Ještě než půjdete připravovat choreo na derby přečtěte si report z výjezdu do Říma. V prvním utkání osmi finále Evropské ligy jsme před týdnem remizovali doma na Letné s Laziem 1:1 a bylo tedy jasné, že pokud chceme pomýšlet na postup musíme v Římě hrát aktivně a vstřelit nějaký ten gól. Nejlépe dva.

Do věčného města jedu autobusem dvanáctého hráče. Od stadionu Sparty odjíždí v 15:45 tři autobusy fandů v těch nejkrásnějších barvách. Jeden je žlutý, druhý modrý a třetí červený. Další velká pochvala organizátorům výjezdu. Já jedu žlutým dvoupatrovým autobusem. Podařilo se nám zabrat místa u stolků, takže je i dost místa na nohy, což nám dvoumetrovým a metrákovým celkem vyhovuje. Karty sebou sice nemáme, ale za to sebou máme dobrou náladu a slušné množství alkoholu (pivo, rum i vodka) takže cesta celkem příjemně utíká. Na Rozvadově někteří dokupují zásoby ještě za české koruny, za jiné platí Jirka Lála.

Další naše cesta vede přes Německo, také krátce projíždíme Rakouskem. Na jedné z pump nevěří prodavač, že za nás cáluje Jirka a hrozí policií. A tak je raději nákup zaplacen. Červený autobus se od nás odděluje a tak dále pokračujeme jen ve dvou - modrý a žlutý. Lehce po půlnoci vjíždíme do Itálie. Kdo může spí. Ostatní dopíjíme poslední zbytky rumu. Řidiči jsou dobře zásobení, a tak nemusíme popíjet nějaké sračky a máme k dispozici dobře vychlazené Kozlíka za 25,-, Plzničku za 40,- nebo párečky s chlebem případně kafíčko i neperlivou vodu, pro ty kteří si už stačili cestou chlapsky odplivnout.

Cesta bez viditelné asistence policie probíhá v poklidu až k mýtné bráně kousek před Římem. Zde jsou oba autobusy zastaveny a policie nás vyhání ven s tím, že se chystá prohlídka autobusu. Koukají jestli nevezeme nějaké bomby. Dostáváme příkaz dát veškerý alkohol do kufru s tím, že dále na cestě již nesmíme zastavovat. Do autobusu jsme vpuštěni asi po půl hodině po zběžné prohlídce zavazadel, se zákazem pronést plechové pivko, ale flaška Morgana jim nevadí...

Zákaz pivka v autobuse nijak nevadí i díky řidičům: dále nám v poklidu prodávají vyhlazená pivka ze svých zásob. Těsně před Římem si v našem autobuse bere mikrofon jeden z nejzkušenějších výjezďáků všem fandům známí pod přezdívkou Komisař a po svém nám popisuje, jak to ve městě asi bude probíhat a jak bychom se správně jako fandové měli chovat, aby někdo zbytečně nedostal přes držku nebo nepřišel o symboly klubu při očekávaných výpadech italských tifosi. Ještě uvízneme v zácpě a trochu zabloudíme po městě, ale v jedenáct už vystupujeme v parku, které nám italská policie určila jako místo setkání fanoušků Sparty.

Řím nás vítá polojasným počasím a teplotou někde kolem 17 stupňů. Postupně se v průběhu dne sice zatáhlo a padlo i pár kapek, ale proti počasí s jakým se s námi loučila Praha, to byla paráda. Přesně podle Komisařova doporučení se vydáváme do města hromadně. Hromadně se fotíme na vyhlídce nad městem a po chvilce klesáme po 103 schodech na velké kulaté náměstí. Zde další hromadné focení již za asistence policie. Ale přiznám se, že asistence policie není až tak velká jak známe z mnohých výjezdů po naší republice.

Hlavní skupinka fanoušků pokračuje za mohutného prozpěvování chorálů pěšky směrem ke Koloseu. Cestou potkáváme mnoho hodně opálených Italů nabízejících všelijaké předražené kraviny, hodně obchodů se suvenýry nebo s oblečením, také dost žebráků, ale žádnou pořádnou hospodu, jak je známe z Prahy. Ani hajzly tu nemají, vychcat se musíme jít do mekáče. Asi po 30 minutách jsme před Koloseem. Celkově ta architektura okolo Kolosea je úchvatná. Je všechno ohromný, monstrózní, přehnaný. Neskutečný, jak to před těma tisíci lety mohli ti otroci bez veškeré mechanizace postavit...Co je ovšem také monstrózní je doprava po městě. Všichni tu jezdí na mopedech a v malých autech (nákupních taškách) a s dodržováním dopravních předpisů si tady moc hlavu nelámou. Celkově to město působí hodně chaoticky a mimo centra i dost špinavě.

