku vzpomínáte nejradši?

Bylo jich hodně, ale třeba na Letné proti Lyonu, když jsme postoupili ze základní skupiny Evropské ligy se mi to moc líbilo. Udělali jsme hada, lezli po čtyřech, měli jsme radost, byl plný stadion, lidi si to užívali...

Na jaký zápas Sparty nejraději vzpomínáte?

Jednoznačně nejradši vzpomínám na derby. Na zápasy Sparty proti Slavii se vždycky těším a nejvíc si je užívám. Je to největší zápas roku, svátek fotbalu, dlouhá tradice, skvělá atmosféra. Nechci tím snižovat úroveň zápasů v Lize mistrů nebo Evropské lize, zápasy proti týmům jako Real Madrid, Barcelona nebo AC Milán jsou dobrý, ale vyhrané derby je prostě nejvíc.

Co pro Vás znamená Sparta?

Snil jsem o tom, že se do Sparty dostanu a ono se mi to splnilo. Byl to dar od pána boha. Hráči jako Andrej Kvašňák, Honza Berger, Josef Vojta, Vladimír Táborský, to jsou pro mě ikony. Sparta je pro mě všechno, je to maximum.

Děkuji Vám!

Bonyos



zdroj foto: www.sparta.cz

Bonyos | 13.10.2014 14:35 Vstoupit do diskuze
5