Pro titulek svého dnešního příspěvku jsem použil název dnes už legendárního filmu natočeného dle skutečné události z roku 1985. Tehdy se vydali fanoušci Sparty na dalekou cestu do Banské Bystrice, aby podpořili svůj tým v boji o ligový primát. Sparta a Bohemians bojovali na dálku o mistrovský titul. Zatímco Sparta musela zvítězit v B.Bystrici, stačilo klokanům v domácím zápase se Spartakem Trnava remizovat. Početná skupina sparťanských fandů zdemolovala při cestě vlak a mladí fanoušci řádili jako pominutí i na stadiónu Na Štiavničkách. I já jsem tehdy byl na banskobystrickém stadiónu, a tak jsem na vlastní oči viděl, co vše je možné vyvádět při fotbalovém utkání. Spartě se tehdy nedařilo, nakonec prohrála 0:1, my jsme seděli na tribuně stadiónu jako zmoklé slepice a čekali na konečný výsledek z Vršovic. Tam se druhý hrál asi o deset minut později a naše nervy praskaly napětím. Když hlasatel na stadiónu oznámil, že Trnava překvapivě vyhrála 1:0, nastalo fotbalové šílenství v hledišti i na hrací ploše, kde čekali sparťanští hráči. Společně jsme oslavili další, hlavně už nečekaný titul a poté jsme vyrazili na zpáteční cestu do Prahy. Na oslavu v lanžhotském motorestu vzpomínám do dnes. Jedinou kaňkou bylo řádění tehdejších ultras.
Na toto utkání jsem si vzpomněl při včerejším zápase naší Spartičky v Českých Budějovicích. Byl jsem velmi otráven chováním některých našich fandů, možná synů tehdejších fanoušků z Banské Bystrice. Původně jsem nechtěl žádný příspěvek psát, tak jsem byl , a nejen já, znechucen. Ale láska ke Spartě je silnější a já se s vámi podělím o své zážitky.
Sobotní ráno přineslo další dávku sněhu a já pochyboval, že se utkání může odehrát. Několikrát jsem na budějovický stadión telefonoval, ale asi všichni budějičáci odklízeli sníh. Vydali jsme se tedy s kamarády do nejistoty. Cesta nakonec nebyla tak strašná, jak se původně zdálo. Po obědě v soběslavském motorestu jsme dorazili na místo zápasu a zaujali své pozice v sektoru hostů. Zde se nakonec sešlo asi 200 fanoušků Sparty. Část „kotle“ neustále urážela Miroslava Matušoviče a trenéra Hřebíka. Když jsem se společně s několika ostatními ohradil vůči urážkám naší nové posily, hrozila nám skupina sparťanů fyzickým napadením. Netušil jsem, že bych mohl být napaden fandou Sparty, té Sparty, které fandím desítky let.
Do utkání nastoupila staronová posila Martin Hašek, který k nám přestoupil v pátek jako amatér. A musím dodat, že mně příjemně překvapil. V prvním poločase byli domácí lepším týmem a měli navrh. Když několik minut po přestávce vstřelil Michal Meduna vedoucí branku zápasu, zdálo se být vše na dobré cestě. Jenže domácí Gruber nádherným volejem vyrovnal a utkání vlastně začalo znovu. Naštěstí Petr Johana po Sivokově přihrávce vstřelil vítězný gól a naši hráči už dovedli zápas do vítězného cíle. Tím ale ještě vše nekončilo. Fanoušci našeho kotle čekali na omluvu Mirka Matušoviče za nevhodné gesto a urážky při finálovém zápase poháru ČMFS. Zachoval se jako chlap a přišel ke kotli vysvětlit své chování po strahovském finále a zároveň se za toto omluvit. Podpořit ho přišli i Tomáš Jun, Martin Petráš a Lukáš Zelenka. Z chování ostatních našich hráčů jsem vycítil jejich nesouhlas s pokřiky „kotelníků.“ Přestože uznal, že se nezachoval jako hráč správně a omluvil se, někteří mládenci byli stále nespokojení. Už nevím, co by měl udělat více. Vždyť byl nejlepším hráčem na hřišti, za své výroky se omluvil, tak snad ta nepříjemná situace konečně skončila. Ani naši fanoušci nejsou na této situaci bez viny. To by měli také uznat. Jde jim o uraženou ješitnost nebo o Spartu? Matušovič se může brzy stát velkou oporou a to je přece pro Spartu nejdůležitější. Snad to brzy dojde i těmto sparťanům.
Na zpáteční cestě jsme povečeřeli v „našem“ motorestu, navázali družbu s místními sparťany a pak již uháněli jihočeskou krajinou do Prahy.
Za pár dní přivítáme v našem chrámu na Letné ambiciózní Liberec s trenérem Standou Grigou. S tím Grigou, který nám kdysi dělal takovou radost. Snad nám jí ani příští sobotu nepokazí.
Bombito