Já chci ještě navštívit Vatikán a tak se s kámošem oddělujeme od ostatních a inkognito vstupujeme do metra. Zda zaráží poměrně tmavé prostory ve srovnání třeba s našim metrem, po sprejované soupravy a také to, že tady vlaky jezdí obráceně než povrchová doprava - jezdí vlevo, jako v Anglii. Po nezbytném focení v nejmenším mezinárodně uznaném státečku na světě dokupujeme zásoby (podařilo se nám v obchodě sehnat dvanáctku za 1 euro) a vracíme se metrem do parku kde je centrální sraz fanoušků Sparty. Zde ještě chvilku popíjíme točené pivko za 5 euro, ale přestože je teprve 16:30 už jsme hnaní policisty do připravených autobusů, které nás mají odvézt na stadion, kam za mohutného fandění přijíždíme někdy lehce po 17 hodině.

Byli jsme varování, že kontrola před vstupem na stadion bude mohutná, ale to co následovalo nás všechny velmi nepříjemně zaskočilo. První kontrola proběhla již před vstupem do autobusů, druhá byla kontrola lístků u turniketů (jestli souhlasí údaje napsané na vstupence s údaji na cestovním dokladu), následovala kontrola od pořadatelů. Čtvrtou kontrolou byla policejní kontrola, kde nám byli prohrabány veškeré osobní věci, prohledali nám i samolepky a sám Křivda ze Sparty musel potvrdit, že neobsahují žádný rasistický text. Byli nám prohledány i boty. Po obutí doufajíc, že již mám to nejhorší za sebou jsem vyzván, abych šel do připravené dodávky, kde v rámci kontroly musím sundat i džíny. Šokován něčím co jsem ještě nezažil pokračuji k sektoru hostů, kde mě ještě čeká šestá znovu poměrně důkladná prohlídka. Teprve poté se dostávám do útrob olympijského stadionu. Neskutečná buzerace...

Stadio Olympico je stejně jako všechno tady v Římě rozlehlý, mohutný. Byl otevřen v roce 1937. V roce 1953 prošel rekonstrukcí, v roce 1960 hostil v Olympijské hry. V roce 1990 se zde odehrálo několik zápasů MS ve fotbale. Současná kapacita stadionu je 70634 diváků. Hřiště od tribun odděluje atletická dráha, sektor hostů je v oblouku za jednou z branek. Tribuny nejsou moc strmé, diváků se čeká kolem 20 tisíc a tak se nedá očekávat žádné extrémní peklo v hledišti.

Návštěvu snižuje i fakt, že Lazio není ve městě příliš populární. Větší množství fanoušků má městský rival AS. Fandové také bojkotují zápasy Lazia protože nesouhlasí s novými bezpečnostními prvky na stadionu (brutální prohlídky, nové rozdělení sektorů. zákaz bubnů a vlajek na tyči). Sparta dostala k dispozici 2500 lístků, ale v hledišti se nás sešlo pouze 1231. Není to mnoho, čekal jsem více, ale možná lepších dvanáct set fandících než 3 tisíce z nichž fandí sotva polovina...

V 19 hodin utkání začíná. Sparta překvapuje, že v útoku nenastupuje uzdravený David Lafata, ale mladý talentovaný Lukáš Juliš. První šance utkání přichází již po 15 vteřinách. Po Costově zaváhání, ale Candreva z úhlu trefuje David a Bičíka. Lazio je i nadále aktivnější, ale v 9 minutě zažívají domácí hráči i fandové velký šok. Sparta skóruje hned z první vážnější šance v utkání. Odražený míč se dostává k Bořkovi Dočkalovi a ten levačkou otevírá skóre - 0:1. Euforie v sektoru hostů i na hřišti. Pyrotechnika v sektoru ještě ani nestačí dohořet a už je to o dva góly. Rychlá akce po pravé straně hřiště, Lukáš Juliš přihrává na penaltě stojícímu Láďovi Krejčímu a ten posílá levačkou míč přesně k tyči - 0:2. Neskutečná euforie v kotli Sparty. Kdo neskáče není Sparťan. Dejte jim bůra.

Domácí hráči i fandové jsou totálně v šoku. Ale ještě není hotovo, ještě se bude hrát skoro 80 minut. Lazio nás zatlačí a přichází i šance domácích.Občas v obraně docela hoříme, trápí nás i Německý ex reprezentant Klose. Největší šanci domácích likviduje skvělý David Bičík po třiceti minutách hry. V našem sektoru euforie na chviličku uvadá, to když se na stadionu zjevuje kromě domácích pořadatelů i jeden známej pán z pražské kriminálky a vypadá to, že za pyrotechniku asi padnou nějaké ty pokuty. Pyro není zločin. Stejně by mě zajímalo, jak to někdo dokázal pronést přes těch šest kontrol :)

V posledních minutách před pauzou už se všichni v hledišti modlíme abychom udrželi nulu alespoň do půlky. Já odcházím na klobásu a na kolu. To jejich nealko se je ještě hnusnější než u nás. A když tak stojím u stánku euforie nezná mezí. To totiž zrovna Lukáš Juliš dal gól do šatny - 0:3. Stojíme u stánku a řveme jak blázni. V hledišti taky neskutečná euforie. Polo časový hvizd - do šaten jdeme s jasným náskokem, tohle už prostě nemůžeme pustit.

O poločase se v sektoru všichni objímají, skáčou po sobě jak blázni, mnozí potřebují štípnout aby uvěřili tomu, že je to pravda. Trochu mě znervózňuje když vidím u vchodu nastoupenou mohutnou policejní jednotku, s vysílačkami v rukou připravené k zásahu, ale naštěstí nedostali rozkaz.

Lazio na nás v úvodu druhé půle vlétlo, ale jejich dvě velké šance zůstali nevyužity, když nás opět podržel skvělý David Bičík. Zhruba od šedesáté minuty, již Lazio žádné větší šance nemá a je jasné, že Sparta už tohle utkání neztratí. V závěru Sparťané občas hrají s domácími až exhibiční bago. V hledišti jasně vládneme. Minimálně celý druhý poločas jsme více slyšet než rozčarovaní domácí. Do fandění se zapojuje i sektor sponzorů a tak se třikrát podaří rozjet i dělený pokřik: Fandí celý Řím Sparta - Praha. Společně jsme si i zaskákali, že kdo neskáče není Sparťan. Bůra jsme jim sice nedali, ale myslím že i 3:0 je nad očekávání dobrej výsledek. Závěrečná děkovačka z hráči s házením dresů byla také parádní. Jen škoda, že hráči odešli do kabin tak brzy,chtěli jsme si ještě zazpívat chorál je nejlepší. Marně je Lukáš Vácha volal zpátky. Spoluhráči děkující sektoru sponzorů jej bohužel již neslyšeli.

Po utkání jsme ještě nesmyslně dlouho snad hodinu drženi na stadionu a i přesun místními autobusy k našim busům poněkud vázl. Z města tak s policejním doprovodem odjíždíme až lehce před 23 hodinou. V našem žlutém autobusu většina fandů unavená spí. Naše skupinka dole u stolků, ale ještě využívá zásob řidičů a na oslavu postupu padne ještě pár vychlazených českých piveček. Postupně ale i nám docházejí síly a usínáme. Probouzí nás až pauza v Rakousku, kde až v nečekaném mrazu dokupujeme zásoby žrádla a pořizujeme pár fotek zasněžených alpských kopečků. I nadále pokračujeme v poklidu až na Rozvadov, kde zastavujeme lehce před páteční 13 hodinou. Jelikož už v autobusu došli zásoby, tak kupujeme konečně zase české pivko a žhavíme mobily, abychom co nejdříve věděli, kam pojedeme ve čtvrtfinále.

Vylosovali nám Villareal. Žádné velké nadšení z výjezdu nevládne. Je to kurva daleko. Ale zase se nadá říct, že by to bylo nehratelné. První zápas čeká naše hráče 7.4.2016 ve Španělsku. V 15:30 vystupujeme před nejkrásnějším stadionem na světě. Bylo to krásný, nikdy na tento výjezd nezapomenu, ale bylo to také kurva dlouhý. Pár lidiček s největší výdrží se ještě přesouvá do okolních restaurací a hospůdek. Většina ale, jako třeba já, se už těší domu.

Postup do čtvrtfinále je ohromný úspěch Sparty. My tu evropskou ligu i tu naší ligu stejně vyhrajeme. SPARTA!

roboACS


SS Lazio - AC Sparta Praha 0:3 (0:3)

Branky: 9. Dočkal, 11. Krejčí, 43. Juliš.

ŽK: Lulić - Frýdek

Lazio: Marchetti - Konko (67. Maurício), Biševac, Hoedt, Lulić - Biglia, Parolo - Candreva, Mauri (57. Anderson), Keita - Klose (57. Matri).

Sparta: Bičík - Zahustel, Brabec, Holek, Costa - Dočkal, Mareček, Vácha (69. Matějovský), Frýdek, Krejčí (82. Fatai) - Juliš (57. Konaté).

Rozhodčí: Buquet - Gringore, Debart - Chapron, Rainville.